 |
de se budou nacházet veškere kroniky a zápisky z her ale nově je tady možné nalézt i různé varianty psané různými členy našeho nesourodého společenstva. Vyhlásil jsem totíž, že za zápisky dávám zkušenosti a podle toho to také vypadá hráči se více snaží. Jak se jim to daří a jak se to daří mě si můžete přečíst. Jen ještě poznámka pro hráče pokud píšete kroniku na nejlépe v Notepadu a posílat jako .txt tak zamezíte zbytečným překlepům a chybám které se můžou vyskytnout při kopírování do .php souborů.
20.11.2005 píše Dervin PJ Plž
 |
okračoval jsem společně s družinkou, se kterou jsem se potkal u kraje lesa na východ do města. Šli jsme lesní cestou, když se ozval dusot mnoha koní. Já jsem se chtěl vyvarovat nepříjemností, a tak jsme se spolu s Olafem ukryli v lese, zatímco Zaklínač a Bellurdan stáli (poněkud naivně) na cestě. Tentokrát se však setkání obešlo bez problémů a kolem nás procválala skupina asi 14 jezdců, z nichž 4 Olaf již dříve viděl. Vyprávěl nám pak o tom, že se jedná o Viktora, syna místního zemana, co před pár dny zavinil popravu jednoho jeho kamaráda. Bellurdan sice namítal, že to bylo trochu jinak, ale moc jsem ho nevnímal, protože se před námi ozvaly zvuky boje. Když jsme doběhli na místo bylo už po všem a na zemi leželi dva mrtví muži v zelených pláštích. Do lesa pak odjíždela skupinka čtyř Olafových známých (ani se kupodivu nepozdravili) s Viktorem v čele. Skupinu totiž, jak nám záhy vysvětlil její velitel (mocný kupec z města jehož jméno si teď nevybavuji), přepadli nějací zbojníci a unesli ženu, kterou jsme predtím spatrili, jak jela se skupinou na koni. Kupec nám pak učinil nabídku, že zaplatí asi 40 zlatých každému, když mu ženu vrátíme do týdne živou a nezraněnou. Cenu jsem usmlouval na 50 a po ohledání místa činu jsme nabídku přijali (přece jen nejsme v situaci, kdybychom si mohli vyskakovat a každý zlaťák je dobrý).
Sledovali jsme pak stopy až k místu kde Viktora zjevně svěřený úkol přestal bavit a rozhodl se jít svou cestou. Můj návrh, abychom si to nejdřív vyřídili s ním a pomstili smrt nebohého přítele Olafa, nebyl přijat (k naší škode, kupcem jsme měli jištěné alibi a určitě měl u sebe nějakou pěknou sumičku, když jel do města, takže by to byla čistá práce). A tak jsme pokračovali až k hradu kam ti lumpové zbojničtí nebohou pannu unesli. Po debate co dál jsme se rozhodli pro vloupání do hradu pres hlavní vež, nalézt pannu a tiše se vypařit bez zbytečného násilí. První část proběhla skvěle, Olaf vylezl na vež shodil mi lano a já se spustil na hradby, odkud jsem se chtěl nepozorovaně proplížit pres dvůr a otevřít ostatním branku. Bohužel jsem v té tmě upadl a udělal tak trochu hluku, což probudilo strážného, následně jsem se chtěl ukrýt na odvrácené straně střechy, která se ale pode mnou probořila (asi shnilé trámy). To už šel strážný po mě, a tak jsem se ho pokusil potichu zbavit, bohužel neúspešně. V té chvíli si ostatní zjevně pomysleli, že podnikáme frontální útok na hrad a vnikli na nádvorí. Když zjistili, že situace se pro nás nevyvíjí příliš dobře, bylo už pro některé pozdě, a tak jsme se sešli opět u Buznyliška jen 3, bez zajatého Bellurdana. Po delší debatě jsme se rozhodli podniknout ješte druhý pokus. Plán byl, že zapálíme stáje a skusíme se v nastálém zmatku dostat dolů krbovým komínem. Bohužel se ukázalo, že krb jde do místnosti, kde všichni nosí kyble s vodou. Proto jsme zvolili alternativní rešení a vypáčili poklop na půdě kam jsem se před tím propadl. Brzy jsme pak objevili místnost se zajatou pannou, nikoliv však Bellurdana. Než jsme ji ale stihli vysvobodit, našli nás. Dveře do místnosti jsme ale stihli zatarasit a zapálit abychom získali čas. Pak jsme vyrazili dvere a získali tak dívku, která byla hodně zmatená a vydešená (nebylo se taky čemu divit). Olaf se Zaklínačem se snažili probořit zeď a já zkusil, jak na dívku budou reagovat kušovníci na dvoře. Bohužel naděje, že ji použijeme jako rukojmí se ukázala lichá, po té co ji jedním výstrelem sejmuli. Situace vypadala beznadějně. Zvlášt když se zatarasené dveře padli a za nimi stáli strážní i s čarodějem a s velitelem. Tak jsme se radši vzdali a hodili jim zbraně. V té chvíli mě svitla naděje, protože kušovníci odešli hasit a tak jsem popadl lano o vyskocil z okna. Na dvore jsem použil koně jako odrazový můstek a vyšvihl se na hradbu. Pak jsem jen ucítil nějaký magický výboj a víc se nepamatuju. Po té, co jsem se probral nás kupodivu neoběsili, ale donutili opravit co jsme zničili, taky nám velitel vysvětlil, že ten špatný je kupec, který chtěl použít pannu k nějakým satanským rituálum (cemuž do teď moc nevěřím). Naštestí jsme nikoho nezabili a tak nás po opravě hradu propustili s tím, že bychom tomu měli přijít na zoubek. Kupodivu ostatní s tím souhlasili (a to i zadarmo, jak nechutné!).
Rozcestnik