Plzovo DnD

de se budou nacházet veškere kroniky a zápisky z her ale nově je tady možné nalézt i různé varianty psané různými členy našeho nesourodého společenstva. Vyhlásil jsem totíž, že za zápisky dávám zkušenosti a podle toho to také vypadá hráči se více snaží. Jak se jim to daří a jak se to daří mě si můžete přečíst. Jen ještě poznámka pro hráče pokud píšete kroniku na nejlépe v Notepadu a posílat jako .txt tak zamezíte zbytečným překlepům a chybám které se můžou vyskytnout při kopírování do .php souborů.

2.10.2005 píše Olaf PJ Plž

o asi týdenním putování z rodné osady jsem se dostal do vesnice na břehu Svatého jezera. Zde bohužel o mém strýci nic nevěděli, ale poradili mě ať se zkusím zeptat v Olidamarově chrámu na ostrově. Bohužel ale i tam oněm nevěděli. Sotva jsme doplul na zpět do vsi, tak jsem si všiml, že se do ni blíží dvě postavy. Oba to byly trpaslici, ale zatím co (asi) mladší byl zdrženlivý a s vím vzhledem typický trpaslík, tak u druhého prozrazovalo to, že se jedná o trpaslíka jen jeho výška, svaly a obrovská sekera. Jinak jeho vzhled byl příšerný výraz taky moc duchaplnosti neposbíral. Samozřejmě, že jak dorazily do vesnice hned vzbudili nelibost místních opilců, kdy jeden z nich začal toho šeredného nazývat zombii, a že ji musí hned zabít. Musím přiznat že zombii jsem ješte nikdy neviděl, ale podle příběhů co jsem slyšel se od nich asi vzhledem moc lišit nebude. Ale trpaslík se samozřejmě nedal. Tak jsem se postavil o kus dál a pozoroval nadcházející souboj, kde už do začátku bylo jasné kdo vyhraje. Trpaslík se sice snažil opilce nejdřív zahnat plaňkou z blízkého plotu, bohužel dotyčný byl opilý moc takže celý souboj ukončila jedna dobře mířená rána sekerou naplocho. Až teď jsem si opravdu uvědomil jakou má Šeredka sílu, neb opilec po této ráně odletěl alespoň tři sáhy dozadu kde zůstal bez hnutí ležet. A hned mě zase překvapila Šeredkova nevázanost, místo toho aby se obával opilcových kumpánů hned se začal shánět po místním klerikovy, s tím že potřebuje najít nějaké jiné trpaslíky. Tato událost mě tak zaujala, že jsem se rozhod přidat k těm to dvou trpaslíkům. Kdo jiný by mě mohl pomoc prežít ze začátku v tomto nebezpečném světě, než prostoduchý trpaslík, který je výborný bojovník. Takže hned poté co vešli do hospody jsem se k nim přidal. Zvláštní bylo, že mě hned pozvali ke stolu na snídani. Představil jsem se a řekl jim, že hledám svého strýce. Dohodli jsme se že poté co Axax (šeredný trpaslík) vyřídí něco u místního kněze, tak se vydáme do Knížecího města. Kněz se vrátil, ale s nějakým mrtvým pocestným, kterého našel na cestě a jehož prý zabili goblini. Na neštestí se Axax rozhodl, že gobliny spravedlivě ztrestá. Takže místo cesty do města nás čekala kárná výprava. Vyrazili jsme hned po obědě a asi za 2 hodinky jsme dorazili na místo přepadu. Na cestě mne opět překvapil Bell (hezčí trpaslík (Clelým jménem Bellurda, poznámka Plže)), když jsem zjistil, že ovládá mocnou magii, když si na cestu přivolal cestovního poníka. Další věc která mě udivila, že jsem své nové přátele neodhadl zas až tak dobře. Zatím co Axax je nevzdělaný a evidentně utrpěl nějakou težkou mozkovou poruchu, tak obelstít ho nebude zas až tak jednoduchý, naopak Bell je evidentně velmi učený trpaslík, ale jeho naivita mě někdy ohromuje. Na místě přepadu jsem se znovu přesvědčil jak jsou oba trpaslíci jednoduší a nechají si vše namluvit. Neměli sebemenší představu jak gobliny najít, a jejich všímavost mě taky udivila, jasně viditelné stopy neviděli, v živote jsem nestopoval, ale bylo zřejmé, že přepad provedlo 5 osob (asi goblinů), a kterým směrem odešli. Ale oba trpaslici to neviděli, dokonce si ode mne nechali namluvit, že goblinů bylo 10. Doufal jsem, že je to odradí od dalšího pošetilého pronásledovaní, přece jen 3 na 5 se mi zdálo trochu nepoměr ja spěchám najít svého strýce a tak jsem počet radši ješte zvedl. Jaké ale bylo mé překvapení, když Axax prohlásil, že to je pohoda ,že sám zvládne 6, a ja s Bellem se máme postarat o zbytek a vyrazil udaným směrem. Tak jsem je vedl asi další 2 hodinky až jsem stopu ztratil v jednom lesíku. Tu Axax projevil zatím jeho neobvyklou vynalézavost s tím že vylezl do koruny stromu a podíval se, kde je nezvyklí ruch ptactva. Divím se že pod ním ten strom nepraskl. Ale přeci jen nějaká 3 místa určil. Zavelel a vydalo se k prvnímu z nich. Po nějaké době jsme zaslechly zvuk seker, hned bylo jasný že jsou to dřevorubci. Chtěl jsem se pozeptat kde by tady mohla být skrýš goblinu, ale pote co se Axax zamaskoval za Smrkovou zombii, ( opravdu nevím jak jinak nazvat to, když si před sebou nesl ohlodaný smrček) jsem od svého úmyslu odstoupil a nechal jsem Axaxe ať si to provede po svém. Ale když se asi 10 minut nevracel přeci jen mě přepadli pochyby a navrhl jsem Bellovi, že by nebylo od věci když tak popojít o 100 sáhu kdyby náhodou někdo Axaxe stopoval ať nejsme tak na ráně. Za dalších 10 minut se Axax objevil, ale místo aby šel za náma si to namířil rovnou od nás. Tak jsem se vydali za ním, že už asi ví kde je hledat. Jaké bylo naše překvapení když jsme asi po 40 minutách sledováni Axaxe dohnali a zjistili, že on hledal nás, a že si myslel že jsme vzali do zaječích. Po vyjasnění situace jsme se konečně vydali k doupěti goblinů, to se mělo podle dřevorubců nacházet ve skalách asi 1,5 mile odsud. Když jsme ke skalám dorazili byl už vecer, a ze skal se ozývalo zlověstné bubnování. Začali jsme plánovat jak na gobliny. Já navrhoval ať se někde schováme a jdeme na ně až ve dne. Mí společníci však vymyslely naprosto úděsný plán jak je dostat, a to tak že Axax si vezme bubínek a bude předvádět nějakého šamana, nebo co to mělo být. Já s Bellem se schováme do skal a od tud je budeme zasypávat kameny. Teď jsem si řekl jestli to přeci jen nebyla sebevražda přidat se k této dvojici. Bohužel couvnout se už nedalo. Jak jsme naplánovali tak se i provedlo, ale kupodivu plán celkem vyšel. Axax zabil jednoho omráčeného goblina a zbytek utekl ale vzhledem k tomu, že podle "oficiálních" počtů jich mělo zbývat minimálne ješte 9 tak jsme se rozhodli se přesunout na jiné místo. Nebudu popisovat celou noc, během noci Axax dokázal zabít ješte dva další gobliny, díky své naprosté neohroženosti nebo šílenosti se vrhnout do boje bez ohledu na své bezpečí. Po probdělé noci jsme se uchýlili k jedné skále s tím že Bell bude hlídat a my se vyspíme. Asi po hodince mě probudil úděsný řev. Poprvé jsem zjistil jak dokáže zařvat raněný trpaslík, no úděs. Kupodivu jsem se probral celkem rychle. Zjištení bylo následující z nedalekého křoví nás odstřelovali dva goblini a do Bella se už trefili třikrát. Nedalo se nic dělat, musel jsem ho krýt sám, když nebyl schopen se sám krýt. Ješte štestí že jsem si vzal tak velký štít, polovina šípu skončila v něm a druhá polovina minula. Samozřejmě, že po první vlně útoku jsem to nenechal jen tak a udělal co se jediný dalo, vrhl jsem se na ty zmetky. Za to Axax se projevil jako správný neohrabaný trpaslík, než vylez a dostal se k akci já už byl dávno uprostřed boje. K mému neštestí, ale za lukostrelcema stál nějaký gobliní stařešina a hned něco zakouzlil. Teda mužu říct že horší zážitek jsem ješte nezažil, když se mi v hlave ozval hlas, který se nedal neposlechnout, že mám upustit svoji zbraň. V tu chvíli jsem stál úplně bezbraně před třemi gobliny. Naštestí se už Axax vymátožil a vrhl se do boje. Nejdřív mě dal kopí, který jsem ukořistili v minulých bojích s gobliny, a pak se začal ohánět sekerou. Takový útok jsem ješte nezažil. Než jsem se dostal k porádnému útoku, tak během jednoho švihu rozsekl oba gobliny vejpůl. Pak nám zbýval jen ten kouzelník. Ten se sice urputně bránil, ale po chvíli jsem ho skolil dobře mířenou ranou do ledvin. Po souboji jsem se zase přesvedčil jaký je Axax urputný protivník, všem mrtvolám uťal hlavy a napíchl je na kopí. Bell už si mezitím vytáhl šípy, naštestí nebyli otrávený (dobrý nápad to budou příště, poznámka DMa Plže). Po boji kdy jsem já jediný vyšel bez škrábnutí, jsme se domluvili, že přeci jen se musíme vyspat tak jsem si zvolily další úkryt a trpaslici se šli vyspat. Ve střídavých hlídkách jsme prospaly celý den, večer chtěl Axax zase vyrazit, ale podařilo se mi ho přemluvit ať to nechá na ráno. Další den jsem prohledaly skály. Až někdy po poledni jsme našli opuštené táborište goblinů. Zbytek goblinu evidentně po zdrcující porážce, vzal do zaječích. Zkusil jsem se podívat kudy odešli, ale bylo to marný. Nezustala po nich ani stopa. Do večera jsme prohlídli tábořiště a další den jsme zkusili pročesat okolí, ale po goblinech nebyla ani stopa. Axax se ještě rozhodl, že je večer zkusí nalákat na bubínek, ale evidentně jeho bubnovaní je nepřesvědčilo, že je ztracený goblin. Přespali jsme a ráno jsme vyrazili nazpátek do vsi. Tam se Axax dozvěděl, že za gobliní hlavy nedostane žádné peníze a že bude asi muset zaplatit za jejích pohřeb. Takže nakonec se ješte musel vydat do lesa je zakopat (Ale pokud dobře vím tak je nezakopal, poznámka DMa). Po té co se vrátil z lesa jsme se rozhodli, že se podél řeky vydáme konečně do knížecího města.

30.10.2005 píše Olaf PJ Plž

eště před odchodem jsme se rozhodli že navštívíme místní putyku a pořádně se naobědváme před cestou v divočině. Bohužel se to ukázalo jako špatné rozhodnutí. Když už jsme končili s obědem, vstoupila do hospůdky nejdřív nějaká pocestná, později jsem zjistil, že se jmenuje Dara. A vzápětí po ní do hospody vešel Viktor se svými pohunky – dva lidi a jeden elf. Ze začátku to vypadalo, že asi přejde incident s plaňkou a dá pokoj, jenže sotva dosedl tak se začal navážet do Axaxe. Zde se zase projevilo jak jsou trpaslici prchliví a moc nepřemýšlí než něco udělají. Než jsem mohl nějak Axaxe zastavit a umoudřit, už letělo poleno z krbu a Viktor dostal podruhé klackem do obličeje. Jenže tentokrát si to nenechali jen tak líbit. Sotva poleno dopadlo tak už se na Axaxe vrhli dva pohunci s tasenými dýkami. To Axax nečekal takže se přeci jen do něho trefili. To jsem si ještě pořád říkal, že to Axax zvládne jako klasickou bitku, když se ale do rvačky zapojil i elf, tak jsem si řekl, že musím Axaxovi pomoct. Nejdříve jsem hodil po prvním korbelem piva a pak jsem se snažil je od sebe oddělit. Pravda je že se mi to povedlo, ale úplně jinačím způsobem než jsem chtěl. Proklety prkno. Jak jsem běžel, že je štítem odsunu tak jsem za kopl a už jsem jel po štítu, a shodil jednoho do krbu. V tu chvíli se už Axax rozháněl svou sekerou, což dopadlo tragicky pro elfa, kterého Axax rozťal jednou ranou, když další ranou zaťal sekeru do Viktora tak to poslední pohunek nevydržel a utekl. To už jsem se sbíral se země a šel rychle pomoct Viktorovi, který ležel v ratolišti krve, při té příležitosti mě zdatně sekundovala Dara. Pak jsem prohlídl ještě toho elfa, ale tomu už by nepomohl vůbec nikdo. No pak už to šlo raz naraz do hospody se vrátil pohunek s místním klerikem a dvěma chlápky s domobrany. Po chvíli napjatého vyjednávání se Axax rozhodl ze odloží svou sekeru a počká na soudce, aby rozhodl jestli jednal v sebeobraně nebo jestli zabil jen tak toho elfa.
Další dva dny se nic významného nedělo. Jen jsem se trochu víc sblížil s Darou. Jelikož nebylo co dělat tak jsem chodili spolu na bylinky. Jediný co mě udivilo bylo, že se Axax nesnažil uprchnout (opravdu byl hodně fixovaný na tu sekeru). Po dvou dnech konečně přijel soudce, hned se usídlil v hospodě. Při soudu vyzpovídal jen místní, s tím že cizinci jsou nespolehliví. Jinak soud probíhal jak jsem tušil, soudce byl přezíraví k Viktorovi (což mě nepřekvapovalo, když je syn zemana), a přísný vůdčí Axaxovi. Axax se sice snažil hájit, ale moc mu to nešlo a soudce neměl ani snahu mu věřit. Poslední trumf, který Axax vytáhl, byl že se vykoupí drahokamy, které měl u sebe. Takže jestliže předtím měli důvod ho popravit jen kvůli elfovi tak teď ty důvody měli dva. Sice si Axax vynutil slib na klerikovi, že po smrti se jeho sekera a výbava odevzdá jeho klanu, ale to mu jsem nevěřil. Soud dopadl tak, že Axaxe odsoudili k smrti ten se ještě hádal a to tak, že soud nakonec přesvědčil na boží soud. Takže nakonec bylo rozhodnuto, že Viktor pošle pro svého bojovníka, který se utká s Axaxem. Po soudu jsem šel za Axaxem protože po pravdě mě bylo lito, že takové peníze dostane takový parchant jaký je Viktor, tak jsem se zkusil Axaxe přesvědčit, že to odevzdám. Ale Axax zase, že to dá jen dalšímu trpaslíku. No a Bell mi na to řekl že výbava patří už Viktorovi. Takže z toho nakonec nebylo nic. Po dvou dnech, kdy Axax trpělivě čekal na Viktorova bojovníka, se potvrdilo mé tušení, že to je největší chyba v Axaxovem životě. Viktorův bojovník byl ohromný ork, (možná půlork to jsem nějak nepoznal). No a pak přišel souboj. Za zbraně byly vybrané krátké meče. Už jen při srovnání rozměrů protivníků bylo jasný, že Axax nemá šanci. Proto jsme se rozhodl, že na vraždu Axaxe se radši dívat nebudu, a zkusím vzít Axaxovu výbavu. Bohužel byla hlídaná tak jsem toho radši nechal. Co vím tak boj proběhl rychle. Axax sice stačil zaútočit a ranit Orka, ale ten ho čtyřmi ranami skolil. Po soudu jsem se rozhodli s Bellem, že už se tu víc zdržovat nebudeme. Rozhodli jsme se, že půjdeme kolem řeky do nejbližšího města. Dara, které byla u toho, nás poprosila jestli bys se nemohla přidat, že cestuje taky tím směrem. Tak po vyspaní jsem brzo ráno vyrazili.

Dnes jsme vyrazili brzo ráno sklíčení Axaxovou smrtí, naštěstí se ukázalo, že dnešní den bud krásně sluneční, takže naše chmury byli brzo zahnány krásou okolí. Snad nakažený Darou jsem se vrhla na sběr bylinek. Dara je zase sbírala pro své nějaké dryjáky, ale jedy to snad nebyli. No a Bel jako obvykle byl nadšený ze všeho co kvete a tak sbíral vše co se mu líbilo. Asi v poledne jsme potkali elfa, podle toho co vyprávěl jsem pochopila, že byl asi vypuzen svým vlastním lidem, ale za co to nám neřekl. Pravda je, že na ně musel byt hodně naštván protože ho nerozhodil ani nazvaní elfu Belem „stromošuci“ a dokonce přihodil i nějakou svou nadávku. Pak nás varoval, že by se tady jen tak neprocházel protože jsme na hranicích elfího lesa, kteří mohou bit silně agresivní. Po této rozmluvě a po dohodě společného putovaní do města jsme vyrazili dál. Bohužel už to nebyla taková pohoda. Přeci jen jsme si dávali větší pozor. Po hodince chůze jsme uslyšeli vyti vlka, bylo celkem blízko tak jsem se rozhodl, že se půjdu podívat co se to tam děje. Po přiblížení jsem uviděl jak si nějaký gnóm cachtá nohy v potoce a vedle něho sedí vlk a jen tak si vyje. Když jsem zjistil o koho se jedná, tak jsem vylezl s křoví a dal se s ním do řeči. To už se přidali i ostatní. Tak jsme zjistili, že tento gnóm má příšerně dlouhé jméno (každý si to zkrátil jinak, já mu říkám Buzy, od toho, že jeho příjmení je Buzilišek). A že je to vegetariánsky Druid. Proč se k nám přidal i on opravdu netuším, snad to říkal, ale zapomněl jsem. Fakt je, že Buzy není žádný suchar a člověk sním užije opravdu hodně zábavy. Brzy se Buzi a Bel našli společnou zábavu, vzájemně se poštuchovat a přesvědčovat proč byt či nebýt vegetarián. Tak nám putování proběhlo v klidu až do pozdního odpoledne, kdy jsme dorazily k mohyle, která byla porostla jen trávou. U paty mohyly byl otevřené dveře u niž stál osamocený muž, s mečem přes záda. Zbytek mých společníků se projevili jako opravdový „hrdinové“. Takže na uvítání jsem zase zbyl sám. Když jsem k němu přišel a pozdravil, tak jsem se chvíli jen na něho ohromeně díval. Ten chlápek se mi sice představoval jako Anrem, ale pro mě v tu chvíli byli důležitější jeho oči. Bylo to poprvé kdy jsem viděla člověka s kočičími oči.
Po počátečním šoku, jsem už chytl jeho vyprávění, že tady čeká na svého mistra. Ten šel do hrobky zabít nějakou nestvůru, která se jmenuje Bezděká. Taky mě řekl, že spolu s mistrem patří do řádu zaklínačů, jejiž úkolem je ničit různé nestvůry. To už se přiblížili ostatní a elf nám začal vykládat jaký je to proklety místo a že by jsme měli co nejdřív odejít. Moc jsem mu nevěřil spíš mi připadal na chlápka který se snaží vypadat celkem důležitě. Pravda je, že poblíž hrobky se mi ale taky moc spát nechtělo, tak jsem se rozloučili s Anreme a dohodli se, že pokud by se mistr nevrátil tak se k nám muže přidat. Asi po další míly či dvou jsem se utábořili, Dara nám uvařila skvělou večeři a šlo se spát, hlídka na mě připadla jako poslední.

Když jsem se brzo ráno, probudil a měl jít na hlídku tak po menším prozkoumaní okolí jsem usoudil že nám nic nehrozí a šel jsem radši něco ulovit, přeci jen čerstvá zvěřina je čerstvá zvěřina a Buzi bude mít „radost“. Štěstí mě přálo po nějaké chvíli se mi podařilo ulovit srnku takže jsem se vrátil s celkem hezkým úlovkem. Do konce mé hlídky se nic zvláštního nestalo. Poté co se začali ostatní probouzet a začali jsem si dělat dobrou snídani, tak jsme viděli přicházet Anrema. Během snídaně nám řekl, že jeho mistr je z největší pravděpodobností mrtev, ale že by se rád přesvědčil a pokud možno by si vzal na spět i jeho věci a jestli by jsme mu nepomohly. Dervin se zase projevil, že peníze jsou u něho na prvním místě (trochu mě to překvapilo u elfa). Tak nám Anrem, slíbil, že vše kromě medailonu a meče si můžeme vzít. To už byl pro i Dervin. Takže jsme se vrátili zpět k mohyle. Po zběžném prohlídnutí mohyly jsem zjistily, že vnitřní prostory mohyly jsou ve tvaru svastiky a že v každém rameni je sarkofág.
V každém rameni byl sarkofág otevřen, byly tam známky boje a mrtvému chyběla hlava. Ale po mistrovi nebyla ani známky. Po důkladnějším prozkoumání jsme zjistili, že v prostředním rameni je tajná chodba která pokračuje dál. Po menší poradě jsme se rozhodli, že riziko je přeci jen trochu velké, takže já s Anremem půjdeme prozkoumat chodbu a že zbytek bude hlídat zbyle kopky, kdyby jsme přeci jen probudili ty mrtvoly. Sotva jsme Anremem prošli chodbou do další místnosti, kde byly roztrhané ostatky Anremova mistra a uviděli dveře se zlomenou pečetí, za námi se ozvala rána. To už naše vypjaté nervi nevydrželi. Anrem vyběhl popadl meč, medailon a všichni jsme svorně vyběhli z mohyly ven. Jen jsem koutkem oka zahlídl, že se přeci jen jedna mrtvola probudila k životu. Já jsem byl spokojený jelikož hlavní úkol jsme splnili, ale ti blázni se rozhodli, že by přeci jen by to chtělo víc takže se rozhodli že po nějaké hodince kdy se všechno uklidní tam půjdou znovu. Tentokrát už jsem nechtěl jít do centrální kopky takže jsem se rozhodl, že budu štítem blokovat vchod odkud by měl vylézt kostlivec a že Anrem s Dervinem půjdou pomalu k ostatkům mistra, rychle vezmou co bude možné vzít a pak všichni půjdeme pryč. Jediný komu se nechtělo do kopky byl Buzy, ten že radši zůstane venku. Takže akce byla už připravena Anren s Dervinem ještě pilovali detaily, když kolem nás cosi malého proběhlo s hromovým pokřikem to v trhlo rovnou do centrální kobky a vzápětí to běželo nazpět. To se právě Buzi navrchu začal nudit a řekl si že si taky pro něco dojde. (Jestli jsou všichni gnomové takhle hrr tak potěš Olidamar).
Cela tahle akce měla ten důsledek, že jsme se zase všichni dekovaly ven protože kostlivec se zase probudil, s tím, že Buzi jelikož je přeci jen menši a byl sám tak toho moc nepobral. Tak se dohodla třetí výprava, nebudu to už rozvádět protože jsem u toho moc nebyl, prostě plán byl stejný jenže tentokrát se už kostlivec přestěhoval do prostřední kobky takže když Anrem, Dervin a Buzi kterého to začalo bavit vstoupil zase do místnosti s ostatky tak zase bouchlo víko sarkofágů jenže ne v místnosti napravo ale v přístupové místnosti, naštěstí se všem nakonec podařilo uprchnout. Poté se už nikomu dolů nechtělo, takže jsme pomohli Buzimu zavalit vchod hlínou aby tam mohl vysadit nějaký žalud o kterém tvrdil že bude hlídat mrtvé. Pak jsme se vrátili na místo našeho včerejšího odpočinku a znovu se tady utábořili.

20.11.2005 píše Olaf PJ Plž

alší den jsme vyrazily směr město asi po hodině cestovaní jsme uslyšeli dusot několika koní, kromě Anrema se všichni schovaly , já zůstal alespoň poblíž. Za chvíli nás minulo asi 14 jezdců, mezi nimi byl i Viktor. Ale jelikož nikdo nezastavil tak po průjezdu kavalády jsme pokračovaly dál, neušli jsme však ani moc daleko, když jsme před sebou uslyšely zvuk boje. Tak jsme se opatrným klusem vydali k místu boje. Když jsme tam dorazili bylo už po boji. Na zemi leželi dva neznámí lidé a z místa odjížděl Viktor a jeho kumpáni.
Hlavního slova se ujal Dervin a zjistil, že to je kupec jménem Vlamis se svou ochrankou, že byly přepadeni skupinou lidi rytíře Himala, kteří unesli jeho chráněnku Imryl. Ta je tady cizinka neumí žádnou místní řeč, a že vůbec netuší proč ji zlotřilí rytíř unesl, a že sám má bohužel nějaké neodkladné povinnosti. Poté nám každému z nás nabídl 40zl. za její osvobození, protože nevěří, že ten floutek Viktor se o to pokusí. Dervin se ještě chvíli dohadoval a nakonec vyhnal cenu 50 zl. pro každého, jako rizikový příplatek za Viktora, a pak jsme vyrazili, jen jsme se ještě do vybavili věcmi od mrtvých (luky, šípy,..). Sledovat stopu nebylo zas až tak těžké, takže jsme si potvrdili, že se Viktor opravdu asi po 1 míly odpojil od stopy a míří znovu k městu. Dervin sice navrhoval ať je doženeme, že by jsme si aspoň něco vydělaly (mám pocit že nebude daleko o pravdy že je to zloděj), já byl celkem pro aby se když tak pomstil Axax, ale ostatní byly proti takže jsem pokračovaly dál po stopách až k hradu. Až teď jsme si všimli že Dara zkusila s Buzim nějaké bylí takže byli trochu nepoužitelní.
K hradu jsme dorazily k večeru. Po bližším prohlídnutí hradu, jsme se rozhodly že zkusíme vyšplhat na věž a odtud nenápadně proniknout do hradu. Na hradbách naštěstí hlídal jen jeden strážný. Po chvilce rozmyšlení kdo vyleze navrch a kdy se k tomu nikdo neměl jsem se rozhodla že tam vylezu. Když jsem potichu vylezl na věž a pořádně se rozhlídl zjistil jsem, že má kamennou podlahu a dřevěný poklop ke vstupu, bohužel jsem nebyl schopen ho otevřít. Tak jsem podle planu shodil lano dolu a Dervin po něm vylezl nahoru. I on naznal, že s poklopem nic neudělá. Tak se rozhodl, že odtud sleze dolu na hradby a zkusí nenápadně sejmout strážného. Teď se ale ukázalo jaký je to nešika, to co jemu, se mi nikdy nepovedlo za cely život. Dolu se dostal bez problému, jenže jak šel po střeše tak nejdřív skopl tašku ze střechy, čímž na sebe upozornil strážného. Tak aby se předním schoval pokusil se přehoupnout přes hřeben střechy, no a co se nestalo střecha se pod ním propadla. Opravdu „neslyšný“ elf a „zloděj“. Strážný se šel samozřejmě podívat co se stalo, tak v tu chvíli udělal Dervin to nejrozumnější co se dalo, prostě stáhl k sobě dolů strážného a pokusil se ho zneškodnit. Ale místo toho aby ho nějak omráčil, přidusil nebo jednou ranou zneškodnil (ne že bych tomu nějak holdoval, ale dovedl bych to pochopit) tak se s ním pustil do souboje. Strážný samozřejmě spustil povyk, a tím z burcoval cely hrad. A zase se ukázalo, jaký že to mám zmatkaře ve skupině, protože místo toho, aby Bel s Anreme zůstali za hradbami tak to pochopily jako pokyn k útoku. Než jsem se stačil vzpamatovat s Dervina a něco udělat tak jsem už viděl jak je Bel dole na nádvoří a Anrem na hradbách. Takže když jsem jim začal ukazovat aby se vrátili, stačil se Bel už jen se chovat ve stájích, kde ho později zajali. Protože sotva za ním zapadly vrata, na nádvoří vyběhlo asi deset ozbrojenců s tím, že začaly šacovat hrad. Anrem naštěstí zůstal na hradbách, takže když viděl, že celá akce padla tak se zase spustil hradeb dolu. Mezitím Dervina přestalo bavit píchat do strážného, který stále řval a vyskočil zpět na střechu, když odtud přehled situaci, tak v rámci své „chrabrosti“ skočil z hradeb do přilehlého rybníka. To už jsem taky neměl na co čekat, tak jsem se spustil po provaze dolu na hradby, a odtud jsem polo lezením a polo skokem se dostal s hradeb ven z hradu. Po nějaké době jsme se všichni sešli v základním táboře. Výsledek nebyl moc slavný, přišli jsme o Belurdana, lano a věděli o nás. Ale rozhodli jsme se, že se o to tuto noc pokusíme ještě jednou protože to nebudou čekat. Padly různé návrhy, ale nakonec jsme se rozhodli, že se pokusíme zapálit stáje a ve vzniklém zmatku se pokusíme dostat do hradu komínem krbu. Mezitím ještě Dervin objevil na bráně hradu dopis ať se vzdáme jinak, že zabijí Bela. Tento navrch všichni zamítli. Takže někdy popůlnoci jsme znovu vylezli na hradby, kde k našemu překvapení nikdo nehlídal. Ze střechy jsme šípy zapálily vrata stáji a už se jsme chtěli udusit oheň v krbu, když jsme zjistili že krb, vede do místnosti odkud se tahala voda na hašení. Takže jsme se rozhodli, že se pokusíme dostat dovnitř tou propadlou dírou od Dervina. Tam jsem našli poklop, který se nám po menší námaze podařilo vypáčit a konečně jsme byly v hradu. Ocitli jsme se v místnosti, která byla evidentně noclehárnou těch ozbrojenců co unesly Imryl. Naštěstí byl všichni u ohně. Dal už to nemá cenu nějak podrobněji popisovat, stačí říct, že ve vedlejší místnosti jsme našli uvězněnou Imryl, bohužel v tu chvíli nás objevil i pan hradu se svým kouzelníkem a ochrankou. Anrem s Dervinem se sice pokusili zajistil čas tím, že zapálily dveře, které vedli do naši místnosti, ale moc to nepomohlo. Nakonec jsme museli zahodit zbraně a vzdát se. Jen Dervin se s tím nechtěl smířit a konečně předvedl dobré akrobatické číslo. Vyskočil z okna přeběhl nádvoří a přes poblíž stojícího koně se vyšvihl na hradby. Škoda byla, že tím jeho akrobatické číslo skončilo, protože když se vytahoval na hradby tak ho zasáhlo do zad mocné kouzlo od místního kouzelníka, kterého málem zabilo. Tak jsem se nakonec všichni sešli v místním vězení. Naštěstí pro nás se ukázalo, že místní pán zachránil Imryl od temného rituálu ke kterému ji Valmis vezl. Když jsme mu slíbili, že pomůžeme s opravou hradu tak nám nabídl, navracení všech našich věci. Jen jeho kouzelník nám řekl, že pokud by jsme chtěli, tak se máme pokusit zjistit pro kohože Valmis vlastně Imryl dodával. Po tomto rozhovoru jsme šli konečně spát.

Celý další týden jsme strávili opravou hradu.

4.12.2005 píše Olaf PJ Plž

nes, po rozloučení s hradním pánem jsme vyrazili znovu do města, při cestě se nic zvláštního nedělo takže můžu říct, že uplynulé dva dny jsme strávili v příjemném putováni. Stojí snad za zmínku jen to, že jak Bell tak Anrem se přeci jen pokusí zjistit něco o tom černém mágovi. Jo ještě si musím poznamenat jednu příhodu, co se nám povedlo s Buzim (fakt veselej chlapík, sice někdy neodbytný, ale veselý). Domluvil jsem se s ním, že až Bell zase sešle svého magického koně tak, když se bude blížit konec trvaní kouzla tak se pokusíme Bella tak zaměstnat aby na to nakonec zapomněl a kůň mu pod nohama zmizel. Musím kvitovat s potěšením, že se nám to povedlo a že pohled to byl k popukaní.
Jinak na konci druhého dne jsme došly do města. Bell nás pozval do nejlepšího hostince U černého Koně, k večeři a také k odpočinku. Při večeři jsme se dozvěděli od hostinského místní novinky, že minulou noc byly uneseny tři ženy, nejdřív nějaká kurtizána, pak děvečka z hospody u Stříbrné mince a nakonec nějaká šlechtična. Hned nás napadlo spojení s Imryl. Ale jinak o moc víc informací jsme od hostinského nezjistily. Poté dostal Buzy, střeštěný nápad místní hosty přesvědčí jak je dobré být vegetariánem. V tu chvíli jsem se už dekoval abych si odskočil a jak jsem později zjistil, Anrem s Bellem se taky odklidili do svých pokojů. Když jsem se vrátil do hostince, už byl Buzi pryč. Po zjištění situace u hostinského, který mi oznámil že Buziho zabásla místní straž za výtržnost a že si do rána posedí v místním žaláři. Jen prosil abychom mu poslali nějaké občerstveni, že noc je dlouhá. Tak jen jsem mu nechal poslat dobře propečenou kytu, ať si užije :).
Po nějaké chvíli, přišel zbytek naši veselé společnosti do lokálu. Když zjistili, že se situace uklidnila tak se pohodlně usadili a začali vyzvídat od místního kapitána straží něco bližšího o unesení té šlechtičny a těch ostatních žen. Z jeho vyprávění vyplynulo to, že se někdo snažil sehnat pannu, jenže nejdřív unesl kurtizánu (to musel byt úplný hňup, když si myslel, že muže být ještě panna), pak hospodskou děvečku, kde zase šlápl vedle, takže na konec šel na jistotu a unesl 13 šlechtičnu. Kapitán nám ještě řekl, že z knihovny onoho šlechtického rodu zmizela nějaká kniha ve které byli popsány některé temné rituály. Pak nám nabídl jestli tu záležitost nechceme prošetřit, že nám bude nápomocen, ale jestli uděláme nějaký malér tak se k nám nebude znát. Po menší poradě jsme jeho nabídku přijali a šli spát.
Ráno jsem se po vydatné snídani, vydali nejdřív do městské šatlavy vyzvednout Buziho, a pak jsme se rozešli zjišťovat informace každý na vlastní pěst. Já jsem šel, k místnímu písmákovi, abych získal nějaké informace o mém strýci. (při té příležitosti mě za úkoloval ještě Anrem, že potřebuje přeložit nějaký nápis, a Buzi, že potřebuje zjistit něco gnómech co se tu pohybovali asi před 20 lety.) U písmáka jsem moc nepochodil, o mém strýci nic nevěděl, ale řekl, že zkusí zapátrat v kronikách ať se zeptám za týden (že prý mám málo konkrétní informace). Anremovi vzkázal, že se to pokusí přeložit, ale že výsledek je nejistý, jen mu ještě vzkázal cenu, kolik bude stát každý den co na tom stráví. Jen u úkolu od Buziho, mi řekl ať se stavím příští den. Že už by to měl mít nalezený v kronikách.
Pak mě napadlo, že by nebylo od věci zjisti nějaké informace z ono postiženého šlechtického domu. Vyhlídl jsem si místní děvečku a zkusil sní trochu flirtovat když šla na místní trh. Akce byla celkem úspěšná, protože kromě obvyklých drbů, jsem zjistil, že v noci kdy byla šlechtična unesena, se v domě zdržoval radní Jimir se svou ochrankou Sulamem (tato informace nabyla na sile po dalších událostech), a že a to je hlavní stráž, která hlídala šlechtičnu byla zabyta silným jedem.
Anrem s Belem mezitím obcházeli místní kouzelníky a chrámy, a Buzi se nevím proč oddělil a šel zase do místní šatlavy, a pak po chrámech. Když jsme se zase shledali, což chvíli trvalo jelikož Buzi nás naháněl po celém městě (nevím proč nepočkal v hospodě), a po informovali se o novinkách co jsme zjistili, šli jsme na pozdní oběd. Z těch informaci co zjistili byla nejdůležitější ta, že do města přibyl nový kouzelník, ale nikdo o něm nic bližšího neví, jediné to že se pohybuje ve městě.
Po obědě jsme se ještě jednou rozešli, já jsem si u místního hostinského zjistil kde se dá prodat kradený zboží, a Buzi na oplátku, kde se dá koupit silný jed.
Takže večer zatím co Buzi šel za mistrem Jeduslavem (prodavačem jedů), tak já šel za místním překupníkem. U mě akce proběhla celkem dobře a hlavně výnosně, podařilo se mi prodat brož co měl u sebe ten elf co ho zabil nebožtík Axax za 30 zlatých. Jen sem se bál aby mě někdo při odchodu nepřepadl, kupodivu byl návrat bez problémů.
Buzi mezitím zjistil že u Jeduslava si jed kupoval člověk v úplně novem černém plášti, který byl zaručeně prací mistra krejčího Humíra. Po návratu se ještě někdo snažil kontaktovat Buziho nějaký člověk, ale jelikož si Buzi nebyl jistý tak si došel pro mě a Anrema, jenže ten člověk mezitím zmizel. Zbytek noci proběhl bez nějakých významných událostí.
Po snídani se vydal Belurdan s Buzim za Humírem. U něho si Belurdan objednal nějaké šaty a zjistili, že poslední kdo si nechal ušít černý plášť byl Sulam. Po zjištění těchto informací jsme se rozhodli, že ho i jeho pána budeme sledovat. Já sledoval Sulamana a jediné co jsme zjistil bylo to, že u Stříbrné mince platil někomu kdo vypadal jako z podsvětí. Anrem mezitím sledoval Jimíra, u něho jsme zjistili že kromě ženy má ještě milenku. Buzi si šel mezitím vyzvednout informace od kronikáře, a Bel se někde poflakoval, později jsme zjistili, že byl v místním nevěstinci a tam že se doslechl že se má Buzimu stát nějaká nehoda.
Večer jsem si šel ještě ke Stříbrné minci, jestli by se mi nepodařilo získat nějaké informace, pak jsem skočíl ještě do nějaké putyky, jméno si už nepamatuji. Tam jsem se doslechl že radní Arkády si před měsícem koupil nový dům, ale ještě se do něho nenastěhoval a že prý radní Jimír umí kouzlit.

8.1.2006 píše Olaf PJ Plž

o návratu jsem šel tyto informace říct ostatním. Už během tohoto mého povídání začal byt Anrem nervózní, že je v pokoji něco magického (detekoval to jeho zaklínačský amulet). Začal se vyptávat kdo co má magického, a zjišťovat to. Nakonec Buzi seslal nějaké kouzlo a zjistil, že mám u sebe magický bronzák. Chtěl jsem to vyhodit, ale nakonec Belurdan řekl že mu magie nevadí a vzal si ho.
Ráno když jsem šel dolů na snídani, byla hospoda celá rozrušená tím, že někdo brutálně zabil mistra svíčkaře Redeuse. Na místě samém jsme nic nového nenašli, jen Buzi zkusil vyzpovídat místní krysu, ta mu řekla, že svíčkáře zabyl nějaký dvounožec a že strašně smrděl. Dara mezitím vyslechla místní babky a dědoušky a zjistila, že zatímco oficiálně to měla být tichá vražda, tak neoficiálně přitom byl pěkný ryk.
Pak se šlo do Morrova chrámu, na obhlídku mrtvoly, té jsem se neúčastnil a radši jsem zůstala s Bellem venku. Ostatní si prohlídli mrtvolu a zjistili, že ji z největší pravděpodobností zabila Zombie (alespoň to tvrdil Anrem, když našel v těle prsty, které nepatřili mrtvole). Pak šla Dara do mistrovy dílny, tam zjistila, že některé zakázky dělal mistr sám a že o nich nevedl žádné poznámky, ale že poslední dobou prý snad vyráběl černé svíčky. Tím se nám potvrdila domněnka, že někdo chtěl umlčet svědka. Od tud se šlo znovu do márnice na oficiální prohlídku od místního kata. Ten jen potvrdil, že svíčkář byl opravdu zabit zombii. Ještě se tam strhla zajímavá diskuze o popravách, diky niž jsem zjistil, že jak Buzi tak Anrem mají celkem černý smysl pro humor (u kata mě to nepřekvapilo). Pak Buziho napadlo, že by nebylo od věci si prohlídnout ten dům radního Arkádyho. Po zběžném prohlídnutí, kdy jsme zjistili, že v domě opravdu nikdo není, Buziho vlk ucítil slabý mrtvolný zápach z domu. Dohodli jsme se, že Buzi, Bel a Anrem budou sledovat dům jestli někdo nepůjde dovnitř. Já jsem šel mezitím za kapitánem stráži, a poprosil ho jestli by nemohl v noci stáhnout z této ulice hlídky, a jestli neví o nějakém místním neoficiálním zámečníkovy. Kapitán byl velice ochotný a dal mě doporučení na jednoho šikovného člověka. Sním jsem se dohodl, že za 10% ze zisku nám vchodové dveře otevře. Do večera se nedělo už nic zvláštního, průběžně jsme se střídali u hlídaní domu a zbytek odpočíval. Večer kolem desáté jsme se vydali do domu, zámečník byl opravdu šikovný. Ani s námi nešel jen nám předal klič, který udělal během odpoledne, a ten pasoval dokonale.
V domě bylo ticho a tma. Buzi navrhl, že to tu prozkoumá. Během chvíle byl pryč. Asi po půl hodině se vrátil s tím, že v patře a na dvoře nikdo není. Takže zbývaly sklepy. Tady se projevil jako hrdina Anrem a šel je prozkoumat on (nevím na co si všichni hraji, kdyby jsme šli společně možná by to trvalo dýl, ale zato by to bylo bezpečnější). Po hodně dlouhé chvíli se Anrem vrátil s tím, že sklepy (teda nejbližší okolí je bezpečné), jen v jedné místnosti, že slyšel nějaké šoupání. Tak jsem se tam „šli“ podívat. Po důkladné přípravě do místnosti vtrhl Anrem se mnou v patách, abychom zjistili, že tam sice dvě zombie jsou, ale také že jsou přikovány ke stěně a tím pádem neškodné. Anrem je par dobře mířenými ranami znovu umrtvil. Podle našeho odhadu, který nám později potvrdili Morovi kněží to byli právě zmizela kurtizána a to hospodské děvče.
Další průzkum sklepa nám odhalil, že je poměrně rozsáhlý, také to že je tu uschováno hodně lahvi archivního vína a že z jedné boční místnosti vede tajná chodba. Tato je poměrně dlouhá, bohužel pro nás ukončena silnými mřížemi s třemi zámky, které vypadaly na mistrovské dílo. Buzi ještě udělal malý průzkum co je za těmito mřížemi pomocí své veverky. Zjistil, že chodba vede ještě asi 200 metru a tam jsou další mříže podobné těmto a pak pokračuje dál. Bylo naprosto jasné že potřebujeme zámečníka. Tak jsem skočil za našim starým známým. Ten z toho moc nadšený nebyl,ale přeci jen šel za obvyklou provizi. Ostatní skočili do Morova chrámu aby si odvezli ostatky zombii.
Poté co se zámečník podíval na zámky prohlásil, že na to je otevřít nemá a pokud se o to pokusí tak se asi zablokují, ale ví kdo to tady ve městě umí. Po menším dohadovaní se nakonec rozhodlo zámky zablokovat a od toho kdo je dělal zkusíme zjisti kam vede druhý konec. Bohužel byly teprve 4 hodiny ráno takže jsme museli počkat. Dotyčný zámečník totiž pracuje jako zbrojířský tovaryš v místní zbrojířské dílně. Bohužel tam začínají pracovat až v 6. hodin.

Nahoru