 |
de se budou nacházet veškere kroniky a zápisky z her ale nově je tady možné nalézt i různé varianty psané různými členy našeho nesourodého společenstva. Vyhlásil jsem totíž, že za zápisky dávám zkušenosti a podle toho to také vypadá hráči se více snaží. Jak se jim to daří a jak se to daří mě si můžete přečíst. Jen ještě poznámka pro hráče pokud píšete kroniku na nejlépe v Notepadu a posílat jako .txt tak zamezíte zbytečným překlepům a chybám které se můžou vyskytnout při kopírování do .php souborů.
17.9.2006 píše Sivan PJ Plž
a, už jsem měl toho města dost. Vydělat se tam moc nedalo, pobavit už vůbec. Stejně jsem se tam nic zajímavého až tak nedozvěděla.Kam jsem se to proboha nechal mým průvodcem zatáhnout. Bažiny, bažiny a zase bažiny.Když jsem byla malá a otec mi vyprávěl o legendách o severu, vždy jsem si představovala jak báječně se tu lidičky a další tvorové mají, tolik vody. No, u nás je voda vzácná. Tady ne a ještě je zkažená. Brr. To vlhko je fakt vlezlé. No jo,v každé legendě bojují hrdinové v čele obrovských armád, nebo aspoň vítězi nad lítými nepřáteli...pote co přešli sedmero rek a sedmero pohoří, ovšem o bažinách se raději nikdo nezmiňuje. Když se tak zamyslím, bylo to docela štěstí potkat toho fialookýho trpaslíka, ještě že se na té oslavě objevil. Ne že bych se tam nudil, když na vás hledí obdivnými pohledy, není to marné, ale zpívat o bohu, kterého ani pořádně neznám, hmmm :)To ta jeho bohyně dle zapáleného projevu musí být opravdu zajímavá, navíc, koho by nebavilo zpívat raději o lásce světské nežli o tom, jak milujete svého boha a tak by se vám k sakru už konečně jako mlh zjevit, ze? Chvilku jsem se sice bál, že prokoukne kým jsem, díval se tak divně, tak, no jako že by si to se mnou klidně i rozdal, chvilku jsem se fakt strachoval, že uhodl, že jsem …,ale naštěstí se pak zabral do snění a touženi po své bohyni, probůh jak že se to jmenovala? Minda, Linda, Melinda? To bych raději zapomenout neměla, tss, že já mu sliboval oslavnou píseň Když mne potom představil svým kamarádům, taky jsem z toho měla rozporuplné pocity.Naštěstí mu asi věřili, že ví koho přived. Nejvíc se mi líbila ta Dara, moc příjemná, přirozená, hned se se mnou začala bavit. A navíc jak jsem zjistil o pár hodin později, výborně vaří. A je tak starostlivá (i když nemusí), to je v dnešním světe dost vyjímečné, Teda aspoň v mém světě.Ten stařík, no, pár takových jsem už potkala, vypadá dost nebezpečně, asi čaroděj? Oči má jak blesk. Když jsme se prvně viděli, snad ani nic neřekl, jen koukal. Samotář, asi hodně zažil, jen doufám že nebude moc zapšklý. Zapšklý starý čáryfuk nevěstí nic dobrého. Snad tomu bude spíše naopak, uvidíme. Zato ta ukecaná malá holka Valentina se netvářila zrovna nadšeně, zpražila trpaslíka pohledem a vyjádřila se: „prý jestli toto má zapotřebí.“ Dokonce když jsem jí nabídl že o ní složím heroickou píseň, měla jsem pocit, že mi skončí kudla v zádech. Jednoznačně mi dala najevo, ať tuto myšlenku rychle opustím. Ale to bych nebyla bard, kdybych ji to časem nerozmluvila. Na tu holku si musím dávat větší pozor, přece jenom stále ještě cítím svou ...jenom drobet... zlodějskou minulost, a svého člověka poznám na dálku. Bavili se o nějakém Anremovi.? Nadávali na něj, ale bylo vidět, že k němu mají nějaký silnější vztah. Pak přišel jeden z místních a přived s sebou dalšího trpaslíka Hruska. S Darou si hned padli do oka, miloval vaření, alespoň teoreticky, neb s sebou tahal všude obrovskou knihu, plnou receptů. Ale na druhou stranu je výborné, když s sebou máte také nějakou tu hromadu svalů. No, docela rychle jsme z tohohle místa vypadli a zamířili, k mému zděšení, ještě hlouběji do bažin. Pravda lepší než nicnedělání, ale už se nemůžu dočkat, až ty zatracené bažiny opustíme.
Vypadalo to, že v podstatě doprovázíme Valentinu na její (tajné ?) misi. Narazili jsme na nějakou starou pyramidu a místní šamanku, musela o nás vědět dopředu a na něčem se domlouvala s Valentinou. Stále ještě nevím, mám-li téhle podivné družince věřit, ale stejně mi nic jiného nezbývá, sama bych se odsud ani nedostal. Co následovalo poté, bylo jako z mých hororových snů. Samozřejmě jsme neměli lepší nápad než vlézt do pyramidy. Mlátit se s oživlými kostlivci nepatří k mým dobrým zvykům, dokonce mi vyschlo na chvíli v krku, polkla jsem naprázdno, ale nakonec jsem se nejdříve nesměle a pak naplno rozezpíval, O tom že tohle bude vlastně hračka a že nás přece nezastaví pár už dávno mrtvých. Ale jistá jsem si tím fakt nebyla. Vpravdě to byla mela, ale zvládli jsme je. To jsem ještě netušil, že by mohlo být i hůř. Šílený dědula v další síni nevypadal až tak nebezpečně, prý že je nesmrtelný, ale byl tak trochu jako já, vždycky jsem si dříve drobet nadsadila, jo bard se nezapře. Ale on si přisadil hodně, jinak by se ho nepodařilo Wexewovi zabít tak snadno. To co bylo v síni za staříkem bylo ještě méně přátelské nežli kostnatý dědula. A kostnaté to rozhodně nebylo. Dvě dýky v něčem co mělo daleko k rukám, pichlavé rudé oči. Bojím se abychom si s "tím" poradili. Kdo vyškrábal to prapodivné písmo na zeď za oltářem nevím, ale zbytečně tam určitě není, takže nám nezbude než to rozluštit. A doufat, že nám to pomůže... (o čemž nepochybuji, přece jsem se netrmácel lán světa, abych skončila svůj báječný život ve špinavém bahně jako nějaký umolousaný žabař).
1.10.2006 píše Sivan PJ Plž
sem se ztahala jak kotě. Potřeboval bych svých pár hodin spánku, hmmmm... kéž by k tomu byla i horká lázeň s voňavým olejem. Ach jo, leda ze by me vydrbal zada krokodýl, fuj, o to fakt nestojím. Tak třeba Wexew, to by nemuselo byt marné, ale to by ze mě spíše strhal kůži. Rozhodli jsme se utábořit opodál, ne že bych se cítil o moc bezpečněji, jak říkám, nejlépe odsud zmizet... Tak jsme louskali tu šifru, čím dřív, tím lép. Navíc Wesew s Hruskem měli na starosti daleko důležitější povinnosti nežli bubáka z pyramidy... jak se dobře ožrat. Připravovat se začali opravdu poctivě. Lépe nezmiňovat : )) ...Začínám opravdu obdivovat Dařinu vytrvalost, strávit celý volný čas téměř bez odpočinku mícháním lektvaru, waw, jen kdyby nebyla tak nevrlá a nechala mě nahlížet přes rameno. My bardi jsme děsně zvědaví, a to říkám s hrdosti ! Hm :( bohužel se zvědavostí jsem u ní ostrouhala, tak jsem se ochomejtala okolo Laily, vypadalo to, ze má nějaké zajímavé plány, to já mám chuť se jich zůčastnit. Ne!! Zase pyramida? Nechte barda, at si vybirá mezi zvědavostí a ohrožením, bude úžasně nerozhodný, asi jako já. No co nadělám, zvědavost mě (mám podezření) jednou zabije.
Jak rychle jsme tam vešli, tak rychle jsme zase vyletěli. Ta potvora na oltaři je pěkně vytrvalá a ne zrovna kamarádská. Vůbec se mi nelíbilo, že táboříme tak blizko. Panečku, proc mě a Lailu vůbec neposlouchají, vypadnem a bude lip. "Neeee, my se chceeem ...vozraaat", ...fakt perfektní důvod tu zůstat, holt Wexew s Hruskem se musi předhánět, kdo bude opilejší. Pravda že Dara se taky tvařila tak nerozhodně, jít nejít, ale byla na ní vidět únava. ...Tak jsme zůstali. Jo a abych nezapomněla, Laila získala co chtěla, dvě malé tmavé dýky, vypadaly. Zase bitka s Červenookým...
Krucinál, museli ti trpajzlici při ohni tak řvát, nejsem si jistá, zda nás musel ten Červenooký vůbec hledat jinak než podle jejich, tcha, rádoby "zpěvu." A ještě zdrhli, sotva se tam objevil, sralbotkové!, doufám že je v těch bažinách kam zmizli, kousl aspoň krokodýl do ...! Ještě že si jej Dara všimla, poděkujmež Bohu (když už žadného nemám), že se nám ho podařilo napřed ukecat, že nic nemáme, aspoň se "poškádlil" s Wexewem. Kurnik, když už žádného boha nemám, tak bych si mohl aspoň nějakého vymyslet, třeba jako on Fialovokou. A neměla bych být sprostá, nehodí se to ke mně Stejně se Červenooký vrátil, tak jsem raději ustoupila, veškerá odvaha (má) má své hranice, že, "ušklíbla jsem se". Naštěstí sbalil dýky a vypařil se, téměř doslova. Laila se nasraně pokoušela spát, ale už jste to zkoušeli? Spát, když vám 2 !! trpaslíci zpívaj do ouška své pijácké písně? Nakonec po nich mrskla lahví, ať ztichnou. Joooo, být příliš iniciativní se nevyplácí. Nikdy víc!!, probůh, nikdy víc!! Flašku jsem lapla já a nabídla, že jim ji vydám, když se ztiší. "Jooo, jasne, psssst, ....ale dáš si s náma jednoho loka, že jooo))))" Jednoho malinkatýho loka jsem málem nepřežila, přesněji moje střeva a hlava. Takovej sajrajt! Lokl jsem si a ...padl. Co se dělo potom raději vědět nechci.Chloupky se mi zježily při představě, že jsem se klidne mohla svlíkat! Uf, naštěstí podle pozdějších reakcí jsem pochopil, že nejhoší se nepřihodilo. Snad až na to, co jsem asi tak brblala, protože ráno (to už byl oskar hodně vysoko na obloze) se na mě Wexew díval drobet podezřívavě. Proboha jak to ti trpaslíci dělají, že je jim dobře jak po stoletém spánku, navíc když ho stráví v koruně stromu. Zvažovala jsem, jestli by nebylo jednodušší opravdu umřít. Laila a Dara v tábořišti nebyly, tak jsem se ploužil do pyramidy za nima. Kam by taky jinak šly, bohužel. Jaké překvapení, na oltaři levitoval Červenooký (kolikátý jsem už ani nepočítala, stejně mi to zrovna moc nešlo) a listoval si Hruskovou kuchařkou. On si snad pro ni v noci došel nebo co, tak to jsem ještě rád že jsem noc přežil! Hrusk se začal handrkovat s Červenookým o kuchařku. Moc jsem neposlouchal, co tam řešili, neb mou pozornost upoutala skutečnost, ze se Dara s Lailou promenáduji v místnosti za oltářem, jak se tam dostaly mě zajímalo, okamžitě se přihlásila ke slovu má zvědavost. Naštěstí otupělost (radím vám, a hlavně sobě, už nikdy chlastat s trpaslíkama!!!) zabránila jakékoli akci, tak jsem prohlasil že jdu "hlídat" před pyramidu a vytratila se. Zbytek se vynořil zanedlouho a Dara prosadila, že dnes nikam nejde, že je vyšťavena (čímž mi připomněla, že jsem ještě nesnídal). Hrusk si někam zalezl a nemohl se odtrhnout od kuchařky, oči mu svítily jak malému děcku, co má (staro)novou hračku. Tss, by mě zajímalo, co za obchod tam dole proběhl, hučel něco o novém receptu. Bylo mi stále ještě šoufl, takže když Laila prohodila, že potřebuje proklestit cestu bažinama pro svůj (opět jistě skvělý :0 plán), dobrovolne! jsem se přihlásila, že jí pomůžu, doufajíc, že mě fyzická práce vyčistí hlavu rychleji. Trvalo nám téměř 3 dny, a nejlepší bylo, že mě skutečně přestala třeštit hlava a mohl jsem normalně uvažovat, jestli se to o mě dá ještě říct... a začaly bolet ruce...
Takže den D je - byl tu, proběhlo to celé poměrně rychle. Laila udělala jednu z jejích šílených akrobaci a v mžiku byla pryč (tady se Dara též dosti přičinila lektvary, fakt skvělá žena, o ni bych vážně stála, klidně by mohla sdílet i mé tajemství) a Červenooký co povstal se ji snažil dohnat. Doufal jsem že stezka co jsme proklestili bude stačit. Wexew zatím bušil do oltáře (a ještě jsem byl tak 'hodný', a dal mu tu trošku stříbra co jsem měl na 'pokus'), dokonce se mu ho podarilo i rozlomit na 3 kusy a nesl si jeden jako suvenýr s sebou ven. To se dalšímu Červenookému, co se ze zbylé části oltáře vynořil, vůbec nelíbilo (fakt jich je tam "nepočítaně"), ale chápu ho , mě se taky nelíbilo, když mě kdysi připravili o domov. Když se z části suvenýru venku začal vynořovat další, už jsem toho měla dost a Wexew naštěstí taky, mrštil s oltářem do bažiny a zdrhali jsme za Lailou.
Čekala nás na Konečné (jaké příhodné jméno by to bylo, kdyby se jí ta akcička nevyvedla ))). A šamanka se tam objevila vzápětí také. Odvedla nás do jejich vesnice, kde nám nabídla odměnu, to mě překvapilo...teď mě čeká jen vymyslet co z nabídnutých možností odměny by se mi od bažiňáků hodilo....Aaaa, už to mám...
Nezdrželi jsme se tu nijak dlouho a vyrazili zpět ke klerikům, docela jsem se na tohle nudné místo i těšil. Změna je život (netřeba říkat jak často to platí!!). Kupodivu bez potiží (jak vzácné, ha ha) jsme se dostali do Bílé Skály. Pobývalo tam i pár bardů, tak nás čekaly zprávičky že se Bílí stahují, nemrtví rabujou nějaké město a mají v tom prsty Bezvěcí... br, Bezvěcí nebyli vítáni ani u nás doma... Pak je tu nějaký klučina s prokousnutým hrdlem u Vlkova, prý vyřizování účtů podsvěti, ale věřte bardům, ha ha ha, po posledních zážitcích bych spíše uvěřila, že je tu upír, byť místní přísahají, že nic podobného tu určitě nežije (prý kromě Nermia). Poslední drbka byla téměř chutovkou. Chlapík, co si tahal po měste šestinohou ještěrku jako pejska, prý tam byla spousta magie, to mě zajímalo a i družinku, jestlipak to nebyl ten jejich Anrem, co na něho Laila furt spílá, už se mu podařilo ulovit vytouženého baziliška. Ale kdo ví, já baziliška nikdy neviděl, a moc po tom ani netoužím, všichni znají tu dětskou říkačku: "Mrkni na baziliška očkem, budeš kamenným bločkem"
Hmmmm, ta lázeň je báječná...úplne bych se rozpustila...jen jsem drobet nervozní ze způsobu, jakým občas hodí očkem Wexew po Laile, jako by taky mohla zkamenět, že by mu něco dluzila? Nebo že by hodlal realizovat své bohyni-libé plány? Přestože je mobilizace? Né že by mi do cizích věcí co bylo, ale....) Tss, Wexew je fakt 'zdatný' organizátor, spřádá jak učinit zajímavější své bohoslužby. On že by jako kázal, jakožto hlavní kněz (v tom se vysloveně vyžívá, naposled se z té 'pozice' malem ud...!!) Jo a já mu mám zpívat něco ve stylu: "Láska je pro všechny...množte se...všichni se všema" Hrusk by se jako staral aby mu nikdo z bohoslužeb neutíkal, Dara by vařila (ideálně něco s afrodisiaky) a Laila by tu byla pro styk s veřejností (proč o ní stále mluví jako o Val?) Jooo,ta písnička co mě napadla v koupeli, by mohla být skvělá odrhovačka na hradní slavnosti, mno a kdyby se trošku upravila....i na bohoslužby ).
12.11.2006 píše nehrající Sivan PJ Plž
Bard se labužnicky protáhl a hlavou mu ubíhaly myšlenky jak čerrní splašení koně, míhaly se tam tváře blízkých a občas se zjevily i veci, jež vypalovaly mapy slz do tvaří. Nerozhodne se rozhledl po ostatních. Chtěli si odpočinout, snad se tu zdrží i celý dnešní den, snad i víc dní. Potřebuje být sám, aspoň teď. Napsal kratickou zprávu proč na chvíli odchází a že je pak vyhledá (zasmál se v duchu, snad se mu neztratí) a přidal ji k Dařiným věcem. Věděl, že pečlivá Dara ji nepřehlédne. Ještě než padla ranní mlha, vydal se k nejbližším stromům, pak dál. Musí být sám se svými myšlenkami. Třeba najde i zajímavé dřevo pro novou loutnu... měl by se procvičit.
17.6.2007 píše Sivan PJ Plž
rovinka by mě zajímalo, jak by zněla loutna z některého z těch dřev, ale ono vypadá až moc podezřele živě:) zkusím sesbírat aspoň nějaké odřezané kousky a udělat ze pár píšťal...
Zatracený goblin, jen tak si odfrnkl na průzkum, ani se s náma pořádně nedomluvil, když se po šíleně dlouhé době vrátil, tahali jsme z něho informace ja z "chlupaté ještěrky." Fuj, těch nechutných ještěrek je okolo neuvěřilně velké množství. Jak krásné město to dřív muselo býti, hmm... nějak si moc nevzpomínám, že bych něco slýchávala o tomhle místě, i když.... že by to bylo ono proklaté místo? Brrr, doufám že ne, neb to by znamenalo že ty stvůry okolo jsou... dobrý (který to je?:)) bože, elfové.... budu se muset o tom ujistit. Áaa, zase je tu Takram s tím svým vlčiskem. Mooc krásným, ale nic moc vychovaným, když se nechá opentličkovávat Lailou... té bych nevěřila ani koule mezi nohama:)No nic, tak co jsou to za novinky? Černý elf u sargofágu, prý Uhmerův sluha, to mi nic moc neříká...počkat, není to jeden z těch ztracených? Nebo spíše zatracených..a on mu dal najíst, copak ten trouba nezná tu legendu, že ten kdo ho pohostí bude proklet!? Zase nas zatáhl do problému, jako by jich tu nebylo dost okolo:( Do paláce ani nemrk, ale kecat s drakem, to joo:) Prý zkusí teď kouzlo, aby našel Airen, ale ja když se tak rozhlídku, tak to tu jistří kouzly uplně všechno...cože, teď hned jdeme? Co se zase nepovedlo? Jo že o nás už ví, co, ještěrky? grrr, tak radši jdeme.... Kupodivu město jsme proběhli nepostřehnuti, ani jsme ho nezapalili či zatím nijak nezničili, té krásné architektury by bylo škoda..i pro ještěrky...po cestě jsem se ještě stavila omrknout toho černého, když už jsme v průšvihu, tak ať pořádným, třeba něco ví... nevěděl...Tak tak jsem vklouzla do domku než mi před nosem zavřeli:( zlomyslníci... vběhla jsem v okamžiku kdy Anrem začal zuřivě útočit na něco před sebou...a pak už to byla mela, trocha světla, hodně boje... a rozmazaný kruh okolo studny...pomohla jsem zdolat jednu z ještěrek, nějak mi to šlo dneska dobře, zbytek už dobili ty ostatni a teď tu stojíme a uvažujeme co dál... ven nemůžeme, nebyli jsme zrovna potichu a tak se srotilo snad celé město okolo domku, Takram nás tu pro jistotu zazdil:))...no, jdem dolů...
1.7.2007 píše Sivan PJ Plž
...Anrem už se veze... ten rumpál je nechutně těžký, já a takhle makat:)) a Bellurdan? to je ostuda sama za sebe, klidně nechá pracovat ženu a nepřiloží pracku k dílu:( A vůbec někde se tu potuluje, nevidím ho, jen příšerně cinká a dupe...Něco se tam dole začalo dík, Takram pustil rumpál a tlačí naopak.. něco do toho huhlá, nerozumím mu, vyrazil mi rumpál z ruky, jěště že se na to Catelyn pověsila, jinak by byl Anrem dole co by pad:) a to né, dole se asi bude bojovat, Anrem chce rychle dolů, Laila už skáče za ním, je jak opice (doslova), Takrama už spouštíme taky, ještě že je lehký, zato Vlček je potvora těžká, pomáhám ještě Catelyn dolů, fuj, tam se kouzlí, joo, a všichni jsou tam nějak nažhavení na boj:))až se z nich kouří. Asi se mi rozskočí hlava, za mnou syčí Li, ještě že ten jeho hlas je tak nezaměnitelný... Bellurdan stále dělá že tu není a že se ho to netýká, to není žádnej hrdina...tsss..tak už jsem dole, no je po boji, tak co, aspoň se mrknu co tu pro nás zbylo, koukám že jsou pěkně dosekaní, takže Laile a i Takramovi raději pomůžu, bude se to nutně hodit:)))) jdeme v řadě jak na porážku, ups, pastička a ještě k tomu magická, nikdo se k ní nemá, já taky ne, ale asi to s Lailou přece jen zkusíme:)) ďas to sper, zase se nám to nepovedlo, holt nemůžeme umět všechno....stát!,zase nějaký ty asi oživlý sochy, ...a opět boj...a o tomhle se pak pějí hrdinské písně, bože můj samý masakr... aspon si zastřílím, musím otestovat luk po té zelené potvoře:)) docela dobře střílí, akorát se strefit když sebou furt mrskají...všechny jsem je umrtvili...jen... néé fakt ten vypadá tak zbídačeně že by byla hanba ho zabít, to hrdinové nedělají...koukám že ani ostatním se ho nechce dorážet, že by se hnulo v naší družince svědomí a už jsme nezabíjeli všechno co nás potká?:))) mámení, kouzlo a pak jim věř....jěštěrákům, tak jsme ve dveřích chrámu, támhle je Airen, tady spousta černo a rudokožců, i ten modrej co jsme se nad ním smilovali:( něco na sebe s Li syčí, Li se tváří rozpačitě, oni se tvaří hadovitě...co z toho zase bude... nechte mě si odpočinout, jsem už děsně unavená a potřebuji se najíst, napít... odskočit si... jo , do peklíčka:((
Rozcestnik