 |
de se budou nacházet veškere kroniky a zápisky z her ale nově je tady možné nalézt i různé varianty psané různými členy našeho nesourodého společenstva. Vyhlásil jsem totíž, že za zápisky dávám zkušenosti a podle toho to také vypadá hráči se více snaží. Jak se jim to daří a jak se to daří mě si můžete přečíst. Jen ještě poznámka pro hráče pokud píšete kroniku na nejlépe v Notepadu a posílat jako .txt tak zamezíte zbytečným překlepům a chybám které se můžou vyskytnout při kopírování do .php souborů.
2.10.2005 píše Axax PJ Plž
 |
ři roky chození a zjišťování po chrámech a knihovnách a na prd. Zůstala poslední možnost. Vylézt na povrch. Rozlučka s rodinou proběhla v poho, stejnak mne maj vetšinou už za mrtvýho jako tetku, ale mé činy mne ještě proslaví. Naštestí to vypadá tak, že se budu moct o historky a zábavu dělit ještě s jedním od nás. Sakra kdybych si vzpomněl, jak se menuje, ale no nic. Sílu má jak bejk a podle zvyku má i pořádnou sekyru, i když i ta je proti tý mý tak na štípání dříví a je takovej příliš učenej a zjemnělej. No, snad z něj vypěstuju pořádnýho válečníka. Aspoň poslouchá moje historky z cest, jak sem bojoval v dolech s démony a podivnými živly. Venkovní svět mne ovšem nezastihl nepřipraveného a tak s prvními záblesky slunce jsem nasadil i své svářečské brýle, hodil sekeru na rameno a vyrazili sme do nejbližší vesnice. Já poptat se kleriků po chrámech a knihovnách a můj společník Bell, Moradrin ví proč. Malá víska byla klasickým příkladem člověčí fušeřiny, i když Bellurdan byl velmi zaujmut. Hned ale začali trable. Jak je vidět je lidské plémě pěkně změkčilé a nevydrží ani celonoční pitku a i když jsem jednoho človíčka upozornil, že opravdu nejsem zombie, tak jsem ho musel uklidnit pěkně naplocho. Nebudu přece těm primitivům vysvětlovat, že červi jsou perfektní k cištení ran, požírají pouze mrtvé maso od jizev a ješte dezinfikují (todle slovo sem se naučil od jednoho léčitele na cestách). No, ale ti ožralci nakonec stáhli ocas mezi nohy a odtáhli, prej to byl nějakej synek hejtmana, ale co, kdyžtak jeho tatíkovi vysvetlím že by mu měl pěkně napráskat. O mne kdysi otec ohnul nejednu tyč. Čekaní na klerika sem si zpříjemnil hospodou, protože vesničanů se vyptavat stalo za houby. Asi na tom, že nejsem z nejhezčích něco bude, ale můj národ na mne nikdy takhle nereagoval. Zase je videt o co jsme tolerantnější a tvrdší. Klerik nakonec dojel i s mrtvolou a zjistili sme že v okoli řádí goblini. Juhuuu, konečně něco pozitivního pro mou sekeru. Ješte je sice v okolí vojenský hřbitov s duchy a prokletý hrad, ale všechno postupně, protože, kdybych přecenil své síly, tak nedosáhnu svého cíle a větší slávy Trollobijců. Goblini jsou ješte hloupejší, než Stromošuci, takže najít jejich stopy nebylo pro Olafa žádnej problém. Olaf… hmmm, jeden človíček, který se taky bude muset trochu zaučit do boje, i když pár dobrých ran zasadil. Jediný problém byl ten, že les byl začarovanej. Stopy se ztratili a já musel vyšplhat na jeden z těch šílenejch stromů. No, pro slávu Grinmira sem nespad a objevil tři místa, kde by mohli být ti malí zmetci. Tož sme se vydali k nejbližšímu, ja se zamaskoval za strom a to dokonale, protože mne mí kolegové neviděli a až tak dokonale,že mne ztratili. K mému překvapení sem našel pak pouze bandu drvoštěpů, které jsem opět musel upozornit na to, že nejsem zombie a jsa přesvědčen o tom, že lépe se mi bude s nimi jednat, když ukážu své uměni se sekyrou jsem začal podetínat jeden strom. Zase ale byl kouzelnej, tak se mi to moc dobře nevedlo. Tož jsem šel zpět. Kolegové ale vzali zbaběle nohy na ramena a našel jsem je až po notné chvíli. Budu je muset važně pořádně zaučit. V gobliních kopcích proběhlo jen pár bojů ve kterých se ukázalo, že goblin je nicka, která padne po první ráně sekerou a ty dva, co se nezmohli ani na obranu bych do svých zabitých ani nepočítal. Akoráte Olaf mne nazlobil, když mi zabil šamana, který už byl notně rozsekán ode mne, ale co, bude další potvora. I přes odpor ostatních sem nabodal hlavy Goblinů na oštěp a dones do vesnice, ale nikdo je nechtěl. Cestu sme si ješte zpříjemnili sběrem bylin - Bell na krásu a studium, já na doutník a žvýkání - musím přece posilovat organismus. Ostatní prostě nechapou co je zdravi a co je pro ně dobrý. Teď nás čeka už jen rozhodnutí, kam dál. Po vodě radši ne, protože se mi z ní zvedá žaludek, prez lesy stromoušů už vůbec ne. Tož kouknem do mapy (kterou nemáme, poznámka Plže) a uvidime co dál.....
Rozcestnik