Plzovo DnD

de se budou nacházet veškere kroniky a zápisky z her ale nově je tady možné nalézt i různé varianty psané různými členy našeho nesourodého společenstva. Vyhlásil jsem totíž, že za zápisky dávám zkušenosti a podle toho to také vypadá hráči se více snaží. Jak se jim to daří a jak se to daří mě si můžete přečíst. Jen ještě poznámka pro hráče pokud píšete kroniku na nejlépe v Notepadu a posílat jako .txt tak zamezíte zbytečným překlepům a chybám které se můžou vyskytnout při kopírování do .php souborů.

8.5.2006 píše Airen PJ Plž

elfky velmi podivné zaslechnout hlas některého z novch lidských bohů. Je možné že lidé jsou natolik zaslepeni, že mezi nimi není nikdo kdy by byl ochoten naslouchat a nebo to má vysvětlit nějaký boží názor? Ať tak či tak volání baha jsem přijmula paradila se se staršími a vydala se na cestu. Cestu mi ukázalo několik druidů a jiných přáleských bytostí až jsem dorazila k chrámu který lidé nazvali Sluneční hora. Toto místo má i starší jména jak jsem se dozvěděla od Virmuse, ale co na to záeží. Lidé mě mezi sebou přijali docela vlídně, čekala jsem mnohem barbarštější jednání. Bratr Obchodník mi vysvětlil situaci a něco málo řekl o Pelorovi, a příliš jednobarevných výkladech některých bratrů. Na nějakou dobu mě tedy ubytoval v jedné z tajných místností a snažil se přesvědčovat bratry a setry o Pelorově novém pohledu na některé věci. Jak jsem se později dozvěděla tak kvůli mě byl zavražděn čehož velmi lituji.

V noci jsem se mohl apohybovat docela svobodně a nebyl problém se vyhýbat hlídkám. Nechtěla jsem nikoho kontaktovat protože to bylo příliš riskantní někteří bratři by asi mnohé věci nepochopili, lidé se zkrátka nepřizpůsbyly za tu dobu co si zde vytvořili to směšné královstvíčko. Po nějaké době mě objevila nějaká podivná družinka která do chrámu vůbec nepatřila. Ze začátku jsem měla strach ale přeci jen byla větší pravděpodobnost že nejsou zatíženi starým fanatizmem. Pod ochranou této družiny jsem se potom vydala i ven. v noci byl potom celý klášter přepaden opět lidmi a následně někdo použil i nekromancii a mrtvými vojáky ovládl zbytek chrámu. Já se rozhodla alespoň chvíli zůstat pod ochranou družiny i když co jsem si všimla je velmi nesourodá a nevím jestli jsou schopni účiné spolupráce, ale pořád je lepší cestovat s nimi než sama. Dokonce i toho svého trpaslíka s klidem nechali na pospas nemrtvým ale nemohu je soudit neboť oni se jistě navzájem znají mnohem lépe a třeba zde pracuje mnoho mně neznámých sil.

21.5.2006 píše Airen PJ Plž

řenocovali jsme v malebné přírodě místního lesa a jak jsem si ráno všimla tak i pod ochranou druidského kruhu, podle stromu který tam ráno byl ale večer ne. Nevím jestli to byl Belmis nebo Ermika oba používají přibližně stejnou podobu ale rozhodně jsem zastavila tu půlefku Valentinu aby do toho stromu začala něco rýt. Na trpaslíka se nečekalo a hned po snídani se vyrazilo dále. Ty kořeněné placky z hospody které donesla další členka této podivné družinky, lidská žena jménem Dara, nebyly až zas tak špatné na to že je dělal takový primitivní národ jako jsou lidé, asi je v nich více než jsem původně čekala. U Vimera jme potkali asi dalšího člena družiny. Gnomský druid asi né příliš rozumný totiž poslech Vimerova společníka a kromě různých omamných hub se snažil slynout s přírodou tak že narážel hlavou do stromu. Nevím nevím ale chovají se takhle rozumné bytosti? Podle mě ne. Vimer se nejprve mým prostřednictvým a později i osobně pokoušel zbytek přesvědčit aby něco podnikli s partou starousedlíků dosud uctívajících tvaromněniče a převrělence jako polobohy a kteří se rozhodli zaútočit na lidká sídla. Co mu na tom všem nejvíce vadilo je to že to vše chvou páchat jeho jménem, dělá jako by ho každý znal, ale podle mě si moc fandí. I když je to možné. Vimer je znám hlavně svojí zbabělostí a tak ostatní ani netuší jaké mají obravské štěstí že se před nimi odvážíl povstat ve své elfí podobě. Ostatní se ještě hádali snažili se probrat gnoma Takrama připadně se Valentina zotavovala z hadího útoku, neboť Vimera docela naštvala. Ta holka má na tohle talent to se musí nechat a máem jsem se smíchy neudržela aji já kdýž jsem viděla prskajícího Vimera. Ale spět k dalším zážitkům. S Anreme jsme se vydali napřed a velmi moudře jsme usoudili že jich je tam moc a tedy že nejprve mě odvede někam do bezpečí. V hospodě kousek na jihu jsme si půjčili koně a dalšího dne večer jsme dojeli do jakéhosi hradu. No nevím tímhle sídle si u mě lidé opět pohoršili, nikde žádný strom žádné květiny jen strohé zdi ale asi to patří k jejich kultůře. Hrad patří zaklínačům jakým si magickým mutantům kteří svou přítomností porušují rovnováhu přírody, ale svými činy ať už vědomě nebo nevědomě zabíjením magických příšer které stejně jako oni porušují tuto rovnováhu ji pomáhají udržovat. Strávila jsem zde docela dost času. Anrem hned zase někam odjel a zbytek onoho prapodivného společenstva se poněkud opozdil. Dva z nich Dara a Valentina přišli až další den večer po našem příjezdu a vyadali docela zničeně. Od nich jsem se dozvěděla že Takram vlezl přímo do toho tábora, já nevím ale tak blbýho gnouma jsem ještě neviděla. A jak jinak to mohlo dopadnout než že ho umučili, no nic je po něm nebo jsem si to alespoň myslela. Za nějakou dobu se vrátil Anrem se správou že je vypálena jedna hospoda. Valentina se mezi tím snažila sehnat nějaké věci na vyvraždění onoho tábora. Její mladickou najivitu bych chtěla mít jedna proti padesáti docela se troufá. A pak přišel šok. Na nádvří se objevil půlork a tvrdil že je Takram. Zbytek družiny tomu věří. Nevím ale raději než vypadat takhle tak to rači umřít. Navíc nechápu o co těm druidům jde chtěli si Takrama nějak zavázat aby je poslouchal? Aby mě měl kdo špehovat? Jediná pozitivní věc je ta že teď jeho inteligence odpovídá tomu jak vypadá. Ale stejně si na něj budu muset dát pozor.

4.6.2006 píše Airen PJ Plž

eště nějako dobu jsem byla na tom stašně pustém hradě. Já ty lidi nechápu ani kytička ani stromeček skrátka nic jen výpary z těch jejich laboratórii. A do toho všeho ještě přilez nějakej trpajzlík s Amálkou, tedy vílou, ale mrtvou. Naštěstí se té víli ujal Takram a šel ji někam pohřbít protože kdyby tohle viděl některý druid z lesa tak už trpaslík není mezi živými, pokud se takhle dá mluvit a chodícím kusu železa s pavézou na zádech. Buhužel ale ani Takram není bez chyby, co by jste čekali od gnoma že, a atak nakukal tomu trpajzlíkovi že mě má chránit. Vždyť se hodí tak akorát jako živý štít na nic jiného ta věc dobrá není. Jinak to se jmenuje Wexew, jen tak pro úplnost. Naštěstí se družina rozhodla opustit hrad. Li měl ještě nějaké problémi a dlouhou dobu šel asi za námi. Prý něco s nájemným vrahem nebo tak. Jak je vidět je lidská společnost docela vyspělá když mají takové vymoženosti moderní elfí kultury jako je nájemný vrah. Li se zjevil velmi neočekávaně. Nejprve nám ukadl kotlík s gulášem a potom teprve dal vědět že to byl on. Na takového kmeta je docela vitální. Já jsem si také řekla že si z nich povirazím a mírně jsem se zamaskovala, hlavně aby mě TO nenašlo. Bohužel můj úkryt prozradila Valentina a když chtěl vyrýat nějaké značky do kůry tak už jsem se raději proměnila spět a utekla na guláš. Na to že ho vařila Dara jakožto tipický zástupce lidí, asi jediný v družině, byl velmi dobrý. Až při první známkách jakési civilizace jsem se opět setkala s ukázkou lidské civilizace ale trošku jiné než dosud. Nejprve nás naverboval nějakej malej klučina a potom jsem měla možnost si prohlédnout zblízka lidský stav jménem selka. No oblečení nic moc, mluva taky nic moc, takže to asi bude nějaký vemi prymitivní stav. Ještě vykládala něco u manželovi ve vězení, ale za prvé nevým co je to manžel a za druhé slovo vězení taky slyším poprvé. Ale zbytku družiny to asi něco říkalo a tak jsem byla potichu. Ještě ji nějakej amatér pronásledoval ale vzhledem k tomu že ho viděla i Valentina tak to byl skutečně nějakej začátečník. Anrem a vlastně celý zbytek družiny kromě Dary se s tímhle zelenáčem vydali do hospody něco si vyříkat ale co to bylo už nevím. Dále se totíž rozjela hra kdo na koho hodí více důkaz že ten druhý používá černou magii. Jedna strana jsme my a druhá je nějakej Dernius s dalšíma čtyřma ozbrojencema. Rozhodčího dělá člověk jménem Hanin a prý má něco dočinění se šlechtou, to je asi místní výraz pro stařešiny. Zatím je to vyrovnané tedy asi. Oni sice nastažili nějaké věci do pokoje který si naše starana pronajala ale my jsme jim je komínem přehodili do jejich pokoje, kde následně díky vysvěcení knězem, člověkem který všude stříká vodu a mumlá nesmysli, byly objeveny. Oni ale opět kontrovali a vše svydli na hostinského. Vzhledem k tomu že tato hra má poněkud odlišná pravidla něž u nás doma tak jsem se raději příliš neúčastnila a čekala jsem na výsledek na začátku lesa, ale celou věc jsem bedlivě sledovala a zatím to vypadá vemi zajímavě. Ještě by jsme mohli uzavírat sázky na konečný stav a výherce teď je to 2:2 ale jak to bude dále, až vylezou z chrámu kde se naší protivníci nechají trošku pokropit, aby ze sebe smili pachuť nekromancie, kterou na sobě určitě nemají, to se ještě uvidí.

18.6.2006 píše Airen PJ Plž

alší z mých průzkumů lidské společnosti ukázal že lidé se dělí na dvě kasty na ty co hrají a na ty ostatní kteří jsou většinou pouze obětmi. Kněz zjevně nehrál takže posvědcení proběhlo v naprostém pořádku a nic moc se nedělo, ale jen zdánlivě. Protože naši protivníci už se chystali zvednou skóre. Hrobník patřil také druhé kastě poznalo se to už jen podle toho že byl zabit a na trpaslíka zaútočil až jako poněkud nemrtvý. Takže vuž zase vedou a já se nedivým jsou na domácí půdě takže mají jistou výhodu. Navíc se jim podařilo nechat zatknout WexeWa což je další trefa pro skóre. Ale družina si to nenechala líbit a trpaslík se ocitl znova v hospodě, ale stále to nestačí na vyrovnání skóre. V tuto chvíli je to totíž 4:3. A jdeme do dalšího kola trpaslík, pivo a jed. První kolo sice získal ale rozlitím piva na jednoho z protivníků zavdal možnost souboje a tak svůj bod zase stratil. Já myslela, že trpaslíci vydrží víc. Dara už to asi nemohle vydržet a tak se taky přidala. Obešla vesnici a dělala že zbytek družiny nezná. Díky ní se podařilo opět získat jeden bod protože jeden z protivníku se ji pokusil zbalit a později za ní lezl na seno ale nedolezl. Něco málo před touhle událostí ale WexeW prohrál na celé čáře protože nehlídal vězně a jek ponocný tak vězeň byli zabiti kým jiným než Driumsem. A potom se ještě ten trpaslík nechá zvřít vždyť kat je již na cestě a on nehlídal a je v průšvihu já nechápu ja ti trpaslíci mohli tak dlouho přežít když je to takovej blbej národ. I když zas tak blbej národ to asi nebude protože se mu podařilo zase utéct. bohužel pro nás při tom podpálil hospodu. A Driums a zbytek si navíc řekli nemáme trpaslíka bude mít to malo holku a hurá do pokoje k Valentině a Daře. Jak jsem viděla výbavu těch dvou tak ty se nespecializují na čestný boj takže asi museli ješci a různé dryáky jen lítat. Celou tuhle přestřelku přerušil výbuch kuchyně. Všichni se raději zdekovali do stodoly včetně kancléře. A nějako tu hodinku byl klid. Ale jakmile šel kancléř spát tak se celá bitva, protože tohle už nemá pravidla rozhořela naplno. Valentina vyzvala Driumse na souboj a ten bojoval svými prostředky. Kouzla sršela a ukázalo se že Valentina vydží hodně ale kouzelník, nebo spíše nekromant je silnější. Hra skončila. Valentina je mrtvá. Asi ani sami lidé nepoznají kdy je konec hry a kdy je třeba uznat porážku a přitom sem si myslela že už o lidech vím hodně, ale teď asi budu muset dále protože zatím jak se ukazuje jsou lidé tolik jiní než elfové.

2.7.2006 píše Airen PJ Plž

elá družina se opět setkala na kraji lesa, asi všichni uznali, že v lese je přece jen nejlépe. I mistr Li se znenadání objevil. Jen Valentina nikde a už se asi ani nikdy neobjeví i když síla Pelora by ji mohla pomoci. Když jsem tuto maličkost řekla ostaním hned se rozpoutala velká diskuse o tom jestli ji jít zachránit či nikoliv. Přece jen souboj s Driumsem vyprovokovala sama tak ať sama také nese následky. Nakonec se přece jen rozhodli, že si půjdou pro její tělo. Někteří mistr Li tam hlavně šli pro své magické přátele, tedy svého žabáka. Naopak Anrem se mnou čekal na kraji vesnice směrem na město. Po nějaké chvíli jsme zaslechli strašlivé dupání jak se blížil trpalík s mrtvou Valentinou. No jo tak to vypadá když se plýží trpaslík. Nutno podotknout že většinu toho randálu způsobil Li, asi ho dohání jeho senilita. Co ti s tou Valentinou ale dělali to nevím. Oni ji snad protahovali komínem, i když od sazí nebyla. Tak tohle bude hodně tvrdý oříšek. Další den mě kupodivu Pelor vyslyšel, i přesto, že nebylo úplně jasno. A Valentina se změnila opět na Valentinu a obživla. I když nevím jestli o ní mám dále psát jako o Valentině, protože po té co si pujčila šaty od Anrema tak jsem tu Anrema měli dvakrát, jen ty oči TO nedokázalo napodobit, no je vidět, že měňavci asi nebudou nejvýše ve vývojovém stupni a dalo by se polemizovat jestli jsou lepší či horší než tvaroměniči nebo převtělenci.

Anrem opět vyrazi napřed, jako vždy, začínám mít dojem, že mu naše přítomnost vadí a že zbytek družiny nemá, včetně mě, moc rád a že je s námi jen z jakési zaklínačské povinosti. A u Liho se dá čekat cokoliv, takže to, že se také vypařil nebylo nikterak překvapující. Chtěla jsem také jít ale Anrem druhý, nebo Valentyna nebo nějakej Olaf, už v tom začínám mít chaos a to netuší že máme hodně společného, zkrátka ta měňavka potřebovala další lečení a tak jsem ke své nelibě zůstala ještě s Darou a trpaslíkem, který si hrál na skládání kamínků. Druhý den jsem už ale vyrazili do města a koho nepotkáme on tu na nás Anrem s Liem čekají a já myslela, že už je v životě neuvidím. Že by přece jen nebyli takoví individualisti? Oba přišli varovat trpaslíká, že je na něj vypsána odměna, což se nedivím, a tedy se do měta nepůjde. No nic obešli jsem město a šli dále. Ještě něco říkali o nějaké Serganě prý budoucí velmistrini magie, že je spojena s Nermie a že je šéfkou Driumse a něco o nějakém Kruhu, ale to už jsou jen takové lidské problémy. V druhém městě se kupodivu v bráně nic nestalo, asi nepoužívají magické alarmy, takže nejsou zas až tak vyspělí. A ono poznat vizuelně WexeWa jakožto trpaslici s mohutným dřevěným poprsím a odbarvenými vlasi prostě nešlo. Na to, že to bylo lidské město tak nebylo úplně nejhorší. Asi si při jeho projektování vzali příklad z elfů a tak zde urpostřed poměrně širokých cest rostly stromy a dokonce tu byl i jeden park. Pronajali jsem si tady dům a každý začal opět dělat co se mu zlíbylo. Dara zalezla do pokoje ani z něj málem nevystrčila nos a pořád něco vařila, Anrem se vypařil s tím, že se před odjezdem za týden vrátí, WexeW kázal něco o lásce a tak po několika dnech různých orgii na něj doletěli odpůrci a mírně mu rovnali záda pometly holemi, pánvičkami a podobným kuchyňským vybavením, měňavka se vydala odlehčovat místním žebrákům, což završila nádhernou vloupačkou za účasti policie a útěkem z okna, no a já se jen tak toulala městem a snažila se poznat tu jejich kultůru. Ještě teď mě z toho bolí hlava a mám silný dojem, že lidská kultura neexistuje ale pouze jakýsi zhluk lidí z nich každý je jednou svou kulturou.

16.7.2006 píše Airen PJ Plž

onečně dorazil Anrem. Už jsem tohohle města měla přímo pokrk. Je isce jakž takž zelené, ale les to není. Naštěstí cesta do dašího města nám zabrala opět týden. Celou dobu to byla velmi příjemná cesta, jen Li si stěžoval na nějakého tříhlevého hada prý snad lesní hydru ale jinak se nic moc nedělo. Hlavní město Zlatá hora bylo tipické lidské špinavé město další hrůza hyzdící tuhle zem. Naštěstí jsme se dostali do místa kde jsem se cítila mnohem lépe, do magické univerzity. stalo se to tak že za Liem přišli nějací lidé a že si má hrát na velmistra magie. S tím ho oblékli dali mu nějaké peníze a všechny nás přenesli do univerzity. vlastně všechny ne Valentina něco zařizovala ve městě a tak se k nám přidala až další den. Každý jsme měli nějako roli, Li jak už jsem říkala hrál velemága, Anrem dělal ochranku, Dara laborantku, já prý masérku a Valentina milenku. Já vím, že se Valentina nejmenuje, ale mě se prostě tohle jméno nějak líbí více. Týden jsme čekali na zahájení konference a při té příležitosti jsem chodila po zdejších parcích a navštěvovala místní chrám všech bohů. Nejdříve jsem mluvila s veleknězem Griem o možnostech výry v Pelora a ostatní bohy ale zajímavé byly i rozmluvy s kouzelnickými mistry Padetem a Mirliusem. Pochopila jsem že s lidskou výrou se něco po průchodu brány stalo. Někteří uctívači přišli o svou sílu úplně někteří naopak velmi posíli. Navíc prý podle Mirlia došlo ke změně magické vlny jednotlivých božstve, nebo tak něco podobného tvrdil. Já tomuhle nerozumím ale stejně je to podivné. Stejně tak bohové kteří dříve byli velmi nesnášenlivý vůči ostatním rasám jsou najednou mnohem tolerantnější a naopak. Myslím si že až rozluštím tuhle záhadu tak zjistím proč si Pelor vybral právě mě. Ale spot ke konferenci. Bylo na ni přítomno kromě našeho mistra li bod jménev velmistr Ti dalších 15 kouzelníků Firmajlia, Mirlius a Pala z těch co už družina zná a další Riordan, Padet a Lirpera jako místní a ten zbytek Klesmir, Farlius, Kaher, Selhis, Yslana, Azduk, Šarbog, Sib-is-nar-mis a Dejevetek. Později ještě přijel Nermius a Sergana. Celkem to bylo velmi nezáživné jen Selhis přišel za námi jako zástupce jakéhosi spolku proti Nermiovi a jeho spřízněncům. Prý že počítají i se mno a mým spojením s Pelorem ale přece se nenechám ovládat nějakým člověkem. Jinak mluvili o něčem jako záporná intenzita, tomu jsem nějak moc nerozumněla. Družina jak je vidět alespoň částečně jeho úkol přijala. V tuhle chvíli máme jít do městačka Bílá skála a tam zabránit nějakému trpasličímu kouzelníkovi aby našel to co hledá Nermius, pokud jsem to dobře pochopila. Po třech dnech konference skončila a my jsme se opět vydali cestou na jih. Dali nám sice koně ale přece nebudu nebohé zbíře zatěžovat a tak jsem v podobě koně klusala vedle družiny. Týdení cesta opět proběhla bez vážnějších příhod.

6.8.2006 píše Airen PJ Plž

alší šedé lidské město a navíc smrdící smrtí tísíců ryb. Že se lidem chce bydlet na takovém strašném místě. Po té co jsme se ubytovali se parta opět rozprchla do věch koutů této špinavé díry za svými zájmy. Li zase zmizel jakmile se dozvěděl že je tu opět nějaký jiný šikmooký a co dělali ostatní to ani nevím. Snad jen u Dary se to tak nějak ukázalo, když přišla s možností výdělku. Azdu místní kouzelník a pokud dobře vím tak i sympatizant Sergany se zháněl po nějaké černé růži. Naonec z něj ale vypadlo že se nejedné o růže ale zrcadlo u kterého ty růže rostou a které převážele jedna z lodí sem do města. Ponořili jsem se pod vodu a zjistili, že vrak je zcela prázdný a ta díra v něm byla udělána sekerou. Za tohle jsem dostaly něco málo zaplaceno ale o tkové maličkosti se já nestarám. Mnohem závažnější ale byla jeskyně s nějakou ženou mřikovanou ke skále a hlídaná bezvěkým kostějem. Ten nám nakonec pověděl že ta žena, mimo jiné velmi krásná, je nějaký velmi silný druh upíra a že ji nedokázali bezvěcí zabít a proto ji pouze přikovali a kostěj ji tu hlídá. Většině družiny to stačilo jen wexevovi asi ne a v den kdy jsme měli odpolout nebo možná i o něco dříve se za ní šel podívat a zničil skálu držící ji připoutanou. Sám na to ale doplatil. Když dlouho nešel na loď vydali jsme se ho hledat a našli jsem ho, nebo spíše to co z něj zbylo. Upírka ani kostěj už tam nebyly. No nevím jestli ho mám oživit asi se na to budu muset zeptat Pelora.....

20.8.2006 píše Airen PJ Plž

Pelorovi odpovědi jsou byla velmi překvapená. Rozhodl se že Wexeva oživý ale o půlnoci. no nebudeme kritizovat rozhodnutí bohů ale já myslela že Pelor je bůh slunce. Ihned po probuzení měl Wexev oplzlé řeči a dokonce za mnou vyběhl nahý na palubu. Nevím co si tím ten trpaslík dokazuje ale příště se asi už raději Pelora ptát nebudu a nechám ho v síních smrti. Snad jediná změna na něm byla a to ta že na tváři má nějaké znamení ale nevím co znamená. Pelorovi rozhodně nepatří. Mluvím vůbec s Pelorem? Na tyto úvahy jsem měla dost času neboť loď měla plout ještě týden. A kromě tradičního štengrování družiny jednoho plovoucího ostrůvku a kostěného draka co ná ukousl stěžeň se naštěstí nic nestalo. Nejde o mě já bych se mohla pohybovat se svými proměnami kdekoliv ale zbytek družiny by asi nesl trošku tíž potopení lodě, zvláště oplechovaný Wexev, ale toho by škoda nebyla. Město opět kaliské lidské a odporné, já nevím jak lidé v něčem takovém mohou bydlet. Vrchní město už bylo kamené a bylo alespoň o něco lepší i když ten člověk u brány byl silně nepříjemný. Družina se vymluvila že jdou navštívit místního kouzelníka nějakého Bellurdana, což jim docela prošlo. Jak se ukázalo tak onen bellurdan je čistotný a dobře oblečený trpaslík. Obje tyto vlastnosti jsou u trpaslíků velkou vzácnotí. No u večeře už to byl typický trpaslík protože takhle se přežírat není zdravé a je to jedna z dalších nectností trpaslíků. Po asi deseti chodech, kolem desáté večer, jsme se odebrali k němu domů, on si lehl do své ložnice, Anrem šel otravovta nějakého kostlivce, Wexeva jsme z bezpečnostních důvodů zavřeli zvlášť do místnosti a potom jsme i my ostatní ulehli.

Druhý den jsme dlouze čekali než se ten nemožný Bellurdan probudí. Vstával v jedenáct a to se říka o trpaslících že jsou pracovití. Po snídani, podle slov trpaslíka lehké, asi o šesti chodech jsme se vydali do podzemí. Ukazoval nám několik sálů a spousty chdeb takže nic moc zajímavého. Snad jen to že v jednom sálu byl vyobrazený nějaký muž s ohněm v zádech a podním byl symbol který má wexev na tváři. Jméno bylo bohužel setřené. Ještě tam byl portrét té upírky co ji Wexev pustil ale jinak nic zajímavého. Daší jednání družiny poněkud nechápu. V jednom z dalších sálů byla hromada skládjících se koster a družinu hlavně Anrema a potom i Valentinu, Wexeva a Bellurdana nenapadlo nic lepšího než se vřítit mezi ně a začít tam různě skákat nebo se ohánět pavézou či sekerou. U Anrema to ještě jakž takž chápu ten tuhle šaškárnu bral jako výcvyk, ale ostatní? No asi vživotě nepochopím tohle "lidské" chování. Po návratu na povrch všichni vytáhly nějaké věci které před tím asi neměli a žačali se dohadovat co s nimi. Celou záležitost potom rozlouskl Wexev svýt tradičním způsobem hrudá do všeho pohlavě. Vzal kostěnou flétnu a zahrál na ni. No hrál hrozně jak jěkdo takový křehký nástroj mohl dát do ruky takovému namehlo. Vživotě jsem neslišela něco tak hrozně falešného, ten Wexev je prostě trpaslík, což je sinonymum pro blázen. Kde se tam potom vzal ten vzdušný elementál to poněkud nevím ale dužina si s ním po chvíli poradila. Ještě proběhlo nějaké nezajímavé přerozdělování těch věcí, ale jinak se už nic nedělo.

3.9.2006 píše Airen PJ Plž

ny tady ve městě obýhaly velmi nudně a nebýt Anrema a Valentýny tak bych se asi nudila dále, ale popořádku. Družina zase začala dojednávat vyřizovat zařizovat a podobné nudné záležitosti nad které jsem naštěstí povznesena. Jediný kdo něco podnikl byli právě dva víše jmenovaní Anrem s Val. Najednou zmizeli. Kdyby se jednalo o únos nebo boj jistě by jsme to věděli ale vzhledem k tomu že nezanechali ani správičku tak asi chtěli být jen sami. Do večera se neobjevili a tak jsem se rozhodla podívat co dělají. Podívala jsem se do vhodné tůňky a uviděla naši dvpojci jak sedí s nějakým šamanem v rozvalinách a povídajísi. bylo jsně vidět že mého sledování si všimli protože se okamžitě začali bavit o počasí a podobných věcech, jak nenápadné, ale to nevadí. Asi se za nimi podívám. Nechala jsem zbytek party odejít a využila své proměněnecké podoby. Je pravda že hejno vran zde příliš časté není ale to nevadí.

Anrem s Val byly tam kde jsem předpokládala tedy v rozvalinách asi deset mil od Bílé skály. Co jsem tak zaslechla z rozhovorů tak se chystají na baziliška a ještě pro něco co zatím tají. Chtěla jsem jen vědět jestli mám říct zbytku družiny s čímž souhlasili. Přice jen třeba je to jejich soukromá záležitost a chsou být sami, kdo ví. Přespala jsem ve zříceninách a ráno zase přiletěla do města. Družinu jsem informovala že Anrem je v těch ruinách a že tam na ně čeká. Poněkud mě zarazilo jejich chování začali se nějak naštvávat ikdyž nevím proč. Bylo snad někdy to co řekl Anrem špatně? Nebo jim to snad někdy uškodilo? Ne ne ne a zase ne, já tyhle národy snad nikdy nepochopím proč jsou tak strašně na sobě závilí? no nic raději jsem odletěla zase zpět do bažin, je tam příjemněji a přece jen jěště musím nastudovat proměny na hady a krokodýly.

Druhý den večer se přiřítila naštvaný zbytek družiny. co je mohlo tak naštvat že by komáři? a oni neumí kouzla proti hmyzu? Ooět z toho byla velká debata, holt tyhle národy jsou strašně ukecaný, stejně nic nevyřešili a další den se šlo do bažin. Cesta bažinou byla velmi pěkná a toho kvítí co tu různě roste. I když nechápu proč se všichni tak strašně boří opět je vidět nedokonalost těhle národů a to si říkají páni tvorstva, já je snad nikdy nepochopím, ach Pelore co jsi mi to dal za dar.

Po týdením poutování kdy se celá družina vlekla jak nějaká želva jsme dorazili na podivuhodné místo. Ti lidé si říkali prokletí kněží. Tvrdili že jejich bohové zůstali v jejich světě a zde na jejich výzvy odpovídají nová , či stará, božstva. to je velmi zajímavá teorie a vysvětlovala by náhlí zájem Pelora o jiné rasy a daší maličkosti. Tohle bude potřebovat hlubší studium už jen kvůli mému "Pelorovu" hlasu. Rozloučila jsem se s dužinou a rozhodla se že alespoň nějakou dobu zůstanu zde...... buďž nám i vám nakloněni bohové ať už jsou jejich jména jakákoliv.

Nahoru