Bílá látka

Za soumračného dne příšel neznámí člověk oděný v černém ošumtělém koženém oblečení do barvířské dílny mistra Bernadose. Se slovi potřebuji to obarvit hodil na stůl kus sněhově bílé látky a pár stříbrných mincí. Mistr se na látku podíval potom přepočítal peníze a nakonec se otázal cizince: „ a jakou barvu si račte přát pane“?

„Nějakou tmavou ať se mi hodí k oblečení“, odpověděl cizinec a otočil se k odchodu. Ve dveřích se ještě otočil a řekl: „zitra si pro to přijdu“.

Mistr podal látku tovariši, který barvil látky ve velké kádi na tmavě modro a odešel se navečeřet. Když už si pouze vychutnával po dobré večeři korbel piva přispěchal tovaryš. „Mistře, mistře ta látka“.

„No co je s ní“, zamračil se mistr a podíval se na tovaryše.

„Je pořád bílá“ vykoktal ze sebe tovaryš.

„To přece není možné, dej to sem já se na to podívám“, a vzal stále sněhobílou látku z ruk tovaryše a zamířil do dílny. Až do rána se potom v barvířské dílně svítilo a kdo by nahlédl oknem uviděl by mistra Barnadose jak se postupně ten prokletý bílý cár snaží nabarvit na žluto, červeno, modro, zeleno i fialovo, ale vždy jen z kádě s barvou vytahuje sněhobílý kus látky.

Nakonec už byl tak naštvaný, že vzal onen prokletý kus látky a mrštil s ním do ohně a ten ještě přiživil tochou pálenky. S úžasem zjisti že ta sněhově bílá látka je najednou světle modrá. Rychle ten prokletý kus z ohně vytáhl. Zjistil že kromě změny barvy se s ní nic nestalo.

Ráno našli tovaryši spícího mistra v dílně když ráno přišli. Asi po hodině se dostavil i cizinec, ale nebyl sám s ním do dílny přišli i čtyři další.

„Tak co mistře jak to vypadá“ otázal se hned ve dveřích cizinec. Mistr s blaženým úsměvem ukázal modrý kus látky. Cizinec přistoupil blíž chvíli si prohlíže látku a potom se dotknul prsty mistra a něco zašeptal. Ten se jako mrtví sesunul k zemi. Než se ale tovaryši vzpamatovali čtyři cizincovi společníci vytáhli šavle a pustili se do nich. Potom ještě zapálili dílnu a i s mistrem zmizeli neznámo kam. Jen vypálenou barvířskou dílnu po sobě zanechali jako památku.