de se budou nacházet veškere kroniky a zápisky z her ale nově je tady možné nalézt i různé varianty psané různými členy našeho nesourodého společenstva. Vyhlásil jsem totíž, že za zápisky dávám zkušenosti a podle toho to také vypadá hráči se více snaží. Jak se jim to daří a jak se to daří mě si můžete přečíst. Jen ještě poznámka pro hráče pokud píšete kroniku na nejlépe v Notepadu a posílat jako .txt tak zamezíte zbytečným překlepům a chybám které se můžou vyskytnout při kopírování do .php souborů.

2.10.2005 píše Bellurdan PJ Plž

a pouhý prach v trpasličím národě rozhodl jsem se pozvednouti náš klan a proto jsem opustil lůna našeho lidu a vydal se vstříc nebezpečenstvím, která mě nahoře čekají, ale nelituji svého rozhodnutí a pevně věřím že jednoho dne se navrátím zpět se znaloztmi jenž náš lid posíli. Jako společníka mi osud přiřkl hlubiného trpasliká dosti špatných mravů jenž Axax se nazývá. Spolu jsme potom poprvé spatřili oslepující kouli které lidé slunce říkají. Nemohu slovy vypovědět barevnost a vůně místní květeny a myslím si že taková slova chváli by ani papír tento neunesl. I vkročili jsme poté do sídla onoho prapodivného národa. Můj druh ve zbrani byl jedním asi trošku společensky unaveným zástupcem místního klanu označen za Zombii. Tento tvor je mi do teď záhadou neb znám mnoho zemních i démantových démonů četl jsem o spících nebo o důlních přízracích, ale o zombii jsem doposud neslyšel. Lidé mají vskutku divné způsoby přivýtání neb s mečem v ruce nás tento vítal a Axax stejnou mincí mu oplatil asi jak podle místního zvyku patří. Vzhledem k tomu že Axax zvítězil již žádný z místních lidí se snámi přivítati nechtěl, asi nás dostatečně prověřili a přijali do svého klanu. Roztodivnost lidského plémě prokázána byla, když dalším člověkem, podle vzezření a oděvu pocházejícího z jiného klanu jsme byly jinak přivítáni a rituál tento se více blížil našemu trpasličímu "Moradrin tě ochraňuj". S tímto druhým zástupcem jsme se poté blíže seznámili v místním pohostinství kde naštěstí už další uvítací rituál neproběhl. Zvyky tohoto člověka se nápadně podobali zvykům hlubiného trpaslíka i když je v normálním případě dělí míle kamení. Toto se ještě potvrdilo neb rukama jedl místo příboru, prskal na všechny strany a ušpinil mi můj ubrousek z mé domoviny přinesený. Naštěstí ono lidské plémě i pláteníky má ve svých řadách i když kvalita sukna se s trpasličím plátnem rovnati nemůže, a tak jsem si pro podobné divné případy pořídil vícero takovýchto ubrousků a i náhradní plášť, jenž zamastil mi onen člověk svým dívným zvykem mlátit nebohé stolovníky do zad, asi aby jim nezaskočilo. O mnoha věcech jsme se bavili například mi utkvělo v paměti slovo "stromošuk", což je asi jeden z klanu elfů pokud mi bylo dáno dobré pochopení. Celou tu dobu jsme čekali na kněze, který se měl vrátit z vedlejší vesnice a měl by být místním zástupcem vzdělanoati a učenosti. Krátce po obědě onen posvátný muž skutečně přijel i s jedním nebohým zástupcem svého druhu kterého byly goblini na cestě přepadli. Alespoň v tomto ohledu jsou trpasličí cesty stejné jako cesty lidské a rozhodně oba naše národy nemají rády gobliny. Axax se rozhodnul vyhubit ono místo zla a potrestat všechny, kteří byly těmito tvory o život připraveni. Asi po dvou hodinách chůze kdy mě mí společníci záviděli mého magického oře jsme dorazili na místo kde onen muž přepaden byl. Olaf tak se zove onen prapodivný člověk jež doprovázeti se rozhodl nás, se ukázal býti dobrým stopařem a tak jsme odbočili z cesty a vydali se aby naše zbraně okusil krev zelených kůží. Bohužel, ale jeho stopařské umění ještě nedosáhlo mistrovství a tak v lese byla stopa opět ztracena. Naštěstí trpaslík si sobě vždy ví rady a proto Axax vyšplhal na nejvyšší strom a díval se do okolí. Podle čeho našel tři místa kde by mohli gobliní přbývati to uniklo mým vzdělaným uším, ale asi to bude nějaký šestý trpasličí smysl jež je dán hlubynným trpaslíkům. Jalmile jsme se přiblížili k jednomu z oněch míst, tak se Axax maskovati začal pomocí useklého stromku, a my jsme zůstali pozadu neb jsme nechtěli jeho maskování narušovati. Předlouho jen ticho lesa odpovídalo na naši zvědavost, a tak jsme raději poodešli od místa kde jsme se s mým druhem ve zbrani rozešli, aby nás nepřítel nenašel nepřipravené. Místo nepřítele se vrátil Axax a vydal se rovnou jižním směrem aniž by posečkal než se k němu přidáme. Jak se ukázalo měl mylnou představu že jsme mu utekli a on že nás honí, ale naštěstí jsme mu ji vymluvili a tak jsme se odebrali do skal, skutečného to sídla goblinů. Ve skalách jsme slyšeli šílené bubny onoho strašlivého národa a i když jich měla být velká přesila tak jsme se rozhodli je vylákat k nám. Můj spoludružník Axax začal také bubnovati a my se připravili nad něj s mohutnými kameny na nadcházející krvavou bitvu. První střet s tímto národem jsme přežili a jeden ze čtyř goblinů zůstal ležet v tartolišti krve. Ale národ ten je velmi houževnatý a tak nás pronásledobati začali, ale opět se ukázala pádnost Axaxovi sekery a další dva goblini odešli Nerullovi sloužet do říše věčné temnoty. Při spánku nás opět ale napadly s nezmenšenou silou. První kev která byla prolita byla má a nezbívalo mi mnoho z života tak jsme se do následující bytvy raději nezapojil ale chránil jsem se vlastními kouzli. Axax s Olafem ale dokončili dílo zkázy a jejich zbraně vypili krev dalších tří goblinů. Ze střetu s tak mocnými válečníky byly zelené kůže tak otřeseny že raději upchli a již po nich nezbyla ve skalách památka. Jako výtězové jsme šli ospalvovati zpět do vesnice jenž Přístavní se zove.

30.10.2005 píše Bellurdan PJ Plž

ratky čas po našem slavném příchodu kdy mist Axax se jal preparovati hlavy nebohých goblinů a jakýsi totem z nich učinil, přišla do hospody žena jenž Dara se byla pojmenována, jak později jsem zjistil, nasledována Viktorem a dalšími jeho společnímy, dvoma lidmi a jedním elfem. Opět jak se čekati dalo začal Axax i Viktor s obvyklím uvítacím rytuálem. Axax pána Viktora polen jenž u krbu leželo přívítal a na oplátku jeho společníci Axaxe krátkými meči vítati počali. Ale trpaslík asi špatně pochopil tento akt a elfa z Viktorovi družiny mocnou ranou rozťal. I Olaf se do rytuálu připojil, ale upadl na dalšího člana Viktorova doprovodu a ten se poněkud opařil polévkou jenž nad ohněm se právě vařila. Mezi tím, ale již Viktor v tratolišti krve ležel a poslední z družiny jeho pro pomoc odspěchal. Klerik přijdouc za nami ihned Axaovi sekeru odložiti kázal neb zákon hospodsých rvaček porušen byl a Axax vraždy se tímto činem dopustil, jenž podle zákona souzena musí býti. Tak po dva dny jsem na soudce posečkali až nad Axaxem rozsudek vynesen byl. Může si ale své právo v božím soudě vybojovati. Za Viktora byl opět po dvou dnech přiveden šampión jenž půl lidské a půl orčí krve měl a jistě již mnohými souboji prošel. Nechť Axaxově tělu lehké zem. Po krátkém spuboji byl zabit a jeho bůh ho opustil a dokázal, že se vraždy dopustil. Mezi tím než dny tyto uběhnuvší jsem s polu s Olafem a Darou krásy lesa obdivovati chodil a rozličné bylyny se zbírati jali, každý ale jiné. Po těchto smutných událostech jenž dobrodruhům stávají se, jsme konečně opustili Přístavní vesnici a vydali se na východ do knížecího města jenž Trojmostím se zove. Po cestě této jsme mnoho potkali a poznali. První den jsme hned dva nové členy nabrali do našeho učeného spolku a to elfa Dervina a gnomského druida s vlkem jehož jméno si nepamatuji, protože bylo příliš dlouhé ale zkrátil jsem ho na Takram Buzylišek (celé jméno jest Sziskyntakram Buzylišek). Dalšího koho jsme potkali byl nějaký člověk s kočičíma očima čekající před hrobkou na svého mistra. My utábořili se o kousek dále by strašidlo z hrobky nás náhodou navštíviti neráčilo. Za rozbřezku přišel za námi i kočičí muž jenž u hrobky čekající byl a spolu k hrobce opět vidali se. Kousek podzemí jmse se jali prohledati. Mistr od kočičího muže přemohl tři zde přebívající bezhlavé kostlivce, z nichž jeden opět složen byl ze zbytků těch tří a naši přítomnost zde příliš netoleroval. Za tajnými dveřmi v místnosti s dveřmi jenž zlomenou pečeť nesli byl nalezen i mistr na malé kousky rzsekaný. Potřikráte se někteří z nás do podzemí vidati odvážili a vždy rychle část výbavy mistra kočičího muže uzmuli a následně rychlím během vzdáti se museli, neb bezhlaví oživší nás v podzemí pronásledovati počal. Dvakráte to vyšlo, ale po třetí se bezhlaví do jiného sarkofágu přesunul a mým společníkům do cesty se postaviti jal. Všichni tři vyvázli živý ale s navěky poznamenáni touto ohyzdnou stvůrou a jejími pařáty. Gnom mu proběhl mezi nohama, elf se ho pokoušel sraziti ho ramenem a kočičlověk ( jinak zaklínač) si s ním chvíli mečem povídali započal, ale i on se po jednom zásahu raději opustiti podzemí rozhodnul. V tábořišti jenž minulou noc posloužilo nám jsme potom náš zisik přepočítávati započali.

20.11.2005 píše Bellurdan PJ Plž

áno dalšího dne jsme se opět na naši pouť ráčili vydati. V jednom okamžiku čtrnácte jezdců dohonilo nás. Jeden z nich opět Viktor ze Skálova byl tři potom jeho doprovod tvořili, dále pak panna se sněhově bílími vlasi je doprovázela a obchodník jenž Valmis se zval jak později jsme zjistili. Leč nepředbíhejme událostam. Jezdci nás pouze předjeti ráčili a pokaračovali dále v pouti své. Ale náhoda tomu tak chtěla a tak jsme je znovu potkati ráčili těsně po té co přepadeni byli a sněhovlasá panna unesena byla zlotřilími lidmi rytíře Himala jenž na nedalekém hrádku dlí. Úkol na její záchranu jsme ráčili přijati též Viktor tento úkol pžijal, ale mi na rozdíl od něj jsem se ho pokusili splniti. Nedaleko hrádku jsem zanechali Takrama s Darou jenž nějaké býlí a houby pojedli a poněkud neschopni rozumné řeči byli. Opatrně jsme rozličnými cestami do hrádku počali lézti ale osud nám nepřál úspěchu a tak se stalo že elf nejprve zakopl a velký hluk stvořil a posléze se střechou na půdu propadl. Strážný, který na hradbáh dlel ho našel a bojovati počali a řváti na poplach. A tak nestihl jsem z nádvoří opět na hradby vyšplhati a ve stáji jsem byl brzy objeven. S místním kouzelníkem Natylem jsem se povídati jal o skutečné povaze našeho poslání zde na hradě. Bylo mi řečeno, že Imryl sněhovlasá je otrokyně která měla býti objetována v nějakém temném rituálu a oni že ji vlastně zachránili před strašlivou smrtí. Tento příběh ale zbytek družinky neslyšel a ani slyšeti nemohli a tak se dále pokoušeli osvoboditi Imryl i moji maličkost. Co jsem se dozvěděl tak se rozhodli podpáliti stáje, chudáci koně, a vlest do hradu komínem. Nevím jak se jim to podařilo ale asi moc né protože jsem byl vyveden na nádvoří a hrozili mou smrtí pokud se nevzdají. Nesklamal jsem se ve svých spoludružnících a nakonec se vzdali. Ještě menší demonstraci síly na elfovi kouzelník učinil, neb se elf přeci jen pokusil o útěk. Vše ale dobře skončilo neb nikdo nezemřel a my jsme pracně opravovali poničený hrad. Po týdnu nám vrátili věci a mohli jsme jít kam nás nohy vedli. Jednou z možností je podívat se na zoubek obchodníku Valmisovi a zjisti jak to vlastně s Imryl mělo být. Natyl mi ještě přislíbyl, že mě naučí nějaké to kouzlo pokud vše dobře dopadne.

4.12.2005 píše Bellurdan PJ Plž

akonec se mi podařilo přesvědčiti mé spoludružníky by vešli se mnou po dvoudením pochodu do města jenž Morhank se zove. Abych náladu jejich zvednul rozhodl jsem se, že nejlepší z hospod na jednu noc za všechny platiti budu.. Od hospodského jsme si nechali pověděti nejnovějších údálosti jenž ve mněstě se staly. A byly zajímavé. Noc před naším slavným příjezdem hned tři dívky uneseny byly. Jedna z nevěstince, druhá servírka z hospody a nakonec Pala z rodu Kylmarských. Poptávati jsme se i na Valmise započali. Před rokem měl se událost stala jenž proti zákonu byla neb z kruhů nejvyšších rozkaz přišel by bylo vyšetřování ukončeno a viník nepotrestán zůstal snad o nějakou vraždu se jednati mělo kterou prý Valmis ze vsteku spáchal. Jediné co zkazilo tento večer bylo Takramovo vystoupení proti zabíjení zvířat, ale odměnu dostal v zápětí, odvedli ho do vězení. My jsme si ještě promluvili s kapitánem stráží Gorsumem a jedním ze sedmi radních jenž Ontaris se zove. Ale už nic dalšího zajímavého jsme zjistiti neráčili, jen glejt jsme dostali na vyšetřování oněch únosů, ale pokud k vraždě dojde, tak kapitán vše popírati započne a my pod katovu sekeru půjdeme. Ráno jsem se spolu s Anremem vydal za Enkarem, jedním ze tří kouzelníků kteří v morhanku své sídlo mají. Anrem v knihovně něco studovati započal a já rozmlouval o povaze magie. Na oběd jsme se opět zastaviti ráčili u Černého koně, nejlepší to hospodě ve městě a místě kde spočíváme. Následovala návštěva u Natyla jakožto druhého kouzelnického cechu v tomto městě. Tam jsme se dozvěděli o tom, že se o mocné nekromantrské kouzlo jedná, jenž pouze skuteční mistři seslati umí, nebo skupina kouzelníků kteří ho rozděli v rytuálu na jednotlivé kousky. Tato možnost mě velmi zaujala samozřejmě, že z profesionálního kouzelného hlediska. Mezi tím s Takramem jsme se po městě honili, neb on nemohl najít nás a my zase jeho. Pokud mě má paměť nezklamala, tak byl navštíviti místní chrám boha smrti Moora a chrám boha léčitelství Leprose. Olaf ještě pokud dobře vím navštíviti místního kronikáře a kryptografa Qestuse ráčil a vyřizovati něco i pro Anrema se jal. V noci se potom už nic nedělo, jen Takram šel k mistru Jeduslavovi pro nějaké to kouzelné býlí a zjistil, že před nedávnem si jeden muž s černým pláštěm od krečího Hunmira a černou jizvou na levé ruce u něj prudký jed kupoval. Olaf ještě přišel s tvrzením, že kromě Paly byl zabyt ještě jeden ze strášců onoho šlechtického sídla a byl zabyt ránou mečem jenž potřen byl prudkým jedem. Okamžitě jsme pojali podezření že to jest stopa správná. Další den jsem si u Hunmira objednal oblečení jenž mému kouzelnickému cechu více přináleží. než li zaprášený cestovní oděv a zároveň dozvěděl se, že onen muž s jizvou Sulam šéf ochranky radního Jimira jest. Takram ještě prozkoumati dům kde Valmis vražditi měl, ale asi dvacátý zloděj v pořadí byl takže nic moc nenašel. V noci se potom několik zajímavých událostí stalo. Já za poslední peníze šel vyslíchat děvčata k Červenému zvonci odkud se stratila ona kurtizána, Anrem sledoval Jimira, Olaf Sulama a Takram měl sraz s jedním učněm od Hunmira. Hned z několika zdrojů zjistili jsme že Sulam se s mužem z podsvětí setkal a že si objednal jednu vraždu na našeho malého příliš zvědavého Takrama.

8.1.2006 píše Bellurdan PJ Plž

o opětovném setkání u Černého koně mi Olaf magickou minci věnovati ráčil jenž někde náhodou získal a o níž nám později Enkar řekl že byla určena ke sledování. Snad asi proto v noci návštěvu jsem měl. Zahalený člověk říkal že jsem dobrej když se umím tak měnit a že by mě rádi přijali mezi sebe. Na mou odpověď, že si to ještě rozmyslím jen kývnul hlavou a řka že se zastaví zítra odešel. Ráno této příhodě moc pozornosti nikdo nevěnoval snad Olaf jen o ni projevil větší zájem neb všechny totíž zajímala jiná událost jenž se v noci stala. Někdo nebo spíše něco svíčkaře Redeuse roztrhalo. To jest úkol hodný hrdinů. Okamžitě jsem vyrazili na místo. Anrem s Takramem tak šaškovati počali na střechách neb odpoutávali pozornost od Dara jenž mezi tím zvěděla od místních že Redeus pěkně řval u toho jak ho vraždili, ačkoliv oficiální zbráva byla že nikdo nic neslyšel. Dále Morrův chrám nás přivítal neb sem mrtvola odnesena byla. Po krátkém přemlování nás pustili do kobky za bratrem Erselem starajímcí se o zesnulé. Nešel jsem s nimi poněvadž je tam přílišný smrad a navíc bych své šaty zamazati mohl. Jak my bylo později zděleno a katem potvrzeno Redeus byl naleze celý jen spíše něco málo přebývalo několik kousků mas z prstů, že by nějaká ta zombie? Pojali jsme podezření, že v domě o kterém víme že je opuštěný a že si ho pronajal radní Arkády se tato zombie schovávati ráčí. Nejprve ale kapitána stráži jsme kontaktovati šli a on za zámečniským mistrem Zamem nás poslal. Ten klíč do večera vyrobyl a mi jsme tedy do domu vešli. Po několikahodinovém průzkumu spojeném s prohlídkou místního viného sklepa jsme přeci jen zombie objevili. Ale vzhledem k tomu že byly přivázány za nohu ke stěně tak jejich zničení nebylo nijak obtížné. Dále tajnou chdbu jsme objevili ta ale zahrazena mříží od zámečnického mistra Buntise byla jak nám Zam pověděti ráčil. Zámky na ní byly velmi dobré a i Zam je pouze bloknul neb kromě jednoho se mu je otevříti nepodařilo. Za svítání jsme přemýšleli nad dalším postupem neb v zombiich onu krutizánu a děvečku jsme poznavši teď již jen po Pale Kylmarské pátrati budeme.

22.1.2006 píše Bellurdan PJ Plž

ozdělili jsme se na několik skupin. Já s pannou Darou jsme střežili Arkádyho prázdný dům, hrdiný Olaf se jal hlídati radnici a Takram s Anremem šli vyjednati pomoc od Roderika Kylmarského. Zprávy jenž mi později zděli se příjemné zdaly. Jednavší pouze s majordomem Lirmorem dohodly propůjčení gardy deseti lidí, dvou specialistů na sledování a několika povolení a jiných lejster mezi nimiž byl i zatykač na Buntise. Sice ráčil při zatýkáni odpor klásti ale velký válečník Olaf spolu s divokým Takramovým vlkem ho umravniti ráčili. Pod trestem jenž si zaslouží ná vypověděl o své nekalé živnosti neb kromě oněch mříží dělal ještě jeden velmi precizní zámek a to u vdovy po obchodníkovi Korniusovi. Sem tam se z stínů vynořivší sledovači zděli pohyby Jimira a Sulama například, že Jimir se sešel na radnici se Sulamem jenž již z budouvy nevyšel. Několikero map jenž od Lirmora jsme dostali ukázalo se bítí také užitečnými neb podzemní chodby pod městem vedoucí na nich zakresleny byly a nebylo jich málo. Třeba od Jimirovy milenky jsou hnedle čtyři chodby. Chodba kde buntis mříže ukoval na radnici vede a jednu odbočku jenž Takramova veverka neobjevila má míti. Vustění této chdby jenž do jednoho z mnoha domů ve městě vede ale zavalené jest. Já ještě kontaktovati Qestuse se jal a hledati známky po tajných chodbách v kronikách započal a hlavně jsem se chtěl v klidu nasnídati neb zbytek družiny se toho požitku vzdal. Mezi tím zbytek družiny vdovou po Korniovi navštivil. Magie byla objevena v blizkosti této dámy, už jen proto že se znenadání zjevivší ve sklepě u družinky nějaké kouzla na Anrema vyslala neb mečem ji ohrožoval. Kouzlo ale nezabralo, což je táké velmi podivné a hodno bližšího výzkumu. U vdovy ještě vypátraly, že ve městě kromě ní ještě čtyři kouzelníci dlí, Natyl, Enkar, jeden z podsvětí a nekromant jenž mocný magický předmět přines a který byl dva dny po úplňku zničen. Další věcí která nám prozrazena byla, bylo že Jimir, Arkady a Redeus jsou nebo v některých případech byly kouzelnickými učni. Ještě nám poraditi ráčila abychom se vyptali v Morrově chrámu. Nic moc jsme se tam nedozvěděli snad jen to že chybí ještě deset mrtvol jenž si pro kata půjčil Redeus ale jinak nic. Poslední věci jenž jsme spáchati ráčili bylo pomocí mnou vyvolaného magického koně vytržení mříží v tajné chodbě a proniknutí tak do prostoru kde na mapách zakreslená odbočka byla. Tu jsme sice našli ale zároveň veverka mrtvolný pach ucítila. Je na čase učiniti hrdinské skutky tedy do boje.....

5.2.2006 píše Bellurdan PJ Plž

statní ještě proledati chodbu k dalším mřížím šli a já se začal vyslékati z brnění neb bez něj se lépe kouzla sesílají. Nivrátivší se zbytek družinky, otevřel tajné dveře za nimiž byly dvě chodící mrtvolky. Olaf chrabře dovnitř vzkočil a do zombii se pustil. Nevím nač toliko poviku neb já jednou ranou vedví rozťatou jednu z nich a ještě mě potom pokárali neb jejich tréning prý ruším, Do další dvou bojů jsem se tedy raději nezasahovati jal. V jedné z dalších místností narazili jsme na sochu jenž tajné dveře ukrývala a za nimi byl kouzelník a čekal na nás. Chvíli jsme si s ním vykládali, mezi tím Olaf vojáky ráčil přivésti, které jsme na náměstí měli a zprávu Kylmarským poslal. S dorazivšími vojáky jsme vtrhli dovnitř. Kouzelník jsouc zasažen lektvarem jenž Dara vyrobyla silně zařval, ale jeho řev se v kouzlo proměnil a mnoho z nás šílený jekot ohlušil. Ke všemu mě ještě Sulam překvapil neb se najednou přede mno zjevil a....

Probudil jsem se až v Leprosově chrámu, kde my řekli že v místnosti zachránili Palu, Sulam byl zadžen a kouzelník jenž Jusirnus se zove byl zabit. Od nás zemřel jeden voják, mě zachránila Dara svým alchymisticko-léčitelským uměním za což jsem ji neskonale vděčen. Celý další den jsem strávil s Natylem nad podstatou kouzel a na večer jsme byli pozváni na večeři ke Kylmarským. Sídlo mají pěkné jen co je pravda ale příliš přívětivý nejsou ještě že tak brzo Kylmarský pán ráčil odejít a s majordomem už se dalo diskutovati. Dovolim mi vztup do knihovny kde jsem byl do až toho výbuchu. Zničehož nic totíž něco explodovalo v ložnici Kylmarského pána a celým křídlem paláce, kde byla i knihovna, plameny se prohnaly. Pozbírajíc pár knih jsem pár knih a vyskočil ven oknem. Kouzlo, jenž zvládnlo tak rychle podpálit selé křídlo paláce, muselo býti hodně silné. Z povzdáli jsem tiše poslouchal a tiše záviděl, ale já to také jednou dokážu a určitě lépe. A asi vím kdo mě to může naučit. Těsně před večeří jsme Morrově chrám na vyzvání navšívyli a tam nám bylo řečeno, že Pala Kylmarská je mrtvá a ta jenž jsme zachránili tedy Palou býti nemůže, i když její podobu nesla.

19.2.2006 píše Bellurdan PJ Plž

elším pobytem mezi lidmi jsem se konečně naučil trochu více tu jejich řeč a tak doufám že vám nevadí že jsem přestal používat některé archaické výrazivo. Požár dopadl tak jak jsem předpokládal, tedy shořelo celé křídlo Kylmarského paláce. I další události se doly předpokládat například to že Pale se nic nestalo, ale my už jsem dostaly zaplaceno a tak ani to mě nemohlo vyrušit ze studii magie. Olaf odešel někam na jih shánět svého strýce a tak nás chvíli bylo o něco méně. Bohužel jenom chvíli.
Nějaká malá holka se ke mě jednou začala vyptávat a že by se k nám ráda přidala. Obouruční meč málem neuzvedla mlíko ji ještě teklo po bradě a už chtěla bojovat? Řekl jsem si že ji dám lekci a že ji přijmu pouze pokud mě porazí v souboji. Naházel jsem na sebe několik kouzel, přece je jistota je jistota a pustil se do boje. Byla docela mrštná takže zasáhnout ji byl poněkud problém a pak jsem dostal takovou ránu že jsem šel málem k zemi. Aby mě nezabyla raději jsem ji řekl že ji beru, ale takhle nevychovaného spratka jsem ještě neviděl. Když by byla trpaslicí okamžitě bych ji karabáčem naučil řádnému chování, ale co já vím jak to chodí mezi lidmi? Okamžitě jsem musel určit tři pravidla, nutno dodat že ani jedno z nich nerespektuje. První je že mě má na slovo poslouchat, druhé že má mlčet pokud nebyla tázána, toto ji dělá největší problém a třetí že mě nemá šahat na věci, má totiž poněkud dlouhé prsty. s tímhle kamenem na krku jsem přetrpěl dalších několik dnů, až do chvíle kdy přišla zpráva že Pala si nás vyžádala jako doprovod do Trojmostí. Cokoliv i smrt je lepší než tahle Valentina a tak jsem souhlasil, ostatně jako celá parta. Bohužel ale to zlořečené kvítko pojede s námi. První den proběhl celkem poklidně až na veček kdy propadla do lokálu stropem velká mramorová vana. Tohle kouzlo teda neznám a sesílala ho Pala. Další den nám předvedla ještě dvě kouzla. Jakési zrcadlo a jednoduché zaklínadlo na uzlování všeho včetně třeba tvorby účesu. Podle stylu jakým to sesílala se vždy jednalo poze o prvotní kouzla a navíc ta iniciace byla nějaká podivně složitá a staromódní. Tohle vše se ale vysvětlilo. V těle Paly totíž teď vězí duše Veleslavy Kylmarské jedné z prvních objevitele bezpečné iniciace a ženy která položila základy spoustě kouzel a velké části magické teorie. Jak nám vysvětlila tak ona si nás vyžádala hlavně proto že sama vůbec netušila proč ji oživili a chtěla to vědět od nás. My jsme ale nevěděly taky nic k jejímu zklamání. i tak ale cesta až do Trojmostí probíhala poklidně jen jedna mantikora kterou jsem objeli a jeden lapka který jak nás uviděl raději utekl nás vyrušili z diskuze o magii. Já jsem Palu-Veleslavu naučil novější iniciaci a ona mě pomohla sestavit jedno kouzlo a načila mě většinu kouzel co použila. bohužel ale všechna její kouzla v této podobě jsou na mě příliš složitá.

5.3.2006 píše Bellurdan PJ Plž

a trojmostí byl docela pěkný pohled i když trpasličí archtektůrá je přeci jen trpasličí archetektůra. Celé město je velmi heské ale znovu jsem se přesvědčil že ostatní rasy brzy vyhynou protože jsou strašlivě slabé a nedůsledné. Hned na začátku se to projevilo když šel vyjednávat Takram a oba dva strážní půlorci se mu raději klidili z cesty. Asi to nebylo jeho přirozenou autoritou nebo proslulostí naší družiny ale jejich slabostí. I u brány na druhém konci mostu se chovali poněkud podivně a po té co jsem doprovodili Palu-Veleslavu ke Kylmarským jsem konečně zjistil proč. Takram nas totíž zavedl do jakéhosi gnómského pajzlu, alespoň myslím že tak lidé říkají velmi špatným hospodám, patřícímu pouze gnomům. Tam se také ukázala naprosto šílená povaha této rasy. Kromě toho že jsou naprosto nedisciplinovaní si ještě klidně vednou válku mezi sebou. S dvaceti gnómskými skřety v zádech jsem se vydal raději hledat lepší ubytování vhodné pro trpaslíka mých kvalit. Družina se mnou poněkud nesouhlasila ale dobře jim tak neví co je dobré. Vyjímku dělal anrem který si jako obvykle šel po svém a nikoho se neptal, jediný rozmný člen družiny. U večeře na mě ještě vlítl Takram převlečený za mě což mě hodně rozčílilo a ještě více mě dorazilo chování toho spratka Valentiny když si klidně a bez ostychu vypůjčila moji dýku a navíc sama šáhla do mocného kouzla co jsem chtěl použít na toho zeleňáka Takrama. Valentina měla štěstí že to přežila asi ji skutečně budu muset začít vychovávat po trpaslicku. Naštěstí zase odešli a až do oběda jsem o nich naštěstí neslyšel. Buhužel se při obědě u mistra Mirliuse opět projevila nemožná povaha těch zelených kůží když jsem místo objednaného oběda dostal od Takrama poněkud výbušný dar. Já ho rostrhnu jako hada, už jsem začal vymýšlet nové kouzlo něco jako znič všechny gnomy v okolí. K obědu teď již pravému a nevýbušnému se ještě připojil Anrem, opět tím dokazujíc svoji inteligenci, ten hoch se měl narodit jako trpaslík. Ještě se posléze objevila Dara. Naštěstí Takram nebyl vpuštěn a Valentina někam zmizela, doufám že napořád. Nebudu vás nudit odbornými záležitostmi jenž jsem probírali s mistrem umění magického takže jen výčet uvedu. dozvěděli jsme se něco málo o pečeti co měl Jusirnus u sebe, o spolku s pečetí čtyř hadů jenž kdysi dávno Veleslava sama založila a jeden člen lich je ještě naživu, dá-li se tomu tak říci, i když teď už vlastně dva. Dále něco málo o tom že Bezvěcí používají zápornou intenzitu své magické vlny což je velmi zajímavý jev a hodný prozkoumání. a jako poslední věc jsem se vyptávali na ducha který řádí asi týden ve městě, předtím dva roky řádil mimo město. O tom duchovi se dozvěděl Anrem a byl dokonce najat na jeho likvidaci. U mistra jsem zůstali až do večera a na večeři jsem se s Anreme odebraly opět do hostince U Srdcového Krále kde jsem já ubytován. Bohužel se tam pozdě večer baše družina opět sešla v plném počtu a těně před půlnocí jsme vyrazili za oním magickým útvarem kterému se říká duch. ve skutečnosti je to specifická forma nekromntické magie která nese stopu původního nositele, ale přece nebudu zatěžovat hlavu zbytku družiny odbornostmi kterým stejně nerozumí. Opět se ukázala nevychovanost Valentiny, že já ji hned při našem souboji neproklel, když se snažila ukrást Anremovi Takramovu veverku. Veverka prskala Valentina jednu schytala a utekla s pláčem, aspoň bude chvíli klid, ale ten býkovec si stejně raději pořídím, projitotu. Takram přijel na vlkovi skontrolovat veverku a v tom se objevil duch. Opět se ukázala nemožná povaha těch goblinů, teda gnomu když jinak nedáte, ale je to stejně všechno stejná chmraď, a musel si na duch šáhnout. Poněkud nám omrznul a rychle upaloval do bezpečné vzdálenosti. Díky Anremově poněkud podivně jednoduché ale jak to vypadá funkční magii jsem onoho ducha dostopovali až ke Kylmarským. Mezi tím se snažil něco najít ale co to snad neví ani Nerull. Vzhledem k tomu že to byl duch strážného tak jsme se následně šli zeptat na strážnici jestli se jim před dvěma lety někdo nestratil. Jak jsem zjistil evidenci mají velmi nepřesnou a nedostatečnou, tohle by si u trpaslíků dovolit nemohli ale přece jen nějaké asi podstatné informace z nich vypadli ale ta jména jsem se ani nesnažil zapamatovat neboť jsem měl důležitější věci na práci. Musí vymyslet vhodný název pro svoje nové zaklínadlo které by mělo umět alespoň umravnit Takrama s Valentinou.

19.3.2006 píše Bellurdan PJ Plž

o návratu do hostince se mě začal vyptávat nějakej divnej stařec že by se rád přidal k družince. No moc ho tady nechci protože vím jak to dopadlo s Valentinou když jsem ji přijal i když musím říct, že už je to s ní lepší. Dokonce i Takram se poněkud iklidnil. asi to bylo dáno tím že se aby dva museli předvádět před Darou a Anremem, prptože oba dva si šli poněkud po svém. Anrem zalezl do knihovny a Dara vařila nějaké lektvary takže nám nechali ať ducha vyřídíme sami.

Ale spět k našim příhodám. Lie jsem raději poslal za Valentinou s Takramem ať si s ním popovídají oni a kupodivu ho nevyhodili což se ale ukázalo dobře, protože se poněkud osvědčil. Hned ráno, po obědě jsem si koupil karabáč na Valentinu a spolu se zbytkem družiny jsem se vyprvail ke Kylmarským jim zděli tu strašnou novinu že je u nich duch. Vzhledem k zabedněnosti majordoma který si a prám myslí že jsem šílení a Takram přímo miluje Palu jsme se nic moc nedozvěděli. Jen to že Pala tady není a snad by měla být u kouzelníka který se jmenuje Wu.

U toho jsme se také ptaly ale Pala tam nebyla. Tuto stopu jsme tedy opustili a šli pátrat po ono strážném, nebo spíše po jeho žijícím kamarádovi. Přes nějakého ožralu jsem ho nakonec našli ale poprvé před námi raději utekl. nebo spíše před zbytkem družiny protože přece se nebudu špinit s vyslícháním nějakého ožrly. Podruhé už jsme ho ale poněkud zastihli doma, hlavně proto že Valentina s Liem hlídali okno kudy nám minule zdrhnul. Prozradil nám že Alfonso byl poněkud nepostivý hlídač a naopak dával echa kde stráž nebude. spolupracoval s nějakým Chmatkem ale po něm se snad zem slehla a o něm jsme toho už moc nezjístili. Snad jen to že naposledy asi pře dvěma lety se snažil prodat nějakou dýku s erbym Kylmarských.

Jeho bývalá snoubenka nám toho neřekla o nic víc ale dotali jsme od ní jeden náhrdelník který magicky zařil, byl o něj v družině velký zájem ale nakonec ho mám já. U Mirliuse, ke kterému jsme se pozvali na večeři jsme dostali přednášku na téma starověkých kouzelníků a jak poznat jejich práci. Jediná podstatná informace byla snad ta že náhrdelník nesl zapsané kouzlo a to ve starověkém stylu a že ho psala Veleslava. to že je zmagičtělý a že ležel vedle nějakého nekromantského artefaktu až je jen maličkost.

Noc jsme se opět rozhodli strávit sledováním ducha. Přikradli jsem se k sídlu Kylmarských a hle někdo se plýžil dovnitř. Někdo Pala. Pozvala nás dovnitř a nakonec nám i darovala klíče od Kylmarského sídla s tím že ona o ničem neví a pokd nás chytnou tak nás nezná. My jsme jí za odměnu měli zajistit nějakého kouzlnické mistra. s tím že o Wuovi prohlásila že je to břídil, u knížecího kouzelníka že je velký nadutec a co řekla o Mirliovi to raději ani nebudu psát.

Druhý den velmi brzy ráno, po vydatném obědě jsme si šli okorát popovídat s místním podsvětím ale nic moc jsme se nedozvěděli.

V noci jsem, ale chystali docela pěknou výpravu do hrobky, hlavně v době kdy duch bude venku. Ostatní se rozlezli po sídle Kylmarských jistě něco ukrást a tak jsem se ani nedivil Liovi když otevřel jeden z hrobů kde svítila nějaká magie a prsten co tam byl si poněkud přivlastni. jistě tento předmět bude z věděckého hlediska velmi zajímavý. duch přišel a vsoukal se do hrobu kde měla ležet Veleslava, to jsme předpokládali. Nebožtíka jsem potom vyzvedli a odnesli do Mórova chrámu. Sice nám to moc nepomohlo protože u spontáního vyvolání nemrtvého se musí odstaranit příčina vzniku aby zmizel, ale alespoň nemusíme rušit klid zbytku Kylmarských předků. Jedna z možností byla odnést nebožtíka tak daleko od Trojmostí aby sem za noc nedokázal přijít, ale nakonec jsem se zhodli že najít onen černokněžnický artefak bude zajímavější.

Jednu noc jsem ho tedy ještě sledovali a zapisovali kde se všude pohyboval. Kupodivu nás duch v hledání poněkud předběhl a tak nám správné dveře ukázal sám. Den jsem ještě chdili okolo jako kolem horké kaše a další noc, po té co jsem zjistili že je tam herna jsem si šli zahrát. Tedy ostatní šli hrát já nikoliv protože hazardní hry nejsou mou oblíbenou kratochvílí. Kupodivu se do hry chtěla zpojit i Valentina ale po té co ji nabýdli že může vsadit sama sebe to raději vzdala. Jsme ale zvání na pomněrně vysoukou hru a zlaťáky na příští noc.

2.4.2006 píše Bellurdan PJ Plž

herny jsem to vzal rovnou do hostince a az do rana, asi 11 hodin, jsem nevylezl z postele. A pak že se tomu říká těžký život dobrodruha. Po obědě jsem se opět odebral studovat, do postele abych udžel vysoukou trpasličí pracovní morálku. Ostatní si šli po svém. Valentina někam zmizela, jediné štěstí, Anrem se potuloval s hloučken gnomu za zády po městě, Dara s Liem probýrali nějaké lektvary a čaje a co dělal Takram to radši nechci vědět.

Po skromné večeři o desti chodech jsem vyrazil za ostatními. spolu jsme pak dorazili do herny na smluvenou hru. Jak jsem předpokládal tak samozřejmě pohráli na celé čáře, já je varoal že nemají hrát kdyýž to neumí. Li si někam odskočil a později i Takram zmizel, už vidím zase tu ostudu až je chytnou. Příliš mě to tam nebavilo a po té co jsem prohrál tři Takramovi stříbrňáky jsem hernu opustil. Spolu se mno se zvedl i ten zbytek. Ještě byl nějaký trapas s Liem údajně hledajícím záchody, ale jak se ukázalo tak jeho zmizení přineslo alespoň nějaké cené informace. Popsal nám místnost která s skrývala za závěsem a magickou tmou a také nám řekl že ve výklenku za mříží je na malém oltářku položena ona hledaná obsidiánová koule a hned vedle ní leželo celkem deset dýk. Takram se poněkud v herně zdržel až do zavírací raní doby kdy po několika kouzlech pronásledování s veškerým personálem a Anremem, který se k tomu nějak připlet ale nevím proč, a ruční a veverčí výměnou názorů s šefém podniku přece jen i když poněkud ve spěchu odešel. Raději se ale ubytoval v gnomské čtvrti, že by už zase na něj někdo vypisoval odměnu?

Druhý den jsem měl velmi nabytý program a tak mi na skromnou obědosnídani zbyly jen dvě hodiny. Následovala krátká debata s Takramem dělaní duplikátů klíčů od Kylmarských, velmi pěkná přednáška od Mirliuse o zmagičtělých věcech a jejich vzniku. Nevěřili by jste že to trvá minimálně pět let a že množství pojaté magie nezáleží na objemu a hmotnosti ale pouze na čase. Na objemu záleží pouze nožství magie které je daný objekt schopen pojmou, proto také třeba nezáří prach v okolí předmětu, ale až větší věci. Poslední akcí tohoto dne ještě byla domluva s majitelem herny kterému jsem vysvětli že pokud chcou tvořit zmagičtělé věci a nemít přitom ducha u dveří tak je nejlépe schovat kouli ke Kylmarským a že jim od nich dám klíče. Ještě se docela dost vyptávali na Anrema a tak jsem jim pověděl že jako nejmenovaný vůdce naší družiny je velmi shopný a má přímo vzorovou trpasličímorálku a že by nás nikdy nezradil. Anrem určitě bude rád za tu reklamu kterou mu tady dělám.

Večer sem se potom sešli já Anrem a Valentina, co ta tam dělal, v herně a šli spolu s majitelem herny vrátit kouli ke Kylmarským. Majitel si tam ještě nastražil alarm ale jinak vše proběhlo v klidu a šlo se spát. Takram s Darou a Liem se ještě snažili něco dělat s duchem, on jim asi nikdo neřekl že už je vše v pořádku že? No nakonec to nevadilo aspoň se viděli s Velesavou která jim prozradila že má v hospodě v pět ráno schůzu se svým známím. Ještě že mě vzbudili neboť tahle schůzka nabrala poněkud bojovnějších rozměrů. Hlavně po tom co Takram navrhl varovat Morrovi kněží že mají ve městě Liche a Valentina to milostivě Anremovým jménem vyřídila. Boj byl velmi efektní a byla to nadherná ukázka kouzel jen při tom poněkud vyhořela hospoda což je škoda protože tam dobře vařili. Valentina je vůbec pěkné kvítko protože tu něčím naleštila pdodlahu v hospoě a tak evakuace probíhala stylem utíkám, utíkám, jedu jedu, padám. Asi to bylo nastaženo na Anrema za tu facku co dostala. Ráno Anrem dostal od knížete odměnu za zničení ducha, protože ten se skutečně neobjevil a Morrovi kněží byly pochválení za chrabrý boj s nemrtvými, nevím co jim na nich tolik vadí. Ještě se nějako dobu mám zdržet ve mněstě aby si zmizení ducha ověřili, no a já si půjdu hledat nové ubytování.

1.5.2006 píše Bellurdan PJ Plž

aštěstí jsem se obytoval ještě v noci protože další den byla hospoda přímo k prasknutí je to znát když v takovémhle městečku chybí jedna hospoda. Anrem byl veřejně u knížete pochválen, ale jinak to byla nuda. Je na čase toto město opustit protože už se poněkud kazí a když už aji opilí kněží řvou na celou hospodu něco o prokletém Pelorovi, né že bych věděl co je to za boha, tak už je na čase jít dále. Původně jsem takový detail nemínil ani psát ale vzhledem k hroznému chování Valentiny jsem se rozhodl tuto neblahou epizodu zmínit. V noci nás nějaký královský pacholek vyhodil z hospody. Sice to udělal značně arogantně ale z mého klidu mě to nijak nevyvedlo. Nechal jsem svého oře ať pročistí chodbu v prvním patře a za ním jsem v klidu prošel. Díky tomuto magickému oři jsem také byl dříve v další hospodě a tedy jsem se snažil zamluvit pokoje v dalším hostinci. Hospodský byl poněkud natvrdlý a tak jsem mu musel domluvit. Vyvolal jsem strašlivé vražedné kouzlo a poněkud jsem mu začal domlouvat, že chceme pět pokojů, královská garda to tak dělá asi běžně jak jsem viděl tak nechápu co ho na tom tak zarazilo. Nakonec si dal říct, ale do toho přišla ta nemožná Valentina a kouzlo mi zrušila. Nejenže se mohla zabít ale tak pošpinila moji povět před daným hospodským a vůbec ze mně si nikdo takovouhle legraci dělat nebude. Po trpaslicku jsem ji tedy chtěl zmalovat zadek bejkovcem ale vona se hned začala ohánět mečiskem, málem že si ještě neublížila. Ten spratek který mě dluží za to že jsem ho vzal do party si na mě bude vyskakovat, to bohdá nebude aby někdo takto urážel Bellurdana, tohle si nidy nedovolil ani nikdo z trpaslíků natož pak nějakej lidskej spratek. Ta holka má u mě vrub a velkej. Však ona ještě přileze a bude prstíčkem hrabat abych ji svou magii a svými znalostmi pomohl.

Další den jsem opustili město čekal jsem omluvu od Valentiny, ale ta se chovala jako by se nic nestalo. Dobrá chceš to máš to mít od teď pro mě neexistuješ holka tak si s tím dělej co chceš. Anrem sehnal nějakou tu práci doprovodit člověka jménem Ramid do chrámu Sluneční hora. Cesta probíhala docela klidně jen vzhledem k situaci s Valeťuchou jsem se rozhodl raději nespat s nimi ve společném pokoji a navíc apartmá je pohodlnější. Ještě těsně před chrámem jsme potkali nějakého šíleného druida který na nás poštval klubko hadů ale jen se spalašili koně a Liho jeden kousnul. Valuchu sice taky ale to se nepočítá, ta knám nepatří. A tak jsme v pořádku dorazili až do vesnice Stínov, která je přímo pod chrámem. V hospodě se ale pojněkud objevili černé skvrny na zlatém pelorově těle. Od Nerie,která tam údajně hledala svoji sestru a v Trojmostí mluvila s Pelorovým klerikem, jsme se dozvěděli že v chrámu jsou údajně nemrtví. Tento temný stín ještě prohlobyl fakt že před nedávnem došlo k výměně bratrů obchodníků což je poněkud podivné protože všechny tyto úřady jsou doživotní. V noci už se stíny změnily na černočernou mu neboť nekdo se učil skákat z hradeb chrámu kteý byv ve výšce 250m nad námi. Z těchto indicií jsem tedy vyvodil že asi něco není úplně v pořádku.

Druhý den jsme byly dovedeni do hcrámu a bylo nám řečeno že musíme počkat na opata který se má vrátit za dva dny. Mezi tím jsem se seznamoval s místními bratry a sestrami, netušil jsem že lidé mají tolik příbuzných a pokud jsem to dobře počítal tak aby to tak vyšlo každá žena by musela mít asi dvacet dětí. ti lidi jsou skutečně jako králící už se nedivím že jich je tolik. Modlitby podobná společná sezení jsou celkem nezajímavá ale silně připomínají trpasličí poslušnost, jak je vidět tato rasa je silně přizpůsobivá. Co dělal zbytek družiny to nevím zahlédl jsem jen jeden souboj Anrem verzus bratr Šermíř a Valuchu si jak jsem čekal velmi rychle začala hlídat sestra Pořádná a později i sestra Tajemství. Já jsem se pokoušel mluvit s bratrem Knihovníkem ale to se moc nedalo a tak jsem se nakonec bavil s bratrem Moudrosti. Dozvěděl jsem se od něj samé zajímavé věci ale družinu by takové malichernosti jako to že chrám asi založili Bezvěcí nebo některá ze starších ras a že podle legent tady má být pět pramená místo tří studny moudrosti, studny věčného života a studny vzkříšení. Nebo toho že primárně všechny studny zkameňují a až úpravou jejich vody se dá dosáhnout lepších účinků, ale né trvalých spíše že může dojít k návykovosti. Dále některé maličkosti jak sčítaní opačných intenzit a pokřivené fungování kouzel ale to už jsou příliš odborné věci a tak tím nebudu nikoho zatěžovat.

Po příjezdu opata jsme bohužel byli nuceni i nadále setrvat v klášteře a to díky tomu že jeho brány byly uzavřeny a nikdo nemůže ani dovnitř ani ven a ještě k tomu nás pověřil vyšetřováním. Začali jsme v márnici u bratra Hrobníka ale tam jsme nic moc nenalezli. V cele bývaleho bratra Obchodníka už to bylo lepší z knih jsme zjistili že byl kouzelník a ten nádech magie já od někud znám ale teď si nějak nemohu vzpomenout odkud, ale já si vzpomenu.

a potom jsme zjistili už jen samé nepodstatné maličkosti jak objevení tajné chodby, najití Airen údajné sestry Nerei, ale airen je přitom elfka. no a to je tak pro začátek vše vzhlhledem k tom že vyšetřování se účastní i Valucha tak se do něja raději plást nebudu a důkladně prohlídnu ty magické knihy a možná si vzpomenu odkud já tu auru znám.

8.5.2006 píše Bellurdan PJ Plž

ž vím kde jsem tuhle magii vyděl, to je přece nekromancie. Ostatní z mého úspěchu až zas tak nadšeni nebyli a dál si přemýšleli nad svými konspiračními teoriemi kdo s kým a jak se zná a co kdo má zalubem. dle mého názoru je přece nejjednoduší si počkat a ono to nějak dopadne. Ve svých konspiračních teoriich pokračovali i v knihovně kde Valuch jao obvykle bodovala. Díky ní a jejím nenechavým rukám a touze kačet knihovnu sama máme zakázaný vstup do knihovny. Prý ještě jeden takový problém a poletí přes hradby, jak pěkné pomyšlení. Zbytek dne už se nic moc nedělo jen menší diskuze s bratrem Moudrosti a jeho podivnou zálibou půjčovat si knihy která začala asi před měsícem, ale jinak nic zajímavého. Až večer se poněkud klášter probudil k životu, nebo bych možná měl říkat k neživotu, ale nebudu předbíhat událestem. Večer nas Li varoval že máme být na opuštěném a vezpečném místě a vzhledem k tomu že jsme chodili v noci tak nám byl přídělen i jeden místní paladin. místo valuchy jsme vzali elfku a Valucha si někde llítala po klášteře, škoda že ji nikdo nepřistihl a nehodil přez hradby. Ikdyž někdo si jí asi všiml a ten někdo byl náš ochránce paladin, který si raději zakouzlil několik magických ochran. Potom už šlo všechno ráz naráz. Objevila se Valucha na klášter zaútočili nějací černí a paladin zaútočil na nás. Boj pokračoval dloho nejprve my s paladinem ale ten asi zakopl a spadl z hradeb protože jinak si nedovedu vysvětlit že se ho Valanťuše podařilo shodit. Následně se Valuch pustila do černých, nebo lépe řečeno do Viktora se kterým jsme se již několikráte potkali. a do třetice se přeživší živý pustili do nově vzniklých zombií, které to nakonec vyhrály. Toto výtězství bylo nevyhnutelné a tak jsme se rozhodli vyklidit pole. Anrem s elfkou, Li si šel do knihovny pro žabáka a pro nějaký ten lup jak toho holomka znám a se mno se bohužel vydala ta nemožná Valentina. Šli jsme za bratrem moudrosti zeptat se ho jak to že sedí na studni v bariéře ktará každého živého zkamení. Odpověď byla jednoduchá bratr moudrosti nepatří mezi živé. A jak to celé tedy bylo. Bratr Obchodník propašoval elfku do kláštera ale byl spatřen bratrem Moudrosti a aby se to nešířilo dále tak byl bratr Moudrosti zabyt, ježe co s mrtvolou. A tak z ní bratr Obchodník uděla ghůla a poslal ho ať skoči do studny moudrosti, protože si myslel že v ochraném kruhu studny zkamení a bude pokoj. ale nestalo se tak. Místo toho ghůl prošel až jk studni a skočil. Magie studny mu pomohl získat strašlivou moudrost a vymanit se z ovládání. A tak teď již svobodný ghůl zabyl bratra Obchodníka a dál nasával vědomosti a moc ze studny. Ještě musel jen poněkud zneškodnit bratra Lečitele protože i on by mohl o jeho nemrtvé podstatě vědět. Přepad chrámu mu jen pomohl v plánech. Vzhledem k přítomnosti Viktora a tím že nám bylo řečeno že paladini mají být vypuštěni do Podlesního knížectví aby tam šířili výru se domnívám že se knížeti nelíbyla přítomnost takové vojenstké síly a tak ji prostě zrušil přímo v sídle a Ramid to cemé měl zprostředkovat a otevřít brány chrámu. Bratr moudrosti ještě cosi probíral s Valentinou ale t byli jen nepodstatné maličkosti ale ty jeho znalosti magie. Poslal jsem Valentinu napřed a sám zapředl velmi učený hovor.............

21.5.2006 píše Bellurdan, ale s družinou nehrál PJ Plž

agie byla velmi poučná a tak jsem poslouchal a poslouchal a ani jsem si nevšim těch několika zombií co mě nájednou stály za zády. Najednou se ale na mě sesipaly a já se nemohl ani pohlnout. Bratr moudrosti to jen tak pozoroval a pak mi vysvětlil že chce udělat jeden malý experiment s nějakými runovými kouzli. Řekl ještě před tím než začal že se většinou používají na nemrtvé a živý z toho mohou zešílet. Takovou bolest jsem ještě nezažil. Vůbec se nedivým že se z toho někdo může zbláznit. Po probuzení my bylo řečeno že jen díky mastím ze studny vzkříšení jsem ještě naživu. Pochopil jsem ale jakou jsem udělal chybu že jsem zde zůstal. Tohle mě asi bude stát život buď přímo od Bratra moudrosti a nebo od Pelorovců kteří to sem opět přijdou dobít. Bratr moudrosti se ke mně choval nadále stejně a byl ochoten odpovídat na mé četné dotazy o magii. dokonce mě naučil i oy runová kouzla, která jsem měl hned možnost vyzkoušet na vylepšení místních kostlivců. Přece jen je i v mém zájmu aby tento chrám nebyl dobyt a tak se poněkud prodloužil můj život. V magii jsem se zlepšil na tolik že si i troufám na kouzelnické skoušky. Celkově po sedmi dnech přišlo milé překvapení Bratr moudrosti mi po dalším z výkladů magie řekl že již si nepřeje aby v těchto zdech déle pobýval. Čekal jsem že mě zabije, ale on mě jen propustil z chrámu. Dole v hospodě jsem se ještě informoval kam jela družinka a jestli ještě žije. Ale zatím je nebudu následovat čekají mě důležitější věci jako je zkouška na kouzelníka. Vyčaroval jsem si koně a rozjel se přímo do Trojmostí. Až v trojmostí jsem si uvědomi že poněkud nemám peníze na tu kouzelnickou zkoušku a tak jsem zašel za Palou. Ta se na mě dívala docela podezíravě a chtěla vysvětlit kde jsem k té runě přešel a jak to že ještě žiju. Docela dost jí také zaujalo vykládání o té elfce která prý rozmlouvá s Pelorem. Nakonec se mi rozhodla pomoci, ale dložím jí službu. Protože jsem nechtěl čekat několik měsíců než by se zde sešlo dost kouzelníků rozhodl jsem se a Pala mě v tom podpořila že bude lepší jed do hlavního města a tak se tomuto čekání vyhnout. Teď jsme druhý den na lodi píši jsme protože Pala se rozhdla že pojede se mnou dlužím jí službu a aby mě mohla najít až to bude potřebovat darovala mě sebou havrana s tím že ona si ho kdykolv umí najít. No jsem zvědav co po mě vlastně bude chtít.

4.6.2006 píše Bellurdan, ale s družinou nehrál PJ Plž

Další dny na lodi utíkají jako voda pod námi pomalu jedeme na jih do hlavního města ale ještě je to dlouhá plavba.Veleslavu už to trošku nudí a tak celo tu dobu se učí nějaká kouzla na změnu tvaru což se jí podařilo. Zítra tedy vystoupíme z lodě a dále poputujeme poněkud rychleji prý vzduchem ale raději se neptám jak. Já jsem si zkoušel nějaká nová kouzla ale moc mi ještě nejdou a snažím se připaravit na zkoušku na kouzelníka, kterou si myslím že bych zvládnul třeba hned ale bohužel všechny ty formality kolem. Docela by mě zajímalo jestli už Anrem bnavštívil ten svůj hrad a nebo ne. Ale až budu mocný čaroděj i to jistě velmi rychle zjistím. rozhodl jsem se že k trpalíkům se nevrátím i když budu už tím kouzelníkem ale zde si mohu žít jak chci a rychle se na tento luxus dá zvyknout.

18.6.2006 píše Bellurdan, ale s družinou nehrál PJ Plž

esta uběhla velmi rychle a ještě v noci jsme dorazili do hlavního města. Samozřejmě že jsme se ubytovali v nejlepším hostinci a ten skutečně stál za to. Sotva jsme se ubytovali a skromě pojedli pouze pět chodů už mě zase Veleslava táhla hledat kouzelníky. Proč to nemůže nechat an ráno ale to ona né. Docela jednoduše se hedá kouzelnická věž přece jen nejvýžší budova ve městě skutečně minou nejde. Kupodivu nás pustili i dovnitř což si myslím že otavovat v tuto připozdívající se noční hodinu kdy už i slunce zachází není nijak zdvořilé ale co s tou ženskou nadělám. Jakmile za námi přišel kouzelník a představil se Veleslava mu jen podala jakési lejstro. On ani neřekl bůů a jen se uklonil oznámil nám že se máme připravita nakouzelnickou zkoušku, která se bude konat zítra za svítání a s tím se s námi rozloučil. Co to ta ženská zase provedla vždyť já ještě neumím všechny ty runová kouzla a ani jsem ještě pořádně nezačal studovat iluze to bude hrůza vždyť mě vyhodí. No je na čase se jít učit třeba budu mít štěstí a vytáhnu si neco co už znám.

2.7.2006 píše Bellurdan, ale s družinou nehrál PJ Plž

ak jsem kouzelníkem zkoušku jsem zvládnul naprostu s přehledem a takovej jsem z toho měl strach. V komisi byly Farlius, Sergana, Riordan, Klesmir a velmist Dulver, jako předseda. Veleslava šla po mě a ani se moc nesnažila, jak jsem viděl začáte. Na zbytek jsem už nečekal šel se konečně prospat. Veleslava mezi tím asi sháněla kontakty, protože když jsem se brzo ráno, asi kolem poledne probudil, tak už tam byla a říkala, že pro mě má práci. V jednom pohraničním městečku jménom Bílá skála bych měl dělat městského kouzelníka. Mým hlavním úkolm prý bude průzkum podzemí. Podrobnosti mi prý poví Sergana. No není to sice nic moc práce ale zase na druhou stranu je to jakýsi klid a jistý výdělek takže jsem na domluvenou schůzkou se Serganou šel. A udělal jsem dobře. Podzemí toho města s největší pravděpodobností postavili ještě bezvěcí a Serganě a celému Kruhu jde o to že by se o této rase chtěli dozvědět co nejvíce. Já se jim nedivým kdo by nechtěl rozluštit tajemnství záporné intenzity kouzel? Mě tato kapitola magie zajíma velice takže jsem souhlasil. sergana mě na cestu dobře vybavila, dostal jsem několik knih o magii, jednoho kostlivce kryptografa schovávajícího se v truhle a havrana od Veleslavy. Rozkaz byl jasný rozluštit jejich písmo, všechno zaznamenat a předat Serganě. Ještě se se mnou domluvila Veleslava že nejdříve mám všechno poslat jí a teprve to co nebude nijak nebezpečné mám předat Serganě. Cestovat jsem měl s rekruty do rytířského řádu bílých tygrů. Ta se měla oddělit až těsně před bílou skálou. A hádejte koho jsem tam zahlédl, Viktora. Cesta byla a je velmi příjemná už jen proto že Bílí tygři mají i jednotku čarodějů a velí jim Dulver a jakožto správný učitel byl ochoten radit a hodně. Takže celou cestu jsem strávil učením se dalších magických triků.

16.7.2006 píše Bellurdan, ale s družinou nehrál PJ Plž

ulvér je sice velmistr kouzelník, ale o teorii toho zase tak moc neví. Na všechny strany z něho čiší, že je především voják. I mě se pokoušel naverbovat do té své armády, ale já přece už jeden úkol mám. Po týdnu jsem už jeho ustavičného přemlouvání měl pokrk a návíc další cesta měla být po vodě. No hrůza. Ve městě naštěstí žije jeden kouzelník nějaký Azduk a když jsem ho pozdravoval od Sergany tak mi i zadarmo nabýdt pomoc před Dulvérem. Do Bílé skály jsem se tak velmi pohodně přepravil teleportem, to je vám krásné kouzlo a ta pohodlnost a rychlost cestování no nádhera. Okamžitě jsem zašel na radnici a předložil příslušné dokumenty. Ubytoval jsem se u místního čaroděje a velkého ochlasty, ale jak jsem zjistíl když zrovna nepil tak měl vemi zajímavé nápady. A také se velmi snadno nechal vyhecovat takže hned druhý den jsem ho přesvědčil ať mi ukáže ta svoje kouzla na zápornou iniciaci. První mu kupodivu vyšlo a tak jsem mu ještě trošku nalil a chtěl po něm ať mi ukáže přímo zápornou iniciaci to také bylo to poslední co v životě udělal. Rozprsknul se totiž po celé místnosti, no neměl tak chlastat. Nabral jsem deset dělníků, nejvíce jsem měla radost z bratrů Bácových výborných trpasličích dříčů. Do teď sice nepoznám kdo z nich je Bum a kdo je Bim ale každý z nich maká za dva což se o zbytku vůbec nedá říct. Já jsem začal s výzkumem a jak jsem se domluvil s Veleslavou všechny opsané texty ji posílám, no úplně všechny ne, ona je zcenzůruje a tyhle texty pak předávám kostlivci písaři co jsem dostat od Sergany. Dům mi zůztal, i když úklid toho rozprsknutého chudáka byl hodně úmorný, a má jen jedinou vadu. Vždy v deset hodin začne v jedné z místností vyřvávat nějaký duch ale vzhledem k tomu že tou dobou jsem ještě na večeři tak mi tahle maličkost vůbec nevadí. Samozřejmě že jsem okamžitě začal skoumat poznámky mého předchůdce protože to záporné kouzlo se mu skutečně podařilo což je velká rarita. Do teď existuje sice částečné kouzlo s názvem převraceč intenzity to je ale tak pro mistry třetího řádu. Je to nepochopitelné protože jediné funkční záporné kouzlo antimagické pole už sešlou i kouzelníci druhéhořádu. A jinak jsem docela spokojen práce je zajímavá a lehká. Ještě bych málem zapomněl ve snu se mi začal zjevovat bratr moudrý a i on mi pomáhá se zápornou intenzitou kouzel. Pokud by se to podařilo mě tak bych byl největší kouzelník na světě což je to o čem jsem vždy snil a jsou to velmi krásné sny.

6.8.2006 píše Bellurdan, ale s družinou nehrál PJ Plž

atím jsem otevřel pět sálů tři jsou klasické se spoustou různých kreseb znaků a textů, které jsem hned začal opisovat. Čtvrtý sál je velký problém, protože je hlídán jedním z bezvěkých. Pokoušel jsem se s ním promluvit ale odmítá. alespoň je pěkné, že neútočí jen nás zkrátka nepustí dovnitř. No nevání prokopeme se tam z jiné strany. Ten pátý sál je ale nejdůležitější bylo v něm zracadlo a několik černých kytek okolo. Ještě že chodím bez magie, protože jinak by mě jeho aura asi zabila. Negativní intenzita to je prevít. Po domlově s kostlivcem jsem ho musel odeslat Azdukovi do Nordriku, ale alespoň jednu černou kytku jsem si nechal. Jinak se nic moc neděje jen opisuji snažím se překládat a určuji kde mají kopáči kopat. I kyž přece se jen něco děje většina lidí mi po setkání se zrcadlem, bezvěkým a expozí několika posilovacích kouzel vypověděla službu, ale trpaslíci mi zůstali takže to není žádná velká stráta. V tuto chvíli pracují na odstraňování suti z jedné z chodeb. Nevím proč si ten kdo to takhle zahrabával dával takovou praci. Je pravda, že někteří trpaslíci také zasypavají staré doly hlavně třeba uranoví, protože se jim nevyplatí vozit odpad napovrch, ale proč to zasypávaly zrovna tady to nechápu. V několika místech jsme museli zbudovat nové pilíře vůbec vyspravit stropy aby se sem nezřítilo město, byla by přece jen čkoda tolika nádherných fresek. Jinak jsem konečně dostal povolení vstupu do jedné ze soukromých hospod a musím říct, že tam vaří mnohem lépe než v té paluše pro dobrodruhy a jiné podivné živly.

20.8.2006 píše Bellurdan PJ Plž

koro to byl další nudný týden. Stále opisování a opisování mi začalo silně připomínat moji bývalou profesi a přece jsm nešel na povrch abych se zase zařadil do stejné rutiny. Začínám mít chuť rozsekat toho kostlivce od Sergany a přidružit se opět k nějakým dobrodruhům. Je to sice mnohem nebezpečnější ale na druhou stranu se tam nedá mluvit o rutině. Přece jen stále ta stejná hospoda stejný holky a stejný dům už jsou poněkud úmorné. Ještě že alespoň ten bezvěký se trošku rozmluvil a pomohl mi s několika překlady. výborně se s ním mluví o fylozofii a životních postojích. Bohužel ale asi po dvou dnech se prostě sporstě vypařil a já zase zapadl do té šedivé nudy magoarcheologů. Sál který hlídal byl plný kostí a pokud někdo veel dovnitř tak se hned začali skládet kostlivci. V jednom ze sálů jsem zjistil několik jmen podle toho co se tam píše tak by to měly být jména bohů díky kterým podstoupili Bezvěcí svůj rytuál a s nimiž věčně válčili. Elvanesa je jakási temná kráska ale čeho je to bohyně to netuším, Merilda je snad bohyní lásky podle obrázku ale jinak tahle fijalooká kráska z obrazu nic neprozradí, Flarus by mohl být snad kovář ale který z bohů by to mohl ještě vědět když né on nebo Gracius bude asi mít něco společného s elegancí i když on to už asi neprozradí. Ještě je tam několik dalších portrétů ale u těch už jsou jména tak v dezolátním stavu že přečíst nejdou, třeba jeden chlápek s ohněm za zády palicí v ruce a přísným pohledem.

Ke konci týdne přišlo konečně rozptýlení. Oběvil se zde anrem ještě s nějakoi elfkou a potom i zbytek družiny. Naštěstí s nimi nebyla Valentina nebo Olaf i když anrem cosi říkal o měňavcích. Za to přibyl jeden uranový trpaslík a ještě nějaká ženská. Ten měňavec tedy Valentina bude určitě podle chování ten trpaslík protože tak nemožného trpaslíka jsem dlouho neviděl, to i bratři Bácové jsou lepší. I když do teď jsem nepochopil proč té ženské říkají Valentina. rozhodně to bylo příjemné vytržení z místní nudy. Anrem se kdo ví proč docela hodně vyptával na bezvěké a bazilišky. Dokonce mi i pomohli se sálem kostí. Anrem hrdině skočil mezi kostlivce ta ženská taky a trpaslík se tam vhrnul s pavézou. no když jsem to viděl tak jsem se i já zapojil do boje. Přitom jak jsem tak máchal sekerou a ničil jednoho kostlivce za druhým tak jsem narazil na dvě maličkosti které jsem sebral. Ostatní postupně naznali že to asi nebode tak jednoduché a tak se stáhli spět. Asi cestou narazili také sem tam na něco protože u mě doma potom vyskldali na stůl celkově asi třináct věcí. Trpaslík je asi skutečně převlečená Vqalentina protože hned vzal kostěnou dvouflétnu a mohutně do ní foukl načež se v mítnosti vytvořil jakýsi výr šlehající blesky. Než jsem ale stačil zakročit se svou strašlivou magií tak ho Anrem s tou válečnicí zničili. možná jim k tomu ještě přispěl mistr Li i když já si taky jednou ťal sekerou a převlečená Valenťucha taky. Z věcí jsem něco nechali pro Serganu já si vzal brož s negativní intenzitou magie a družina si zabavila zbytek včetně oné flétny. Ještě musím podotknout že Li je asi skutečný mist protože za ním přišla jménem správce Verdena jeho milenka Lavanta adohadovali se o nějakém obchodě což se nestává každý den. je jenom škoda že družina už zase chce jít pryč někam do bažin, naštěstí se tady ještě staví cestou naspátky, do té doby třeba vymyslím jak se zbavit kostlivce a asi bych šel s nima.. .

3.9.2006 píše Bellurdan PJ Plž

alšího dne se mnou šla část družiny opět na průzkum ale brzy se začali nudit a já se jim nedivým. Ono jen opisovat texty snažit se je obnovit a rozluštit není vůbec nikaj zajímavé. Už se mě alespoň nedivý že tady asi moc dlouho nevydržím. Ještě téhož večera si mě najalo místní podsvětí na nalezení jednoho kouzelníka. Měl jsem jenom jít s nimi a v případě potřeby ho najít či jim říct jestli tam je či není. Přece jen s kouzli jako neviditelnots létání a pod se čas od času setkávají takže je to zas až tak nepřekvapilo. K mámu překvapení jsem až na místě zjistil že se jedná o Wexewa, tedy toho nemožného uranového trpaslíka z družiny. Řekl jsem sice že tam není, byl neviditelný za dveřmi, ale zjevně to pochopili jako praý opak. Mr Li se mnou odešel do lokálu abychom si o něčem promluvili a podle jekotu mezi tím ti chlápci zaútočili na Daru. Li šel okamžitě na pomoc ale vzhledem k Wexewově sekeře už nebylo pomáhat s čím. boj a různé honičky asi pokračovali dále, ale já se jich raději neúčastnil. Přece jen jsem byl najat proti družině takže bych ji moc pomáhat neměl. Za několik dnů na to jsem se dozvěděl že celá družina opustila bez rozloučení město. no mohli alespoň říct kam jednou a jestli se vůbec vratí či jestli je ještě někdy uvidím. Celý následující týden jsem strávil opisováním nějakých textů ze sálu bohů a čekáním až mí dva kopáči dokončí svoji práci na nové chodbě do sálu a sálem kostí. také jsem docela často přemýšlel nad tím jak se zbavit kostlivce a možná to už vím a svůj plán jsem začal pomalu uskutečňovat.

29.10.2006 píše Bellurdan PJ Plž

ože co ten tady dělá. To mě chce snad připomínat že i obyčejný nemožný důlní kuchař je lepší než písař? No počkej bratránku tady nejsme někde v dole tady platí lidské zákony, naštěstí, teď ti ukážu co zmůže má magie oproti pouhé sekeře. No nic ale začnem od začátku. Bratři bácové se pomalu prokopávají dále a já jsem začal na podzemní výkopové práce kupoval nějaké výbušniny. Nikdo nemusí vědět, že je místo do podzemí cpu do svého baráku. Už totiž vím jak se zbavím Serganina kostlivce, prostě ho vyhodím do vzduchu i s barákem. Mezi tím se ale stalo několik událostí a né všechny jsou zrovna příjemné jedna dobrá je že chodba bayl adokončena a za ní je svatyně se jedním bezvěkým. Druhá špatná je ta, že se ohlásila sergana že přijede na návštěvu. no nic budu muset svůj plán urychlit. Bezvěký mě ale velmi zaujal do místnosti jsem střílel nějaká pokusná kouzla a zjistil jsem že ač je magie negativní tak kouzla nebouchají jak mají většinou ve zvyku, což je velmi ale velmi podivné. tohle stojí za proskoumání ale jak na to. kostlivec svůj meč nedá rukavice taky ne a tedy na řadu přichází jen kalich co je na olatáři ale jak k němu. Kdykoliv přijdu do místnosti tak se ten vysušenec zvedne a boj riskovat nebudu. Tenhle problém ny naštěstí pomohla vyřešit družinka kterou dobře znám. Kde se vzala tu se vzala najednou se ke mě přidala na mou lehčí snídani. Ale vystal opět eden problém a to hodně hodně velkej, Hrusk. Ke kostlivci jsm je zavedl hned jak jsem osi za hodinu dosnídal. Skutečně pouze lehká snídaně. A nezklamali. Dara sice nic nedělal Li si cosi broukal a přepisoval jeden nesrozumitelnej nápis, ale za to Valentina nezklamala. Val a Wexew, Hruskovu maličkost vynechávám protože nestojí za námahu o něm psát, se hrdině vrhli s kytkou na kostlivce. Ten nejprve rozťal kytku, asi nemá rád fijalky, a Laila chytla pohár, bohužel zároveň s Hruskem, nevím co se tam ten plete, nemehlo jedno. Dál jsem nečekal a strategicky usoupil do chodby. Potom následoval přespolní běh. Hrusk s pohárem za ním Val, Dara, Wexew a nakonec já jsme se všichni s kostlivcem za patama rozběhli ven. Následovala mebší procháska městem kde jsem si já s kostlivcem vyměnil místo a Dara se Sivaneme, to je ten nopodstatný bárd co byl s družinou ale jak říkám je zcela nepodstatný, se této kratochvíle dále nezůčastnili. Musel jsem trošku uklidnit davy co se rojili kolem či prchaly před kostlivcem a by bylo vidět že já velký kouzelník mám situaci plně pod kontrolou. Došli jsme až do mého domu kde konfrontovali oba dva kostlivce, tedy bezvěkého se Serganiným runovým kostlivcem. Nečekal jsm na vísledek a připravil se na odpal. Pokud vyhraje runový tak Sergana bude všechno vědět a pospíší si a pokud bezvěký tak půjde po nás. Dostavili se i ostatní a začali něco řvát nějaký "sir is marlea dran" ale k čemu to je to jsem nepochopil a spíše mě ročlilovalo to jejich hrozné hulákání které přitáhlo davy před můj dům. Skončilo to nerohodně runový se rozložil ale nezemřel a bezvěký odešel, bude výbuch. Ohňostroj to byl pěknej. Stráže v bráně byly silně zmatené a to asi tím množství glejtů jeden jsem ukázal já a označil družinu za můj doprovod druhý ukázal Li a družinu označil za sluh a poslední nějaký "toaletní papír" ukázala Val. O takovém glejtu jsem ještě neslyšel ale očividně zabral. Až v lodi jsem zbytku vysvětlil že teď nutně potřebuji z města a že si je najímám jako doprovod. O odměně nebyla řeč a tak asi nebude žádná. Už druhou noc se ukázala Hruskova závist když mi nasypal nějaký trnitý potvory do postele. Sice říkal že to on nebyl ale já mu stejně nevěřím. Záviděl mí mé saténové povlečení, prachopé peřiny a postel s nebesy, kterou si ve zmenšené podobě vozím sebou. Nu což satém budu muset oželet. Ale nic příjemného to není. Daší cesta už probíhala až na pár maličkostí poměrně klidně. Tou první maličkostí bylo to že v se mi dvakráte propadla Veleslavina vana takže jsem nespal v posteli abych si ji nezašpinil což je pro mě přímo horzné. Druhou maličkostí byla nějaká duchojidní válka kterou jsme asi probudili vypadal efektně i když bych se do ní znovu dostat nechtěl ale ta magická síla byla velmi zajímavá a kouzla držící tento výjev bůh ví jak dlouho byla také velmi zajímavá. Ještě jedna událost se odehrála na kterou bych raději nevzpomínal. V prostřed cesty ten mizera Wexew vytáhl knihu co do ní vsal Serganin kostlivec. Já nevím jestli ale pokud jsou všichni ostatní trpaslíci tak blbí tak se asi už do podzemí v životě nevrátí. vždyť nás mohla Sergana celou dobu pomocí té knihy sledovat, to tomu hlupákovi vůbec nedošlo nebo co. Je vidět že nemá ani základní magické vzdělání a to si říká kněz. Bůh ví jak vlastně čaruje ajestli to není jen hnusnej čarodějník. Ještě jednou udělá tokovoi blbost a asi ho zabiju a Hruska taky ať to mám všechno při jednom. Po té co jsme se dostali z bažin jsme je ště překlenuli hory což bylo docela v pohodě a potom hurá do civilizace. Není to sice žádné město ale jen malá hloupá vesnice ale pořád lepší než bažina. Sergana zatím nic nepodnikla a tak Wexew ještě žije ale jak jsem měl tu čest poznat Serganu tak Wexewuv život se chýlý ke konci.

12.11.2006 píše Bellurdan PJ Plž

omoc kde jste kdo to si myslíte že jen ten stařešina Li mě ochrání vždyť vás platím za svoji bezpečnost. Nebo snad neplatím? No je pravda že jsme se nakonec na žádné částce nedomluvili ale i nic jsou peníze. Hrůza hrůza. Začatolo to hned druhý den po příchodu do vesnice kdy se vypařil sivan přý že potřebuje být sám. Taková blbost chránit mě má žádná samota. Ani u snídaně mě potom nedali pokoj a otravovali s nějakou ještěrkou v kovářské výhni. copak jsem nějaký vševěd abych znal kdejakou ještěrku? A v noci už zase řádili probudili všechny vesničany a když jsem vylezl z postele a se sekorou se vyřítil ven tak mi začali tvrdit že tady byl bezvěký a že se právě rozsypal. Ani si snad ze mě dělají srandu. Ze mě vekého kouzelníka, no počkejte já vám to jednou osladím. Další den jsme konečně opustili vesnici. Hrusk se jako obvykle střískal jako prase a bylo pěkně blbě. možná to taky bylo to že pyl z toho kalichu. co já vím já jsem si ho ještě ani pořádně neprohlídl. A potom zase ta tajnůtkářka Valenťucha že tady pojedeme lesem. Nevím sice nač takoé okliky ale dobře trochu toho nepohodlí snad ještě snesu. A maléry pokračovali dále. Od obchodníka co šel proti nám jsme se dozvěděli, že Sergana je ve městě a tedy my do města nejdem. Hrůza já se snad nikde nevyspím v, pro kouzelníka mého formátu, důstejném místě. Ještě něco blekotal o lovcích lidí, ale to už jsou jen nepodstatné maličkosti. To ještě nebylo to nejhorší. Druhý den jsme potkali čtyři jidi, kteří mě chtěli doprovodit do Vlkova za Serganou. Nebýt jediného detailu a to toho, že za Serganou nechci tak bych jejich společnost i uvítal, jistě mají lepší způsoby než družinka. Než jsem si stihl rozmyslet odpověď a svým geniálním diplomatickým jednáním je přesvědčit o tom aby mě doprovodili do Morhanku, tak je družinka začala vraždit. Několik ohnivých koulí od Dary a blesků od Lia sice zapůsobylo na ty nebožáky, ale je v nich vidět jejich naprosté barbarství ve vztahu k magii. Po té co ti nebožáci téměř všichni pochcípaly se jeden rozhodl utéct a utíkání mu asi docela šlo. Protože už tady asi hodinu čekám a furt nikde nikdo. Hned za ním odběhl Hrusk, doufám, že cestou ho něco zabije, ten už se vracet nemusí. Hned za ním Wexev a Dara, která jen dala nějaké lektvary Val. Ta se vyslíkla, nevypadá zrovna nejhůř, ale na trpaslice nemá, a proměnila v orla a taky zmizela. A co teď. Už hodinu čekám a družina nikde asi už jsou poddrnem a dobře jim tak měli chránit mě a né se honit za nějakým šaškem.

26.11.2006 píše Bellurdan PJ Plž

onečně, že dorazili. Mají mě hlídat a přitom si klidně někde lítají po lese. A to i ten Sivan, alespoň v něj jsem měl lepší důvěru. Jen se objevil, už šel do lesa za ostatními. Stejně nechápu co tam vlastně dělají. Ale vrátili se což je jejich jediné štěstí, jinak bych se skutečně musel rozčílit. Valentina určila směr a jeli jsem. Mohlo mi být hned jasné, že blbě protože tahle holka vůbec nic neumí. Když se i s koněm málem zřítila do moře tak už to bylo jasné i všem ostatním, že je napsrosto blbá, ale má štěstí zachytila se stromku a tak spadnul jen kůň. Po utáboření jsem si zase rozložil své skromné zařízení vyčaroval si vanu a šel hlídat celý tábor z příjemné teplé vody. Ani tohle mi nebylo dopřáno. Valentina s tím hnusákem Wexevem mě nacpali do vany sníh, no počkejte já vám ukážu, jeden už si není jist ani vlastním doprovodem. Dneska spím se sekerou. A vyplatilo se to. Sotva usnu už mě mé kouzlo informuje o útoku vyskočím zařvu a ona jenom Dara rozsypává nějakej prach kolem tábora, no tohle bude noc. Kolem půlnosi jsem se probudil zimou a tak jsem zařval a rozehnal se sekerou a on tam stál Wexev, tohle ho naučí nepřibližovat se. A ještě k tomu mi zakrvácel povlečení no to je hrůza. Potom jsem si všiml další věci a to toho ducha, který se na nás díval a do kterého družina vystřílela všechna kouzla co mohla a on si klidně stál dále. Ve chvíli kdy bariéra padla ho Hrusk rozsekl jednou ranou vejpůl. No aspoň na něco je ten mamlas, když už se s ním nedá rozumě bavit. Z toho také plyne poučení že lepší je nechta lidi přiživotě aby se potom nevraceli jako duši. Jedině díky mým skvělým dovednostem jsem tělo ještě spálili a tak jsem magicky vytvořeného ducha navždy vrátili k Morrovi. Bez toho by jistě příští noc přišel znova. No co by družina dělal beze mě ale oni si toho zkrátka neváží, tak nebudu házet perly sviním. Jediný kdo stojí za řeč je sivan umí velmi dobré hrdinské písně a když tam navíc figuruje mé jméno tak se poslouchají ještě lépe. Dovolil jsem mu tedy jet vedle mé truhly na levitujícím disku. Ale ten malej smrad Valentina a ten škaredý trpaslík Wexev se k němu nesmí ani přiblížit. Další noc byl na nás veden další útok. Někdo na mě zaútočil malou ledovou bouří, musel to být mistr kouzelník neboť ledová bouře není lehké kouzlo a navíc ještě zmenšená to už je přímo umění. Opět jsem tedy bleskurychle a obratně vyskočil z postele, ale nějak jsem si neuvědomi že vedle ležel sivan. Dopadlo to tak, že jsem po hlavě letěl z postele a navíc na tu Wexevovu pavézu. Nevím kdo mu tohle dovolil sebou tahat, ale já to nebyl. Ten mistr nás zjevně pronásleduje do teď a mám podezření, že to není kouzelník ale druid neboť dvakráte se mi změnilo kouzlo a kolem poste mi vyrostly stromy. Podivné muselo dojít k nějakému sčítání magických sil což je ještě podivnější vzhledem k úplně jiné základní magické vlně druidské a kouzelnické magie. Mé výpočty zatím nevychází, ale já té záhadě přijdu na kloub.

Poslední den byla v hospodě, kde jsem se ubytovali po přechodu hor, ještě nějaká neopitelná ženská. Asi to dělal ten magický přívěšek co měla na krku. Jinak na ni nebylo nic zajímavého a tak jsem šel raději spát. Kromě opětovného vedlejšího efektu mých kouzel se nic dalšího zajímavého nestalo.

27.12.2006 píše Bellurdan PJ Plž

ak a dost já je snad všechny propustím. Už mě pěkně lezou krkem. Já se naučím nové mocné kouzlo nádhernou chatu a oni mě vyhrožují že nedostanu najíst. To je ale morálka. A to všechno kvůli té nemožné Valentině nebo jak se "TO" vlastně jmenuje. Ale začnu od začátku. Město Pinsius jsem obešli i když nějak nechápu proč a celá družina se opět setkala v krásném zájezdním hostinci ve vesnici Průjezdné. Někteří členové se od nás odpojili a šli do města co tam dělali to nevím a také nějak nechápu proč tam nechtěli pustit mě. No nic tohle jsem ještě přežil.

V hospodě bylo nádherně dokonce jsem ráno zjistil že se o mou maličkost největšího trpasličího kouzelníka zajíma jeden místní Bárd. Nevyužijte toho ke zvíšení popularity vždyť jako známí čaroďej budu mít více možností a snad se některé z jeho balad donesou i k trpaslíkům. Ti pak uvidí co je kouzelník Belluradn zač a po kolenou se budou plazit až je jednou milostivě přijdu navštívit. A ta doba nastane. Pak jim spočítám dobírat si stále pouhého písaře.

Při odjezdu z hostince začali další problémy s družinou. Nějak se jim nelíbylo moje tempo a vzhledem k tomu že vyrazili o nějakou tu hodinku dříve tak jsem je ani do tmy nedohonili. Nu což jejich problém když chcou v zimě spát pod širákem. Nechápu ale potom to jejich rozčarování a naštvanost když jsme je konečně dohonili. Byl to přece jejich problém že na nás nepočkali. Přece jen my trpaslíci musíme držet přisobě. Dokonce mi vyhrožovali, že pokud nebudu vstávat dřív tak že mě nebudou doprovázet. Co si o sobě myslí asi zapomínají kdo je tady zaměstnavatelem a kdo je jen placená stráž. Ale já jim to ještě spočítám za tyhle drzosti draze zaplatí, jednou. Valentina ještě povídala něco o jezdcích co nás honí a tak jsme na ně nastažili past a já se milostivě uvolnil trošku zrychlit. Jak se ale ukázalo "TO" Valentina zase lhalo jezdci to byly ale nehonili nás. Byly to pouzí poslové kteří nás následně předběhli. I když Wexevovi pasti se ukázali jako učiné jeden z nich to nepřežil. No co, mají si dávat pozor na cestu.

V dlaším větším městě, které již leželo v knížectví Dolním zlatoluhu, město se jemnovalo Zlotoříčí a nijak zvlášť mě nezaujalo. Wexeva asi zaujalo o něco více, podle toho, že se opět snažil vykládat ty svoje božské žvásty. Ještě se strhávalo k bitce. Poničil bych si při ní svoje krásné oblečení tak jsem raději odešel se převléknout a než jsem to stihnul už zase bylo po bitce. Stejně tak nechápu proč bylo ráno tolik stráží kolem naší hospody. No projistotu jsem jim hodil zlaťák aby si udělal dobré mínějí o nás mocných kouzelnících. A když tak mluvím o té moci tak mě napadá, že je pomalu čas uvažovat o zkouškách na míistra I. řádu.

Jinak se už nic moc až do Morhanku nestalo. Jen jeden bezvěký sále otravoval ale Wexev ho asi ukecal protože nakonec si jen s Wexevem vyměnili ze zdvořilosti zbraně a zase odešel.

11.2.2007 píše Bellurdan PJ Plž

onečně zkoušku mám za sebou a teď už mě čeká jen odpočinek a spoustu válení v posteli při studiu dalších krás magie. Buhužel tomu tak nebylo. Hned jak jsem dorazil tak byla opět ta družina zde, tedy tím myslím Daru, Lailu a toho šarlatána Liho, a chtěli hned někam pryč. Já si snad neodpočinu, to je hrůza. Donutili mě vyměnit některá má krásná kouzla za takové nepotřebnosti jako je triviální kouzlo na zmagičtění zbraně a podobné nesmysly a hurá někam na jih. Dokoce si z mého krásného démonického koně dělali legraci, ale já jim jednou ukážu protože už jich začínám mít plné zuby. V táboře Bílích tygrů byla nuda. A navíc mě čekalo velmi brzské vztávání, no hrůza já už na tenhle dobrodružsný život nejsem. Brzy ráno za svítání a velmi skromné snídani jsme se vypravili do města. Byla to docela nuda nikde ani živáčka natožpak mrtváčka a k Azdukově věži to bylo co by kamenem dohodil. Tam to začalo býti zajímavé. Nějaký ohnivý rytíř nám poněkud překážel v cestě. Bohužel byl oněkud odlný vůči magii a tak se mi ho nepodařilo zmenšit. Jen jsem při tom zjistil že má ochraná kouzla proti ohni jsou poněkud slabá. No nic naučíme se něco silnějšího. Nakonec ho udolalo to že zakopl a spadl, ty Lailyny kuličky byly úplně kničemu to přece musím vědět nejlépe, ne? (Raději si jedny taky pořídím) Další patro už bylo zajímavější krásné iluzorní kouzlo spojené s jednou voňavkou bylo v celé místnosti. tu si zabavil Li ale steně neví co je dobré a tak ten zbytek voňavek už jsem si raději zbalil do batohu já. Zbytek věže byl neméně zajímavý přece jen kouzelnické suroviny se hodí vždy, spousty knih také jen ta laboratoř nahoře už byla zcela zbytečná i když Dara s Lailou se tak nechovaly. Nechápu co je na tom skle a těch vodičkách tolik zajímá, i když asi raději nevědět vůbec. Co ale u družiny nechápu že dali na Anrema a ještě šli prozkoumat podzemí. Naštěstí byly rozumní a po mých geniálních vyjednáváních mě pustili zpět do místnosti kam jsem vše nanosili. Nachystal jsem svíčku a teeportační prášek pro všechny případy a čekal. Ještě jim dám šanci. V jednu chvíli jsem to tam málem nasypal. Do místnosti vtrhla Dara a já se ak lekl že už jsem to kouzlo málem spustil. Ale má dokonalá kouzelnická disciplína zvítězila. Dara byla velmi nepříjemná i když nechápu proč, budu jí muset trošku přistřihnou křidýlka a ukázat ji že není nic jiného než pouhá kuchařka. Nakonec jsem se stejně telepotroval jen s částí party. Anrem s Lailou něco potkali a nechali si je v táboře, dobře jim tak už aspoň budou vědět že májí brát to co je a né lézet do nějakého podzemí.

25.2.2007 píše Bellurdan PJ Plž

ned jak jsme se teleportovali do Morhanku tak jsem šel pro Palu. Ta byla tak laskava a okamžitě přišla, vzala si všechny knihy a milostivě dovolila družince že může týden užívat její dům. Pěkně jsem studoval knihy dokud si mě Pala opět nezavolal. Naštvalo mě ale to že úkol zadala tomu hnusákovi Limu a né mě. Jednalo se o nějaký únos ale kvůli čemu a koho měl Li unést to jsem nevěděl. V trojmostí jsem se to ale dozvěděl. Byl to Mirlius, nevím nač toho kouzelníka Pala potřebovala ale silně mi to vrtalo hlavou. ani se nedivím zbytku družiny ýe úkol nepřijali a byly placeni až Lim. Dara dokonce od družiny odešla, dobře jí tak bez kuchařky se docela dobře obejdu a stejně mě jenom nadávala. Celou cestu jsem púřemýšlel nač právě Mirlius a myslím si že to mám. Ještě si to bdu muset opěřit ale je to úplně jasné. Limu nakonec štěstí příliš nepřálo a úkol totálně zvoral a dobře mu tak, aspoň Pala vidí kdo je schopnější. Měl Mirliuse přivést do polorozpadlého hrádku Temnohradu blízko vesničky přístavní ale co rozhodně neměl tak tahat sebou špehy všech kouzelnických organizací co jich Nová říše zná. Nedostal ani zalťák a já se vůbec divím že ještě žije. Li ho to asi docela naštvalo a šel si vybíjet zlost na několk adravcích co nás asi sledovali. Vybral si ale toho nepravého, protože po zásahu bleskem se změnil v draka. Padal docela dobře, tedy Li ne drak, ten si v pohodě letěl za ním. Pala vyšla a s Mirliusovi se omluvila a pozvala ho na kolaudaci jejího sídla. Tvářila se něka divně a sem tam měla i divné řeči. Něco v se stalo že je najednou tak podivná, ale co to ještě musím zjistit. S družinou jsem se zase vydal na cestu protože vím kdo je natolik moudrý že mi pomůže. Dokonce ě zaúkolovalk Anrem tu svou rukou. Přece jen Bratr moudrý too ví hodně. Menší problém s obléhajícími paladiny jsem vyřešil bravůrně magicky, tedy jednoduchou změnou na orla. Družina pokačovala dále na Zaklínačský hrad a poud vše půjde dobře tak je dohoním v hlavním městě, nebo je dokonce možná předeženu.

11.3.2007 píše Bellurdan PJ Plž

krásném prostředí Králoské hospody v hlavním městě jsem čekal na družinu až se tím jejím pomalým tempem dokodrcá. No jo tak to bývá když se cestuje bez magie. Hospodský mi dohodil nějakou partu kluků která si posíláním různých psaníček a hledáním lidí asi docela vydělává ale pořád je to pohodlňejší než abych já seděl někde na hradbách a čekal až milostivě přilezou. Přece jen ve společnosti mých magických knih a několika přítulných dam je mi lépe než někde na větrné hradbě. A skutečně asi po týdnu se ráčili ukázat. Jejich příchod byl jako obvykle velmi nemožný. dolezli jako šváby na pivo a pokud možno po jednom, ale aspoň mi nestačili sníst celý oběd. Anrem se kterým jsem potřeboval mluvit nejvíce přišel až mezi posledními. Ten zbytek mě ani tak nezajímal protože zase bude chtít nějaké peníze a nechápou že je to vlstně čest mi pomáhat a že oni by měli paltit mě za to že jim dovolím cestovat v mé společnosti. A jak jsem čekal tak jsem se anreme velmi lehce dohol že mě doprovodí dále. Přece jen každá informace je dobrá pro mě stejně jako pro něj a naše cesty vedou spolu ikyž každý chceme dosáhnout toho svého. Takže vše dohodnuto a mohlo se jít spát. Někdo z družiny si ještě stropil poněkud nejapný žert a vyrušil paní z Ralštejna, která docela spustila a hlas měla velmi silný a oblečení pěkně průhledné takže docela bylo na co se dívat. Navíc do té patálie zatáhl i mě. Nikoho jsem sice neviděl ale kdo jiný dělá podobné žertíky než ta nemožná Valucha, nebo jak si teď říká. Ráno mě ještě budel Li. Asi kvůli tomu řevu dole v lokále. No jo nechám družinu chvíli bez dozoru a ž se zase mlátí barbaři jako by nevěděli, že magie je mnohem čistší. Devět mrtvých a edna ohořelá družina není zas tak špatné skóre mynule ta hospoda lehla celá, asi už strácí družina na síle. Prý že to byla ta Aura co ji minule utekla ještě s nějakými Nordrickými stvůrami, ale věřte každé povídačce co družina vypustí, že. Jak já je znám tak to mohlo být téměř cokoliv třeba i jedna malá myška. Jo ještě takovej detail k Li mu se předala nějaká holka vypadá docela dobře ale podle šatů asi moc přítulná nebude a stejně nevím co y si s ní Li počal. Vzhledem k tomu že pochází z tohoto města tak je již jen jedna možnost tedy opět nějaká zlodějka nebo podvodnice, stejně jako Li s tou svojí takzvanou magií. Asi si budu muset na truhlu nechat udělat pořádný zámek, i když to by ji spíše ještě přitáhlo.

25.3.2007 píše Bellurdan PJ Plž

eště štěstí že se zbytek partičky rozhodl něco si zařídit ve městě. Aspoň jsem měl čas si najít novou hospodu a pořádně se nasnídat. Přece jen cesty jsou zlé a na venkově na pořádnou hospodu nenarazíte takže jistota je jistota a navíc s tímto doprovodem to také může být mé poslední jídlo v životě. Když jsem sešel ze svého pokoje tak mě poněkud překvail několik hořících těl v hospodě. Já myslel že kanibalizmum byl zakázán. Co měl ale nepotěšilo byla nepřítomnost hostinského a vůbec jakékoliv obsluhy. Vydal jsem se proto do další hospody. s družinou jsme měli sraz za hodinu před bránou takže jsem snídani jen tak tak stihnul. Cesta probíhalka jako obvykle nuda nuda šeď šeď. Jakýmsi rozptýlením byla jedna zřícenina poblíže cesty kde se Anrem poškrábal od ostružin aby vypadal že se něco dělo a Takram sebou určitě praštil o strom. Vůbec jim nevěřím že tam byl nějakej troll a už vůbec ne nějakej kouzelník. O kus dál byl ještě nějakej pouťovej kejklíř co si říkal iluzionista. Věřil jsem mu hlavně to, že sám moc kouzlit neumí. Docela jsem mu chtěl pomoci ale zbytek družiny se na to moc neměl a já tam sám nepolezu. Další noc jsem se velmimizerně vyspal. Asi mě trápilo černé svědomí za toho takzvaně kouzlícícho chudáka. Ráno nás ještě někdo přepadl. Družině jsem milostivě propůjčil pár kouzel a počkal až toho útočníka odrazí. stejně to určitě bude nějaký chudák co ho družina naštvala svými hroznými činy. Až do večera se už nic nestalo jen ty noční můry né a né přejít už druhou noc jsem se nevyspal a to mě dost štve. Už jen kvůli tomu že se nemůžu vykoupat a domy taky došly.

8.5.2007 píše Bellurdan PJ Plž

ruhý den jsem se opět vydali na cestu. Nudná krajina bez špetky vzrušení a navíc se mi chce hrozně spát. Štve mě že si ani nezakouzlím. Další vesnice. Konečně se snad už vyspím. Ještě mě zdžovali nějací paladinové s podřadným úkolem něco vy smyslu opravit něco co spackal jiný kouzelník. No jo tak já s nima teda pojedu ale až ráno. Kvůli té nemožné Valuše a jejím vtípkům jsem si raději objednal večeři na pokoj a šel spát. A ráno to bylo ještě horší. Už v sedum mě přišla ta Valucha vzbudit. Pozval jsem ji dál a spažil stašlivým kouzlem kostěný šíp, bohužel jsem minul a následný kůň taky minul. Raději jsem si ji přestal všímat. A šel jsem si vykouzlit vanu. Co dělala potom to nevím ale asi se už uklidnila protože mi dokonce donesla i snídani. a potom.......

..... tady tak pěkně sluníčko svítí ptáci zpívají všechno kvete no to se musí pořádně oslavit a to hlavně zpěvem. Zpíval jsem z plných plic a Sivan mi i sem tam přizvukovala, sice neznala slova ale i tak ji to celkem šlo. A potom se ukázalo jak jsou ti lidi hrozní. Ten páprda knížecí správce nás nechal hodinu čekat mě největšího trpasličího mága a potom mě zatěžoval takovýma maličkostma jako je nějaká obluda u kopce a několik mrtvol. No já mu ukážu zač je to ho u nás u trpasíků vous. Levou zadní vyřídím ty chudáky a jeho taky i s jeho penězi. Hned po docela ucházející večeři jsem se vydal na cestu. Zbytek družiny záhadně odpadl já nevím ti lidi nic nevydží ale že nemoh i Anrem myslel jsem že je lepší. to se snad bojí? Asi jo. Trošku problém byl vymoat se z toho jejich sídla a najít zbytek družiny který šel spát. Ale alespoň jsem viděl tu lidskou fušeřinu. Trpaslící by tuhle díru zničili mrknutím oka a ještě by se museli hodně snažit aby nespadlo celé město. Konečně jsem je ráno našel.....

......ježiš mě bolí hlava a proč mě sakra ta ženská fackuje co si to ta ta ta , jak se vlastně jmenuje, dovoluje. Budit mě uprostřed spánku a ještě po mě něco chtít. No tak jsem nakonec šel. Dovedla mě někam pod zem za nějako mrtvolou která mluvila divným jazykem. Nu což zakouzlíme si ale proč můj hlas zní tak nějak ochraptěle? Ten strašák dětí říkal něco o tom že tady nemáme být a že je je strážcem určeným bohyní Ghainou no tak jsem mu poděkoval a šel si zase lehnout.

...jak to, že ležím nazemi? Někdo mi ukradl rošt z mé postele a proč spím pod širým nebem? No já vám ukážu kdo je tady trpasličí kouzelník. A kupodivu se hned všichni začali starat o mé pohodlí. Ještě mi nikdo nevysvětlil kdo my ukradl tu flašku z mé truhly ale já je přinutím mluvit. Po příjemné koupely a vydatné snídani jsem poručil Anremovi ať mě následuje, přece jen tohle je moje práce takže mě všichni budou poslouchat. A šlo se za podivně neživým ale také nemrtvým bezvěkým. Otázek bylo hodně a kouzel tak málo. Několik dnů jsem strávil ve zjišťování okolo magických záležitostí a odhalovaní tajemství záporné magie a proč ji tenhle bezvěký nepoužívá. Rozhovor to byl velmi podnětný a díky němu jsem zase o mnoho moudřejší. Myslím si, že zbytek družiny také nepřišel zkrátka tak například Anrem zjistil, že to co má na ruce je znamení bohyně Ghainy, ale proč tam je to netuším. Ještě jsem zjistil, že celý tento areál je hrobka nějakého pána a ten pán čeká na vzkříšení. Co je na tom pravdy to netuším ale stejně jsme po našem odchodu raději zavalili vchod. Tím jsem vyřešily ty obludy ale byl tu ještě jeden problém. Ten kopec byl velmi podivný byl krásně symetrický kruhový a nahoře byla deska s trpasličím nápisem. Hned mi bylo jasno kde to jsem přece jen ta léta strávená v knihovně opisováním záznamů nejsou úplně nanic. Tohle je přece obslužná šachta dolu Narmis a to na čem stojíme není kopec ale halda hlušiny. Ti lidi jsou ale blbí. Tenhle důl má připravené obslužné šachty ale ještě se v něm netěží a protože je ještě minimálně jeden důl s větším obsahem rud než zde je ale jen otázkou času kdy bude tento důl otevřen a jakákoliv lidská stavba zavazející zde na povrchu bude smetena. Tak to asi dopadlo s tím chrámem jehož podzemí jsem teď zasypali my. No teď jen popřemýšlet jak to dostatečně diplomaticky zdělit tomu paladinovi Slavomírovi aby to přijal a zaplatil nám slíbenou odměnu.....

27.5.2007 píše Bellurdan PJ Plž

aladin trošku brblal, ale nakonec ná slýbené peníze dal a navíc nás ještě pověřil dalším úkolem. Měli jsme prohledat další vršek. Kromě jednoho mrtvého elfa tam nebylo nic moc zajímavého. Tedy ten elf ani tak zajímavý nebyl zajímavější byl ten magický náramek co měl a stříbrný prstýnek. Doslaty jsme zaplaceno a hurá na orky. Teda co jsem se o nich zatím dozvěděl tak nevím jestli se mě na ně ještě chce ale zatím jde družina správným směrem tak se ji držím. V hrádku Trslově (slyšel jsem o něm už dříve neboť obchoduje s trpaslíky a čepují trpasličí pivo) jsme se zastavili na noc a byla to pěkná noc. Jen nevím proč z ní mám tolik boulí na hlavě kam se poděl můj váček s penězi a tím elfím prstýnkem a co dělá uprostřed lokálu ten strom. Boule se nevysvětlili asi budo od žízně, proč zbytek družiny tak bolí hlava to nevím, prstýnek se nenašel ale strom se vysvětlil. Byl to druid co si prý včera s náma povídal. Zajali prý nějakou Airen ale co je zač to nevím. Snad jen to že ji družina zná, no a já jsem ji vlastně taky jednou viděl. Takže zase úkol zadarmo. S drudem jsem se přemnístili k lefímu lesu protože mezi tím byla Airen přemístěna z tábora dvou stovek hrdlořezů někam tam a sanžili jsem se projít bariérou elfího lesa. Ať jsem to zkoušeli jakkoliv tak jsem neprošli, což se dalo čekat já nevím co tady tak blbnou? Až za dva dny ráno se situace trošku zlepšila našeli jsem nějakou svatyni či co (několi kostí a kamenů) a tam další velmi podobný prstýne tomu mému. A s ním se podařilo projít. Už jsem slyšel a absorbčních runách ale ještě jsem žádnou z nich neviděl navíc v kombinaci s jinou runou či kombinací run to je velká vzácnot. Ti elfové asi nebyly úplně blbí. Vevnitř se také ukázalo proč kolem lesa nařádí elfové tak jak to normálně dělávají. Ve městě totíž byly jen dva Airen a ještě jeden. Zbytek byly nějací ještěři které ani Anrem neznal. Jsou rozdělení do několika barev Zelení, modří fialoví černí a červení. Ty ještěrky mě ani tak nezajímají ale je to přece jen elfí město a jsem velmi zvědav na místní magii ta se musí prozkoumat..

17.6.2007 píše Bellurdan PJ Plž

magie jsem zatím nic moc nezjístil. Problém je v tom že se nedá použít běžné detekce magie neboť místní magická aura je příliš silná a tak všechny jemné nuance magického přediva v ní zanikají. Z víletu do elfího města je tedy velmi nudná akce. Všude samá ještěrka atakže ani dům si nemůžu zakouzlit a rozložit si postel taky nejde no hrůza. Celé dva dny už jsem se nemyl já to tady snad nevydržím. Jediný kdo něco dělá je takram ale i jeho informace jsou úplně na nic. Zjistil že v centru jsou dva podezřelé domy. V jednom z nich bydlí nějaký elf, tedy on tvrdí že je Uhmerův sluha ale věřte elfům. Taky se nemyl a jak dopad má černé vlasy a černou pleť. Snad prý má pořád hlad ale věřte gnomům. To co hlídá je zajímavější i když nese to jasný náznak elfí drzosti, protože kdo jiný by postavil sarkovág a hrobku bohovy. Navíc je Kejnar vůbec bůh? I tohle by mohla být velmi zajímavá fylozofická otázka. Další den nebo spíše noc se začalo něco dít. Takram hleděl do studánky a ta ještěrka co ji tam spatřil vedle Airen hleděla na něho. Po tomto krátkém bezeslovném rozhovoru jsme šli do akce. Vlítly jsme do druhého domu původně hlídaného ale teď už nehlídaného, nebo alespoň to tak vypadalo. Anrem byl jiného názoru protože najednou se začal rozmachovat mečem, takže si samozřejmě zrušil kouzlo neviditelnosti. Jak se ukázal tak měl čirou náhodu pravdu. Protože v zápětí se na něj sesipaly čtyři ještěrky. Boj se vyvíjel celkem klasicky. Takram zuřeivě kouzlil, Sivan pištěla, Anrem se oháněl mečem a Laila, nejméně schopný člen družiny, do sebe nechávala sekat. Vzhledem k velmi stabilizované situaci jsem se nezapojil a vyčkával na vhodný okamžik, který nenastal protože dužina nakonec vyhrála. Vlk zakousnul jednu ještěrku Takram druhou zbbnul. Laila se Sivan a nakonec i Anremem udolali třetí, ty holky vždycky potřebují pomoct, a čtvrtá se vzdala. Cesta dolů je volná. Ana vy nevíte kam dolů, že. No uprostřed téhle místnosti byla vykopaná jáma a na dně to celé pokračovalo dále. Ještě tam byl něaký kruh namalovaný křídou ale pokud něco znamenal tak už v průběhu boje znamenat přestal a tak bych se jím asi nijak nezabýval. Teď jen zůstává otázka kdo půjde jako první dolů.

1.7.2007 píše Bellurdan PJ Plž

uda nuda šeď šeď. Ještě že jsem se alespoň ppřidal k Limu a poslouchal co ten syčák syčí. Nic moc zajímavého to sice nebylo ale alespoň to trošku pomohlo. Dole se mezi tím vybojovala další bytva. Anrem schytal nějaký ten šíp ale dříve než jsem stihnul zasáhnout se svými mocnými kouzly bylo po boji. Družina si beze mne docela dobře poradí jak je vidět tak proč bych rušil tu neviditelnost. V další sále další boj jak nudné. A vzhledem k tomu že jsem stál v chodbě mezi posledními tak než se družinka vyhrnula do místnosti tak už zase bylo po boji. No tedy né úplně ale téměř jen tam byla jedna ještěrka která přímo tančila mezi družinou a pomalu ale jistě ji udolávala. Dokonce ani taková bojovnice jako Laila nechtěla schyat další ránu a k ní já se mám přiblížit? Ne na tro se mám moc rád, družina to zvládne. A další místnost a další boj... který nebyl jaké překvapení. Ale v té velké místnosti boj už bude, a zase ne. Jen několik ještěrek asi deset, no ještě že mám tu neviditelnost s ní se kdyžtak vyplížím pryč a budu v bezpečí. stejně mám prstýnek na průchod já takže ven se taky dostanu takže se nemůsím příliš obávat. Li ještě chvíli syčel a tak jsem čekal abych nemusel kouzlit, však on nám to poví. A skutečně pověděl. Prý mám na vybranou buď další boj nebo nebo jim prozradit jak z města. To by byl pěknej zmatek kdyby se všechny ještěrky dostaly odsud, ale je to pro mě jednodužsší cesta takže bych nebyl proti. Ale stejně si myslím že družina bude raději bojovat a položí své bídné životy raději než by pustili takováhle monstra ven. Jak říkám ještě že mám tu neviditelnost to je docela pryma kouzlo stačí se jen otočit a aodejít. A hele proč najednou vidídm svoji nohu? .....Jak dlouho že to kouzlo vydrží? Pomooc já chci pryč já tady nebudu já chci další nevididtelnost já ještě nechci umřít..... No už jsem se uklidnil takže asi hrdině padnu i s družinou když už nejsou kouzla... Však já jim ukážu jak hrdině bojuje trpaslík... i když půjdu až jako poslední on někdo předemnou tu ještěru třeba zabije, aspoň doufám.

22.7.2007 píše Bellurdan PJ Plž

začal boj všichni se na toho ještěráka vrhli a začali ho mlátit hlava nehlava až nevěděl kde mu hlava stojí. Bohužel ale byl příliš magicky vybaven takže prvotní úspěch se stále zmenšoval a zmenšoval až se začal obracet proti nám. Ačkoliv Anmrem do se¨¨sebe nali vše co mohl, asi aji nějakou tu kořalku vzhledem k tomu jak se klepal, tak to stejně nepomohlo. A ještěrák kouzlil a kouzlil. Po štítu ještě kamenou kůži a nakonec se dostal i k útoku. Ale jakému Laila z toho dostala takoý šok že raději odešla do kouta a Anrem ji za chvíli na to následoval ale trošku jinam. Je alespoň vidět jakou mají ti dva sílu mysli. Kdyby tohle ta ještěrka vyzkoušela na mě tak se se zlou potáže. Má mysl je totiž dokonalá a nepřemožitelná. Takram s vlkem se vzdaly, lehli na zem a dělali oba dva jako by byl úplně blbí. Ještěrák se tedy zaměřil na Liho který po poletoval na dhlavou. Ten natolik spanikařil že začal házet cokoliv co našel v batohu. Jediný chytrý člen družiny, já, jsem zakouzlil jazyky a jl se vyjednávat naše výtězství protože nebýt ještěrákových amuletů tak už by byl dávno mrtvej. V tu chvíli se ozvala mohutná rána protože Li právě vyhodil z batohu svazek rachejtlí, kde je vzal to nevím ale Liho batoh je asi jedno veké překvapení. Jediný koho tím Li dostla byl vlk ten stáhl ocas mezi nohy a utekl a Takram samozřejmě hned za ním. Ještěrák tedy pokračoval v kouzelném odstřelu jednoho ze dvou Liu kterí tu byly, ale kde se tady vzali dva? Zase nějaké ty čáry máry Li asi umí iluze ale který to nevím. Do celého boje se ještě zapojila Sivan se svým nemožným skřehotáním. Nevím jak kdo ale spívat nějaké takovéhle nesmysli uprostřed boje je podle mě blbost ona to ale za blbost zjevně nepovažovala o pokračovala dále. Efekt byl en že se Anrem a po chvíli i Laila znovu vrátili do boje. Mezi tím Takram něco strkal k pochodním ale tomu jsem nevěnoval moc belkou pozornost. Nevím co s tím ještěrákem dál dělali ale boj už to určitě nebyl protože se tam všichni váleli po zemi a nad nimi poletova hlavou dolu Li a nsžil se něco vzít. J nevím ale tomuhle se říká hrdinný boj podle mého to k tomu má hodně daleko. Nějak mi to syčení jde čím dál tím líp a ještrky umí i docela slušně vykládat zábavné příběhy no cuž nechám je ať si bojují protže já mám taky co říct a trpasličí vtipy určitě ještě neznají. Když se potom mezi námi objevil portál s výhledem do nádherného paláce plného jídlka a pítí tak už jsem neváhali a nechali válející se družinku ať si poradí jak chce já si jdou popovídat s těmahle velmi milýma ještěrkama.....

5.8.2007 píše Bellurdan PJ Plž

ž zase mě srašně bolí hlava a zas nějaké bylinky že by to byl ten takram, nebo ještěrky? No takram to nebude co si pamatuju jak tancoval nahý na stole tak je to docela veselá kopa, i když sem tam až moc. A co že jsem to dělal tou dobou já? To kdyby si jen vzpomněl. Au ta hlava já snad dneska ani nevylezu z té postele. A hele já jsem v postely a kdy že to vlastně jsem? No zatím je to jedno nikdo mě zabít nechce takže a i kdyb yaspoň by mě nebolela ta hlava. Zítra až se pořádně vyspím tak vyspovídám ještěrky.....

Ne to jsem rozhodně nedělal ta ještěrka lže jak když tiskne. To je přece blbost abych se s ní líbal a říkal ji miláčku ne ne ne a ještě jednou ne takovou hovadinu bych já slovutný kouzelník Bellurdan nikdy nedělal. No nic až bude vohodná příležitost tak ji zabiju a už nebude mít možnost šířit takové lži. Ale zpět k našemu úkolu. Pokud jsme prý porazili šampióna a pokud vrátíme jeho ěci k pokladu tak máme možnost si každý z toho pokladu jednu věc vzít. Takže když vrátíme dvě věci tak si každý jednu věc budeme moct odnést tedy odneseme asi sedum věcí. No je vidět že ještěrky jsou úplně blbý a tokový já rozhodně nelíbal. Vylezli jsem tedy z onoho mimiplanárního domu a tam našli vzkaz od družiny že se tam zastaví. Jěště na mě zamávala jedna ještěrka ta co jsem ji prý.... ne ja nic já nic. Večer skutečně družina přišla a hned se šlo do pokladnice. No pokadnice je vidět jak jsou ty ještěrky vlastně naprosto barbarské. Všechno co považovali za nějak cenné tak naházely na hromadu, zbraně brnění šperky nábytek no zkrátka vše co našli. Hodinu jsme se přehrabovali tou hromadou a dávali věci co by se mohli hodit. Li každou tu věc prohlédl a rozdělil a úplný šmej normální misrovská a tak dále. Návíc si Li vzyl zase tu bílou košili co mě šampión, no jak říkam jsou blbí (a nelíbal jsem ji). Každý si něco odnesl a díky chtrému nápadu Liho dokonce i vlk a Liho žabák něco pobral. Bylo na čase opustit les ještěrky nám ještě zamávaly a popřály pěknou cestu, ne tuhle ještěrku já neznám.

Konečně opět volně dýši. Jsme v spátky venku jen takram nám začal ještěrovatět. Asi něco bude pravdy na tom prokletí. Takže hurá hledat Uhmera, ale kde. Zápisky z dobyvačných válek jsou v hlavním městě a jinak nikde není nic z doby před novou říší. Traslíci mají vše zmapované zespod a navíc se tam nedostanem. Elfí lesy nedostupné takže což takhle Bratr Moudrý? díky Takramovu kouzlu jsem tam byly za dva dny letecky i když jako soko se moc dobře necítím ale co se dá dělat. Kupodivu nás i přijal jen nám neposkytl žádné pohopštění s tím že zásobování vázne, což se vzhlede k tomu že ho obléhá vojsko Paldinů dá čekat. Kromě výkladu historie a několika dalších maličkostí na řek kde by mohly být větší Uhmerovi chrámy. První někde na západě za horama druhý někde za bažinama na jihu a třetí kus na víchod od území známeho jako bránové. Pro to třetí jsme se rozhodly. Ještě malá zastávka na zaklínačském hradě a hurá dál.

Jo a ještěrky jsem nikdy nelíbal, tak mi věřte když vám to říkám.

19.8.2007 píše Bellurdan PJ Plž

astakové terno ten Uhmerův chrám nebyl. Polorozpadlá barabizna zářící magii a obývaná nějakým hnusným slimákem. Aha že vy nevíte o čem mluvím. Tak pěkně popřádku. Jeden den cesty od hradu zaklínačů jsme konečně spatřili náš cíl, Uhmerův chrám. Majestátní stavba uprostřed podivuhodného nevzhledného města plného dřevěných barabizen a ještě podivnějšími obyvateli. Říká se jim lovci bránového tajemství a už to ani nejsou lidé. Brána a její magie je zmutovala natolik že téměř každý z nich má nějakou tu část těla jako by zvířecí. Tak například strážný byl téměř dokonalý minotaurus, až na ty čtyři ruce. No strážný jen posílal nově příchozí za slyzounem tedy šéfem celého města, tedy jestli se té díře dá vůbec takovým názvem říkat. Zákony se dají vysvětlit jediným slovem, chaos, nebo taky zákon silnějšího. Na téhle bažině by postavil město jen šílenec i když ti co zde žijí šílenci jsou. A co žije ve vodě to raději nevědět. Než jsme prokličkovali mezi místními obyvateli proklouzli mezi několika chapadly která se snažila něco ulovit a vtáhnout to co uloví pod vodu tak už jsme měli za sebou šest lidí, no spíše tvorů co na sás sledovali. Asi si mysleli že jsem dobrá kořist. Z toho dva z nich se ukázali že už i my známe je. Jeden byl ten mladík z Vlkanovi svatyně co ho tenkráte dotáhl Wexev a druhá nějaká Aura ze stejného místa co tenkráte asi odkrouhla Hruska a už jednou se nás snažila zabít. Ale szpět k městu a jeho šéfovi. S velkým slizounem, obrovzkým slimákem, který už se ani nepohne v katedrále jsem si domluvili audienci a šli si zase posvých. Obešli jsem několik kováren kvůli té Lailiné drátěné košili první kovář, připomínal nagu, nám toho moc neřek. Druhý už věděl trošku víc. Pěkné na něm bylo i to že kladiva třískala sama a když chtěl zaplatit tak zkrátka připlula miska kam nakonec Laila vyskládála tři zlaté. Je to nějaké elfí blbost přý magický kov ale tomu já nevěřím jak by mohl mít nejmagičtější kov na zemi mít jméno hvězdný prach no to je blbost. A potom se šlo dále. Lépe řečeno jsem hledali Nějaký jiný Uhmerův chrám a kupodivu ho i našli. Kněz sice věděl polovinu věcí co my ale i tak jsem se s ním domluvili na půlnoci na bohoslužbě a šlo se zase dál. A kam jinam než do hospody i když tady tedy něco jíst no nevím nevím ale hlad je hold silnější. Celkem ucházející hospoda. Pivo měli dobrý jen ten vrchní byl nějakej divnej. No bodeť ne když to byl kostlivec a majitelka hospody celkem fešná upírka, tedy na člověka docela ušla. Anrem na ní mohl oči nechat a Laila ta střidavě rudla a bledla, asi nějaká nemoc. a když se potom na Anrema usmála tak to už byl v sedmém nebi. I když jsem chtěli pokoj s pevnou podlahou tak vanu neunesla a propadla se kamsi do sklepa a rozdrtila několik rakví. No nic jen byl problém slést to jedno patro dolů abych se mohl konečně vykoupat. Víc nemělo smysl protože půlnoc se blížila a ten střeštěný kněz nás už očekával. Cesla byla celkem nepříjemná. Přece jen když vás napadne tel podivnej vlk a málem vás roztrhne vejpůl tak by jste ¨se taky neradovali. Družina ho ale hravě vyřídila takže se šlo dále. Kněz už čekal pokynul nám ať jdeme dále a potom zaútočil... Trošku přimrazi katelin a Lailu a potom ho jakoobvykle dostal takramův vlk, jen nevím proč tak vyrostl. Anrem si nakonec i vzpomněl kde že tu potvoru viděl. Prý že to byl přízrak a že jeho zranění může vyvolávat černé šílenství. No takže jsem se všichi poodlili zaprvé za mrtvého klerika který ležel v zadní místnůstce a za druhé za nebohé Cately a Lailu, obě dvě byly zasaženy a obě dvě asi brzi zemřou. A potom někdo zabušil na dveře. Po rpném tichu a dlouhém vyjednávání kdo mu oteře jsme toho temného elfa pustili dovnitř. Někoho mi připomínal ale pořád nevím koho. Aha už vím toho černého draka co sídlil v tom elfím městě. A on to skutečně byl další z Uhmerových služebníků. Představil se jako Kamar a řekl nám ještě pár zajímavých věcí ale ty už mě nijak zvlášť nezajímaly. v tu dobu se na nás Aura asi neodvážila zaútočit znovu ale jinak její útok čekám každým okamžikem.

---

Nahoru

Rozcestnik

Uvod

Kronika

Kronika II

Postavičky

Zkušenosti

Mapa

Heraldika

Pravidla

Herbář

Bohové

Ceník

Bárdské zprávy

Sifry

Autorizované

Zpět

Novinky

Rolemaster

Můj systém

D and D

Scénáře

Povídky

Uvahy

Kniha návštěv