Plzovo DnD

de se budou nacházet veškere kroniky a zápisky z her ale nově je tady možné nalézt i různé varianty psané různými členy našeho nesourodého společenstva. Vyhlásil jsem totíž, že za zápisky dávám zkušenosti a podle toho to také vypadá hráči se více snaží. Jak se jim to daří a jak se to daří mě si můžete přečíst. Jen ještě poznámka pro hráče pokud píšete kroniku na nejlépe v Notepadu a posílat jako .txt tak zamezíte zbytečným překlepům a chybám které se můžou vyskytnout při kopírování do .php souborů.

30.10.2005 píše Anrem PJ Plž

Mistrem jsme vyrazili eliminovat Bezvěkého. Bohužel nevím kdo to je. Mistr mi pouze nařídil počkat venku, jelikož uvnitř hrobky je to nebezpečné.

Mistr se dlouho nevracel a pak se objevila zvláštní družinka; tvořili ji příslušníci různých ras; trpaslík, člověk s elfími rysy, nějací lidé a dokonce i gnóm a jeho přítel vlk. Vypadali jako potulní kejklíři.

Zjistil jsem, že putují do města, zřejmě aby si vydělali peníze. Protože mistr stále nevycházel, požádal jsem je jestli by mi nepomohli zjistit co se stalo.

V hrobce jsme našli nějaké podivné kostlivce a na nástěnných reliéfech další neznámé typy nemrtvých s podivnými meči. Mého Mistra jsme nalezli mrtvého v místnosti s rozlomenou pečetí na vchodu vedoucím k Bezvěkému. Mistr byl rozsápán či rozsekán něčím velmi ostrým. Vzal jsem jeho stříbrný meč a medailon a protože nemrtví začali opět povstávat, museli jsme kvapně hrobku opustit.

Protože družinka příchozích cestuje stejným směrem jako je náš hrad, půjdu s nimi a dopravím Mistrův meč a medialon na hrad.

20.11.2005 píše Anrem PJ Plž

estou do města jsme přišli na místo, kde byla přepadena skupina jezdců lupiči s odznakem stříbrného vlka. Útočníci byli odraženi, ale podařilo se jim odvléci mladou ženu barbarského původu, kterou skupina doprovázela do města. Vůdce skupiny, jakýsi obchodník, za ní vyslal pátrací jednotku, ale protože mu záleželo na jejím životě, najal na její vyhledání i nás. Dobře udělal, protože pátrací skupina, ve které byl i onen šlechtický synek Viktor, se svého úkolu nezhostila a záchrana zbyla na nás.

Zatímco Dara a Takram se příliš oddali zkoumání úcinku jistých hub, já spolu s Derwynem, Olafem a Bellurdanem jsme vystopovali úkryt lupičů ve staré tvrzi a podnikli patřičné kroky k záchraně. Nejprve jsme provedli průzkum zpoza hradeb (kromě Olafa, který potmě špatně vidí). Pokus Olafa a Derwyna proniknout dovnitr z horního patra veže ztroskotal na zavřených padacích dveřích, bylo tedy nutné dostat se nepozorovaně přes hradby. Olaf s Derwynem se spustili z veže na hradby, zatímco já s Bellurdanem jsme čekali dole. Když jsme zaslechli hluk, domnívali jsme se, že je to záměr odlákat stráž, a vylezli jsme nahoru. (Derwyn naneštestí zakopl o tašku, jak obcházel střechu, a při pokus schovat se za hreben se pod ním prolomil krov. Strážný se tam rozběhl a došlo k potyčce). Pak vypukl poplach a lupiči vyběhli na nádvorí, takže jsme se rozhodli urychleně se stáhnout, Bellurdan byl ale zajat.

Vytvořili jsme tedy nový plán na záchranu mladé barbarky a Bellurdana. Zahrnoval zapálení konírny, ulití ohně v krbu a průlez komínem, ke kterému nakonec nedošlo, a my jsme použili k průniku otvor ve streše, který tak důmyslne vytvořil Derwyn. Mladou barbarku jsme nalezli v komnatách náčelníka, pochopitelně zamčených, a bez Bellurdana, který měl pro ni vzkaz v jejím rodném jazyce. Pokusili jsme se s ní dohovořit alespoň prostřednictvím jména muže, který nás najal, ale z nepochopitelných důvodů se tím zdála značně vydešena.

Mezitím jsme ale byli objeveni a nakonec jsme byli uvězněni mezi sekerami a ohněm v chodbě a lucištníky na nádvoří. Já s Olafem jsme se pokusili vytvořit únikovou cestou stěnou, zatímco Derwyn se rozhodl spoléhat, že je rychlejší než lucištníci. Byl, ale barbarka ne, takže strávil několik perných chvil jejím oživováním. Poté jsme byli vyzváni, abychom se vzdali, jinak dojde k opravdovému násilí. Derwyn se i tentokrát rozhodl spoléhat na vlastní mrštnost a predvedl ukázkové skoky, nejdřív z okna na nádvoří a z nádvoří koňmo na hradby, nedokázal ale skákat rychleji než magická střela. Pak už jsme se přece jen raději vzdali. Kupodivu nás opravdu nezabili, jen jsme získali zajímavé tesařské zkušenosti při opravě konírny. Také jsme se dozvěděli, jak to skutečne bylo s onou mladou ženou: její život nebyl v nebezpecí po únosu, ale před ním. Měla se stát obetí při nějakém temném rituálu.

Po týdnu jsme se s přátelskými lupiči rozloučili a pokračovali v cestě do města, kde jsme hodlali zjistit o těchto temných záležitostech více.

4.12.2005 píše Anrem PJ Plž

o příjezdu do města jsme se ubytovali v nejlepším hostinci. S címž jsem souhlasil, neboť Bellurdan se rozhodl, že to zaplatí, i když pokud by chtěl asi bych mu klidne přispěl nějakým tím stříbrným. Naše nesourodá družina ale vzbudila malý poprask, hlavně Takramova prednáška o vegetariánství. Jak ho může napadnout přednášet o vegetariánství v hospodě? Nicméně hlavní téma byl nedávný únos tří mladých žen, z toho jedné velmi mladičké šlechtičny Paly z rodu Kylmarských. Po té se pochopitelně horlivě pátralo, takže kapitán stráže náš zájem uvítal a nabídl nám spolupráci, i když ne príliš fér. Pokud něco zkazíme dává od nás ruce pryč, ale když něco vypátráme, máme mu to říct.

Vzhledem k tomu, že souvislost s temným rituálem byla očividná, vyhledali jsme radu kouzelníka – koho jiného než našeho starého známého Natyla z bratrstva Stříbrných vlku (On k nim nepatří poznámka PJe). Od něho jsme se dozvedeli následující:

1. Do města údajně dorazil nový kouzelník který pracuje pro podsvětí. (Čtvrtý kouzelník v pořatí jeden neoficiální tady působy pro gildu už dlouho).
2. Z knihovny rodu té mladé šlechticny zmizela kniha o temných rituálech.
3. Rituál s lidskou obětí musí provést kouzelník vyšší úrovně, anebo několik kouzelníků nižší úrovně společně.

Myslím, že za tím určite stojí ten tajemný kouzelník, co pracuje pro podsvětí. Škoda, že nevíme jak moc je mocný.

Další pátrání nás zavedlo k druhému místnímu kouzelníkovi Enkarovi, který spolupracuje s kleriky. Ti mě velmi zaujali, protože mají rozsáhlou knihovnu. Za jistý finanční obnos mi umožnili prostudovat si nějaké knihy o magických tvorech. Bohužel musím mít při studiu na sobě hábit, studijní řád je studijní řád. Krom toho ještě Olaf navštívil místního archiváře a kryptografa Qestuse, aby se poohlédl po nějakých informacích o svém strýci, a při té příležitosti slíbil Buzyliškovi, že se přeptá i na gnómy (Takram také hledá nějakého příbuzného). Já jsem tam zašel už předtím: můj Mistr mi předal záhadný text, který byl nalezen spolu se mnou když jsem byl ještě malý, a já bych byl velmi rád, kdyby mi ho někdo dokázal přečíst. Nejpozději za týden bude kryptograf vědet víc.

Zeptali jsme se také na podrobnosti únosu mladé šlechtičny. Vyšlo najevo, že byl při něm zabit strážný poněkud nezvyklým způsobem, mečem potřeným prudkým jedem. Zřejmě ho někdo chtěl zabít rychle a tiše – určite je ten vrah i tím zlodějem, co ukradl ty Rituály z knihovny. Podle Takramových informací si velmi silný jed koupil u mistra Jeduslava (nevím sice kdo to je, ale asi to bude místní bylinkář) muž s jizvou na ruce a novým pláštem od krejčího Hunmira. Ješte té noci dostal Takram nabídku, že se dozví, kdo je muž v plášti, bude-li následovat neznámou postavu ve stínu. Poté prišel za mnou a Olafem jestli by jsme mu nepomohli najít toho muže ve stínech. Samozřejmě, že tam už nikdo nebyl. Ve stínech se dá tak lehce schovat a zmizet, to já znám. Spousta tvorů ráda takto útočí ze zálohy.

Ráno jsme zašli navštívit krejčího Hunmira, který nám prozradil, že muž v plášti je Sulam, pobočník radního Jimira. Došli jsme s Olafem k názoru, že by bylo dobré zjistit o těchto pánech více. Já jsem sledoval Jimira a Olaf Sulama. Já jsem zjistil, že radní má jak manželku, tak milenku v dalším domě ve městě. Olaf zjistil, že pobočník zaplatil za něco značnou částku muži, který vypadal, že patří k podsvětí. Bellurdan prišel po svém pátrání v bordelu s informací, že Takramovi se má stát nehoda. Asi ho ten pochybný muž z hospody u Stříbrné mince bude chtít zabít. Musíme si na něho dát pozor! Asi by jsme měli co nejdřív najít tu mladou šlechtičnu. Já bych řekl, že ji budou veznit buď pod radnicí a nebo dokonce někde v tom bordelu. Protože kouzelník říkal, že rituál mužou udělat klidně i ve sklepě.

8.1.2006 píše Anrem PJ Plž

ečer jsme se sešli v hostinci a díky mému medailonu zjistili, že Olaf má u sebe očarovanou minci. Domnívali jsme se, že sloužila ke sledování Olafa, což nám později potvrdil kouzelník Natyl. Minci si vzal Belurdan, který měl v noci zvláštní návštěvu, pravděpodobně z místní zlodějské gildy.
Ráno u snídaně jsme se dozvěděli, že byl rozsápán svíčkař Redeus. Šli jsme zjistit, co se stalo. Při prohledání místa jsme nic nenašli, přestože jsme já s Takramem prohledali i střechy. Bylo tedy nutné jít prohlédnout tělo do Morrova chrámu. Tam jsme zjistili, že v ranách na krku zůstaly zbytky hnijícího masa, konkrétně z lidských prstů. Z toho jsme usoudili, že se stal Redeus obětí zombie. Pravděpodobně to budou ony dvě ztracené "panny" (děvečka a kurtizána). Na základě předchozích zjištění podezření padlo na nepoužívaný dům radního Arkádyho, kde Takramův vlk zachytil mrtvolný pach a potvrdil tím naši domněnku. V noci jsme za pomoci zámečníka doporučeného kapitánem stráže, vnikli do domu. Ostatní jsem nechal stát u vstupu do sklepa a sám ho začal prozkoumávat, protože Belurdan dělal ve zbroji hrozný rámus. Našel jsem spoustu vína a místnost se dvěma zombiemi (děvečkou a kurtizánou), které jsem na základě uzavřeného kontraktu s Morrovými kněžími eliminoval. Dále jsme ve sklepení objevili tajnou chodbu s mřížemi a zámky, které ani doporučený zámečník nedokázal otevřít. Nicméně poradil nám, že takový zámek mohl udělat jeden z učňů u místního mistra kováře. Na naši žádost, ale dokázal zámky zablokovat. Takram poslal veverku na průzkum do chodby za mřížemi. Podařilo se jí najít o pěkný kus dál další mříže. Chodba vede směrem, kterým je náměstí s radnicí. Možná, že druhý konec vyúsťuje právě tam.

22.1.2006 píše Anrem PJ Plž

oté co jsme zjistili, že jedinou naší nadějí je momentálně radní Kylmarský, ihned jsme se za ním vypravili, neboť čas beží a již brzy se rozšíří zpráva o nalezených zombiích v domě radního Arkádyho.
Majordomus pana radního Kylmarského Buziliškovi dal nějaké cenné informace a po naší poradě nám propůjčil 10 svých stráží a dva odborníky na stopování. Také nám vydal zatykač na podezřelého kováře. Bohužel jestli se nám nepodaří Palu Kylmarskou zachránit, nebo alespoň objevit budeme muset zaplatit všechny tyto finanční výlohy, na což si myslím asi nemáme, takže se musíme skutečně snažit.
Když jsme se vyptávali toho mladého kováře, co dělal ty vynikající zámky, pokusil se o útěk, což mě pouze přesvědčilo, že je v tom temném rituálu namočený taky. Bohužel začal prchat ve chvíli, kdy to nikdo nečekal a protože jsem ho nechtěl zabít, jen jsem se ho pokusil srazit k zemi. Kdyby tam neměli takový nepořádek jistě bych nebýval uklouzl a býval bych ho chytil. Naštestí Takram zareagoval velmi rychle a pomocí iluze se mu podařilo toho floutka zmást a poté ho jeho vlk už chytil.
Protože od pana Kylmarského jsme měli povolení ke vstupu do podzemí zdejší radnice, kam zřejmě směřovala podzemní chodba z Arkádyho domu, vydali jsme se tam. Naše podezření se potvrdilo a tak jsme alespoň v zámku zalomily mince, aby Sulam (pomocník radního Jimira) nemohl opustit podzemí.
Od mladého kováře jsme dostali tip, poté co mu Takram řekl, že k výslechu použije veverku, že klíč od zámku pod radnicí nemá, ale nějaký zajímavý zámek dělal do podzemí u podivné vdovy. Na té vdově se mi už od počátku něco nezdálo. Bylo mi jasné, že je nějaká podivná. Čekal jsem, že se z ní vyklube upírka a tak jsem byl od počátku ve střehu! Vyplatilo se. Sotva jsme se dostali blíž, začal mi vibrovat mistrův medailon - což znamená, že tady je aktivní magie. Poté co nás vdova poslala, že si máme prohlédnout její sklepy sami (měli jsme totiž opět od radního Kylmarského povolení) tak jsem byl velmi podezřívavý ke všemu v okolí. Olaf flirtoval s místní služkou a Bellurdan se coural kdesi pozadu. Nechápu jak se mužou takhle vystavovat nebezpečí, copak to necítí! Olaf už muže mít klidně prokouslé hrdlo a Bellurdan už nekde leží vysátý.
Ve chvíli, kdy se v mé blízkosti objevila magie jsem si už byl jistý, že útok je na spadnutí, pochopil jsem, že je tu neviditelný nepřítel, varoval ostatní a začal se bránit proti útoku. Cíl se ihned zjevil, byla to vdova - a seslala na mě nějaké kouzlo, které se mi podařilo mentálně odrazit. Ihned jsem jí dal meč na krk a držel ji v šachu. Ukazuje se, že umí dobře kouzlit.
Po krátké diskusi jsme se dohodli, že věc probereme v klidu nahoře. Dlouho jsem premýšlel zda jí mám dovolit volný pohyb? V příbězích, které mi Eskel občas vypravoval se vyskytovali ruzní upíři. Pokud je vdova upírka - asi by byla velmi mocná, a odhadnul bych ji, že bude držet slovo - tak jsem ji pustil.
Od této kouzelnice jsme se dozvěděli řadu zajímavých informací - a věci dostaly rychlý spád… Tedy pouze heslovitě: ve městě jsou 4 kouzelníci, z nichž nově jeden je nekromant, který se nedávno sháněl po pomoci s jedním temným rituálem, také vlastnil mocný předmět, který byl nedávno zničen. Nekromant je zřejmě někde v zazděných chodbách pod městem a jeho učedníky jsou Jimir, Arkády a byl jím i svíčkař Redeus. Dále bylo zjištěno, že z Moorova chrámu zmizelo v poslední době ještě 10 dalších mrtvol. Zajistili jsme pomocí našich 10. strážných hlídání důležitých objektů a osob v této věci a vyrazily pod radnici vyrazit (tedy) vytrhnout mříže pomocí koně kterého nám tam stvořil Bellurdan. Ješte, že jsem ho viděl, že ho dokáže vytvořil jen tak z ničeho. Kuň nezklamal. Našli jsme tajnou odbočku z této hlavní chodby se dveřmi, za kterými je slyšet šouravé kroky… jistě jsou to zombie. Bude to tuhá bitva - sice na ně nemám kontrakt, ale je to obecné ohrožení lidí ve městě, tedy inteligentní rasy. Pokud mě napadnou tak je zlikviduju. Asi to bude všech těch 10 chybějících těl - pro jistotu si nachystám ty svecené vody od Dary.

6.2.2006 píše Anrem PJ Plž

ylo to přesně jak jsem si myslel. Za dveřmi byly zombie. Vše šlo hladce až do chvíle, kdy jsme objevili kouzelníka-nekromanta a Sulama. Měli u sebe Pallu a nějaké silnější zombie. Olaf s Darou a Takremem začali vyjednávat. Vzhledem k tomu, že nekromant nám dovolil jednohodinový odklad a tedy možnost přivést si posily, zdálo se mi to nějaké podezřelé a chtěl jsem vysvobodit Pallu ihned. Družina se nakonec rozhodla připravit plán útoku a po nějaké chvíli jsme i zaútočili.
Přesně jak jsem se domníval, nekromant a jeho příznivci se již také stihli připravit. První vběhl do místnosti kůň a zachytil to nejhorší kouzlo, až doposud šlo vše podle plánu. Nyní jsem měl vběhnout dovnitř já a zaútočit na kouzelníka. Jak jsem si ale všiml, ten se i s Pallou přesunul za mříže, kde se jistě i zamknul. Tímto se ale celý plán zhatil. Já na něj takhle nemůžu zaútočit a on na nás může sesílat kouzla. Na chvíli jsem zaváhal, za mnou se již tvořila fronta dalších členů družiny, kteří se chtěli dostat dovnitř. Nakonec jsem se rozhodl, že tedy zemřu hrdinně a vběhl jsem mezi zombiemi dovnitř. Bohužel asi právě moje malé zaváhání mělo za následek, že mě obě zombie zasáhly svými pařáty. Já to věděl, že tady zemřu! Nic se mi nedaří – byla to předtucha smrti.
Naštěstí jsem měl pepřák od Dary, tak jsem ho hodil nekromantovi do obličeje. Bohužel ustoupil z mého dosahu a seslal nějaké řvoucí kouzlo. Mě to naštěstí minulo. Začal tuhý boj mezi Olafem a Sulamem, který také díky dávce pepřáku od Olafa neviděl. Dara a Takram bojovali s těmi zombiemi, které bohužel zatarasily vchod – házeli na ně svěcenou vodu. Belurdan pomáhal Olafovi se Sulamem, ale měl smůlu. Při neopatrném výpadu se ošklivě nabodnul na Sulamův rapír a upadl do bezvědomí. Já jsem mezitím házel po kouzelníkovi dýky, ale jak už jsem říkal, nic se mi nedařilo. Kouzelník nějakým kouzlem zmizel. Belurdan ležel bezvládně na zemi. Já nejsem moc dobrý v ovazování ran – Dara nebo Takram budou určitě lepší. Tak jsem se rozhodl, že jim musím prosekat cestu přes ty zombie – jedna už naštěstí padla. Jakmile se dostali ti dva dovnitř, šel jsem na pomoc Olafovi. Ten se zdatně držel, ale vypadalo to, že si neví ani s oslepeným protivníkem rady. Jediným mocným úderem jsem Sulamovi vyrazil rapír z ruky. Jednak jsem ho chtěl živého, jednak ho stejně nesmím zabít – a de facto bych ho neměl ani zranit. Poté, co jsme měli situaci pod kontrolou jsem se začal shánět po klíči od mříží s ležící Pallou. Měl je samozřejmě nekromant Jusirnus – když tu jsem uslyšel zvuky boje z povzdálí. Rozběhl jsem se tím směrem a narazil na kouzelníka Natyla a další vojáky, jak právě dobojovali s Jusirnem. Co mě opravdu překvapilo, bylo znamení které jsem uviděl na Jusirnově předloktí. Bylo stejné jako to moje!! Musím o něm nutně zjistit víc! Hlavně odkud přišel a proč. A co byl vůbec zač – kromě toho, že byl nekromant. Pallu, která byla uspaná lektvarem, jsme dopravili domů a těšili se na slavnostní večeři u Kylmarských. Vše se zdálo v pořádku, dokud těsně před večeří nedorazila zpráva, že duše Pally pobývá v síních boha Morra, tj. že Palla je vlastně mrtvá. Kdo nebo co je v Pallině těle se nám bohužel nepodařilo zjistit, protože Pallu jsme celý večer neviděli a po večeři jsme dostali svou finanční odměnu. Kromě toho mně a Bellurdanovi bylo povoleno studovat v bohaté knihovně rodu Kylmarských, což ale trvalo jen do chvíle, než po obrovském výbuchu lehl celý jejich velký dům popelem. Zmizel (asi uhořel) pan Kylmarský a Pallu také nikdo nenašel.
Zpráva, kterou nám od vdovy-kouzelnice předala její služebná: „…že totiž paní odjela a že jsme splnili svůj úkol“ se mi nyní jevila v úplně jiném světle. Vidím, že mé instinkty mě neklamaly a opravdu jsem vdovu podezíral asi oprávněně. Doufám, že se mi podaří se s ní ještě někdy setkat a pohovořit si s ní o této záležitosti. Jistě bude vědět, co byl Jusirnus zač. Ještě že mým úkolem je eliminovat pouze nebezpečí, které hrozí inteligentním rasám od magických tvorů. Zdá se, že inteligentní rasy jsou největším nebezpečím samy pro sebe.

19.2.2006 píše Anrem PJ Plž

Protože si Takram nechal u místního kováře a zbrojíře dělat zbroj a měli jsme tudíž týden času, rozhodl jsem se tuto dobu strávit hledáním bylinek v lese za městem. Dara šla na pár dní taky, s tím, že ji potom doprovodím zpět k městu.
Po týdnu hledání bylinek jsem se vrátil ke družince a jaké bylo moje překvapení, když jsem uviděl, že se k nám přidala nějaká malá, nebo spíš subtilní, půlelfka. Bohužel je to pěkný fracek. Naštestí ji má na povel Bellurdan, to mu vůbec nezávidím.
Dnes prišla zpráva, že šlechtična Pala Kylmarská si nás vyžádala, abychom ji doprovodili do Trojmostí ke Kylmarským. Cesta probíhala celkem v poklidu, až na nějakého lapku, který zde zřejme okrádal lidi a v našem případě vzal nohy na ramena. Bohužel se mi ho nepodařilo dohnat. Zjistilo se, že milá Pala není žádná Pala, ale kouzelnice Veleslava Kylmarská, která prý také neví, co se děje a proč její duše nyní přebývá v těle Paly Kylmarské.
Cesta nám ubíhala dobře až na malé problémy s mramorovou vanou, která propadla podlažím v hospodě, když ji Veleslava seslala v patre. Poté jsme narazili na ceste na velitele nějaké karavany, který nám sdělil, že před námi je mantikora, a že jim zlikvidovala pár lidí. Spolu s Takramem jsme zjistili, že je to skutečně velká mantikora a tak jsme to místo radeji objeli. Přece jenom to bylo velké riziko a Veleslavě by se při boji mohlo něco stát. Už brzy se před námi objeví Trojmostí.

5.3.2006 píše Anrem PJ Plž

le dohody jsme doprovodili Palu – Veleslavu do domu Kylmarských v Trojmostí. Vzápětí se naskytla další práce – poslední dobou se ve městě potlouká duch, čímž velmi děsí občany. Navštívil jsem tedy knížecí palác a uzavřel na zmíněného duchy kontrakt výměnou za vstup do knížecí knihovny. Chtěl jsem tam získat nějaké informace o Bezvěkých, přičemž jsem se dozvěděl, že kníže Trojmostí z nějakého důvodu velmi stojí o jejich odstranění, to on původně najal na tuto práci mého mistra Eskela.

Předběžný průzkum záležitosti s duchem nedopadl nejlépe. Někteří členové družiny se chovají velmi bezhlavě a nezodpovědně, především mladá Valentina. To děvče se bezpodmínečně musí naučit dodržovat a respektovat příkazy, jinak bude nebezpečná sobě i družině. Již několikrát byla vyzvána, aby se nedotýkala Takramovy veverky, ale vůbec na to nedbala. Když jsme se rozdělili a Takram svěřil veverku do mé péče, rozhodl jsem se v případě potřeby proti Valentině zasáhnout. Podle očekávání se opět pokusila veverku ukrást, takže jsem byl nucen sáhnout k důraznějším vysvětlovacím prostředkům. Ta rána jí sice trochu otřásla a snažila se mne pak dojmout, ale budu k ní muset být nekompromisní i v budoucnu, v zájmu její i naší bezpečnosti.

Druhý jedinec se sklonem k lehkomyslnému chování je Takram. Bylo jasně řečeno, že ducha budeme zatím pouze obhlížet, nikoli provokovat – nemluvě o tom, že sahat na duha je hloupý nápad vždy a za všech okolností. Disciplína a rozvaha, to je to co družině chybí.

2.4.2006 píše Anrem PJ Plž

obyt v Trojmostí se mi z nepochopitelných důvodů snažila zpestřit skupinka gnómů. Jsou to vskutku excentričtí a naivní tvorové. Když si myslí, že mě troška barvy na oblečení může vyvést z míry. Byl to docela dobrý trénink sebeovládání. Pár piv je pak přesvědčilo, aby si našli jinou zábavu.

Hlavním problémem se jevilo získat Veleslavinu kouli z herny. Záminka hazardních her mi nepřipadala vhodná, s mým vzhledem a schopnostmi mi přišlo rozumnější vydávat se za nájemnou sílu. Když ostatní marnili čas hrou, já jsem hrál roli ochranky najaté na tento večer, a druhý den ráno jsem zamířil opět do herny s nadějí, že se mi podaří získat místo stráže nebo vyhazovače a budu mít možnost se bez rizika pohybovat po objektu a zjišťovat, co bude třeba. Shodou okolností jsem se objevil zrovna ve chvíli, kdy probíhal hon na neviditelného Takrama, a moje nabídka pomoci se setkala s vděčným přijetím. Měl jsem tak možnost několikrát zabránit Takramovu dopadení, když jsem je posílal na opačnou stranu. Naštěstí jim to nedošlo a na večer mi opravdu byla nabídnuta práce. Nakonec jsem ji sice nedostal, protože Bellurdan prozradil mé spojení s družinou, ale poněvadž zároveň vyřešil problém s koulí, stejně to už nebylo potřeba. Zprostředkoval šéfovi herny dohodu s Veleslavou – nešlo o nic jiného než využití koule jako zdroje zmagičťování dalších předmětů, což může klidně probíhat i na původním místě v hrobce.

Další ráno jsem pak byl probuzen za velmi nezvyklých okolností. Veleslava si dala v naší hospodě schůzku se svým starým známým, nyní lichem, Nermiem, a někdo o tom informoval Morrovy kněží. Přátelé mě upozornili, že zřejmě dojde ke kouzelnickému boji a bylo by tedy radno hospodu opustit. Díky nečekaně kluzké podlaze jsem byl hned pěkně probraný a s reflexy na plné výši, takže jsme se stáhli a z povzdálí sledovali efektní plamenný souboj, který skončil lichovým odchodem. Někteří nemrtví jsou opravdu mocní… Morrovi kněží to pochopitelně prohlásili za útěk a tedy svoje vítězství, a jisté zásluhy přičetli i mně, protože jsem je údajně dal zavolat já. Netuším, jak k tomu došlo, ale neměl jsem čas to nějak řešit.

1.5.2006 píše Anrem PJ Plž

ež jsem stihl cokoli vysvětlit, kníže mi vyslovil pochvalu za mou roli při zahnání liche, tak jsem mu už pak nevymlouval, že jsem to nezařídil já. Při té příležitosti mně také byla nabídnuta další práce, dvoudenní doprovod jistého Ramida do Pelorova Slunečního chrámu. Tento úkol se s postupem času začal jevit stále zajímavější, neboť zrovna na adresu Pelora jeden opilý kněz pokřikoval, že je prokletý, a kolem chrámu se ochomýtala mladá kouzelnice Neria, která nás už předtím v Trojmostí sledovala. Tvrdila, že se nemůže do chrámu dostat a že je tam její sestra Airen a nějací nemrtví. Zdála se nám dost nedůvěryhodná a její informace jsme tedy brali se značnou rezervou, nicméně faktem zůstává, že v noci jeden z mnichů spadl z hradeb, což je značně podezřelé. Když jsme byli vpuštěni do chrámu, byli jsme tedy značně obezřetní, tím spíš, že jsme se dozvěděli, že tam strávíme celé dva dny čekáním na opata. Bylo nám nabídnuto, že tento čas můžeme vyplnit vyšetřováním toho pádu z hradeb, což byla pro nás skvělá příležitost prohlédnout si chrám i klášter.

Při prohlídce jsem měl možnost pozorovat výcvik noviců v šermu. Mistr Šermíř mi nabídl, že se také mohu zúčastnit, což jsem s díky odmítl, ale na druhou stranu zase přijal mou nabídku cvičného souboje, který hodlal pojmout jako ukázku pro své žáky. Odložil dokonce zbroj a štít, aby byl souboj více vyrovnaný, ovšem mé šance proti němu se příliš nezvýšily, protože je to skutečně vynikající bojovník, daleko rychlejší a obratnější než já. Souboj netrval dlouho, ale i takto pro mne byl hluboký zážitek. Neplnily se jen mé naděje, že se od něho něco přiučím, protože používal úplně jiný bojový styl.

Na závěr bylo naše hledání korunováno úspěchem – Valentina objevila tajnou chodbu, na jejímž konci jsem pomocí znamení odhalil skrývající se elfku jménem Airen. Rozhodně to nemůže být sestra té Nerie, ale teprve se ukáže, jestli je skutečně tím, co tvrdí, totiž vyvolenou, s níž mluví sám Pelor.

8.5.2006 píše Anrem PJ Plž

áš volný pohyb po klášteře byl poněkud omezen. Díky Valentinině excesu nám zakázali knihovnu. Škoda, zdá se, že klášter je zajímavé místo. Pravděpodobně ho totiž založili Bezvěcí a jsou zde jakési magické studny, i když magie mě zase tolik nezajímá.

K večeru začaly události kulminovat – Li neznámo jak zjistil, že večer k něčemu dojde, takže jsme se stáhli do ústraní, tj. na hradby. Tím jsme ovšem porušili pravidla pro večerku, tak s námi poslali jako dozor jednoho paladina. Posléze došlo k přepadu kláštera a paladin mylně – i když vzhledem k chování některých členů družiny celkem logicky – nás považoval za zrádce a zaútočil na nás. Opravdu se mi příčilo s ním bojovat a snažil jsem se s ním vyjednávat, ale bohužel se mi ho nepodařilo přesvědčit. Nakonec to vyřešila Valentina, která ho díky boží ne/prozřetelnosti shodila z hradeb. Pak jsme chvíli pozorovali boj na nádvoří – mniši proti černě oděným mužům, které vedl Viktor. Jak to celé dopadlo, nevím, protože zabití mniši opět povstávali jako nemrtví, takže jsme dospěli k názoru, že bude nejlepší toto místo rychle opustit. Valentina pro tuto příležitost nachystala jako únikovou cestu lano z hradeb. Považoval jsem za nutné postarat se o Airen, takže jsme odcházeli první, a tehdy se stalo něco, co mne překvapilo. Než Airen začala sestupovat, promluvil jejími ústy naprosto cizí hlas a oznámil, že chrám propadl zkáze kvůli pýše jeho obyvatel. Nedokážu si to vysvětlit jinak, než že skrze ni skutečně promluvil sám Pelor. Bylo to poprvé, co jsem slyšel boha.

21.5.2006 píše Anrem PJ Plž

d Slunečního chrámu jsme se opět vraceli kolem šíleného druida. Byla to velmi neuspokojivá epizoda – Takram tloukl hlavou do stromů, Li se někam vypařil, Valentina a Airen se bavily s hady… Dost mne to znechutilo. Hadi byli vlastně jedna bytost, jistý Vimir, který se snažil nás najmout na úkol – nějaká banda ozbrojenců používá hadí standartu, a on má pocit, že to na něho vrhá špatné světlo. Prostě, hadí mozek. A Airen se s ním ještě bavila celkem přátelsky… Byl jsem opravdu značně znechucen, takže jsem vyrazil napřed. Airen naštěstí měla dost rozumu, aby se ke mně připojila, takže jsem jí mohl poskytovat ochranu.

Celkem brzy jsme dorazili k táboru těch ozbrojenců. Byla tam patrná vojenská organizace a disciplína a vzhledem k tomu, že nás mohli objevit, zdržovat se v jejich blízkosti nebylo záhodno. Bylo očividné, že i ostatní dojdou ke stejnému názoru a je tedy zbytečné na ně čekat, takže jsme zamířili k nejbližší civilizaci, to jest hospodě na rozcestí, pronajali si koně a vyrazili k hradu zaklínačů. Airen jsem nechal v bezpečí Dračího spáru a rozjel se zpátky družině naproti. Nikoho z nich jsem ale nepotkal, a když jsem dojel k táboru, zjistil jsem, že je opuštěny, až na Takramovu mrtvolu. Cestou na nové působiště ta banda navíc vypálila hospodu.

Po návratu na Dračí spár jsem tam našel Daru a Valentinu ve velmi bojovné náladě, jak se chystají pomstít Takrama. O to větší bylo moje překvapení, když o několik ní později přilétli na nádvoří dva orlové, jeden se proměnil ve vlka a druhý v půlorka, který tvrdil, že je Takram! Kupodivu to opravdu byl Takram, oživený kolegy druidy.

Pro mě návrat na Dračí spár znamenal opravdu hodně – splnil jsem svůj závazek vůči svému mistrovi a odevzdal jsem oba jeho meče a medailon. Prozatím mi byl svěřen obyčejný zaklínačský meč a byl jsem shledán způsobilým přikročit k zaklínačským zkouškám. Losem mi byl vybrán tvor, kterého mám polapit, živého dopravit na hrad a v souboji zabít: bahenní bazilišek. Úkol to bude těžký, ale věřím, že ho budu schopen splnit a získám tak svůj vlastní mistrovský meč a medailon.

4.6.2006 píše Anrem PJ Plž

akram s námi nakonec přece jen nezůstal, místo něho se k nám na cestě do hlavního města připojil trpaslík Wexew. Zdánlivě se naopak odpojil Mistr Li – poté, co jsem ho upozornil, že ve vesnici pod hradem na něho číhá zabiják, se rozhodl cestovat raději v utajení a opět se k nám přidal až po několika dnech.

Cesta lesy probíhala bez valného vzrušení, míjeli jsme pouze jeden hřbitov s občasnou oživlou mrtvolou, ale byl den a cesta velmi používaná, takže se nebylo čeho bát. Obavy družiny z průchodu branou byly tak směšné, že mi to nedalo a musel jsem své pobavení vyjádřit alespoň piktogramy (ostatní to zřejmě považovali za magický rituál, což mě pobavilo ještě víc).

Po několika dnech jsme došli k vesnici poblíž knížecího města. Před naším příchodem se zde vyskytl nějaký rozruch s nekromancií a manželka obviněného u nás hledala pomoc. Sešla se s námi v odlehlé staré stodole, ale pochopitelně byla sledována jedním z předpokládaných viníků. Aby náš rozhovor zůstal utajen, rozhodl jsem se špeha překvapit. Otevřeně jsem proti němu vystoupil a ptal se po důvodu jeho přítomnosti. Měl ale pro strach uděláno a začal se naopak vyptávat po důvodu mé přítomnosti, načež jsem začal tvrdit, že jsem zde byl najat jako stráž, v čemž mne podpořili Wexew a Valentina. Nakonec bylo rozhodnuto, že celou věc s hlídáním by měl rozsoudit knížecí kancléř, toho času vyšetřující ve vesnici onen případ nekromancie, tak jsme se tam společně odebrali, aby selka mohla nepozorovaně uniknout a zbytek družiny vymyslet patřičné kroky.

Ve vesnici se ukázalo, že máme co do činění s těžkými protivníky, kteří se jen tak nějakého zločinu neštítí. Pokusili se nás namočit do nekromancie nastrčením nekromantských rekvizit do našeho pokoje, čemuž jsme se vzápětí vyhnuli přemístěním výše zmíněných předmětů do jejich vlastního pokoje. Vina nakonec padla na hostinského a my všichni ostatní, vinní i nevinní, jsme šli za knězem, aby nám požehnal a vysvětil nás proti temným nekromantským praktikám. Ne že bych tomu přikládal valnou váhu, ale udělali jsme tak dobrý dojem.

18.6.2006 píše Anrem PJ Plž

apětí mezi naší družinkou a družinkou nekromantského kouzelníka nepolevilo. Po návštěvě svatostánku jsme měli v úmyslu získat od hrobníka nějaké informace vedoucí k dopadení skutečných nekromantů, ovšem naše naděje se okamžitě ukázala být lichou, když hrobníka jsme nalezli v podobě čerstvě oživené zombie. Neměl jsem bohužel možnost ho důkladněji prozkoumat, protože Wexew ho velmi ukvapeně zabil a následně byl obviněn z jeho vraždy a nepříliš důkladně uvězněn v místní šatlavě. Když byl takto Wexew zdiskreditován, považoval jsem za rozumné strávit noc raději mimo hospodu a byl na stráži. Skutečně jsem pak po nějaké době uslyšel, jak Dara strašně ječí. Nocovala na nezabezpečeném místě, totiž na půdě. Toho chtěl využít jeden z našich protivníků k bližšímu seznámení, což se z její strany nesetkalo s kladným přijetím, a hlasitě to oznamovala celému okolí.

Sotva tento rozruch utichl, došlo k dalšímu incidentu: shořela na popel šatlava i s dříve uvězněným sedlákem a za domnělého pachatele byl opět pokládán Wexew, tentokrát uvězněný do sklepa v hostinci. Chtěl jsem nenápadně odklidit tělo sedlákovo abych Wexewovi pomohl, ale trvalo velmi dlouho, než se lidé rozešli, a i potom se kolem spáleniště neustále pohybovali nějaké stíny. Když takto nekromant můj plán překazil, odebral jsem se opět na své nocoviště. Pak jsem zřejmě usnul, protože mi uniklo kdy začala hořet hospoda. Wexew uprchl a byla na něj vypsána odměna. Dara s Velentinou unikly, ale Valentina se pak dopustila naprosté hlouposti, když vyprovokovala ve stodole rvačku s kouzelníkem. Dokázala tím, že opravdu nutně potřebuje lekci, takže jsem tomu nechal volný průběh, aby dostala za vyučenou. Navíc jsem se obával, že má intervence by vedla jen k dalšímu eskalaci konfliktu a zapojení kouzelníkových společníků. Z naprosto nepochopitelných důvodů Valentina nepřistoupila na kouzelníkovu nabídku ukončit boj, takže jsem se přece jen nachystal k akci, abych mohl kouzelníka rychle zajmout a nebo prchat. Když ale vzápětí Valentina jeho kouzlům podlehla, kouzelník znovu vyjádřil touhu v boji nepokračovat, poněvadž mému meči přikládal značnou váhu. Přijal tedy mou nabídku spor ukončit a neutrálně se se mnou rozejít.

2.7.2006 píše Anrem PJ Plž

avzdory všem předpokladům se podařilo zachránit ztřeštěnou Valentinu – její tělo bylo sice trochu poškozeno, ale Airen podala další důkaz, že je Pelorovou vyvolenou, a podařilo se jí Valentinu oživit. Ta se pak přiznala, že její pravé jméno je Laila a že dokáže libovolně měnit podobu a již dříve s námi chodila v podobě Olafa. Nadále jí ale všichni ze zvyku říkají Valentina. Musím přiznat, že jsem zcela přehodnotil svůj přístup k ní. Je to opravdu velmi zajímavá mladá žena.

Podle původního plánu jsme pokračovali v cestě do Příbraní. Nic zajímavého se cestou nedělo a družina se trochu loudala, tak jsme s mistrem Li vyrazili napřed, a dobře jsme udělali: Příbraní je totiž domovským městem Driumse a už v něm kolovaly zatykače na Wexewa a Valentinu. Protože nás sledoval nějaký malý hošík, udělali jsme obchvatný manévr: opustili jsme město, jako kdybychom pokračovali v původním směru cesty , a pak jsme město obešli zpátky a vypravili se varovat ostatní. Velmi rozumně se rozhodli, že do města raději nepůjdeme, Wexew se trochu zamaskoval a Valentina rovnou změnila podobu. Bylo třeba ještě zvážit, jestli nepodnikneme výpravu do blízkosti kráteru – vyskytuje se tam meteoritické železo a spousta zajímavých tvorů – ale zatím nám to přišlo příliš riskantní. Odebrali jsme se tedy do jednoho malého městečka poblíž, kde jsme si na týden pronajali domek a každý se začal věnovat svým záležitostem.

Trávit tolik času na jednom místě mi přišlo zbytečné, takže jsem vyrazil na malý průzkum na jih. Dvakrát jsem měl štěstí, mohl jsem se uplatnit jako zaklínač. U jednoho statku měli potíže s vážkami – nebyla to naštěstí dračí vážka, jak jsem se obával, ale jen obyčejná létavka, takže boj s ní byl daleko snazší, než jsem očekával. Našel jsem také její vejce a kromě dvou jsem je zničil (ty dvě jsem si nechal pro pozdější použití). O něco později jsem měl drobnou nepříjemnost se slizovcem říčním v jednom lomu, ale s pomocí zapáleného oleje a dobré rány mečem jsem to s ním vyřídil. V zásadě to byla velmi uspokojivá výprava.

16.7.2006 píše Anrem PJ Plž

ned po mém návratu jsme pokračovali v cestě do hlavního města, s tím že pak budeme pokračovat do Bílé Skály, kde nám Wexew a mistr Li zajistili nějakou práci. Vypadá to, že se trochu procvičím v boji s nemrtvými.

Cesta do hlavního města probíhala v poklidu. Řešil jsem otázku, co s mými vážčími vejci, aby se mi nevylíhla. Naštěstí to vyřešila Dara, která mi namíchala chladící lektvary. Dohodli jsme se, že na oplátku jí budu dělat stráž při výpravách na bylinky.

Ve městě se mi pak podařilo vajíčka prodat a zároveň jsem si udělal užitečnou známost – majitel krámku, který vejce koupil, se zajímá o neobvyklé tvory a dělá si z nich sbírku, takže bych tady časem mohl nějaké své úlovky zpeněžit. Než jsem ale v tomto stačil něco podniknout, vyvstal před námi naléhavější úkol. Ve městě se konal sjezd mágů a Mistr Li byl jakousi tajnou organizací vyslán, aby zjistil co nejvíce informací o politické příslušnosti jednotlivých mágů. Byl proto vybaven novou identitou jako zahraniční velemág Mistr Ti a my ostatní jsme se stali jeho doprovodem. Má role byla zřejmá – osobní strážce – a snažil jsem se ji sehrát tak profesionálně, jak jen to šlo. Bohužel jsme tam opět potkali své staré známé, vdovu Firmajlii a Driumse, ale k žádnému incidentu naštěstí nedošlo. Hlavním účastníkem se pak ukázal být lich Nermius, a hlavním tématem snaha ovládnout magii Bezvěkých. Začíná se také rýsovat, kdo patří k nekromantské organizaci Kruh, a kdo pracuje proti ní. Kontaktoval nás mág Selhis s jediným požadavkem: okamžitě ohlásit, kdyby se někdo z Kruhu zkontaktoval s Bezvěkými, a pokud možno kontaktu zabránit.

6.8.2006 píše Anrem PJ Plž

orazili jsme do přístavního města a objednali si cestu lodí do Bílé Skály. Protože loď měla vyplout až za tři dny, hledali jsme nějakou náplň volného času. Prostřednictvím Dary nás najal místní čaroděj Azduk na vylovení magického zrcadla z potopené lodi, ale akce nebyla úspěšná, protože nás už někdo předešel.

Dále jsme se doslechli o zdejších mořských tvorech, např. baziliškovi a leviatanovi, a o místní "siréně" přikované v jeskyni u majáku a mluvící lebce. Při bližší obhlídce jsme si raději preventivně ucpali uši. Když jsem si povšiml, že dopadající kapky vody se na "siréně" se sykotem vypařují, rozhodl jsem se k ní raději nepřibližovat a obrátil jsem pozornost ke kostem na podlaze. Zaujala mne lebka pohybující čelistmi, tak jsem ji odnesl k prozkoumání mimo jeskyni. Zbytek družiny mne v tomto následoval a mé rozhodnutí se ukázalo jako oprávněné, protože ačkoli v poutech, "siréna" očividně vládne magickými silami a vše nasvědčuje, že je to spíše nemrtvá. Nevím sice, co přesně tam Wexew dělal, ale brzy poté vyletěl z jeskyně jakoby vymrštěn nějakou obrovskou silou.

Lebka se ukázala být kostějem Bezvěkých, který nás velmi důrazně varoval před onou osobou v jeskyni, jakož i před neuváženými pokusy o její osvobozování. Sami Bezvěcí ji totiž nebyli schopni zničit, pouze připoutat. Informoval nás také o Bellurdanově činnost při vykopávkách v Bílé Skále, které vedly právě k objevení ukradeného zrcadla.

Zbytek času do vyplutí probíhal v poklidu. Vzhledem k tomu, že kostěj byl i nadále ochoten komunikovat, strávil jsem s ním nějaký čas a naučil se od něho alespoň základy jazyka Bezvěkých. Až poslední noc před vyplutím došlo Wexewovou nerozvážností k dramatickému obratu. Z mně nepochopitelných důvodů se rozhodl osvobodit onu osobu z jeskyně a bezprostředně poté přišel o život při magickém výbuchu. Vzhledem k tomu, že nemrtvá i kostěj zmizeli, další podrobnosti neznám. Družina nyní zvažuje, zda má Airen požádat Pelora, aby Wexewa oživil, ale nepanuje mezi nimi jednotný názor.

20.8.2006 píše Anrem PJ Plž

exew byl nakonec oživen, ale k našemu překvapení se tak stalo o půlnoci místo v poledne, což je pro mne důvodem k domněnce, že intervenoval jiný bůh, který je v nějakém vztahu k osvobozené nemrtvé. (Později v Bílé Skále se mé podezření jen potvrdilo, když nám Bellurdan ukázal Sál bohů v podzemí Bezvěkých, kde se nacházelo zobrazení nemrtvé pod jménem Elvanesa a neznámého boha s palcátem, jehož jméno se nedochovalo, ale jehož symbol je totožný se znamením, které má Wexew od svého oživení na tváři. Otázkou zůstává, v jakém vztahu dále bude Wexew s Elvanesou, protože po nějakou dobu měl o ní sny, napovídající na mentální spojení.)

Cestou do Bílé Skály se stal incident, jehož význam zatím nebyl plně odhalen. Od počátku naší plavby nás sledoval kostěný drak, což mne zaujalo, protože to rozhodně není obvyklý druh; nechoval se ale útočně, takže jsem ho pouze pozoroval. Po nějaké době se náhle rozhodl zničit stožár a pak odletěl. Nepochybně to mělo souvislost s Wexewem, který se na něm právě nacházel, ale není mi jasné, zda to měl být pokus o zabití, únos, vystrašení anebo snaha nás zdržet. Při opravě stěžně jsem si opět osvěžil své tesařské dovednosti. Dalším podnětem k zamyšlení pro mne byl i výskyt podivného ostrůvku, dokonce obydleného, jehož obyvatel měl člun neustále připoutaný ke kmeni palmy. Usuzuji, že ve skutečnosti to nebyl ostrov, ale tvor zvaný leviatan, o kterém jsem slyšel vypravovat místní námořníky.

V Bílé Skále jsme hned po připlutí dostali od jisté dámy nabídku na kontrakt, jelikož ale spočíval v odstranění místního správce Verdena, bylo to pro mě naprosto nepřijatelné. Verden drží své město pod velmi přísnou kontrolou a nikdo se neodváží proti němu ani jen promluvit. Vstup je přísně kontrolován, ale vzhledem k tomu, že Bellurdan je zde držen ve vážnosti, jsem byl bez potíží vpuštěn, když jsem oznámil, že ho jdu navštívit. Ve společnosti Airen jsem si s ním zašel promluvit, zatímco ostatní se nějakou dobu věnovali svým záležitostem. Pohovořili jsme o jeho práci pro Serganu, která se mu již začíná zajídat, protože její kostlivec-kryptolog ho neustále sleduje a Bellurdan by se ho rád zbavil, obzvlášť proto, že Palla se s ním domluvila, aby důležité nálezy před Serganou tajil a posílal je nejprve jí.

Bellurdan nás vzal na návštěvu podzemí, ze kterého jeho kopáči odstraňují zavážku. Vyskytují se tam relikty magie Bezvěkých, které v kontaktu se současnou magií způsobují silné exploze, takže obezřetnost byla na místě. Silným zdrojem byl takzvaný Sál kostí, které se při vstupu nepovolaných osob skládají v útočící kostlivce. Donedávna tento sál střežil i Bezvěký válečník, který před několika dny zmizel. Za sálem podzemní prostory pokračují, ale vzhledem k tomu, jak důkladně je vstup střežen, považuji za rozumnější tam nechodit. Podařilo se nám však získat několik předmětů, vesměs šperků, které ležely na podlaze. Připomněl jsem si tak časy svého výcviku, protože uhýbání velkému počtu kostlivců vyžadovalo značnou obratnost, ale při krátkém a hlavně hbitém pobytu pro mne nepředstavovali velké nebezpečí.

Daleko nebezpečnějším se opět ukázalo nerozvážné jednání členů družiny, konkrétně Wexewa, který bez rozmýšlení a bez porady s kýmkoli začal v Bellurdanově domě pískat na nalezenou magickou flétnu. Vyvolal tak podivného vzdušného tvora, útočícího elektrickými výboji, který nás okamžitě napadl. Vzhledem k tomu, že většina družiny nepatří ke zdatným válečníkům, považoval jsem za rozumné nalákat tvora na sebe. Než se mi podařilo aktivovat obranná znamení, několikrát mě vážně zranil, naštěstí se ho ale podařilo zlikvidovat dříve, než někoho skutečně ohrozil, bohužel ale také předtím, než jsem ho stačil nalákat k Serganině kostlivci a zařídit tak likvidaci obou. Důrazně jsem Wexewa upozornil, že pokud se pokusí o další podobně ukvapenou akci, budu nucen přijmout patřičná opatření.

3.9.2006 píše Anrem PJ Plž

oté, co jsem za pomoci ostatních zlikvidoval ten vzdušný vír objevila se nějaká dáma a chtěla hovořit s Lim. Li se vzdálil s tím, že se jedná o jeho osobní záležitost. Zase má nějaké nekalé odchody, je to prostě Li, říkal jsem si. Domluvili jsme se s Bellurdanem, že zítra vyrazíme ještě do podzemí a šli si po svých.

Šel jsem zjistit, co jsou ty ruiny na té druhé "Bílé skále". Nějaký domorodec mi sdělil, že tam kdysi býval chrám, který Bílí tygři před 20 roky vyplenili. Potřeboval bych se podívat do místního archivu, co tam o tom bude, ale nemám glejt. Naštestí se právě vrátil Li a půjčil mi vhodný glejt.

V archivu jsem zjistil jednu úžasnou věc: Ten chrám má něco společného s mým neznámým původem. V kronice je uvedeno několik symbolů a jeden z nich je totožný s tím mým na zápěstí. Konečně mám nějakou stopu ke své minulosti. Musím se tam určitě vypravit, jen škoda, že je to den cesty přes bažiny.

Když jsme se bavili, co budeme dělat zítra pokusil jsem se navrhnout ať jdeme do bažin hledat mého baziliška. Dara byla pro a asi je jediná, kdo mi s tím chce opravdu pomoct. Wexevovi to je asi jedno, protože nic neříkal a Laila taky mlčela, ale tu asi přesvědčím aby šla. Poslední dobou mám s Lailou docela dobré vztahy. Škoda, že Li nechce jít, asi bude chtít abych mu zaplatil peníze, aby šel se mnou do bažin, jinak by se pořád neptal co z toho baziliška bude mít. No, u Liho ani nic jiného nečekám, stejně při těch svých prodejích určitě okrádá i družinku, ale to je jeho věc jak se s tím srovná. Li přišel s informací, že kdosi chce abychom odstranili Belurdanova "hlídače" - kostlivce od Sergany. Během té první noci, kdy jsme spali v Belurdanově domě jsem spal u kostlivce a měl jsem spoustu času si ho prohlédnout a srovnat si to se záznamy, které mám z dob své výuky na Dračím spáru. Jedná se o runového kostlivce a má na sobě spoustu obraných run. Myslím, že tohoto kostlivce tato družinka těžko zabije. Existuje i riziko, že Sergana bude schopná sesílat svoje kouzla jeho prostřednictvím - což by se pro nás rovnalo jisté sebevraždě. Myslím, že za danou cenu je to nevýhodný obchod. Taky bych rád věděl, kdo jiný než Belurdan (a Pala) má zájem na odstranění tohoto kostlivce? Snad někdo od Bezvěkých?

Večer za mnou přišla Laila, že by chtěla, abych ji někam doprovodil. Prý by tam nechtěla jít sama a je to pouze pro co nejméně lidí. Jednalo se o nějaký její kontakt od kterého cosi chtěla. Když mi řekla, že se jedná o ty ruiny chrámu neváhal jsem a souhlasil. Mám teď možnost zjistit (snad) něco o tom odkud vlastně pocházím a co ten znak na mém předloktí znamená. Protože je to Lailina tajná mise je třeba, abych se o tom nezmiňoval. Asi se stane, že dojde k nějakým nepříjemnostem cestou - očekávám jedovaté hady a krokodýly. Může se stát, že nás napadnou Smalijci nebo Bílí tygři (ikdyž ti snad jsou trochu hlouběji v bažinách). Možná že je dobře, že půjdeme sami bez ostatních, sníží se tím riziko, že by se někomu z nich zbytečně něco stalo - nejsou to zrovna typy vhodné pro přežití v extrémních podmínkách (snad kromě té druidky).

Cesta proběhla kupodivu bez problémů (asi Laila domluvila velice dobrého průvodce). Večer nás kdosi pozoroval pomocí Scrying. Usoudili jsme, že nás určitě hledají ostatní z naší družinky. Když jsem večer Laile vyprávěl o posvátném zlatém hadovi Smalijců objevila se tady Airen. Domluvili jsme se s ní, aby družince vysvětlila, kde jsme a že jsme tady získali spolehlivého průvodce a ochránce se kterým se dostaneme až k baziliškovi. Pro jistotu jsme zamlčeli, že půjdeme přes chrám prokletých kněží, přece jenom nevíme jak je to s vírou u ostatních členů družinky. Snad je to, že čekáme tady uprostřed cesty přiměje, aby mi pomohli s tím baziliškem. Naštestí má Laila svůj vlastní (a zdá se, že pro ni velice důležitý) úkol stejným směrem jako já, a tak teď stojí při mě.

Druhý den mi Laila pomohla s prohledáváním zdejší ruiny a našli jsme nějaké stopy po původních obyvatelích i po útoku Bílých tygrů. Bohužel je to tu již značně vyrabované. Večer se objevila Airen se zprávou, že ostatní nikam nejdou. Zdá se, že asi nakonec půjdu pro baziliška s Lailou a s Airen. No, co se dá dělat. Domluvili jsme se, že ještě jeden den počkáme, kdyby si to přece jen rozmysleli, aby měli čas se sem dostat.

Další den se kupodivu objevil zbytek družinky a dovedl je sem náš bývalý průvodce. Byly pěkně nakrklí, že jsme jim zdrhli. Ale jak jsem je měl přinutit aby šli do bažin se mnou, když oni jsou všichni zvyklí (snad kromě Airen) žít ve městech a užívat výdobytků civilizace. Když nebudou chtít jít se mnou půjdu klidně sám, stejně mě k nim nic neváže. Snad je to, že mi Dara a Laila pomohly v té mohyle, kde zahynul mistr Eskel. Je mi líto, že jsem se takto musel zachovat k Daře, byla na mě vždycky hodná. Jednou jí to vrátím - jednou jí určitě zachráním život.

Je to těžký úděl zaklínače cestovat s družinou, která je pořád ve městech, pořád něco nakupují, prodávají, okrádají a kují pikle. Už dlouho jsem neměl žádnou práci hodnou mého řemesla. Snad až přinesu baziliška na hrad se to zlepší, to už budu skutečný zaklínač.

Poté, co nás smalijský šaman pomazal kdečím a zakreslil na nás ochranné runy, jsme konečně vyrazili do bažin. Cesta proběhla hladce až na setkání se zlatým hadem. Naštěstí se plazil směrem od nás a hlavně nikoho z nás neviděl. Když jsme se dostali do chrámu prokletých kleriků zjistilo se, že zde budeme nějaký čas čekat. Budu pomáhat místním, event. vykonávat svoji službu a slyšel jsem, že zde ví něco o měničích.

Nahoru