Plzovo DnD

de se budou nacházet veškere kroniky a zápisky z her ale nově je tady možné nalézt i různé varianty psané různými členy našeho nesourodého společenstva. Vyhlásil jsem totíž, že za zápisky dávám zkušenosti a podle toho to také vypadá hráči se více snaží. Jak se jim to daří a jak se to daří mě si můžete přečíst. Jen ještě poznámka pro hráče pokud píšete kroniku na nejlépe v Notepadu a posílat jako .txt tak zamezíte zbytečným překlepům a chybám které se můžou vyskytnout při kopírování do .php souborů.

19.2.2006 píše Valentina PJ Plž

en 29. měsíce května roku 203
Můj milí deníčku. Konečně jsem se dočkala. Povedlo se mi utéct od naší kejklířské společnosti a přidat se k skupině dobrodruhů. Mam štěstí že to nejsou žádní hrubiáni. Poslední měsíce jsme potkávali samé hovada u kterých by se bála aby mě něco neudělali. Takže, když jsem se ve městě doslechla o této skupině tak jsem chytla příležitost za pačesy a zkusila to. Škoda, že se mi povedlo od naší společnosti utec až kdy jsme byli za městem, tahat se takovou dálku pěšky a ještě s tátovým mečem, byla celkem dřina. Taky jsem se bála aby mě mezitím někam neujeli, ale měla jsem štěstí. Sotva jsem přišla k hradbám potkala jsem trpaslíka Belurdana jak čte nějakou knihu. Tak jsem jako správný dobrodruh šla k němu a rovnou jsem ho požádala jestli bych s něma nemohla cestovat. Belurdan se nejdřív vzpíral, ale nakonec jsem ho přesvědčila, jen měl podmínku že ho musím porazit v boji. Když začal něco kouzlit celkem jsem se zalekla, ale pak jsem pochopila že si na sebe kouzli jen nějakou ochranu. Blikal jak při ohňostroji Mistra Jakuba (ale ten to neděla pomocí magie a je to mnohem hezčí). Tak jsem vytáhla kroužkovou po tátovi a šla hrdě do toho. Nevím proč jestli to byli od toho blikaní, ale první výpady jsem se do něho nemohla pořadně trefit, ale pak se mi povedl výpad ze strany odkud to nečekal. Dostal takovou ťafku, že hned souboj ukončil a přijal mě do družiny. (ještě štěstí, že mě strýček Dorf naučil kam mám mířit rány aby za něco stali a nebylo to jen hoblovaní protivníka) Táta na mě musí byt ve Valhale hrdý, škoda že se toho nedožil, jaká je z jeho dcery bojovnice.
Večer mě představil svému společníku Szi~~ksi~~ skyntakram Buzylišekovi, (hrozný jméno, pokud nemá nějakou přezdívku tak mu asi budu říkat tak jak se říká u nás všem, prostě strejdo). Zbytek společnosti byl mimo město. Rozhodně je hovornější než Mistr Belurdan. Jo a taky má strašně milého psa a veverku. Sice psovi říká Vlček ale to není možný co by dělal vlk ve městě?

en 1. měsíce června roku 203
Poslední dva dny byli celkem nudný, myslela jsem že bude víc zábavy. Belurdan mě zakázal šahat na jeho knihy, a ještě nějaké jiné maličkosti, ale ty už si nepamatuju. Jen mi půjčil jednu knihu o magii. No je sice zajímavá, ale kdo to má číst cele dny. Strejda Tarkman pořad lítal po městě a něco zařizoval takže taky nuda. Tak jsem si alespoň kromě čtení trochu cvičila, aby se mi nezkrátili šlachy.
Jo dneska se konečně vrátil další člen téhle společnosti. Je to nějaká tetina a říká si Dara, nevím proč se čertí když jí říkám teta, vždyť je to normální oslovení pro ženskou v jejím věku, jen se divým, že není u plotny a nestará se o pacholata, co jsem pochopila tak stejně se zabývá jen nějakým vařením. Kdyby to byla nějaká bojovnice tak neřeknu, ale takhle. Se divím, že se z takovou sukní vůbec tahají.
A taky je pěkně oprsklá, stejně jak všechny vesnické drbny co znám. No nic budu se sní muset nějak smířit, nebo jí přetáhnu mečem přes hlavu.

en 3. měsíce června roku 203
Další dva dny nudy. Tedy abych byla přesná dva dny čtení a cvičení. Taky si občas hraju s Vlčkem, teda, když mě to strejda dovolí. Je sním zábava, s Vlčkem ne se strejdou. No zábava je vlastně s oběma. Ostatní jinak dělaly to samí co předtím. Belurdan studoval, strejda taky něco zařizoval a tetina si šla taky po svém. Někdy dokáže byt příjemná jak kopřiva v gatích. Má sklony mě vychovávat. Nejradši bych ji rozšlapal. Jediný na co jsem ji kývla tak je, že ji budu říkat Dara a ne teto. Taky nevím proč všem vadí, když si chci prohlídnout nějaké věci co mají u sebe. Vždyť je vrátím ne? Jo dnes se vrátil poslední člen Anrem, vypadá na pěkného mrzouta, ale trochu mě připomíná tátu. Alespoň je to pořádný kus chlapa, a par souboj už má určitě taky za sebou podle jizev na tváři co má. Říká že je zaklinač, budu se muset zeptat co to znamená.

en 4. měsíce června roku 203
Dnes jsem byla na návštěvě u Kylmarských. Konečně se to tu začalo trochu hýbat. Sice jsem měla nakázáno mlčet, ale co bych taky tak vznešené paní říkala. Ostatní se chovaly teda mnohem neformálněj než já. Rozhodně strejda. Nakonec se ukázalo, že budeme dělat eskortu Pale Kylmarské, která chce jet do Trojmostí. Nevím proč se chvíli zdráhaly, ale nakonec na to kývli. Aby ne za takový peníze 3zl teď a 3 zl. potom pro každého! Ještě k tomu nám byly zapůjčeny jejich koně, abychom nemuseli jít pěšky. Takový výdělek jsme s naší společností neměli a ni za půl roku.
Teď když budu mít peníze bych mohla konečně, zaplatit Belurdanovi ten nocleh co za mě pořád platil. No ještě uvidím.

en 5. - 11 měsíce června roku 203
Poslední dny jsem si nemohla nic zapisovat, nebyl čas. Tak využívám tu to chvil kdy jsme před Trojměstím a obědváme. Cesta byla rozhodně zajímavější než předcházející týden, teda první den byl nic moc. Zábava přišla až večer, když šla Pala spát. Protože po nějaké době co se za ní zavřeli dveře pokoje, se ozval strašný rachot a do výčepu propadla velká mramorová káď plná teplé vody. Hostinského z toho málem chytil psotník. Ale vše se brzo vysvětlilo. Pala se chtěla vykoupat a tak si seslala tu kaď, bohužel to nějak neunesl ten strop. Takže druhou koupel si vyvolala v přízemi, my mezitím hlídali aby ji nikdo neočumoval. Pak šla spát a ostatní se taky rozešli, tak jsem toho využila a taky jsem se poradně vykoupala. Takovou koupel jsem ještě neměla, prostě skvělá. Naštěstí se ukázalo, že se Pala takhle koupe každý den, tak se s Darou střídáme.
No nakonec se ukázalo, že se s Darou dá celkem dobře bavit a bude sni docela zábava. Asi na ní divně působilo jen to město.
Další dny už byly zábavnější, nakonec se totiž ukázalo, že Pala není Pala, ale nějaká Veleslava obživená v těle Paly, a že po mých společnících chtěla nějaké informace. Bohužel vyšla na prázdno, protože jak se ukázalo ostatní o ničem neví. Pote co si tohle vyříkaly se cesta stala mnohem zábavnější. Jak se ukázalo Veleslava byla ve své době hodně dobra kouzelnice, ale doba šla trochu dopředu takže začala konzultovat magii s Belurdanem a i ostatní se uvolnili. Zbytek cesty proběhl co se zážitků taky celkem nudně. Sice se nás snažil přepadnout nějaký lapka, ale nakonec to skončilo jen tím že ho hrdinný Anrem pronásledoval nějakých 100 sáhů. Pak to vzdal. Anrem ne ten lapka. No a 3 nebo 4. den jsme ještě potakali nějakého kmána co se povaloval u cesty. Tvrdil že jejich karavanu přepadl nějaký netvor a zabyl 3 lidi. Podle popisu jsem si vzpomněla, že teta Amalie, když nám vyprávěla pohádky, něčemu podobnému říkala mantikora. Hrdinný Anrem se strejdou to šli obhlidnou. Po návratu jen prohlásily, že by to bylo zbytečné riziko, tak jsme místo objely a pokračovaly dal fakt je že jsem se taky chtěla alespoň juknout. Ale když jsem vyděla bledého Anrema tak sem si řekla, že by to nebyl moc dobry nápad. Jinak to opravdu byla nuda, teda nic zajímavého, společnost se jinak bavila dobře, občas se se strejdou škádlíme. Myslím si že i Vlčkovy se líby když něco vyvedu jeho panečkovi.
Takže už jsem zvědavá na Trojmostí. Večer tam budeme tak doufám že si konečně užiji nějakého boje.

5.3.2006 píše Valentina PJ Plž

en 12. – 14. měsíce června roku 203
Nuda, už jsme v Trojmostí třetí den a pořád se nic neděje. Fakt jsem se těšila na to, že se konečně procvičím s mečem, ale houby. V hospodě to nejde a venku by se na mě dívali asi hodně divně, a boj taky žádný. No, ale ať si udělám pořádnější zápisky.
Trojmostí mě na rozdíl od ostatních moc nepřekvapilo, kdysi jsme tu byli. Sice si z něho moc nepamatuji, ale i tak dojem nic moc. Ten první den, byla ještě jakás takás zábava, to když jsme navštívili gnómskou čtvrť. Sice jsem se tam moc dlouho nezdržela, protože jejich vtipky byly i na mě moc, ale rozhodně to bylo hoooodně inspirativní. Jenže pak se všichni rozprchli, „mistra“ Belurdana jsme našli až večer v nejlepší hospodě co je ve městě. Anrem se zdejchnul úplně a objevil se až druhy den (asi byl v nevěstinci). Zbytek už byl rozumnější, takže jsem se s Darou a s Tarkmanem ubytovali v celkem útulné, ale hlavně levné hospůdce. Další den se začali zjišťovat novinky ve městě. Ale abych pravdu řekla jediný co mě zaujalo bylo, že mezi gnómama ve městě zuří válka. Pak byly další podružnější věci, ale ty nemá cenu psát, snad jen (nevím proč), ale Tarkman se rozhodl vyřešit záhadu místního městského ducha. Fakt už neví co by dělal, na víc to děla ještě zadarmo. Sice pravda je, že dnes se k němu přidal Anrem, s tím že to bude placeny. Ale to nemohl Tarkman před dvěma dny zas až tak vědět. Jo taky se rozhodl, že skončí tu válku mezi gnómama. No mohl by díky tomu se mi u nich špatně nakupuje. Fakt mají dobré věcičky.
Jo abych nezapomněla hned ten první večer jsme byly navštívit Belurdana , ale nějak nebyl ve své kůži, nejen že ho nejdřív rozčílilo, že jsem si půjčila bez dovolení jeho dýku (však jsem mu ji neukradla), ale pak ho ještě vytočilo když zjistil, že ten trpaslík co sedí předním je Tarkman převlečený za trpaslíka. Pak si co si povídali, ale tomu jsem nedávala pozor, jen mě pak zaujalo, že Belurdanovi svítí krásně modře ruka. Silně mě to připomínalo trik co dělal Mistr Jakub od nás. Tak jsem se na to chtěla blíž juknout. Ale jakmile jsem se dotkla jeho ruky tak mě to zmrazilo až k sedince. To mě ten hajzlík nemohl upozornit, že to tak mrazí. A ještě se tvářil, že jsem mu něco pokazila, ale že mě ruka bolela ještě půl hodiny toho nezajímá. No nic už jsem se mu pomstila.
Jinak do včerejšího včera se taky nic nedělo takže kromě procházek po městě a nákupů, zase nuda. Ostatní se sice kolem poledne vydali na oběd k místnímu kouzelnickému mistru Mirliusovi, ale na plané keci o magii mě neužije tak jsem se byla zase ve městě. Krom toho jsem to právě využila k pomstičce na Belovi, když jsem se doslechla, že je u Mirliuse tak jsem mu poslala hezky výbušný balíček jménem Paly Kylmarské a uvnitř podepsaný Tarkmanem a jak jsem později zjistila tak se neminul účinkem. To má za to snob jeden.
Taky si když je čas hraju s vlčkem a chtěla jsem i s veverkou. Ale včerejší večer mě přesvědčil, že je to nevděčná mrcha, nejlíp by ji bylo na pekáči. Zezačátku jsem ji chtěla jen tak hladit, ona se ale vždycky vysmekla. Přičítala jsem to tomu, že byl nablízku Tarkman, ale to ne. Včera už to vypadalo na zábavný večer, teda alespoň zpočátku. Padlo rozhodnutí, že budeme sledovat toho ducha. Do města jsem měla jit já, Anrem a Belurdan. Zbytek, že prý bude čekat v hospodě a když by se něco dělo tak, že Veverucha to oznámí Tarkmanovi (teda nemam šajnu jak, ale Tarkman tvrdil, že když se bude něco dít tak, že to bude vědět). Když jsme se tak procházeli po městě tak jsem si řekla, že to pro ní musí byt strašně nepohodlný, když se musí nechat nést od Anrema v kapuci. Tak jsem si ji chtěla vzít k sobě, ale ta mrcha mě kousla do prstu a Anrem, který se polekal mě jednu natáhl, teda štěstí že jsem stačil alespoň částečně uhnout, ta rána by složila i koně (Jo myslela jsem si, že nato jak se Anrem vytahuje jaký je bojovník tak, že bude mít lepší nervi a o hodně lepší postřeh když si ani nevšimne na koho utočí). Zezačátku jsem mu to chtěla vrátit, ale když jsem si všimla Anrema a toho jak je naštvaný, tak jsem to radši zahrála na ufňukanou holku a šla radši nazpět do hospody. Však se mu za tu ránu později pomstím. Ducha zbytek objevil dokonce i něco zjistili o něm ale já půjdu radši spát, jen jsem si to chtěla někomu vyříkat (bohužel není komu), tak to alespoň napíšu do deníku.

19.3.2006 píše Valentina PJ Plž

en 15. – 19. měsíce června roku 203
No tak po delší době mám zase možnost něco napsat, takže nejdřív si musím postěžovat. Po tom incidentu s Anremem jsem, ho neviděla. Zašil se někam do knihovny. Takže pomstička se ještě nekonala. Ale alespoň jsem měla možnost, se na ní pořadně připravit. Poslední dny jsem párkrát navštívila gnómskou čtvrt, a pořadně se vybavila. Krom toho jak jsem zjistila tak věta „Ten zaklínač se vychloubá, že ho žádný gnóm nevytočí“ působí na gnómi jak červený šátek před očima býka. Až je mě někdy Anrema líto. Ne kecám, zaslouží si to zmetek. Málem jsem měla modřinu na oku. No, ale ať si trochu popisu události minulých dnů.
Hned ráno jsem si šla něco zařídit, ale než jsem se stačila nasnídat přišel ke mně zvláštní, starší člověk (no spíš pěkně starý kmet). Popisovat ho nebudu, ale představil se mi jako Li a že ho Bel posila za námi jestli ho přijmeme do družiny. Jelikož jsem sama nová tak jsem se k tomu nechtěla moc vyjadřovat. Ale Tarkman ho později přijal. Což se ukázalo jako dobrá volba, protože i když se vydává za odhadce tak je taky velice schopny zlodějně, tak konečně do toho nemusím fušovat já.
Jinak konečně byla tento den zábava, nejdřív jsme navštívili jednoho strážného, který býval přítelem ducha. Sice ostatním zdrhl, ale mě se ho podařilo sledovat do hospody, kde jsem objevila spojku na místní podsvětí. Což se nám později hodilo, když jsme získávali další informace. Při druhé návštěvě už nám, ale pacholík neutekl, takže jsme z něho konečně mohli vytáhnout to co jsme potřebovali. Pak jsme navštívili bývalou milenku ducha, ta nám sice nic neřekla, ale objevil se u ní magický náhrdelník. Já to sice nepoznala, Bel s Tarkmanem a Lim jo. Tak se málem nepobili, když ho chtěli od ni odkoupit. Jak jsem zjistili tak Duch strážného Alfonse ukradl tento náhrdelní, dýku a hlavně kouli díky niž byla obživena Veleslava z hrobky Kylmarských společně člověkem jménem Chmaták. Ale od krádeže Alfonse už nikdo neviděl a Chmaták taky velice brzo zmizel.
Večer jsme šli opět sledovat ducha, a jelikož nám bylo řečeno že většinou vychází s domu Kylmarských tak jsme čekali tam. Místo ducha se večer objevila Pala, která se odněkud kradla. Po menší rozmluvě jsme od ní dostali klíče od jejich sídla a hlavně od hrobky. Výměnou za to jsme ji měli pomoct sehnat kontakt na nějakého pořádného kouzelníka. Jak se nám druhy den potom hodil kontakt na gildu. A že by mě za to někdo pochválil, ne jen pořad, že jsme nevychovaná. No nic. Tu noc jsme už nic nedělali. Další den kromě návštěvy u spojky gildy jsem se různě poflakovala po městě. Večer jsme počastovali svojí návštěvou hrobku Kylmarských. No nicmoc, ale co jsem mohla čekat klasická hrobka, ty místnosti přes který jsme šli byli hezčí. Tak jsem se tam alespoň porozhlídla, kdo ví kdy se tam zase dostanu. V hrobce jsme kromě ostatku Ducha a jednoho magického předmětu, který najednou záhadně zmizel (jen by mě zajímalo jestli to byl Li nebo Belurdan), nic zvláštního nenašli. Od Myrliuse jsme už věděli, že ducha asi jen tak nezabijeme a že asi nejlepší by bylo zjistit důvod jeho strašní a ten odstranit. Takže tady bylo jasný, že se musí vrátit koule, která byla použita na oživení Veleslavy. Ostatky Alfonse jsme donesly do Morova chrámu, a šlo se spát.
Další dny jsme se pomocí map a vyptávání snažili zjisti, kde kouli ten duch asi hledá. No a včera v noci jsme to zjisti, shodou okolností to našel i duch, podle všeho se nachází v jedné místní herně. Dnes jsme se ještě poptali na pár maličkosti a večer jsme tam šli, byla to celkem zábava jen semnou nechtěl nikdo hrát. Jen nějaký chlípný půlelf mě nabídl jestli nevsadím sebe, tak jsem ho zdvořile omítla. Ale na zítřek máme domluvenou hru o zlaťáky tak snad si zahraju.

2.4.2006 píše Valentina PJ Plž

en 20. - 21. měsíce června roku 203
Konečně jsem mohla vrátit Anremovi tu pumelici co mě vrazil.. Po nějaké době konečně vylezl ze svého pelechu. Což taky zpozorovali Gnómové, takže teď chodí Anremovi v patách. Zkoušela jsem i pytlík s moukou ale tomu se asi vyhnul. Ale poslední akce se mi povedla. To ale napíšu později ať nepřeskakuju.
Tak včera to byla hra. Sice jsem prohrála, asi 2,5 zlatých ale zato jsem měla možnost sledovat mistry při hře a co víc, rozhodně jsem se dobře držela.Teda proti tomu poskokovi co si říká Viktor (Zbytek společnosti ho prý zná, má to byt nějaký druhorozený syn zemana) to žádné vyznamenaní není, ale u ostatních to byl úspěch. Jen by mě zajímalo jestli je ten Viktor opravdu tak blbej nebo to jen dělá. Tak mizerně jsem nehrála karty snad ani v 6 letech. Skoro se vyrovnal Belurdanovi.
Zatím co jsem si užívala hru tak Li a později i Tarkman hernu prohledali. Objevili tajnou svatyni, kde byla koule uložena s dalšími maličkostmi. Nejlepší bylo, že tam sice oba vešli, ale už nemohli ven jelikož to hlídal nějaký půlork. Li se od tu dostal, když jsme končili hru a to za mé a Dařiné vydatné pomoci, kdy jsme z něho udělali senilního dědka, který hledal jen cestu na záchod. Horší byl Tarkma ten tam zůstal. Ale jelikož jsem neměla žádnou šanci mu pomoct tak jsem to asi po hodině okounění, zabalila a šla spát jak i všichni ostatní. Z pozdějšího vyprávění jen vím, že se v herně strhla slušná honička, při které asistoval Anrem,a která skončila nějakým vyhrožováním s veverkou.
Přes den jsem se snažila zrealizovat svůj plán na ukradení koule, ale jaké bylo mé překvapeni když jsem se v rámci plánovaní a příprav dostala znovu do herny a potkala tam Anrema, který tam dělal vyhazovače a Belurdana. Ten s naivitou svoji vlastní říká šéfovi herny naše plány a svůj navrch jak to vyřešit. Kupodivu mu na to kývl. Protože jediný důvod proč má šéf herny tu kouli je, že zmagičtuje věci (nebo něco na ten způsob)a to muže dělat i v hrobce Kylmarský. Takže plán Belurdana byl, že se koule vrátí do hrobky, tím se zbavíme ducha a šéf dostane od hrobky klíče. Tak si bude moct vyzvedávat zmagičtělé věci a všichni budou spokojeni. Takže akce duch byla tímto vyřešená a my šli zpátky do hospody. Něco po půlnoci přišel zbytek, který jsem od rána neviděla. Díky tomu nikdo z nich nevěděl že duch je vyřešen, což si vyzkoušeli na svou vlastní kůži, když je u hrobky Veleslavy vyhmátl šéf herny v domnění, že mu tam tu kouli kradou. Když si to vyříkali za pomoci Veleslavy/Paly tak je pustili. Pala jim ještě řekla ať přijdou v 5 hodin ráno do hospody, kde bydli Anrem s Belurdanem, že to tam bude zajímavé. Jenže to jsem samozřejmě já nevěděla protože jsem už vesele spala. Ale shodu okolnosti jsem si šla kolem 5 ráno vyřídit další restík s Anremem. Takže poté co jsem mu vyleštila podlahu před pokojem a sešla dolu do lokálu tak mě překvapilo, že tam už sedí Dara a Tarkman. Jelikož vypadali že na něco čekají tak jsem se tvářila, že jsem zasvěcená a přisedla si k nim. Za chvíli jsem uslyšela jemné zanadávání a pak sešel do lokálu Belurdan. Ten evidentně věděl, že se na něco čeká a taky k nám přisedl. O chvíli později už byl hluk větší. To když Anrem bral smykem jak chodbu tak schody do lokálu. Moooc krásný pohled. Tak hezké a příjemné ráno jsem už dlouho nezažila.
Když si přisedl i on tak jsem se konečně dozvěděla, že čekáme na návštěvu Paly. Ta už byla ve vedlejším salonku. Návštěva na sebe nenechala dlouho čekat. Byl to zvláštní patron. Jelikož to byl Leech jak tvrdil Tarkman a taky velice schopny kouzelník tak se ani nedivým. Diky tomu jak byl přezíravý a povýšeny tak jsme se radši dekovaly z hospody. Na něho by jsme opravdu nestačili. A jak jsme byli venku, tak Tarkmana napadlo, že by nebylo od věci o tom říct Morovcům. Mám rada srandu, nemrtvé ne a když jsou ještě nechutně povýšení tak už vůbec. Tak aniž bych počkala na vyjádření ostatních tak jsem to vzala sprintem k nim a pro jistotu řekla že to vzkazuje Anrem. Přeci jen by si, když tak Lechem poradil lip než Tarkman a jeho slovo má vetší váhu a stejně jsem na něho měla ještě pifku. No Morovci na nic nečekali a vtrhli k hospodě tu obklíčili a pak začal pravý ohňostroj kouzel. Tu se ukázalo jaký je leech frajer přes kouzla. Přes všechnu snahu kněží naprosto pohodě odešel. Takže jediný co vzalo za své byla ona hospoda.

1.5.2006 píše Valentina PJ Plž

en 22. měsíce června roku 203
Je to zvláštní, ale dnes se mi chce i psát Deník. Sice se nic zvláštního nestalo ale i tak. Hned po krásném ohňostroji u hospody, jsem si dopsala minule dny. Ale jelikož ostatní byly nějak unavení a vyspávaly tak jsem se šla projit po spáleništi. Tam jsem našla jedno takové krásné, zlaté, rodové vyznamenání. Podařilo se mi najít majitele a vrátit mu ho. Jak jsem zjistila byl to velmi vzácný řád Bílého Tygra za statečnost. Rytíř byl tak vděčný že mi za něj dal 5 stříbrných. Trošku žgrd, toho zlata tam bylo alespoň za 5 zl., ale alespoň něco. Stejně by se to blbě prodávalo. A ještě jsem získala neskonalé díky od jeho rodu. Tak snad to někdy využiju. Pak kolem poledne byli vyznamenáni Morovci za odrazení Leeche a Anrem za upozornění plus likvidaci ducha. Jinak nic. Jo ještě jsem při pochůzce městem zjistila takovou maličkost a to že kníže vyslal někam speciální jednotku. Zvláštní je že bez řádného označení rytířů. No jsem zvědava co z toho bude za průser.
Jo jinak přišel Li že má pro nás práci, nějaký típek že potřebuje doprovodit do slunečního chrámu. No jelikož tady už nikdo nemá co dělat. Tak jsme na to kývl. Krom toho Anrem chce jed k ním na hrad.

en 23. měsíce června roku 203
Tak dnešní den byl hodně zajímavý.
Někdy kolem půlnoci ale spíš později se začalo hospodou rozlehat křik. Podle zvuku se evidentně někdo domáhal volných pokojů. A celkem povýšeně, takže evidentně nějaký šlechtic. Celkem jsme na to nereagovali do té doby než si vybrali Liho volny pokoj (ten spal u mě protože se bal nějakého útok nájemného vraha ze své domoviny, a ve svém pokoji nalíčil různé pasti). Pote co pohunci toho šlechtice do něho vstoupili, tak se vzápětí zchromlí vypotáceli ven. To šlechtice naštvalo tak že rozkázal vyklidit celou hospodu. Tak jsme se s Lím připravili že je vyhodíme ven. Naštěstí pro nás a i pro ně se stačili představit, tak jsme zjistili ze to je královská jednotka, tak abychom neztratili dekorum tak jsme s Lim sehráli hru „Kouzelnika a jeho učen“ a tak jsme mohli alespoň s úctou odejít. Zvláštní je že Beurdan místo toho aby odešel jak se na kouzelníka sluší tak nejdřív prohnal chodbou hostince svého kouzelného koně, pak za ním proběhl on. Fakt divný, proste diplomacie mu nic neříká.
Když jsme došli do nové hospody tak jsme tam uviděli Belurdana jak drží hospodského pod krkem a zase na něho ukazuje tou modře svíticí rukou. Přiznám se, že to co jsem pak udělala byla částečně škodolibost a pomstička za to minule popáleni, ale taky se mi z želelo hostinského. Proste jsem se vrhla na Belurdana a výkřikem „Mistře zase Vám svítí ruka“ jsem mu přes ni hodila kapesník, který jsem na to měla přichystaný. No a pak to začalo být zajímavý. Belurdan zbledl pak z rudl a začal řvát něco o nevychované holce a nakonec vytáhl karabáč. Když po mě švihl tak jsem se zas pro změnu naštvala já. Řekla jsem mu že pokud toho okamžitě nenechá tak že toho bude litovat a významně jsem si hrála s tátovým mečem. Toho se tak zalekl že toho nechal, ale trucovitě šel spát do jiné hospody. No asi nezapomněl na ten výprask co už jsem mu jednou dala. Od té doby se semnou nebaví.
V poledne jsme vyrazil s chlapíkem (Ramid) do chrámu, je celkem zábavný. Alespoň se mam s kým bavit. Jinak cesta probíhala celkem klidně. Ale konečně se něco děje a nečučíme ve městě.

en 24. - 25. měsíce června roku 203
Cesta nám celkem příjemně ubíhala. Jen Belurdan semnou pořád nemluví. A pokud nebudu počítat toho šíleného druida tak to byla velice příjemná vycházka. Dnes večer jsme konečně dorazili do vesničky Stínov, která leží pod chrámem. Jak to vypadá v chrámu se něco děje. V hospodě se povídá, že tam prý jsou nemrtvý, že možná zemřel bratr obchodník, a další. Jo taky se tam objevila Nerie (ta adeptka kouzleni od Mirliuse, co umí neviditelnost), a tvrdila že tam ma sestru která umí mluvit s Pelorem, a jestli by jsme ji nemohli kontaktovat. No moc ji nevěřím.
Ramid nám navrhl, že nám zaplatí pokud ho doprovodíme do chrámu. No a jelikož platil slušně a peněz není nikdy dost tak jsme mu na to kývli

en 26. - 28. měsíce června roku 203
Noc ve Stínově proběhla v klidu, pokud nebudeme počítat to, že některé probudilo děsné zařvaní. Jak jsme později zjistili to se bratr léčitel učil nedobrovolně létat z hradeb. No a jelikož ty jsou nad 250m vysokým srázem tak to nepřežil. No mě to nevzbudilo já spala jako nemluvně.
Hned ráno jsme vystoupali nahoru na skálu do chrámu. Tam jsme byli uvítáni, s tím že dalším musí rozhodnout opat, který se vrátí za dva dny. Takže se už dva dny flákáme v chrámu, ale nuda to není mají tady spoustu zajímavých míst a tajných chodeb, jen je škoda, že je valná většina pro mě nepřístupná. Cele místo je prošpikováno magii tak, že tu prý blbnou kouzla, ale to mě zrovna neboli.

en 29. měsíce června roku 203
Včera večer přijel Opat. Hned co zjistil, že zemřel bratr Obchodník a bratr Léčitel, tak nechal zavřít chrám. S tím že dokud se nezjistí co se stalo nikdo neodjede. Nás požádal jestli bychom to nevyšetřili. No a jelikož chceme odjet co nejdřív tak jsme na to kývli. Dnes jsme se na to vrhli. U hrobníka jsme nic nezjistil. V cele bratra Léčitele taky nic nebylo. Až u bratra Obchodníka to bylo lepší. Belurdana evidentně zaujali jeho knihy. Bořad si brumle že to odněkud zná. Liho zaujali jeho účetní knihy. No a já jsem objevila tajnou chodbu, která nikde nebyla zmapována. Po prozkoumání jsme zjistili že vede do místnosti ve které se skrývá „sestra“ Nerie. Až na to, že je to je elfka a Nerii vůbec nezná. Jinak prý dokáže mluvit pří s Pelorem. Bratr obchodník jí tady schovával a snažil se najít někoho kdo by byl příznivě nakloněn jiným rasam. Jak se zda tak Perolovci jsou pěkní rasisti. No nic skončila chvíle volna tak se jde pátrat dál.
8.5.2006 píše Valentina PJ Plž

en 30. měsíce června roku 203
Tak včera to byla řežba. Musím si to zapsat dřív něž to zapomenu. I když je brzo ráno a píšu to dřív než se vydáme dál. Poté co jsem udělal poslední zápisky, jsme šli pátrat do knihovny. Knihovník byl značně nevrlý a tak jsem využila situaci. Když se rozčiloval nad Liem a Anremem, tak jsem nepozorovaně prolezla knihovnu. Doufala jsme, že bude mít seznam výpůjček knich. No jestli ho měl tak jsem ho nenalezla. Knihovna byla hezká a celkem jsem si to tam užila do té doby dokud mě nevyhmátl. Pak už jsem nic neslyšela (hrozně řval) do té doby dokud proud jeho nadávek a nářku nezastavil Opat. Ten mě sdělil, že jestli poruším ještě jednou pravidla (nevím jaký bylo to první porušení, knihovník mě nezakázal jit do knihovny) tak že mě vyhodí z hradeb. Jo taky nám všem zakázal vstup do knihovny. Ostatní mezitím vyslýchaly bratra Moudrého (má na starosti studnu moudrosti), ale kromě historie chrámu nic nového nezjistili. Do večera ať jsme se snažili sebe víc jsme nic nového nezjistili. Před večerní modlitbou nám Li řekl, že ho někdo varoval ať v noci zalezeme na nějaké odlehlé a bezpečné místo. Zkušenost ukázala, že Li má dobré informace tak jsme ho poslechli. Jen jsme se ještě dohodli kde se slezem, a že já se schovám někde v chrámu a elfka Airen se bude vydávat za mě. Ještě se domluvil doprovod, protože se nikdo nesmí potulovat po chrámu v noci. Takže když jsme šla z večerní modlitby (to je děsný modlit se 5x denně, oni nejsou normální) tak jsem se nenápadně schovala, a čekal na večerku abych mohla jit na smluvené místo. Co mě ale překvapilo tak po večerce sotva jsem chtěla vyrazit na místo srazu jsem zpozorovala bratra Moudrého jak kráčí ke své studni. Tam si sedl přímo u ní a četl si knížku! Přitom ta studna má všechny zkamenět kdo se k ní jen přiblíží. Tak to jsem musela okamžitě oznámit ostatním. Jenže když jsem se k nim přiblížila tak jsem uviděla že jsou s nějakým paladinem. Prostě jsem zapomněla na ten doprovod. Tak místo toho abych novinu oznámila tak jsem tam tvrdla za sochou a čekala co se bude dít.
Jak čas ubíhal tak paladin evidentně nervózněl, postupně začal něco kouzlit. No a kolem půlnoci to začalo. Ozval se výkřik jak když někdo někoho morduje. To už náš paladin nevydržel s nervama a zaútočil. Kupodivu na nás. Nejdřív to schytal Belurdan ale pak se mezi ně postavil Anrem a začal milému paladinovi během urputného bránění vysvětlovat že mi jsme ti hodní. K jeho smůle tomu neuvěřil. Mezitím se vyrojilo spoustu černých chlapů a začali vyvražďovat klášter. No a jelikož to začínalo vypadat bledě a Anrem s Belurdanem nebyly schopni milého paladina sejmout a můj pepřák na něho taky moc nefungoval. Tak sem udělala jednu věc, sice jsem na to nebyla v tu moc chvíli pyšná, jelikož to nebylo zrovna podle pravidel čestného souboje, ale táta mě vždy říkal, že v boji se vždy počítá výsledek ne jak jsem k němu došla. No prostě jsem do milého paladina strčila a jelikož jsme bojovaly na hradbách tak paladin vzal pochopa dolů z hradeb. Pro něho smůla, že dolu to bylo přes 200 m.
Pak jsem se vrhla s Anremem do víru boje. Jak se ukázalo už to nebylo Pelorovci proti černým, ale živí proti zombiim. Z každého mrtvého se stala zombiie a utočila na všechno živé. Bohu dik, že jsem toho paladina shodila dolu. Když jsme zjistili toto tak se všichni rozhodli, že s tímhle už nechceme mít nic společného a že zmizíme. Takže Anrem a Airen zdrhali přes mojí únikovou cestu co jsem si připravila hned první den. Li si šel pro svoji žábu co nechal v knihovně jako špeha. A já s Belurdanem jsem šla ke studni moudrosti juknout se co se tam vlastně děje. Bratr tam pořád seděl a kupodivu byl celkem hovorny. Z jeho vyprávění jsem pochopila, že nejdřív byl zabitý bratrem Obchodníkem k vůli tomu, že viděl jak pašuje do chrámu Airen. Ten z ně no potom udělal nemrtvého a poslal ho ke studni. Jenže místo toho aby ho to zkamenělo tak ho to ještě posilnilo a on se uvolnil s pot bratra Obchodníka. Takže potom následovala pomsta. Bratr léčitel dojel na to že byl jeden z mála kdo mohl odhalit skutečnou podstatu bratra Moudrého. No a toho dnešního boje bratr moudry využil k ovládnutí chrámu. Pote co jsem tohle uslyšela tak jsem radši vzala do zajedší než si usmyslí, že bych byla dobrá zombijka. Bohužel Belurdan nebyl stejného názoru a mermomocí si sním chtěl promluvit o magii. Takže teď nocujeme asi 5 km od chrámu a já přemýšlím jestli to ten trouba přežil nebo ne. Ale bylo to jeho svobodné rozhodnutí a k vůli je ho blbosti krk nasazovat nebudu.
Alespoň jedna potěšující zprav podařilo se mi sehnat komplet platovou zbroj tak snad se nám to podaří někde střelit. Anrem mě to pomáhá nést.

21.5.2006 píše Valentina PJ Plž

en 1. - 4. měsíce července roku 203
Konečně trochu klidu a vyspaní. Asi si budu napříště víc dávat pozor na to co si přeji. Tak zatím co v Trojmostí byla nuda, tak od té doby co jsme odešli jsem se nezastavila. Nejdřív nás opustil Belurdan, snad ještě žije, a teď ještě Tarkman. Přitom to ráno začalo celkem zábavně.
Hned ráno při snídaní jsme si všimla, že na mýtinu kde jsme spali, přibyl nový dub. Tak jsem si řekla, že ať je to Tarkman nebo jiný druid tak že ho trošku poškádlím. Vyrazila jsem k němu s nožem v ruce.Srdíčka mám ráda. Bohužel si toho všimla Airen, takže jsem měla smůlu. No nic snad někdy jindy.
Po snídani jsme vyrazili dál. Až ke zmatenému druidovi šlo všechno hladce. Ale tam jsme narazili na Takrama, jak ve svém houbičkovém opojení mlátí hlavou do každého stromu co viděl. Později z něj vypadlo, že ho ten druid přesvědčil, že takhle líp splyne s přírodou. Ten Takrman byl fakt občas děsně blbí. Naneštěstí to nebyla jediná blbost toho dne co udělal. Škoda ho.
Takže poté co se nám podařilo alespoň trochu probrat Takrmana tak se z hadů co byli kolem druida zjevil nějaký chlápek, který o sobě začal tvrdit, že je tvaroměnec, což se mu dalo věřit a že je nějakých 10 mil od tud tábor fanatiku, kteří ho vyznávají jako boha.a chtějí plenit v jeho jméně, což se mu už dalo věřit míň.. No nebudu to rozpitvávat skončilo to tak, že se urazil když jsem o tom zapochybovala tak po mě hodil tu jednu jedovatou mrchu, která mě kousla. V zápětí se mi udělalo hodně blbě takže co se dělo další půl hodiny vím jen mlhavě. Jen se divím že ho ostatní alespoň nezkopali.
Když jsem se po půl hodině probrala tak byl Anrem s Airen pryč a Takram byl zase v houbičkovém ráji. Ten hadí blbeček se radši z dekoval, ale co mě udivilo nejvíc, že mu potom všem na to kývli. Prý se na to jukneme a že je to stejně po cestě na zaklinačský hrad. Tak jsem zase probrala Takrmana a vyrazili jsme za Anremem s Airen. Ti šli napřed, nechtěli čekat na mě a Takrama. Během cesty jsem se ještě dávala do kupy a Takram taky začal střízlivět.
Po té co jsme došli táboru tak po naši dvojici nebylo ani vidu ani slechu. Můj návrh ať pokračujeme dál neuspěl, jelikož Takram vehementně prosazoval, že se do toho tábora fanatiku musí podívat, Dara se nevyjadřovala a Li taky mlčel. Tak jsme si sedli a čekali jak Takram s tou svojí blbosti uvnitř pořídí. No ze začátku to nevypadalo zle, jen ho dovedli do nějaké chýše, kam zmizel na pár hodin. Mezitím jsme obešli několikrát tábor abychom se přesvědčili že Anrem šel opravdu dál do hradu a nečekal tady na nás.
Co se dělo v chýši nevím, ale k večeru vytáhli nebohého gnóma ven s tím že ho budou mučit. Tak jsme se s Darou rozhodli, že ho v tom jen tak nenecháme. Plán byl, že se pokusíme odvést pozornost a zkusíme ho osvobodit (v což jsme v podstatě nedoufali), nebo mu alespoň zkrátíme utrpení (což byl hlavní cíl). Plán samozřejmě nevyšel. Jen s tím, že nás načapala hlídka dřív než jsme udělaly nějaký rozruch. Na konec jsme byly rády, že jsme s Darou stačily vůbec útect. Li se někam vypařil,takže nakonec jsem zůstala s Darou sama. Celou noc jsme se brodily potokem abychom, když tak setřásly toho kdo by nás hledal.
Asi po třech dnech jsme konečně vyšli z lesa poblíž zaklínačského hradu. Byla to jedna s nejnáročnějších cest co jsem kdy podnikla. Teď sedím uvnitř v teple hradu a čekáme až se vrátí Anrem. Ten sem přišel asi o den dřív než mi a teď varuje okolní vesnice. Už se fakt těším do postele takže jdu spát.

en 5. - 8. měsíce července roku 203
Poslední tři dny se zas až tolik nedělo, jen jsme se dávali dohromady. Dara dělala zase nějaký své patáky s čímž jsem ji občas pomáhala. Ale přitom jsme přemýšlela jak bych se jim mohla pomstít. Pár věcí mě napadlo, takže jsem odbíhala, abych si taky něco připravila.
Dnes večer se vrátil Anrem a k našemu překvapení taky doletěli dva orli, jeden se změnil v půlorka a druhý ve Vlčka. Jak se později vysvětlilo tak mě z nějakého neznámého důvodu, druidi z okolí Takrama obživili, ale ne v jeho těle, ale v těle půlroka. No vypadá děsně. Alespoň máme posilu zítra vyrážíme na tábor. Jen Anrem zůstane tu a bude studovat. Potřebuje nějaké informace aby mohl složit mistrovské zkoušky.

en 9. - 14. měsíce července roku 203
Tak byla to pěkná vyjížďka, alespoň se mi spravila nálada. Když jsme dorazili k táboru tak už tam nikdo nebyl. No tak snad příště. Takže jsme se obrátili a vrátili se. Zítra vyrážíme na jih, Anrem dostal za úkol přivézt živého bahenního baziliška takže potřebuje močály. No jsem zvědavá jak to udělá.

4.6.2006 píše Valentina PJ Plž

en 15. - 19. měsíce července roku 203

Tak příjemné procházky se nám prodlužují. Těch pět dnů byla tak krásná pohoda, občas přerušována drobným povyražením. Hned ráno než jsme odešli, přišle nádherný trpaslík, fakt fešák. Měl přes rameno nějakou chcíplou vílu a že by ji chtěl pohřbít. A tak se stalo, že Takram se vrátil zpět k druidům aby ji tam pohřbil a k nám se připojil místo něho onen trpaslík jménem Wexew. Vypadá na celkem vtipného společníka, ale tak nadrženého chlapa jsem ještě neviděla. Jo a asi musím přičíst k trpasličí rasové vlastnosti děsnou naivitu. Nejdřív jsem mu nakecala, že Anrem a Airen jsou moji rodiče, a pak že pomocí občurávání stromu jde najít člověk. Kupodivu tomu věřil a tomu stromu věří do teď. Opravdu tahat Belurdana a Wexewa za fusekli není problém.

Jinak během cesty se od nás oddělil asi na tři dny i mistr Li protože měl strach ze zabijáka před kterým utekl s Trojmostí a který se teď objevil u zaklínačského hradu. Takže cesta probíhala tak, že jsme příjemně pochodovali a dělali, že nevíme o tom zabijákovi co se za námi plíží. Po 2 dnech to vzdal a 3 den se objevil Li. Na to jak je starej tak projevil hodně smyslu pro humor a iniciativy. Na jeho příchod nás upozornilo, že někdo ukradl z tábora čerstvě uvařený guláš. Po menší honičce jsme objevili guláš a pak i Liho. Další cesta se nesla ve znamení hezkého pochodu, sušení hub a bylinek, kterých tu bylo nespočet.

Pátého dne po obědě jsme dorazili k vesničce. Tam na kraji lesa jsme objevili malého klučinu, kterého poslala matka aby naverboval dobrodruhy. Později nám vysvětlila o co jde. Její manžel, jeden ze dvou adeptu na starostu, byl obviněn z nekromancie. My jsem slíbili že se na to podívám. Zvlášť nás zaujalo to, že v tom byla zainteresovaná a to dost podezřele jiná skupina dobrodruhu.

Tak začala parádní zábava, nejdřív malé oťukávání, kdy jsme zjistili, že se jedna o 3 bijce jednoho nekromanta. (Proč probůh musí všichni nekromanti sloužit Nerniovi). A pak shánění usvědčujících důkazů proti nim, které by se mohli předložit dočasnému královu správci. První fáze dopadla celkem dobře a hlavně ví jen o mě, Anremovi a Wexevovi ostatní zatím zůstali mimo vesnici. Druhá fáze dopadla taky relativně dobře, sice se nám snažili do pokoje podstrčit nekromantské potřeby, ale ty se mi podařilo vcelku rychle a bez jejich povšimnutí přemístit do jejich pokoje. Takže se jejich pastička obrátila proti nim. Bohužel správce má v nich hodně velkou důvěru takže budeme muset dál hledat. Momentálně se tváříme jako velcí kamarádi a jdeme všichni k místnímu klerikovy aby nám požehnal a vyhnal černé síly. No rozhodne bude v noci pěkná zábava.

18.6.2006 píše Valentina PJ Plž

en 20. měsíce července roku 203

Tento zápis dopisuji po delší době takže možná některé události budou zkreslené a zkrácené. Dřív jsem se k tomu nechtěla moc vracet, ale přeci jen jsem si řekla, že by měla být zaznamenán tahle kapitola mých životů.

Po vysvěceni jsme šli společně do hospody, pochvíli se Anrem z Wexeve rozhodli podívat po hrobníkovy. Bohužel je už nekromant předešel takže jediné co ještě mohl Wexev s místním hrobníkem udělat bylo setnout hlavu z jeho obživlé mrtvoly. Sice bylo na první pohled jasny ze hrobník zemřel na ránu dýkou ale i tak na chvílí zavřeli Wexeva do místní šatlavy a na štítě naši družiny ulpěla první špína. Sice ho po nějaké době pustili a dokonce dostal za úkol hlídat manžela naši zaměstnavatelky ale i tak se na nás díval správce už podezřívavě.

Trochu to vyrovnala Dara, která přišla do vesnice nezávisle na nás a během večera se ji podařilo obvinit jednoho z těch nekromantských pohůnků, z pokusu o znásilnění. Poté ještě prohlásila že už nebude spát sama a jestli by mohla spát semnou v pokoji jakožto jedinou další ženskou návštěvnicí v hostinci za co jsem byla rada.

Další události už dostali celkem rychlý spád, nejdřív někdo zapálil věznici ve které zemřel vězeň kterého měl Wexev hlídat. Poté Wexeva zavřeli do hostinského sklepa za to že vězně neohlídal a s tím že se vše vyřeší ráno. Další akci co provedl nekromant bylo, že poslal ke mě své pohůnky. Dělala jsem co sem mohla, ježci a pepřáky se osvědčili znamenitě. Ale i tak bohužel jsem proti třem neměla šanci. Dara se snažila, ale přeci jen proti hrubé sile se nedá moc počítat. Tak jsme to nakonec vyřešili tak že jsme se obě ustrašené schovali za správce a obvinili všechny tři ze znásilnění. Možná by to i vyšlo ale v té době už byla hospoda v jednom plameni.( Jak jsem později zjistila bylo to dílo Wexeva a jeho útěku ze sklepa.) Takže místo vysvětlování začal hromadný úprk z hostince. Ještě se mi podařilo zachránit moje a Dařiny věci.

Během toho kdy vesničani hasili hospodu se všichni ostatní(kromě Wexeva) shromáždili v jedné ze stodol na kraji vesnice. Tam se utvořilo několik skupinek, správce s nekromantem, jeho pohunci, já s Anremem, ochranka správce a nakonec sama Dara. Poté co nekromant asi hodinu hustil do správce mi bylo jasné, že už u správce nemáme jedinou šanci. Takže, když šel správce spát a kouzelník začal provokovat tak jsem si řekla že mu dám pořádnou lekci. Nakonec z toho byl souboj jeden na jednoho kdy nikdo jiný do toho nezasahoval.

Zezačátku se mě celkem dařilo. Vyhnula jsem se většině jeho kouzel a přitom se mi dařilo ho i párkrát pěkně zasáhnout. Dokonce bylo znát že už je i značně unaven kouzlením, ale pak najednou když jsem se chytala k výpadu se přede mnou objevil Axax,. Ještě hnusnější a větší než jsem ho znala a hnal se ke mně. Takový úlek a strach jsem nezažila. Ještě teď když píšu tyto řádky mě běhá mráz po zádech. Skutečnost je taková že ten úlek jsem nepřežila.

Když jsem se probrala bolelo mě celé tělo, ale to už je popsané v zápisu ze dne 21. července 203.

2.7.2006 píše Laila / Valentina PJ Plž

en 21. měsíce července roku 203
No a je to tady. I když jsem netušila že se to proflákne tak brzo. Nějak jsem doufala že se to snad nikdy nedozví co jsem zač. Ale naštěstí vzali to, že jsem měňavec celkem dobře. Teď alespoň nebudu muset před nimi vymýšlet různé hovadiny abych odlišila jednotlivé identity. Podobu budu jednou začas měnit abych se procvičila. Ale zpět k událostem.
Poté co jsem se probrala, tak jsem zjistila že milá Airen se nademnou slitovala a pomocí Pelorovy síly mě oživila. Bože to byla bolest. I když jsem vděčná Wexevovi, že donesl mé tělo, tak proboha co semnou dělal? Vykloubena ramena a zlomené ruce. Rozhodně si pamatuji, že jsem zemřela tím děsným leknutím a ne na nějaké zranění. No ale co hlavně že žiju.
Takže poté co jsem se probrala na mě ještě Airen a Wexev vyplýtvali všechny své léčivé kouzla, ale stejně se mi špatně pohybovalo diky těm všem zlomeninám , tak jsem se rozhodla že tu ještě jeden den zůstanu ať sem trochu fit.
Anrem a Li se rozhodli že půjdou dál. No tak snad je ještě někdy potkáme. Byla bych rada, mohla bych alespoň vrátit Anremovi šaty co jsme si od něho půjčila Teď je večer a píšu. Bože jak blbě se píše se zlomenou rukou. Alespoň že už jsou ramena v pořádku.
Až teď si konečně uvědomuji o co jsem vše přišla. Nejen, že ti grázli mě vzali 30 zl., ty vem čert, ale ta výbava. Kde teď seženu tak krásné serepetičky co jsem měla od gnómů. No a beze zbraně se cítím jak nahá. Mám co dělat abych se do vybavila.

en 22. – 29. měsíce července roku 203
Tak už jsem na tom lip, hlavně diky Airen. Každý den na mě vyplácala léčivé kouzla takže už se můžu pohybovat normálně.
Hned ráno jsme se vydali do Příbrání, ale k němu jsme nedošli Cestou jsme potkali Anrema a Liho, kteří nás upozornili na to že ve městě je vypsán zatykač na Wexeva a na mě. Já už jsem měla změněnou podobu, jen Wexev potřeboval trošku pomoct. Po menších úpravách z něho byla opravdu pěkná trpaslice (zvláštní, v životě bych neřekla, že by byl něčeho takového trpaslík schopen).
Po zprávách od Anrema a Liho jsme se raděj vyhnuli Příbrání a šli dal do Nového města. Cesta kupodivu proběhla v pořádku a dnes jsme dorazili, tak snad si konečně něco vydělám.

en 30. měsíce července – 6. měsíce srpna roku 203
Tak už se cítím o něco líp. Konečně mám nějaké zbraně a základní kapitál.
Hned jak jsme dorazili do Nového města tak jsem si půjčila od Dary nějaké peníze a koupila si meč a dýku. Zbytek družiny se rozhodl, že tu nějaký čas strávíme a tak si pronajaly dům (prý je levnější než hospoda na týden). Což mě vyhovovalo, chtěla jsem sehnat nějakou prací nerada dlužím peníze. Jen Anremovi se to nějak nelíbilo tak řekl, že se jde podívat po okolí a že se za týden vrátí.
S tou prací to bylo na levačku. V celém městě nic nebylo, tak jsem se snížila dokonce k tomu že jsme začala obírat opilce co se vraceli pozdě v noci domu. Nic moc to nevyneslo ale alespoň jsem měla na nějakou útratu. Takže druhy den jsem se pokusila kontaktovat místní gildu. Tady už to bylo lepší, evidentně to sice nebyl člen gildy, ale nabídl mi práci že jim mám otevřít barák místního kupce. Za to jsem měla dostat 3 zl. I když jsem věděla že je to hodně riskantní tak jsem do toho šla, ty peníze byli hodně dobrý.Mé tušení že v tom bude podraz se vyplnilo, naštěstí jsme si vymohla peníze dopředu a paklíče kterými půjčili mě taky zůstali. Ukázalo se že to bylo cele bouda. Barák hlídala městka straž. Naštěstí se mi podařilo útéct, sice se to neobešlo bez par škrábanců ale svůj účel to splnilo. Jen jsem si po zbytek týdne netroufla do našeho domu tak jsme radši bydlela po hospůdkách.
Jo ještě Li a Wexev sehnali nějakou práci v Bílé skále, tak snad to vyjde, stejně to máme po cestě.

16.7.2006 píše Laila / Valentina PJ Plž

en 7. – 14. měsíce srpna roku 203
Tak po týdnu pohodového cestovaní jsme dorazili do hlavního města. Co dodat hlavni město. Celkem hezký. Bohužel se nemůžu moc zajímat o obchůdky, jen bych byla naštvaná, že si nemůžu doplnit výbavu.
A teď ještě tohle. Byla jsem se juknout po městě jestli by se něco „nenašlo“ a když jsem se vrátila do pokoje tak všichni byly pryč. No nic přespím tu a zítra se uvidí.

en 7. – 22. měsíce srpna roku 203
Tak záhada vyřešena, během doby co jsem byla pryč sehnal Li práci a než jsme se vrátila tak se všichni přestěhovali do nového působiště. Je báječné, jen mám trochu omezený přístup k venkovním zdrojům, ale za ty prachy a pohodlí stoji za to mít omezeny přístup.
Jsme teď v magické univerzitě kde se má konat konvent mágu. Li byl najat aby hrál arcimága z jeho vlastní říše. Zbytek hraje doprovod, já mám za úkol hrát konkubínu. Je to celkem zábava, za společné peníze mi koupili fakt moc pěkné šaty, Dara ještě vybrala nějaký kvalitní líčidla, a já si pořídila fakt takovou pěknou nenápadnou dýku. Jen doufám že to celé nějak nezvrtne. Jinak si užívám přepychu. Tohle jsem ještě nezažila.

en 22. – 25. měsíce srpna roku 203
Tak máme po konventu. Byla to příjemná akce a kupodivu se nic nestalo, teda pokud nepočítám ty dva kouzelnické učně, kteří zvorali kouzlo když byly opilý a trošku jim to bouchlo. No nic do dalšího rautu byl všechen svinčík odklizený a bylo zase fajn. Já korzovala s Lim, Anrem se tvářil jako ochranka, Airen se radši odklidila do místního chrámu a Dara se pořád někde ládoval. Naštěstí pro ní se objevili hned druhy den Serafa, Firmaila a další naši známí „milý“ kouzelnici a tím pádem zůstala radši s Anremem zavřena v pokoji. Jestli by takhle pokračovala dal tak věřím tomu že mohla byt za ta tři dny jak koule.
Cely konvent byl o tom že se snaží přijít na kloub magii bezvěkých. Snažila jsem se pozorně naslouchat, ale jediný co stoji za zmínku je, že když se spoji dohromady naše magie s jejich takže to hodně dobře bouchá. Jo pak se taky vyprofilovali i nějaké skupiny mágů. Jedna si říká „Kruh“. Ta se snaží ovládnout tuto magii (v ni jsou pro mě nepříjemní kouzelníci Serafa, Filmarlija,Nermuis a další) pak druha skupina, která se jim v tom snaží zabránit od tud známe jen Selhise. No a pak třetí skupina, která si jede na svým vlastním písečku a tou je Pala s Belurdanem. Toho se evidentně ujala poté co utekl od bratra Moudrého (tak to naznačuje jeho erb, (a tedy pokud utekl)). Takže pro mě z toho plyne, komu všemu se mám vyhýbat.
Jo taky jsem si nechala udělat nový meč. Teď když už nemusím měnit identitu tak jsem se mohla vrátit ke své zbrani. Jenže jsme poznala Anremovu a toho japončíka a ty jsou lepší než klasická jeden a půl ručka. Tak jsem zabrouzdala v archivech a tam jsme našla něco podobného (nechtěla jsme naštvat Anrema, že kopíruji jeho zaklinačský meč). Mistr Li mě pomohl s jeho popisem u místního mistra kováře. No sice to není mistrovská zbraň, ale i tak vypadá hodně dobře. Jen budu muset pořadně cvičit. Ať se sní sžiji.

6.8.2006 píše Laila / Valentina PJ Plž

en 26. měsíce srpna – 2. září roku 203
Tak po dalším týdnu, jsem dnes dorazili do přístavního městečka. No smrdí to tu pořádně. Cesta proběhla v pohodě, dokonce mi Anrem pomáhal když jsem se učila zacházet s novým mečem.
V městečku jsme se jako obvykle rozprchli a sháněli informace na vlastní pěst. No já jsem měla celkem smůlu. Na přivýdělek to tu nevypadá takže budu muset zase někoho „navštívit“. Ale Dara našla něco tak snad tam si přivyděláme. Jo na loď musíme počkat tři dny.

en 3. měsíce září – 5. září roku 203
No a je to tady. Zatím co já jsem zemřela v čestném souboji, Wexev zemřel na svou blbost nebo spíš na svojí nadrženost. A přitom to vypadalo tak dobře, hned druhý den po příchodu do městečka jsem dostali zakázku od místního kouzelníka vylovit nějaké zrcadlo z lodi, co se tu potopila asi před týdnem. Domluvili jsme se na druhy den ráno.
Během dne jsme navštívili místní atrakci „Uřvanou elfku a mluvící lebku“, oba se nacházeli v jedné jeskyni kousek o města. Jak se ukázalo mluvící lebka byl kostěj bezvěkých, který se celkem nudil takže nám řekl pár zajímavých věcí. Zaprvé nás varoval ať se k té elfce nepřibližujeme, že to je hodně mocná Úpirka. Čemuž se dalo věřit když tam byla uvězněná pár set let a když ji co chvíli propalovala voda. Varování bylo o to důraznější že ji tu hlídal.Pak nám ještě popovídal o Belurdanovi a že to on poslal to zrcadlo co máme vylovit a pár dalších věci. Jen Wexev nějak nechtěl věřit že je elfka nebezpečna tak k ní šle. Co se v jeskyní dělo nevím. Pravda je ta že nám najednou proletěl Wexev nad hlavou a s hlasitým žbluňknutím spadl do moře. Naštěstí se z něho dostal celkem rychle. Po příjemném vykládání s Kostěném jsme šli zase každý po svém. Mě se podařilo vyhlídnout takový hezký domek obchodníka s kořením a taky trošku dokoupit výbavu.
Druhý den ráno nás kouzelník vybavil kouzli, ale jediný co jsme našli byla totálně vybrakovaná loď. Evidentně nás někdo předběhl. No ale i tak jsme něco málo dostali zaplacené za snahu. Já jsem ještě večer navštívila obchodníka. Byl hodný věnoval mi nějaký finanční obnos. Doufám, že bude mít šťastný a veselý život.
Dnes ráno jsme měli vyjet, všichni byly na místě jen Wexev ne. Tak jsme se šli juknout do jeskyně (před tím totiž pořad pěl ódy na tu elfku) . V jeskyni už nebyl ani kostěj ani elfa. Jen k místu kde byla připoutaná vedla nějaká nova šachta s povrchu. V jejím ústí na povrchu jsme našli Wexeva. Málem jsme hodila šavli, v životě jsem neviděla trpaslíka na tolik kousků. No alespoň mám představu co udělá magie bezvěkých, když se dostane do kontaktu s naší. Vzali jsem alespoň 1 jeho prst a jeho věci z pokoje (ty co byly na místě výbuchu jsme tam nechali nikomu se nechtělo seškrabovat Wexeva) vyrazili na loď. Teď sedíme na lodi a přemýšlíme jestli ho máme oživit. Já jsem pro, i když udělal takovou blbost. Přeci jen mi pomohl k životu tak mu to chci vrátit. Jen doufám, že Pelor a Airen budou svolní.

20.8.2006 píše Laila / Valentina PJ Plž

en 6. – 9. měsíce září roku 203
No tak jsem už třetí den na vodě. Wexev je oživený, ale mám při tom trochu zvláštní pocit. Řekla bych že se alespoň trochu uklidni a zmoudří. No asi jsem ho přecenila, protože si nějak nedokážu představit někoho se zdravým rozume jak vyjadřuje někomu vděčnost tím, že ho honí nahý po palubě. Chudák Airen. Skoro jsem měla stejný šok jak s Axaxem. Vůbec celé oživení bylo nějaký divný, nejdřív si Pelor vyžádal oživení o půlnoci a poté co Wexev vstal z mrtvých tak měl na tváři vypálený divné znamení. Také od té doby má divné sny o té elfce. Pokud je to vše pravda tak by jsme se neměly vracet přes to přístavní městečko, vypadá to že si milí obchodník moc dlouhého života neužil.
Taky nás už dva dny sleduje nějaký kostěný drak, zatím neutočí ale i tak mám všechny věci v pohotovosti. Alespoň trochu zábavy jsme si užila když jsme namluvila s Anremem Wexevovi že nejlepší jak čelit mořské nemoci je vyšplhat na stěžeň. Takže teď máme živou trpasličí vlajku.

en 9. – 17. měsíce září roku 203
Za chvíli přistáváme tak si ještě rychle dopíšu deník.
Zbytek plavby proběhl v pořádku až na jeden incident Asi 5. den cesty si to drak najednou rozmyslel a zaútočil na naši loď. Nebo spiš se jen snesl zlomil stěžeň a odletěl. Tak nevím ale asi to má co dočinění s Wexevem a tou puštěnou elfkou. Čím dál víc to vypadá na pořádný průser, jen doufám, že mě to mine. Ale díky této události jsem se zase trošku procvičila v tesařině.
Jo taky jsme minuli jeden ostrov. Anrem říkal že je to Leviant a že to je živočich. No možná už byl dlouho na sluníčku.

en 17. – 18. měsíce září roku 203
No musím se trošku uklidnit. Ten Wexev mě už začíná pořádně štvát. Pokud si někdo dělá hovadiny tak ať si je dělá, ale ať neohrožuje ostatní. Nejen že pustil asi jednoho z nejnebezpečnějších úpírů, ale teď na nás poštval nějakého vzdušného tvora. Všechno jen jeho nedbalostí a zbrklostí. Kdyby se do toho nevložil Anrem a Li tak nevím jak by jsme to zvládli. Já tedy rozhodně ne. No ale ať to mám po pořádku.
Včera hned po vylodění, nás oslovila jedna šlechtična která měla evidentně naspěch s odjezdem. Řekla že pokud zabijeme Verdena tak že dostaneme 100zl. Díky morálním a jiným důvodům jsme to raděj odmítli. Což se ukázalo jako dobré rozhodnutí protože jak jsem zjistili Verden je místní správce města a drží to tu pěkně na uzdě. Mimo jeho hlavní vliv je snad jen přístavní část města ale to je spíš jen předsunutá vesnice. Hodně nám pomohlo že známe Belurdana, kupodivu má ve městě celkem dobry vliv. Ale i tak jsme měli utrum. Belurdan byl na vykopávkách a ke vstupu do různých části města byl zapotřebí glejt. Krom toho tu to bylo celkem dost drahý. Takže jsem si nakoupila věci do bažin a šla radši do přístavu tam to vypadalo rozhodně zajímavěji. Ostatní se rozhodli počkat na Belurdana.
V přístavu jsem rozhodila sítě jestli by se nedal sehnat kontakt na místní domorodce co žijí v bažinách. Protože pokud někdo bude vědět kde hledat baziliška tak jedině oni. No snad se někdo ozve.
Večer jsme měla ještě malé povyražení, nějak jsem si neuvědomila že mám ještě podobu té konkubíny, tak jsem musel odrážet nechutné návrhy místních námořníku. Skončilo to hromadnou rvačkou a nakonec zbouráním hospody. Toho jsme se už neúčastnila a raděj vyhledala novou hospůdku. Pozdě jsem si uvědomila, že jsem mohla někomu odlehčit, no škoda snad příště.
Na dnešek jsme se krásně vyspala, bylo mi jasné že pokud se jedná o Belurdana nemá cenu jít za ním dřív jak v 10 hodin. Což se ukázalo prozíravé. Taky jsem tam potkala ostatní. Po jeho vydatné snídani, kdy ostatní už obědvali nás pozval na vykopávky do podzemních prostor které patřili bezvěkým. Místa to byly pěkný. Mě zaujali dvě místnosti. Chrám kde byly vyobrazeni jejich bohové a kde byli k našemu překvapení jak ta vysvobozena elfka, tak Wexevova bohyně tak nějaký bůh který měl znak přesně ten samy co má Wexev na tváři. Druhá místnost byla zajímavá tím že se tam válelo neuvěřitelné množství kostí. Pokud do ni někdo jen v kročil tak se začali sbírat na kostlivce. Podle předmětů co jsme viděli na podlaze se dá soudit že mnohá s těch koster patřila odvážlivci co do místnosti v stoupil. Nakonec se nám podařilo pár těch předmětu sebrat. No a teď to začalo. Při bližší identifikaci předmětu, kdy bylo hodně pravděpodobné že něco z toho může být magické, se jedné flétny zmocnil Wexev. A v nestřežené chvíli do ní foukl. Za prvé to vydalo příšerný zvuk(něco tak děsného jsem ještě neslyšela), a zadruhé to vyvolalo nějakého vzdušného tvora který na nás začal útočit. Nebýt Anremovi a Liho magie tak nevím. Mé zbraně na to neúčinkovali. Ještě jednou něco takového udělá a já ho fakt roztrhnu. Wexev ne Wexev.
Jo abych nezapomněla po souboji se objevila nějaká ženská od Verdena a měla nějaký čachry s Lim. Tak mám pocit že si Li přijde na dost velké peníze o kterých nikdo z nás moc neví.

3.9.2006 píše Laila / Valentina PJ Plž

en 18. – 19. měsíce září roku 203
Po včerejším obědě a uklidnění situace jsem sešli do přístavu, Limu se podařilo prodat věci nalezené u bezvěkých takže jsem si doplnily trosku finance. Poté se ostatní pokusili sehnat nějakého průvodce do bažin, ale nějak neměli úspěch. Mě v té době kontaktovali tři chlapíci. Nejvíc důvěryhodná se mi zdála nabídka od jednoho, který přistoupil na platbu půl teď a půl potom.

Nějak nechápu jak ostatní napadlo, že můžeme projít bažinami pokud neseženeme alespoň nějakou podporu u Smalijců. Tady ten chlapík to nabízel, celkem jsem chápala, že nechce abych se o tom někde jinde zmiňovala. Přece jen když Bilý Tygři pořádají hon na Smalijce. Ale i tak jsem mu moc nevěřila a proto jsme požádala Anrema jestli by nechtěl jit semnou. Podle tvrzení průvodce jsme se měli setkat s tím Smalijcem asi den cesty od Bílé skály. Ostatním jsem to neříkala, ještě by to mohli někde prokecnout. Hlavně Wexev. A stejně by semnou nešli, Wexev se vody boji, Limu se do bažiny nechce, Dara a Airen nejsou moc na boj, kdyby to byla léčka. Krom toho stejně se to týká hlavně Anema. Ostatní se ještě domlouvali na jednom navštívení pozemí, takže bude bohatě času se vrátit. No kdyby něco kikslo tak máme s Anremem čas tři dny se vrátit. Pak už by mohli ostatní odjet někam pryč. No tak snad to stihneme zatím jde vše bez problému. Dnes brzo ráno jsme vyrazili. Cest byla nic moc, ale průvodce se ukázal jako opravdu zkušený takže jsem prošli naprosto v pořádku. Večer jsme dorazili k ruinám starého chrámu. Tady nas už čekal onen Smailijec, jak to vypadá je to asi nějaký šaman. Kupodivu je i ochoten, že nám pomůže výměnou za nějakou službu, jen jsem si vymínili, že to nebude nic s Bílými tygry. Teď ještě budu muset nějak vymyslet jak kontaktovat ostatní. Asi pošlu po našem průvodci správu. A mohl by je sem přivést.

Jo taky nás večer někdo magicky sledoval, alespoň to tvrdil Anrem, já se v tom houby vyznám. Ale raděj jsem mu věřila.

en 20. měsíce září roku 203
Už jsme šli spát, když do tábora dorazila Airen. Jak se ukázalo tak to byla ona kdo nás špehoval. To je dobře alespoň jsme mohli po ní poslat vzkaz ostatním. Airen odešla ráno a ja s Anreme jsem se dali na prozkum ruin. Jak se ukázalo tak jsem Anremovi pomohla víc než jsem zamýšlela protože na ruinách jsme objevili stejné znamení co má Anrem na zápěstí. Tak snad mu to pomůže, zbytek dne jsme strávili v rozmluvě ze šamanem, já se hlavně snažila zjistit základy zdvořilosti u Smalijcu ať je zbytečně nenaštveme. Jo taky jsem si kuchtila, a celkem mi to šlo.

Odpoledne se vrátila Airen, říkala něco o tom, že ostatní jsou nějací naštvaní a že ani neví jestli přijdou nebo ne. Tak jsme se rozhodli, že počkáme ještě jeden den a že snad přijdou. Jestli ne tak se budeme muset vrátit a nějak je ukecat. Ale snad to Airen špatně odhadla ostatní jen frflali.

Den 21. měsíce září roku 203
No tak Airen to špatně neodhadla. Dnes večer přišel zbytek a jsou opravdu naštvaní, ale nějak je nechápu. No pravda mohla jsem říc, že se na dva dny ztratíme. Ale co ostatní se taky odchází pryč nikdo nikomu nic neříká. Místo toho aby byly radi že jsme sehnali spolehlivý kontakt jen prskají. Daru ještě chápu ta si nikam sama nechodí tak ta má právo byt naštvaná. Ale Li ten je v prachu pořád nikdy to nevadilo. A úplně mě dorazilo jak ještě na nás svedl to že Wexev udělal v Bílé skále nějaký průšvih (co jsem pochopila tak zase nedržel tu svou klapačku na uzdě a vyústilo to v to že je na něho zase vypsaný zatykač). Copak jsem jeho chůva abych na něho dohlížela každou chvíli. Jen mě to potvrdilo v tom že jsem udělala dobře že jsem ho sebou nevzala. To by byl průser.

A úplně nejkouzelnější byl Wexev, asi se málo vybyl v Bílé skále. Nejradši bych tomu drzému skřetovy jednu natáhla mečem. A málem jsem do toho šla když mě vyzval na souboj. Jenže pak jsem si uvědomila že přece nás oba Airen neoživovala jen kvůli tomu abychom se teď pozabíjeli. A krom toho rány se určitě v bažinách špatně hojí. Tak jsem tu jeho výzvu přešla ale dalo mě to pořádnou námahu. To si bude hošan žehlit ještě hodně dlouho. Taková drzost něco mi vytýkat, on pro naši kompanii neudělal nic jen ji tahá s průseru do průseru a mě bude vyčítat že jsem udělala něco pro ostatní na vlastní pěst.

en 22. měsíce září – 4. měsíce října roku 203
Tak už je to snad lepší. Daře jsem se omluvila ale i tak mám pocit že dostávám menší porci jídla. Jestli to tak půjde dál tak (kromě Dary a Airen) zachvěli budem trpět podvýživou ?. Wexev se jestě neomluvil tak má hošan smůlu.

V podstatě se nic neděje, hned druhy den jsme podstoupily nějaky rituál diky čemuž na nás nelétá žádná havěť a vyrazili jsem. Cesta proběhla naprosto v pořádku. Cestou jsme potkali posvátné zvíře Smalyjcu zlatého hada. Něco takového už asi neuvidím. Asi po týdnu jsme dorazili do chrámu prokletých kněží. Zde už jsme týden. Je to vlastně společnost lidí kteří tvrdí že bohové ze starého světa nepřešli s lidmi a jejich místo zaujali naši staří bohové. To by ledacos vysvětlovalo ohledně Airena, chrámu Pelora a vzkříšení Wexeva. Taky se Airenn přiznala že je převtělenec. Jinak už jsme tu týden, já si kuchtím a občas si s někým popovýdám a čekáme na další kontakt.

17.9.2006 píše Laila / Valentina PJ Plž

en 5. – 11. měsíce října roku 203
Tak jsem už 6. den na cestě a zítra by jsme měli dojít k cíly. Během cesty se nic nestalo, jen se nám trošku obměnila parta. U knězů jsme se potkali s půlelfem Sivanem (trosku ukecaný, ale co se dá čekat od barda) a trpaslíkem Hruskem. Oba dva se k nám přidaly. Sivan prý k vůli tomu, že potřebuje hrdinskou inspiraci.( No nevím, ale u nás?) Hrusk zase potřebuje doprovodit do Bílé Skály. Jo Hrusk je kuchař, takového zažrance do shánění receptu jsem ještě neviděla, kam se hrabe Dara. Na trpaslíka je neuvěřitelně lajdácký ke své sekeře, když to viděl Wexev tak nevydržel a hned první večer mu jí celou vyčistil a nabrousil. Ale je s ním zábava. Mám pocit, že typickým znakem trpaslíku je neuvěřitelná naivita (další takoví). Co mě ale dožralo je, že nás opustil Anrem. Večer před odchodem zdrhl a nechal jen vzkaz, že si to jde vyřídit sám s baziliškem. Fakt jsem se na něho těšila. Bazilišek se jen tak nevidí. Krom toho mě měl pomoct kryt to, že sháním Šanar. Teď se všichni vyptávají. Nejraděj bych ho kopla. A to jsem si myslela, že už spolu vycházíme.

en 12. měsíce října roku 203
Nesnáším Anrema. Teď když bych ho nejvíc potřebovala tak se vypařil. S živými si poradím, ale co mám dělat s nemrtvými. Vždyť nemají žádné srdce nebo podobně citlivé místo kde bych je mohla zasáhnou.

Když jsme dorazily dnes k pyramidě, náš průvodce nás dovedl k nějaké šamance a pak se vypařil. Samotná šamanka nebyla moc hovorna jen mě řekla, že to co hledám je v pyramidě a že to bude chtít vrátit. Nebo něco podobného.. Z toho jsem pochopila, že je Šanar v pyramidě minimálně ve dvou exemplářích. Což byla alespoň nějaká úleva.

Když jsem sešli do podzemí pyramidy, připadla jsem si jak v nějakém strašidelném příběhu co mi vyprávěli, když jsem byla malá. Nejdřív jsme našli místnost se šesti sloupy, kde u každé byla přivázána mrtvola. Poté co na jednu z nich Wexev hodil kamen se všechny probraly a začal první boj. Zde se ukázalo jak nám Anrem chybí. To co by jsme normálně během chvíle pomlátily, tak nám teď trvalo hodně dlouho a kromě Dary a Sivena byly všichni zraněni. Já a Wexev docela dost. Díky Daře a jejím léčivým lektvarům jsme se daly do kupy. A příběh pokračoval dál.

Za jedinými dveřmi v místnosti jsme objevili chrám, oltář, dva Šanary a magickou hůl v rukou šíleného dědy. Děda byl nejdřív v klidný, ale jakmile Hrusk, nebo kdo to byl, se přiblížil blíž k oltáři tak začal čarovat. Nakonec cela potyčka skončila tím že jsme utekli ven. Já, Hrusk a Siven jsme byli oslepeny nějakým magickým svinstvem. Naštěstí to Dara dokázala spravit. Wexev stačil ještě před útěkem ukradnout dědovy magickou hůl. Nemel proti hrubé sile šanci.

Další pokus dostat se do podzemí byl už úspěšnější, mé plynné uspávadlo fungovalo parádně. Děda usnul jak kotě. Bohužel Wexev byl nějak v ráži takže místo toho aby ho jen svázal tak ho uspal navždy.

Už jsem si myslela že mám všechno za sebou. Bohužel to nebyl pravda. Když jsem vstoupila do místnosti s oltářem tak se z něho zvedlo něco podobného duchu a ze Šanarama v ruce to chtělo na mě zaútočit. Raděj jsem utekla. Jak jsem později zjistila, tento tvor se vždy zhmotní, když se vejde do místnosti a pokud člověk uteče tak se po čase zase vrátí zpět do oltáře. Sice jsem měla pár nápadu co dělat dal, ale ostatní toho měly dnes plné zuby a chtějí si odpočinout. Krom toho jsme objevili za oltářem nějakou šifru. Tak se rozhodli že se to pokusí rozlušti dřív než tam půjdeme. Teď sedíme asi půl míle od pyramidy. Ostatní luští, ale pokud mi Wexev půjčí tu dědovu hůl tak půjdu prohlídnout ještě jednou pyramidu. Krom těch Šanaru tam musí ještě něco byt.

1.10.2006 píše Laila / Valentina PJ Plž

en 12. měsíce října roku 203
Zlatá Dara a její lektvary dnes mě opravdu hodně píchli. Nejdřív to léční po zombiich, pak ta slepota, ukradení Šanarů a nakonec zase léčení.

Když jsem se vrátila k pyramidě tak jsem ji nejdřív prolezla po povrchu, tam jsme nic zajímavého nenašla. Lepší to už bylo, už v podzemí. V centrální místnosti se sloupama jsme našla dvě tajné chodby, jedna byla zavalená, ale druha byla průchozí a po pořádném průzkumu a odstranění pastí se mi podařilo dojít do bývalé knihovny. Bohužel všechny knihy byly naprosto rozmočené a zničené. Odtud vedly další dveře do místnosti s oltářem. Tehdy mě napadla taková malá šílenost, pokud by se mi podařilo skočit na oltář tak abych uchopila dýky dřív než je vezme ten tvor a podařilo se mi utéct ven tak by se to celé mohlo obejít bez boje. Přiběhnout k oltáři a vzít je jsem nestačila to už jsem zkoušela před tím. Ale takhle bych se nemusela zdržovat otáčkou a mohla jen slabím obloukem se vrátit a hlavně nehrozilo to, že když bych náhodou přeskočila takže bych vrazila do zdi za oltářem.. Čím víc jsme nad tím přemýšlela tím víc se mi to líbilo. Taky se mi líbilo že pokud mě bude ten tvor pronásledovat, bude to jen ke vstupu do pyramidy dal už bylo krásně jasné sluníčko a tento tvor byl určitě výtvorem temnot.

Po důkladné přípravě terénu (abych někde nezakopla), přípravě únikové cesty kdyby něco kikslo a posilnění Dařinými lektvary jsem šla do toho. Skok, doskok a sebraní dýk byla jedna z nejlepších akrobatických akci co se mi kdy povedla. I útěk se povedl, ale bohužel můj předpoklad že se tvor zastaví na prahu pyramidy byl milný. Ten zmetek cosi zakouzlil a najednou byla všude tma. No a pak už jsem se modlila abych se dokázala ubránit než se mi podaří ustoupit k táboru. Diky bohu ( a je mi jedno který mu) se mi to podařilo (ještě štěstí že jsem měla tu hůl). Ostatní se mi pak s tím zmetkem pomohli (hlavni slovo měli opět Dařiny lektvari)..

Po vy jasněni situace a popsání co jsme našla dole se ostatní vrátili ke svým činnostem jen Sivenovi to nedalo a požádal mě ať ho vezmu dolu do pyramidy. Zde jsme zjistili že s největší pravděpodobností oltář vyvolává tyto mrchy. Protože když jsme vstoupili do chrámu objevil se tu zase tento zmetek nad oltářem. Raděj jsme se rozhodli pro strategicky ustup. Já i Siven jsme byly pro přesunutí tábořiště ale trpaslici byly proti a Dara se taky netvářila nějak nadšeně. Tak jen doufám že ten pyramidovej maňas nevyjde v noci ven. Sice se trpaslici chlubí že by mu když tak dal další nakládačku ale moc jim nevěřím.

en 12. – 16. měsíce října roku 203
Wexev mě už fakt pořadně dožírá a Hrusk taky. Sice poslední tři dny už sekají dobrotu ale i tak. Mé podezření se vyplnilo. Ještě ten večer přišla k táboru ta bytost s pyramidy. Wexev a Hrusk už docela dost podpořeni pálenkou udělaly to co bych od nich nečekala. Jednoduše zdrhli. Díky tomu nemělo smysl vůbec uvažovat o boji. Takže po malé chvíli byly Šanary zase v rukou toho „ducha“. Nejhorší na tom bylo že jsme neměla vůbec realnou šanci něco dělat a cela má odpolední námaha přišla v niveč, kvůli dvou velkohubým a líným trpaslíkům. A pak se ještě po návratu do tábora dál společně opíjely. Jak dlouho se ožíraly nevím, šla jsem spát, ale museli vypít toho spousty jelikož ráno jsem je našla jak spí vyšplhaný až navrcholku nějakého stromu.

Ráno jsem šla za Darou která nemohla vydržet ty opilecky řeči a radši spala u pyramidy. Cestou jsem zabavila ještě kuchařku Hruska a tu černou hůl. Tu jsem pak schovala u pyramidy a knihu jsem hodila na oltář. Doufala jsem, že tak oba trpaslíky přinutím aby mě pomohli získat Šanary na zpět. No jelikož byly pořad ještě v limbu a Dara projevila zájem si prohlídnout zbytek pyramidy, tak jsme se do ni vrátili. Jaké bylo naše překvapení, když jsme nahlídli do chrámu a tam před oltářem „seděl“ „duch“ a četl si z Hruskovy kuchařky. Ještě větší překvapení jsem zažila, když Daru napadlo překecat „ducha „ aby nás pustil do druhá časti pyramidy kde jsme nebyly a ke které blokoval průchod. A k mému údivu duch souhlasil. Bohužel i další prostory byly prázdné takže jediný co jsme našly byly totálně rozložené zbytky vybaveni.

Při návratu jsme u ducha potkaly zbytek družiny. Hrusk bohužel zjistil že se dá s „duchem“ mluvit tak se právě handrkoval o kuchařku. Tu nakonec získal takže můj plán, že by to byl důvod proč mi pomoc se Šanary padl. Wexev byl strašně neodbytný s tím kde je „jeho“ černá hůl. No a jelikož Siven mu tvrdil, že ji ve své opilosti spálil rozhodla jsme se že mu to nebudu vyvracet.

Po té co jsme vyšli na povrch prohlásila Dara, že je totálně „vyšťavená“ tedy, že nemá jediný svůj lektvar a že nic neděla a nikam nejde pokud si neudělá nějakou zásobu. A abychy se ostatní vyhnuli zbytečnému boji tak se domluvil takový plán že znovu stejným způsobem ukradnu Šanary pak se dam na útěk podpořen Dařinými lektvary a ostatní zatím co budu s „duchem“ pryč vysvětí a poté zlikvidují oltář. Doufáme že tak zlikvidujeme „Ducha“ nebo alespoň bude jednoduší ho zabít. Dara tedy už tři dny děla lektvary a já si připravuji běžeckou stezku v močálech. Alespoň s tím mě pomáhají. Ale i tak si ten večer u mě pořádně ještě nevyžehlili. No nic zitr jdu na věc tak snad to dopadne.

en 17. měsíce října roku 203
Tak akce se povedla a mám Šanar. Můj druhy akrobaticky pokus byl stejně úspěšný jak ten první a pak sem si prožila vůbec svůj nejrychlejší a nejdelší běh svého života. Naštěstí se ukázalo že „duch“ má okruh asi 5 mil od oltaře takže pak byl pokuj. U pyramidy měli nějaký problém, nepodařilo se totiž odsvětit oltář a rozbití oltáře nepomohlo. A jelikož se tam objevil další „duch“ tak radši vzali do zaječích. Naštěstí nikdo nebyl zraněn. Takže vše dopadlo dobře. Šamanka nás pote co jsem ji odevzdal Šanar odvedla k nim do tábora kde každému nabydla nějakou odměnu za získáni jejich Šanaru. Má odměna byl druhy Šanar.

Jediný co mě trošku zaráží je chováni Wexeva. Sice tu hůl vytrhl dědovy z ruky ale nemohl ji považovat za svou, když děda byl pořad živy a při plné sile ani ne 100 stop od něho. Dědu jsem pak zlikvidovala já a zásluhy ostatních taky nejsou zanedbatelný. O to víc mě překvapila reakce Wexeva, když zjistil že hůl má u sebe Dara. Hned ji chtěl nazpět a chová se jako by byl jeho. Ostatním do toho kecat nebudu protože jsem jim slíbila, že co najdou v pyramidě je jejich a já nic požadovat nebudu. Ale takhle nechávají Wexevovi jediný výdělek co z toho mají a to asi hodně velký protože alespoň podle ostatních co ovládají magii je hůl dost magická, tím pádem i pěkně drahá. No ale je to jejich věc že mu to nechají.

en 18. měsíce října – 10. měsíce listopadu roku 203
Jsme u Bílé skály.
Poté co jsme strávily asi 3 dny u smalijců jsem se vydali na zpět. Při cestě jsme se stavili ještě u prokletých kleriku. Kde jsme zjistili že Anrem už dávno odešel na zpět do Bílé skaly. Doufala jsme že ho tu ještě zastihnem, Ale už je bohužel pryč. Takže si na to seřváni poslechne později. Jinak cesta probíhala bez problému. Teď jsme v Bilé skále. Bílí tygři se stahuj a momentálně tu není žádna loď. Jen doufam že ta zvěst že se stahuji kvuli tomu že nemrtvý napadly nějaké město není pravda. A hlavně že to není to přístavní město kde Wexev pustil tu úpírku.

29.10.2006 píše Laila/Valentina PJ Plž

en 11. měsíce listopadu roku 203
Tak jsme zase s Belurdanem. Myslela jsem, že se v Bílé skále trochu zdržíme ale nevím čím to zase jsme pryč a mám pocit že v této podobě se už nebudu moct v Bílé skále ukázat. Ale to i ostatní.

Když jsem přišli do Bílé skály pozjišťovali novinky, tak jsme se vydali za Belurdanem. Ten nám vše potvrdil a ještě nám oznámil 1. že se mu konečně podařilo prokopat v chrámu za místnost s kostlivci a objevit novou místnost, 2. že už ví jak se zbavit Serganina kostlivce. Nejprve šel na řadu chrám. Tam jsem zjistili že v ona objevená místnost je nějaká svatině hlídána prastarým Bezvěkým. Vždy jsem si myslela, že kostlivec jako kostlivec, věk na něm nepoznáš. Ale tenhle byl fakt hodně hodně starý.

Jak nám Belurdan řekl tenhle se sním odmítal bavit, jen když vejdeš no místnosti začne na tebe útočit. A on tedy Belurdan by po nás chtěl kalich, který byl na oltáři. A tak jsme šli do akce. Nebo lépe řečeno jsme zírali jak Wexev ze sebe dělá nějakého uctívače a s květináčem v ruce se snaží o blbnout bezvěkého. Poté co mu bezvěký kytku zastřihl jednou ranou obouruček to radši vzdal. Má a Hruskova akce byla úspěšnější. Oba jsme šli velice uctivě každý po jedné straně svatině. Bezvěky se nějak nemohl rozhodnout na koho má jít dřív a když vstoupil Wexev zase ze svým rádoby uctívačem bylo rozhodnuto koho podaruje ránou mečem. Byl to Wexev.

Teda nikdy by mě nenapadlo jak je ten Hrusk mrštný u toho kalichu jsme byly zaráz a i společně ho vzali. Pak následoval úprk (kalich jsem mu radši přenechala). Byl to takový hezký zastup Hrusk, já Siven, Dara Belurdan a Wexev. Ten nevím jak a proč, ale běžel s mečem Bezvěkého. Zastavili jsme se až venku před chrámem. Milně jsme se domnívali že to Bezvěký vzdá. Nevzdal a běžel za nám. Nebo spíš za nimi. Hrusk s Wexevem si evidentně řekli, že by nebylo od věci, když by se setkala magie Bezděkých s magii Serganina kostlivce. Tak to vzaly k Belurdanovi domů, za nimi běžel bezvěký, Belurdan a Dara. Já ze Sivenem jsme naznali, že když už je svatině volná nebylo by od věci ji pořádně prohlídnout. Ukázalo se Li byl poskočnější. Evidentně tam něco našel (podle stop v prachu), ale co to nevím. Po prohlídce svatině jsme se vydali zpět k Belurdanovi. Co se dělo uvnitř vím jen z vyprávění. Věc se měla tak že Kostlivec pral do bezvěkého přes Hruska jedno útočné kouzlo za druhým, Bezvěký aniž by to s ním pohlo utočil na Hruska. Hrusk mlátil bezvěkého a kolem poskakoval Wexev. Celá věc skončila tak, že Wexev zhodil kostlivce na Bezvěkého ale místo očekávaného výbuchu se jen kostlivec rozložil. Bezvěkého to evidentně přestalo bavit a odešel. Na to Belurdan prohlásil „stejně se složí“ a vzápětí zapálil nějakou šňůru. Pak prohlásil že on opouští město a byt náma tak ho opustíme taky. Z jeho výrazu nám bylo jasné, že by to pro nás bylo lepší. Když jsme procházely bránou ozval se výbuch a jak jsme pochopily to právě vybuchl Belurdanuv dům. V přístavu jsme nasedli na člun (nebo spíš taková větší kanoe) co měl Belurdan. Ted jedeme do bažin najit nejaké vhodnější místo na odpočinek. Dara potřebuje vyrábět takže se tam asi nějakou chvíli zdržíme.

en 12. – 15. měsíce listopadu roku 203
Tak po dnu jízdy a třech dnech odpočinku jsem se rozhodli že to vezmeme kolem mrtvého močálu vypadá to na nejrychlejší a snad i nejbezpečnější cestu. Ty tři dny se nic nedělo jen jsem si trochu cvičila a trošku drážila Belurdana. Je z něj čím dál tím větší snob. Nechtěl hlídat tak jsem mu do jeho magické postýlky dala trošku jemných bodlinek to ho donutilo být vzhůru. Bohužel i nas jelikož pořád brblal. Tak zítra vyrážíme, fakt se začínám těšit až z těch bažin vypadneme. Už je hodně sychravo.

en 16. – 30. měsíce listopadu roku 203
Tak jsem za bažinami a zítra jdeme do hor. Konečně pevná půda pod nohama.

Cesta bažinama byl zezačátku celkem v pohodě, pak jsme ale narazili na místo kde bylo velké množství ztroskotaných lodí. Wexev tam samozřejmě vlezl. Tím probudil hrůzné divadlo kdy se nám před očima začala odvíjet bitva, která se odehrávala před dávnými věky a já si s hrůzou uvědomila že to je bitva mích předkům, která dala podmět ke vzniku naši rasy. Trvalo to asi dva dny než jsme z toho vyjeli. Bylo to hrůzné a poučné. Možná se někdy i vrátím ale rozhodne ne v nejbližší době.

en 1. – 5. měsíce prosince roku 203
Konečně nějaká vesnička. Nato jaká je roční doba nám počasí celkem přeje. Až na ty dva dny kdy jsme čekali na lepší počasí byl přechod přes hory celkem v klidu teď jsme u vesničanu jíme Dařinu teplou večeři a já se opravdu těším na to až si zalezu do sena.

Nahoru