 |
erná mračna se stahují nad temnou siluetou bystrcké školy. Blesk stíhá blesk a v mdle osvětlené třídě stojí žák Žák a upřeně hledí na tabuli počmáranou matematickými vzorci a naproti němu snůška černých stínů snažících se svýma očima s přízračným zeleným světlem vysát každičkou kapku vědomostí vyřknutou ubohým studentem. „Tak jak to je!“ zařval jeden z upírů hrobovým hlasem a oblohu proťal další blesk. Student zbledl jako křída na tabuli a začal něco zmateně blekotat. „Tak je tam plus nebo mínus,“ říká již mírněji další osoba a blíží se ke studentovi vytahujíc své upíří zuby. Hlasy ostatních učitelů přerušil hrom a úpěnlivý výkřik studenta: „Plus.“ Zavládlo ticho a jen velké kapky bušící na okna nasvědčují životu ve třídě. Černá silueta stojícího učitele si pomalu sedá a tichým hlasem takřka neslyšitelným přes třesk dalšího blesku říká: „Odejdi, výsledek ti řekneme za chvíli.“ Po hodinách sezení v tiché místnosti naplněné stíny a jinými obětmi se otevřely dveře a z nich ledabyle kostěná ruka vyhodila kus opáleného papíru. Všichni v místnosti se jako blesk vrhli k papíru a na něm jen tři slova: Žák, matematika, výborná.
Rozcestnik