 |
de se budou nacházet veškere kroniky a zápisky z her ale nově je tady možné nalézt i různé varianty psané různými členy našeho nesourodého společenstva. Vyhlásil jsem totíž, že za zápisky dávám zkušenosti a podle toho to také vypadá hráči se více snaží. Jak se jim to daří a jak se to daří mě si můžete přečíst. Jen ještě poznámka pro hráče pokud píšete kroniku na nejlépe v Notepadu a posílat jako .txt tak zamezíte zbytečným překlepům a chybám které se můžou vyskytnout při kopírování do .php souborů.
19.3.2006 píše Mr. Li PJ Plž
 |
e městě jsem byl již nějaký ten pátek, když se ke mně donesly informace o jakési družině dobrodruhů, která se pokouší lovit ducha. Podle toho jak rozhazovali peníze, netrpěli zrovna nouzí, a zřejmě i na ducha měli nějaký kontrakt. Rozhodl jsem se proto družinku vyhledat a nabídnout jí své služby. Prvně jsem kontaktoval ctihodného Bellurdana, který mne chtěl zaangažovat do výchovy jisté Valentýny, posléze jsem se seznámil i se zbytkem družiny. Dohodl jsem se s nimi, že jim pomůžu odhalit důvod proč po městě po nocích bloumá duch strážného. Po sofistikovaném detektivním pátrání zahrnujícím špionáž, úplatkářství a diverzní činnost bylo zjišteno, že před dvěma lety se tento strážný, spolu s jistým mužem, známým jako chmaták, pokusil ukrást jakýsi, zřejmě mocný, artefakt ze sídla Kylmarských. Loupež byla úspešná, ale on byl poté zabit a ponechán v rakvi patřící do té doby jisté Veleslavě. Nejpravděpodobnejší se zdá, že ho zabil dotyčný chmaták. Proti této verzi však svědčí, že dva dny po krádeži došel jeho tehdejší snoubence dopis spolu s jistým magickým náhrdelníkem, zřejmě z téhož pokladu. Ten vlastní nyní Bellurdan, který přebil Takramovu i mou nabídku na zakoupení. Do sídla Kilmarských nás pustila jistá Pala, se kterou se družinka zjevně velmi dobře znala, soudě podle toho, že jim zanechala bez řečí klíče od sídla. Dále jsme zjistili, že artefaktem byla patrně jistá koule a tu se duch teď pokouší najít. Tu kouli zřejmě někdo přivezl do města před deseti dny, protože tak dlouho ji duch po městě hledá. No a čirou náhodou zrovna před deseti dny přijela do města jistá mocná kouzelnice. Po sledování ducha jsme vytipovali místo, kde by se koule měla nacházet. Jde o podzemní hernu, nasvědčuje tomu i to, že dotycná kouzelnice tu před deseti dny byla. Bohužel byl přehlasován návrh, ať kosti mrtvého strážného odvezeme někam tak daleko od města (prototože duch je k nim vázán a každý den po soumraku začíná cestu u nich), aby do rána nestihl do města dojít. Evidentne je v družince stále plno naivních idealistů.
2.4.2006 píše Mr. Li PJ Plž
 |
alší den jsem se seznámil se dvěma zbylými členy druziny, zamlklý chlápek s kočičíma očima, kterému říkali Anrem, a bylinkářkou Darou, se kterou jsme hned nalezli společnou řeč ohledně čajových rituálů. Večer byl naplánován výlet do herny a tak jsme den strávili příjemným lenosením (někdo to nazýval tusím studiem). Večer jsme navstívili hernu, kde moji kolegové zahájili hru, zatímco já se začal věnovat tomu proč jsme sem přisli. Situace se bohuzel nevyvinula dobře a tak se stalo, ze jsem se ocitl v místnosti s hadím oltářem a koulí (kvůli které jsme sem přisli,) ovsem nemohl jsem zpět, protoze cestu mě zahradil nějaký ork se dvěma savlemi. Sice se nezdál být nakloněn dialogu, ale taky rovnou neútočil, takze jsem si říkal ze to není jestě nejhorsí. Pak tam zřejmě přibyl neviditelný Takram a zkousel ho oblafnout, ale neúspěsně. Pak sice přisel i séf, ale na starého mazaného Číňana byl i on krátký, takze jsem se bez problémů dostal ven. Pověděl jsem druzince o kouli a Takramovi a protoze jsem předpokládal, ze kdyz se dostal v pohodě dovnitř dostane se i ven, sel jsem se vyspat. Uvnitř bylo na můj vkus přílis mnoho ozbrojených lidí. Dalsí den jsem si vyřídil nějaké osobní zálezitosti, dozvěděl se o Takramově dobrodruzství a večer jsem sel s ním a s Darou čekat na ducha. Po té co se neobjevil jsme sli zjistit proč tomu tak je. Zajímavé bylo, ze ten artefakt se uz nacházel zpět v sarkofágu. To nás celkem překvapilo, stejně tak alarm, který tam kdosi nastrazil, nastěstí se toto trapné nedorozumění brzy vysvětlilo a ukázalo se, ze úkol zjevně vyřesil Bellurdan svými "diplomatickými" schopnostmi. Závěrem noci jsme pak byli svědky příchodu jakéhosi nekromanta, který měl dostavení s nasí známou Palou, přitom proběhl efektní souboj mezi ním a knězi Mora, který skončil drtivým vítězstvím onoho Liche.
Na závěr se pak potvrdilo, ze je podstatně lepsí být osoba samostatně výdělečně činná, nez se spoléhat na jakýsi hypotetický zisk druzinky, obzvlástě pokud je obchodním jednatelem Anrem.
2.7.2006 píše Mr. Li PJ Plž
 |
o příjemně prožitém dni odpočinku v lese s Airen, který družina zjevně strávila plodnějším způsobem, jsem se vrátil s WexeWem do vesnice, abzchom se porozhlédli po nedávno zesnulé Valentýně. Měli jsme celkem kliku, sice již nastal rigor mortis, ale jinak byla mrtvola slušně zachovalá. Bohužel při následném pokusu ji odnést, se vyskytli jisté logistické problémy, ale ty WexeW hrubou silou i řemeslnickým fortelem zvládl vyřešit. Airen ji pak následně oživila, čímž ukázala, že v ní opravdu něco bude. Další den jsme se pak s Anremem vydali na cestu, bo si zbytek družinky chtěl ještě užít skotačení po lese. To se ukázalo jako prozíravá volba. Ve městě jsme byli ihned sledováni špehy od kouzelnice Sargany, jejímž pomocníkem byl jistý Driums s nímž se před pár dny družina střetla. Taky se ukázalo ˇže na slečnu Valentýnu a pana WexeWa je vypsaná vcelku slušná odměna. Můj ryzí charakter nicméně nemohl něco tak podlého jako udání za takovou částku učinit, takže jsme se s Anremem vydali družince naproti abychom ji varovali. Městu jsme se následně vyhnuli velkým obloukem a zamířili dále na jih. Dorazili jsme do zaprášeného tranzitního městečka, kde jsme se rozhodli odpočinout. Družina se věnovala svým oblíbeným činnostem, Valentýna okrádání ožralů, WexeW smilnění atd. Anrem někam zmizel. Vcelku nic zajímavého se za tu dobu nepřihodilo, jen nás zkusil někdo zabít a místní gilda nás najala na prácičku v Bílé vodě, ležící pár dní cesty odsud u bažin. Pravděpodobně se bude jednat .o masení zombáků, v čemž jsme téměř "přeborníci".
16.7.2006 píše Mr. Li PJ Plž
|
alší cesta družiny vedla do Bílé Skály, když jsme tam došli, družina mě upozornila, že to neni Bílá Skála, ale hlavní město. Než jsem se stačil porozhlednout, oběvili se nějací vykukové a navlékli mě do skvělých orientálních hadrů prohlásili mě za velmistra magie a poslali na sněm čarodějů. Vcelku to nebylo zas tak špatné, týden jsme se váleli s veškerým komfortem a studovali moudré knihy, po týdnu přijeli mistri magie, mj. Pala (asi dobrá), Firmajlia (asi zla), Nermius (určitě zlý), Sergana (určitě zlá), Myrlius(mimo mísu) aj. nevím jak moc jsme lidi přesvědčili, ale nedělal bych si moc iluzi, pouze Valentině, či Laile sedla role konkubíny jako ulita, skoro bych si typl že v něčem takovém již pracovala. Hovořilo se především o jakési záporné intenzitě magie a bezvěkých, moc jsem z toho nebyl moudrý. Na závěr jsem hovoril se samotným Nermiem, který zde zjevně pořádal pod zástěrkou hesel o ZIM (viz výše) nábor pro své umrlčí hordy vcelku mě udivilo, že jsem z tohoto průšvihu vyvázl se zdravou kůží. Pak jsme opustili město a vydali se do Bílé Skály, kam již před časem zamířil jistý Bellurdan.
29.10.2006 píše Mr. Li PJ Plž
ak jsme zase ve městě, bohužel je to zrovna ta bažinatá díra, kde opravdu žádné kšefty nekvetou, pokud tedy nejsem archeologem, či překupníkem Smalijského zboží. Nic pro mě. Bellurdanovi vykopávky (tím samozřejmě nemyslím bratry Báce) mezitím pokročili, až k místnosti s oltářem, kalichem, kostlivcem a šifrou. Jak jsem ji uviděl začal jsem luštit. Co se dělo mezitím netuším. Když jsem to měl, zrovna vidím, jak kolem mě probíhá Valentýna, Hrusk s pohárem, Wexev s kostlivcovým mečem a Kostlivec. Pronesl jsem heslo, kostlivec se mi ještě v běhu uklonil a šel si prohlédnout místnost. Na oltáři ležela pěkná dýka, a pár cetek, které někdy věnuji muzeu bezvěkých (pokud nějaké existuje). Pak jsem se vydal ven podívat se co se stalo s ostatními. V Bellurdanově domě mezitím zuřil boj mezi dvěma kostlivci, byla by to vcelku příjemná podívaná, kdyby se mezi ně nějak nepřipletl Hrusk. Ale i tak se na to dalo dívat. Časem se oba rozložili, barák vybuchl a my za efektivního ohňostroje prchli z města na jakémsi vydlabaném člunu. V bažinách nám občas lítal nad hlavami orel. Projeli jsme jakousi historickou bitvou, a donutili Wexeva vyhodit do močálu knihu, kterou používal runový kostlivec jako komunikátor, takže směr a cíl naší cesty byl opravdu nenápadný.
12.11.2006 píše Mr. Li PJ Plž
sme ubytováni v jakési bezejmenné vesnici pod horami. Vlkov není daleko a na družince se projevuje nezdravě optimistická nálada, plynoucí z dočasného pohodlí a blízkosti civilizace - lze-li tak vůbec nějakou tu místní díru nazývat. Jediné co trochu vzbudí naši pozornost, je nález salamandra v místní kovárně. Prý jde o nebezpečného ohnivého tvora, kterého je nejlepší nechat na pokoji. Mě to říkat nemusí, hrdinů, co provádí lidumilné akce bez hmatatelného efektu jsou plné hřbitovy, ale idealistická klika je bohužel stále v naší družince silná. Naštěstí tentokrát vítězí pragmatizmus a salamandr je zanechán svému osudu, ať si to kovář vyřeší sám. Večer nás bohužel znovu navštíví kostlivec. Na původní heslo už zjevně nereaguje, ale má vysoká míra diplomacie a empatie, způsobila, že odešel. Stejně mi ale něco říká, že ho nevidíme naposledy. Cestou do Vlkova začínám pomalu tušit, že ten orel, co nám lítá nad hlavami je pravděpodobně náš měňavec. Zkrátka, jak jinak si vysvětlovat její absenci v době poletování, a její takřka věštecké vize ala: „teď pojedeme mimo cestu jsou tam nějací chlapi atd.“ jen nechápu proč to neřekne rovnou, asi se za to stydí, nu což každý má nějaký ten mindrák. „Ti chlapi“ co jsme je tak rafinovaně obešli, si nás pak stejně našli. Navíc jsme získali zprávy že ve Vlkově čeká na nás Sergana, se kterou se, hl. někteří členové družinky, nemíníme potkat. Samozřejmě „ty chlapy“ najala ona, ale střetnutí s nimi skončilo celkem přesvědčivě 4:0 a my mohli pokračovat dál.
26.11.2006 píše Mr. Li PJ Plž
ejprve se ukazuje, že Valentýna, je vskutku ten orel, kdo by to byl tušil, že. Wexev se totiž neudržel a sejmul ji paralyzujícím šípem, takže jsme si ji mohli prohlédnout nahou, ale žádné vzrušení jsem nepociťoval, možná tak Wexev. Dobře, že je (Valentýna) dobrodruh, v místním nevěstinci by kariéru neudělala. Pak se Wexev proměnil v řezníka a rozkuchal mrtvého monka, uřezal mu hlavu atd., no nic pro méně otrlé povahy, nevím zda to bylo další z mnoha gest jak uctít tu jeho bohyni, on tak zdůvodňuje, kde co. Pak jsme pochytali koně a jeli dál. Bohužel si v čele jedoucí Valentýna spletla směr a její kůň spadl z útesu do moře. No stane se. Večer naštěstí Dara nasypala kolem tábora prášek, takže ducha monka, co nás přišel strašit, jsme mohli nerušeně zlikvidovat, neb k nám nemohl. Tedy pak už mohl, ale v družince máme pro tyto případy přehršel chrabrých bušičů a jeden (Hrusk) se náhodou trefil. Ráno jsme znovu našli mrtvolu monka a na radu Bellurdana (přece jen je v něčem expert) spálili. Pak jsme pokračovali dál stále mimo cestu. Až jsme narazili na opuštěnou salaš nedaleko vesnice. Už jsme sice bydleli i luxusněji, ale v nouzi je každá střecha dobrá.Zatímco ostatní vařili, lovili, opravovali výstroj atd. Vydal jsem se do vesnice zjistit, jak se věci mají. Důležité informace byli: 2 litry kořalky, za pár bronzáků, 2 dny cesty další vesnice, za ní hory a 2 partičky dobrodruhů v místní hospodě zjevně na někoho čekající, nebylo těžké uhodnout, kdo je najal. A po kořalce jsem měl pocit, že vše vidím dvakrát. Naštěstí se moji kumpáni rozhodli neměřit s dobrodruhy síly a pokračovat dál. V další vesnici pak bylo nějaké 14-leté děvče, na kterém bylo nejzajímavější: imunita vůči alkoholu, magický artefakt houpající se na krku a to že jí asi opravdu 14 nebylo. Měla stejnou cestu jako my. V horách bylo strašné počasí, bez pomoci Wexeva bych na tom byl hodně špatně. Nemoci a omrzliny trápili i Hruska (což mě udivilo, měl jsem dojem, že ten vydrží kde co). Později navíc chudák začal černat a slabě magicky zářit. Začínám o něj mít obavu, měl by asi co nejdřív navštívit nějaký chrám. Následně ve vesnici pod horami jsme měli zajímavou konverzaci s to dívčinou, ale nic zvláštního jsme se od ní nedozvěděli. Pouze Valentýna jí pořád ukazovala nějaké obrázky. Asi chce vyniknout na poli umění a myslela si, že Dotyčná (neřekla nám ani jméno) je v tomto expert. Jinak se nic zvláštního neudálo.
Rozcestnik