Plzovo DnD

de se budou nacházet veškere kroniky a zápisky z her ale nově je tady možné nalézt i různé varianty psané různými členy našeho nesourodého společenstva. Vyhlásil jsem totíž, že za zápisky dávám zkušenosti a podle toho to také vypadá hráči se více snaží. Jak se jim to daří a jak se to daří mě si můžete přečíst. Jen ještě poznámka pro hráče pokud píšete kroniku na nejlépe v Notepadu a posílat jako .txt tak zamezíte zbytečným překlepům a chybám které se můžou vyskytnout při kopírování do .php souborů.

4.6.2006 píše WexeW PJ Plž

otkal jsem ji pár let zpátky. Byla kouzelná. Ametystové oči, drsné vlasy směsi nejčistšího adamantia a zlata. Byla nádherná a přitom tak netypická na trpaslici. Zahrnul jsem ji svou láskou a vším, co jsem jen dokázal vytvořit v době co jsem pracoval jako umělecký kovář v otcově dílně. Vzpomínám na ten večer, kdy se se mnou loučila. Že musí jít dál. Nemám ji prý hledat, ale že bude vždy se mnou. Však s posledním polibkem jsem v sobě ucítil sílu. Sílu přece jen ji následovat a jít dál, pryč z tohoto pochmurného a temného trpasličího království. Protože i když jsem věděl, že ji možná již nikdy nespatřím, moje touha najít ji byla o to silnější. Hledal jsem ji všude. Nikdo ji neznal. Hledal jsem ji v zápisech, kronikách a u stařešinů. Předával jsem její odkaz, její sílu a krásu dalším trpaslicím a trpaslíkům. Prošel jsem všechny chrámy a ptal se všech. Nikdo neslyšel o jejich fialkových očích. Jen v náznacích jsem ji cítil v každém tvoru, kterého jsem cestou potkal. Tu sílu, tu něhu. A zase šel dál.

Mé putování mne nakonec zavedlo napovrch. Do elfích lesů, lidských městeček a vesnic a orčích osad. Občas mne vyháněli poté co jsem pocítil touhu cítit zase ty fialkové oči v mé hlavě. Mnoho žen mne chtělo následovat. Ale já zase šel dál, protože to nebyly ony i když jsem ji v nich cítil. V poznání je síla. Ve víře v ty fialkové oči je zase moje síla. Zvláštní. Nemohu si vzpomenout, jak se jmenovala. Řekla mi vůbec svoje jméno? Nevím.

Putuji nejradši v noci. Nebe plné jasných hvězd mi připomíná pochodně v našich hlubinných síních. Občas se mi zasteskne. Lesy. Zvláštní to kytkovitý útvar. Je v něm velká síla. Zlo i dobro, magie přírody. Jeden však musí být na pozoru. Proklet buď ten den, co namne bafla ta malá víla. Byl jsem příliš zahloubán do vzpomínek a moje trpasličí reflexy zaúřadovaly. Chudák malá. Nesl jsem ji 3 dny, než jsem narazil na to Zaklínačské panství a jednoho potřeštěného Orčího druida, který tvrdil, že je gnóm a ujal se jejího těla.
Možná to však nebyla tak prokletá noc, kdy jsem ji přefik vejpůl. Na hradě byla podivná skupinka dobrodruhů a mezi nimi ona. Elfka se smaragdovýma očima. Jasně jsem cítil její sílu a krásu. Prý je to posel bohů a musí být chráněn. Ujal jsem se jí. Zatím se tváří odtažitě, ale to se poddá. Hmm, cestování ve skupině je lepší, než samota. A jak je vidět, mnoho tajemství ohraničuje tuto družinu. Had se proplétá v osudech těchto lidí. Moje poznání se ale s cestou s nimi velmi prohlubuje. Učí mne tajemné rituály, které mi umožní hledat pomocí mé síly další síly v okolí. Možná jsou poněkud výstřední, ale fungují.
Některé členy tohoto společenstva je vidět jen zřídka, neb jdou stále ve skrytu. Možná pro jejich temnou minulost? Kdo ví. Já ale musím hlídat božskou Airen.
A zase se temnota kolem naší skupiny začala stahovat a to v malé vesnici, kde nemrtví povstali. Tajuplné intriky čtyř podivných žoldáků z řádu Hada se na nás pokusily onu vinu svalit, ale my byli chytřejší. Uvidíme kdo z koho. Měl jsem se co držet, abych je se svou sekerou neseznámil. To ale není moje častá cesta. I když má trpasličí krev občas vře. Má ametystová kráska mne však učila klidu a pokoře. Ale je to těžké .....

18.6.2006 píše WexeW PJ Plž

hra šla dál. Občas si připadám jako blázen, když vidím, jakým způsobem si zde lidé hrají a jak se snaží hodit vinu na druhé. A my se do jejich hry přidali. Nakonec jsem v ní ale nalezl zalíbení. I když to, že na mne vybafl mrtvý hrobník, zrovna, když jsme za ním šli mne zrovna moc nepotěšilo, ale přesto, vidět zklamaný pohled Anrema, který skoro ani nestačil vytáhnout měč a už bylo po zombíkovi, stál za to. Sice mne potom dali do Ehmm ochranná vazba tomu říkali? Asi jo, a i když chlívek neodpovídá mé představě o šatlavě pro 3 lidi, kde jsem já zároveň s Hospodským a Prvním podezřelím ztrávil pár chvil, tak jsem se nažil navodit přátelskou atmosféru, ale přeci jen musím ještě pilovat své řečnické schopnosti.

Vávru za chvíli pustili a tak tam byla docela nuda, kterou jsem si zpříjemnil sekáním dříví na dvorku a následnou opravou vysazených dveří do šatlavy a hledáním nového špalku, protže talidská práce je fušeřina. Ani dřevo ani špalek prostě nestáli za zlámanou grešli. Nakonec jsem dostal za úkol hlídat toho sedláka ale to byla taky docela nuda, tak jsem ho přikurtoval skobama metr nad zem na stěnu, vypadal jako veselá hvězdička na noční obloze a ponocný mu stejnak dělal společnost, tak aspoň někdo se nenudil. Večer jsem si zpříjemnil posezením v hospodě a chvilkou s dalším bodem hry, vyhni se jedu jak můžeš. První zkouška mi vyšla, ale pivo co jsem zamýšlel nenápadně vylít nakonec skončilo na jednom z protivníků a druhou fázi zkoušky jedu na meči při souboji jsem jaksi neustál. Ale bylo to fér. Ale jinak zase nuda a nuda a podezřívání. Chm, budu se nad sebou muset zamyslet, protože i když jsem hlídal jak se dalo, kouzelník mi podřízl mého svěřence. Zaonačil jsem to tak, že jsem spálil projistotu důkazy i se šatlavou, ale v tu chvíli jsem měl na krku další obvinění ze zanedbání péče a dvě mrtvoly navíc a tak mne zavřeli prozměnu podruhé, do sklepa hospody. Nevím proč, ale ty ohníčky se mi začínají líbit. Asi mi připomínají něco z toho žáru co v sobě měla má ametystová kráska. Vlasy barvy ohně. To bude ono. Můj útěk pomocí mého ticha, rychlých noh se kterými jsem vždy běhal za dámami a neviditelnosti od Alchymistky Dary byl prostě skoro dokonalý. Sice se mi nepovedlo probourat podlahu přímo pod kouzelníkem, ale hrdinně jsem opustil s ohnivou koulí v zádech hospodu a ani sem nezkřivil nikomu ani vlas, takže hra by mohla pokračovat dál. Jenže družinka ani vlese ani stodole krom pacifistky Airen nebyla a tak jsem jen z povzdálí smutně sledoval marné hašení hospody a podivný rej kdesi ve stodole, který završil souboj, popsaný mi později Anremem, který skončil smrtí Valentiny a pomalým odchodem zbytku družinky z vesnice. Škoda. Byla to zábava.

*Druhý den dolétl doprostřed náměstí velký lesní pták s přivázaným vzkazem adresovaným kouzelníkovi Derniusovi*
Nazdar hoši. Moc se mi to tady s Vámi líbilo a rád si zase někdy zahraju tu hru kdo z koho, ale tentokrát jste vyhráli vy a tak pudu dál. Škoda Valentiny,ale byla to káča. Vesnici Vám teda necháme, jen bych prosil, abyste mne nezatěžovali takovejma věcma jako je zatykač - to bych se musel snažit to nějak urovnat, ale když ho napíšete na Traxaxe Mublaxe - trpaslík blondˇák, obarvený na černo se zelenejma očima a obrovskou sekyrou , tak mne potěšíte a budu se na Vás zase těšit do budoucna.(Lezl mi totiž v městě Dálava pěkně na nervy). Tož zdar a veselé vyvolávání čeho chcete.

P.S.: Vašemu válečníkovi přeji nějakou pěknou holku - třeba tu od sedláka. Bude teďka taková samotná chudinka....

2.7.2006 píše WexeW PJ Plž

o, milá Val to vážně nepřežila. Asi ti tajtrdlici jsou silnější, než jsem čekal. Škoda jí, byla docela milá. Jen mi nejde narozum, že se prý proměnila v nějakou tmavovlásku a je starší. Jak to ale vypadá snad půjde zachránit. Airen se totiž prokecla, že ji půjde oživit. Jen mít aspoň její tělo. A tak je to zase na nás na chlapech, abychom z toho tu holku dostali. Anrem se skovává v lese a tak to zbylo na mne a na Lim. Neviditelnost je krásná věc.

Dokonce jsme museli zapřemýšlet nad malou hříčkou, jak dostat mrtvolu Val velikosti 10 skrze okno velikosti 8. Připomíná mi to důl. Taky jsme tam občas řešili závaly a tahání zbytků trpaslíků skrz mezery mezi balvany. Vypadali stejně. Ale co, když už ji může někdo oživit, tak pár pohožděnin nebude problém.

A milá Val zase skotačí mezi námi. Projistotu jsme se ale vyhnuli vesnici, já poslal vzkaz těm zmetkům a vyrazili jsme do dalšího města.

Grrrr, vážně to byli zmetci. I přes můj přátelský vzkaz je na mne vypsaná odměna a tak mi nezbývá nic jiného , než se ustrojit za dámu. Sice ta podprda trochu tlačí, ale musím uznat, že mi to pořád moc sluší. Taky se mi už podařilo hlásat více víry v moji milovanou Fialookou, ale ne každý je pro to pochopení, že Láska hory přenáší a každej je hrozně dogmatickej a zastaralej. Hehe, prej se měla vdávat. Asi pro ni nebyl ten pravej. A ten chlapík se kterým se spustila potom docela ušel. Jenom nechápu proč to pobouřilo celý město. Ach jo. Nikdo mi tu nerozumí. Vždyť všcihni byli přitom tak šťastní. Ale alespoň se začína rozšiřovat více a více lidu, kteří o mé milované něco vědí. Láska nejde zakázat a proto bude moje Fialooká ta nejzářivější bohyně pro celý svět a já budu pak po jejím boku. Ale je vidět, že náš věhlas začíná růst, protože nás už kontaktovala místní quilda nevím čeho a zachránila mě a Limu život. Jen chtěli abychom došli do Bílé vody a že nás tam někdo kontaktuje a pár dalších serepetiček, které jsem už naštěstí zapomněl.

6.8.2006 píše WexeW PJ Plž

estou necestou s různými malými problémky pokračujeme dál na jih za tím zatraceným baziliškem. Ono sice se říká, že občas směr není důležitý, důležitá je právě ta cesta, ale čím jsme blíž jezerům, tím z toho mám divnější pocit. Fuj voda. Ale bazilišci žijí na jihu, tak deme na jih. Sice z toho nic nebudeme mít, ale tadle grupa je docela zajímavá a hlavně tu máme tři holky a tak to stojí za to. Však je jednou přemluvím, ať se zůčastní bohoslužby a určitě se jim to bude líbit. A vzhledem k tomu že Val umí měnit svoje proporce, mohla by z ní být dobrá kněžka…

A je to tu. Přístavní město plné opilých námořníků, lidiček a pokušení pro nezasvěceného. A dokonce prý i mořské pany a podivná kráska v jeskyních.

Mno, zase tak žhavý to nebude. Pannu tu mají prej jen jednu a tu mi ukážou až zítra ráno a Kráska v jeskyni je jakási siréna připoutaná ke skále. Hmmm, ale rozhodně do sebe něco má, ze smrtelných žen jsem ještě nepotkal takovou krásku. Že bych ji koknvertoval na víru?. Na fialookou však milá dáma ale nestačí. Ale upovídaná to teda je. Ještě že jsme měli ty ucpané uši. Zbytek grupy jen probral nějaké kosti a já si oddlabal vyloženě magickou zrezivělou mříž a pak za neslušné gesto dostal magický kopanec až do moře. Teda, ta si ale umí oteřít ta svá roztomilá ústa chudáček. Asi se tam musela ta tisíciletí nudit. Už by s ní měl někdo něco udělat a když tu jsem já a nikdo jinej mi nepomůže, tak to je na mně. A tu se zrodil v mé báječné hlavě plán na její záchranu. Řetězy má určitě magický, ale skála za nimi magická není. Tak zatímco zbytek družinky prolízá 3 dny hospody, tak já pilně po nocích pracuji na eliminaci skály.

První den ve městečku jsem si ještě zašel za námořníky pro mořskou pannu, ale nakonec se ukázalo, že to byli jen zvrhlíci. Zapomněl jsem totiž, že jsem pořád převlečen jako svůdná trpaslice a staříkům se zachtělo. Tož jsem je seznámil s naší bohyní. Aspoň týden nebudou moct ještě chodit. Chudáčči.

Volné chvíle pak trávím pilováním mříže, protože magický materiál je magický materiál a ak si ten jemný prášek zakovávám do sekyry. Sice to nebude úplňe 100 procentní, ale proti různé nemrtvé havěti to pomůže.

Při skupinovém průzkumu pobřeží a jeskyně se sirénou, která je ve skutečnosti nějaká bohyně(hmm, škoda, tu asi nekonvertuju, ale mohla by mou fialookou znát) jsme narazili na jakousi mluvící lebku. Chvíli jsme s ní pokecali, ale volání přírody mne o kus rozhovoru připravilo. Byl to jakýsi bezvěký, který nás varoval, že prý tam hlídá onu Elvanessu. Hlídal. Třetí den, kdy se mi ji povedlo konečně pustit – cho choo, 1000 let je tu zavřená a mně, wexewowi se povede ji osvobodit. Malinkým , stěží poznatelným detailem pak byla ta magická střela, co na mne poslal ten bezvěkej. Zmetek. Kdybych aspoň při hodinách magie, dával pozor. Ono prý existuje něc jako negativní magie a ta zreagovala s mojí ochranou magiií. Bum, plesk………..

********* Chvíle astrálního ticha a nudy ***********

20.8.2006 píše WexeW PJ Plž

a onom světě bylo krásně. Apoň chvíli. Pak zase šeď a podivný chlapský hlas. že by Pelor? Mno nějak to kolem zářilo, ale moh to být i bůh ohně či jiný. Vynadal mi, neuctivě mne nazval nějakými zajímavými slovy, které jsem projistotu už zapomněl a že mám odčinit své hříchy a to že jsem pustil s Elvanessu, se kterou jde na oběd. Hmm asi mámení. Rozhovor zněl asi takto:

W:Zdravim o mocny Pelore. Hmm, nevidels nekde moji Fialookou ?
Pelor: Jednu jsem schytal až ses v nicotném prostoru který tě teď obklopuje zamotal třkráte dokolečka. "Nikdy neoslovuj boha a čekaj až on začne, ozval se hlas". "Tak ty jsi uvolnil Elvanesu? "
W: Pokud se jedna o tu roztomilou damu, ktera trpěla tisice let pripoutana ke skale, mucena vodou a svetlem, tak ma odpoved zni rozhodne ANO
Pelor: Prask zase jsem jednu schytal. "Jak to mluvíš s bohem? Co oslovení a úcta to už všichni trpalíci zapomněly na dobré mravy?"
W: Omlouvam se ooo boooože, ale rád vidim s kym jednam a urcite vite, ze mou jedinou slabosti a touhou je ma Fialooka. Ma duse vsak byla odtrhnuta od tela za mou schovivavost vuci te zajatkyni a putuje tu meziprazdnem, kdyz sem uslysel jakesi hlasy. Byl to Vas hlas…
Pelor: Ty drzý trpaslíku já jsem tu abych rozhodnul zdali tě vrátím zpět abys odčinil to co jsi způsobyl a nebo abych tě navždy připojil k mému vojsku.
W: Mistre, zeptam se hypoteticky, protoze ma duse je bezradna - veril by jste nejake uzvanene lebce, nebo slicne dame, ktera rozhodne trpi ? Stale nevidim nic, co jsem mohl zpusobit. Pokud je vsak ta dama necim vina, urcite to jiz odcinila svym nehoraznym utrpenim ...... souhlasite se mnou, O Boze ?
W: *stale v hlave myslim nad tim, co mi to udelali za nespravedlnost, kdyz mne zabili jacisi bezejmeni a jeste k tomu nemrtvi, kdyz sem osvobodil tu damu. A myslim na Fialookou..... *** pokud by se dostal o myslenky niz a provedl rozbor uslysel by... Ty zmetku, jedine ma fialooka je hodna meho ucitvani, ale jsi buh a tak verim i v tebe a nepopiram te. Jedinae ale ma fialooka ziska mne*poklekam *
Pelor: Ha ha ha ha ha ha ha tak tohle se povedlo Elvanesa a mohla se zlepšit to je skutečně dobré. Ty ničemný trpaslíku aby jsi viděl dílo zkázy které sji zavinil dám ti možnost spatřeit Elvanesu ještě jednou. navrátím tě na zem a spojím tě s ní navěky užijsi to protože se z této noční můry jen tak neprobereš. ha ha ha
W: Prominte jeste jednu troufalost od nezdvorileho trpaslika. Mou fialookou jste nekde nevidel ?- ptam se zdvorile, i kdyz v srdci lehce zurim ....
Pelor: A ven ty mrňavej skrčku klást otázky bohům, a to si říkáte starší národ. no kam ta mládež dneska spěje to je hrůza, no nic já jdu na ten oběd za Elvanesou.
W: mezi vousy si zabrmlam,* tak si to uzij, pockej az se k ni dostanu za nejakej cas ja*
.....a s těmi slovy se Wexev probudil v podpalubí nějaké lodě vedle něj kleči Airen a vypadá to že právě něco sesílal za kouzla a Wexev ja samozřejmě nahej.

Faktem je, že probrání na houpající se podlaze, úplně nahý mne lehce zaskočilo. A když se ke všemu nad ámi sklání sypatická Airen a vy jste úplně nazí. Hmm, co by z toho pro vás plynulo? I když si mé poděkování za oživení nechala ujít, stejnak jsem jí vděčný. Prej ze mne byla docela nechutná hromádka. Ještěže jsem nechal všechny věci v hospodě a ty přežily. Hlavně sekyra.

No a teď spolu putujeme na hnusné kolébající se lodi, v noci se mi zdají krásné sny o Elvanesse nevím proč s armádou nemrtvých a Fialooké a dny trávím v koši na stěžni, protože to tam nejmíň houpe a je mi tam nejlíp, jak mi poradili kamarádi. Jenom mám pocit, že Li už začíná trochu dostávat senilitu, protože jeho rady ohledně Val se minuly účinkem a naddto jsem ještě od ní dosteal pár facek a kopanec. Ale jinak se cestou nic krom útoku kostěného draka a setkání s plovoucím ostrovem, na kteý jsem chtěl zajít, ale ostatní ne, podstatného nestalo a příchod do městečka na okraji bažin byl pouze provázen zadáním neurčitého kontraktu na místního starostu- upíra za 100zl, prostě klasický život a pořád se něco děje, tak proč bych si měl dělat starosti. Jdeme si užívat.

Ono to s tím užíváním ale asi moc nepude. Už jen dostat se do městečka nad vesnicí, kdy celníci čacují horem dolem, je problém. Ale každý to vyřešil po svém. A nakonec jsme všichni jako šťastná rodinka našli dokonce Bellurdana, jak pobívá v tomto městečku. Zajistil si práci na vykopávkách a hledání v podzemí a dokonce objevil první zmínku o mé Fialooké. Na zplesnivělé stěně bylo objeveno jejjí jméno…… Merilda . Stejnak se mi ale jméno Fialooká líbí víc. Je čistě moje. Veselou prohlídku podzemí, kde zase magie funguje zig zag, takže jsme radši nekouzlili, jsme završili sportovním kláním užij si s kostlivcema a vyhraj cenu. V místnosti plné kostí, kde se daní hnusní tvorové neustále sestavovali se povalovali ceny – různé šperky, brože atd a dohromady s Val a Anremem a nakonec i s Bellem jsme jich pár ukořistili. Mně se povedla jen flétna, ale je to dlouho, co jsem si zahrál. Celkem jsme získali něco kolem 13 předmětů, z toho jeden se zápornou magií a moje flétna byla taky kouzelná. Asi se na ni bude dát hrát dobře. Ale spíše také ne. Vydala docela zajímavý skřek a kde se vzal tu se vzal vzdušný vír a metal blesky. Každý z družinky pak podle svého gusta pomohl,ale mezitím to trochu rozházelo bellův baráček. A nevím proč se na mne vztekají vždyť po dvou mých ranách se to stejnak rozpadlo a někdo to vyzkoušet musel, ne? Víte kolik stojí magická detekce? Ale moji flétničku mi zabavili a tak jsem dostal jen podíl na zisku, který jsem stejnak splatil jako dluh Limu.

3.9.2006 píše WexeW PJ Plž

ůj milý deníčku. Konečne jsme se zase trochu víc porozhlídli po tom zabahněném městě. Domluvila se přes Liho výměna peněz za ukořistěné šperky, takže z toho něco konečne kápne, protože se zase nechci dál zadlužovat. Koukám taky, že tu neuctívají pořádně žádného boha, tak se budu dneska činit. Anrem pořád hledá něco o Baziliškovi, tak sme si řekli že mu pomůžeme. I já se konečně trochu posnažím a tak jsem se začal poptávat místních po nějakém průvodci do bažin. Bohužel moje snaha vyšla vniveč. Jen jsme ještě dostali kontrakt na toho Belurdanova kostlivce a domluvili si na další den S Belurdanem, že půjdeme do podzemí dostat ven další šperky, které tam určitě zůstali.

Ranní probuzení ovšem bylo trochu matoucí. Zmizel Anrem s Valentinou. Nu což, asi šli na lov, či pro nějaké další informace, ale vzhledem k tomu, že se nevrátili do oběda, tak jsme po nich začali pátrat. Jediné, co jsme ale zjistili bylo to, že odešli s nějakým týpkem pryč. Proč aspoň nedali nic vědět? Proč se s nima vůbec zahazuju, když si stejnak dělají co chtějí a to jsem se jim snažil s tím baziliškem pomoct. Hmmm, třeba už někde tlejí u bahnitého dna. V podzemí jsme žádné šperky už neobjevili a tak mi nezbylo nic jiného, než kázat víru a připravit večerní mši. Mezitím však Airen zjistila pomocí své magie, že ti dva(tři) jsou kdesi daleko v rozvalinách a dělají si ohníček. Zmetci. Proč sakra nedali nic vědět? Jeden se strachuje, jestli s nima nic není a oni si dělají piknik. Todle budou muset vysvětlit.

Hmm, večerní mše se krásně vyvedla, dokonce jsem se držel na uzdě a vše bylo krásně pokojné. Jen ti dva pasáci, co si přišli pro výpalné, celejch 5zl, že jim prej šlapou holky zadarmo. Hehe, tak jsem jim ulít. Ti koukali. radši ale budu spát společně s Lim a Darou. Aspoň na ně je spoleh a Val s Anremem je taky pěkně štvou. Další den jsem už jen pomáhal v té hnusné bažině sbírat bylinky a dara mne přesvědčila, že dobré jsou i v korunách. Byly. Jen ten šplh mi moc nešel, tak jsem tam vyletěl. A na večer dolítne Airen, že prej ti dva chcou, abychom za něma došli. a proč? To nám neřekla. Tak oni si bez vysvětlení zmizí, nedají o sobě vědět a ještě chcou, abychom jen tak za nimi došli. Z toho se budou pěkně zodpovídat. Mám chuť někomu rozbít ...... A to ještě k nám v noci vtrhnou zase ti vymahači a sápou se na Daru. To sem tak nemoh nechat a jednoho uzemnil. Je vidět, že lidi sou slabí, když nepřestojí ani dvě rány sekerou. Akoráte ty posily, pro které doběh ten druhej se mi moc nelíbily, tak jsem noc ztrávil v uloupené loďce. Brrr, ztrávit 6 hodin sám v bažině se mi moc nelíbilo a tak jsem nespal. No a jako vrchol všeho musím doplatit průvodci za sebe 5 stříbrnejch, protože je na mne ve městě odměna 10zl. Celou jednu třetinu z mého malého jmění si ten zmetek vzal navíc.

Krev ve mně pění, že se neznám. .............

Cesta k těm dvoum zabrala celej den a oni jen, že si prej na nás nevzpomněli, že by měli dát vědět. A to jestě ten fracek Valentina, odmítla výzvu na souboj. Však někdy uvidí....... Já možná dělám blbosti, je na mne odměna, kvůli mé víře a zdejšímu systému to nevysvětlím, ale todle je vrchol..

Zbytek cest za baziliškem zatím aspoň vypadá zajímavě. Zlatá dešťovka, šaman, co umí fakt účinné obrázky na kůži a vesnice vyděděných kleriků, co pátrají po svých pravých bozích. Moje fialooká je jedním z nich. Trochu se tu zdržím. Jen se nebudu hlavně bavit s Val a Anremem, protože je vidět, že na ně není v žádném případě spoleh a často si říkám, že se na to tady prostě vykašlu. Stejnak nás vůbec nepotřebují, když se k nám takto chovají.......

17.9.2006 píše WexeW PJ Plž

kleriků je ale veselo. Nechají si povídat o mé Fialooké a dokonce jsem nasel jednoho krásnýho barda, co je ochoten mi o ní složit písničky. Dobrej týpek. Takovej křehkej půlelfík, ale tvářičku má moc pěknou. A ¨ještě jedna veselost nám přišla, a to pomocný kuchař a bojovník v jednom – trpaslík Hrusk. Krásy moc nepobral(aspoň mi nebude konkurovat). Anrem se totiž zase po svém někam k nelibosti Val zdejchnul, ale ostatním to bylo jak vidím jedno a mne už taky přestaly bavit ty jeho neustálý depresivní výjevy a odchody. Hrusk je z jinýho těsta. Akorát se ani o sekyru postarat nedokáže. Tak klábosí celou dobu s Darou o receptech, já mu olejuju a brousím sekyru a Sivan - ten elfik- pěkně zpívá. Val zatím jen trucuje, ale stejnak není co dělat a mne zajímají ty tetování a kresby, tak jdeme s ní a průvodcem do bažin.

Prohlídku tetování z blízka jsem si už udělal. Jedna stará šamanka nás čekala u pyramidy a já si ji stihl celou detailně obkreslit. A konečně jsem se dozvěděl, co tu vlastně děláme. Val potřebuje jakousi dýku. V pyramidě jsou dvě a jedna připadne té šamance. Ok, tak deme do toho, aspoň nám Val bude vděčná za pomoc. Ještě sjem navrhl rozdělat tábor aspoň kus od pyramidy, ale uvidíme až potom, co je v ní….

Chodba a místnost. Zatím nic moc. Ale to, že v místnosti visí 6 mrtvol, čpící černou magií mne příliš nenadchlo. Fuj, takoví hnusní zombíci se z toho vyklubali. Asi se jim nelíbil ten 20kilovej balvan co jsem po nich hodil po domluvě s Hruskem a Val. To byla bitka. Nemít ochranu před nemrtvýma, musel bych se asi zase setkat s tím tatrmanem bohem. Hrusk se ukázal jako vítaná pomoc, Val se otáčela seč to šlo, Sivan zpívala a střílela, Dara házela oheň, Li kouzlil. Prostě pořádná spolupráce. Zombici to nerozchodili a my šli dál. Do podivné svatyně s ještě podivnějším staříkem, který o sobě tvrdil že je nesmrtelný a že jsme ho připravili o jídlo. ON TY ZOMBIE JEDL. Fuj.hnedka se mi zhnusil Ostatním to lale nevím proč nevadilo. A na oltáři za ním naše dvě dýky a kus pláště. Jenže se staříkem začaly být problémy, hlavně když zakouzlil a všichni jsme oslepli. Myslel jsem si , že to je tou jeho holí, tak sem mu ji cyrazil z ruky a sebral. Hohoooo, povedlo se a mám magickou hůl nejvyššího klerika nějakýho nekroboha. Val se ho snažila celou dobu zaříznout a poskakovala furt podle zvuků kolem, ale nedařilo se. Tak jsme všichni zdrhli ven. Daře se naštěstí podařilo nás té slepoty zbavit a tak jsem já a Val šli ještě jednou na kousek dovnitř. A stařík hned za náma. Hmm, nevím, co to měla Val v tom flakonu, ale bylo to sakra účinný. Dědek sebou švih paralyzovanej a už jsem ho vázal nekromanta jednoho starýho. A protože takovíto nečistí pobudové tu nemají co dělat jsem ho chtěl dekapitovat. K mému úžasu ale moje polomagická sekyra nějak nezabírala. Ale ať žije improvizace .. pár ran jeho vlastní holí a bylo po něm. Zase je o jednoho temného kanibalistického padoucha míň. A že byl tuhe? Krokodýli se o zbytky porvali pěkně.

1.10.2006 píše WexeW PJ Plž

Tábořiště jsme vymítili asi půl kiláku od pyramidy a Val jsem na úpis půjčil svoji novou magickou hůl. O to více mne překvapilo, když za hodnou chvíli se začal přibližovat obří mrak tmy, v něm Val s dýkami a holí a nezvládala. Tak jsme se do toho s Hruskem obuli. Hmm, poč mám pocit že se mi nedaří? Tma tmoucí mi udělala takovou námrazu na kůži, že jsem z toho zase málem pošel. Ale stín taky naštěstí nevydržel dlouho. A tak máme co oslavovat. Val má dýky, já život, Hrusk kořalku a Sivan chuť si zaplkat. Takovou srandu bažina snad nezažila. O to větší šok jsem měl, když se za mnou a Hruskem zjevila zase ta tma s červenýma očima. Špatně jsme se ale pochopili a každej z nás zdrhnul jiným směrem. Naštěstní my trpaslíci ve tmě vidíme, tak jsem z křa pozoroval, jak stín dolétl k Val, Daře a Sivan, o čemsi klábosili a stín šupajdil ke mně. Trochu mrzlo, ale já mu vysvětlil, že hůl mu nedám a dýky is odnesla ta šamanka co jsme s ní jednali. Stín to pochopil ale nevím proč zalétl zase zpět k ohni a pak pryč.

U táboráku mne a Hruska čekaly jen zděšený Sivan a Dara, Nasraná Val, že přišla kvůli nám o dýky. Sakra proč kvůli nám? Už jsem ten den neměl ani jedno kouzlo a vím, jak se mnou ten stín zamával předtím. Mohla se skovat někde v lese. Ale přežili jsme a dýky seženeme zítra. Takže nastala velká oslava. Pilo se a jedlo, Sivan se k nám přidal ale tu pálenku co poslala Val nejak neztrávil a pěkně se …… no, co budu povídat. Musíme ho trochu vytrénovat. Ale že to byla noc, zpívalo se, lezlo po stromech, aligátora jsem tahal za ocas a už nevím co ještě.

A ranní probuzení supr. Jen Hruska a Sivana bolela hlava a já nemohl najít svou hůl a Hrusk svou milovanou kuchařku. K mému zděšení mne Sivan viděl že jsem ji hodil do ohně a nikdo další o ní neví. Aaaaaaaaaa sakra ta zlost, zase já, co sem komu udělal. Sice si to nepamatuju, ale to bude tou kořalkou. Určitě nebyla nejčistší. Ale aspoň uhlík, nebo konec musel zůstat, vždyť to byla 2 metrová hůl. A ni magie. Třeba se spletl, mbyl nametenej jak kůň. Hmm a tak zatímco probíhají přípravy na zisk dýk, magicke i mýcení únikové cesty, hledám ji v okolí. Aspoň že chudák Hrusk objevil kuchařku. Ale na jakém místě. NA oltáři v pyramidě a stín si ji ČETL. Nevím jak, ale nakonec ji hrusk dostal zpátky. Yl z toho ale tak vyjevenej,ze jsme ho z cteni novych receptu nemohli přes den dostat.

Dostihova dráha ale nachystaná, Vla krade dýky, já porcuju oltář a neseme ho ve třech kusech s hruskem ven. Stín pronásleduje Val, Val utíká z dýkama a tak dokola. Jen plány nám trochu pokazil další stín co se vynořil z kusu oltáře.Hmm, naše magie nezabrala a kupodivu nehmotní stíni si oltář zase natahali zpět. Zmetci. Ale za 5km působení oltáře zkončilo a Val šťastná jak blecha má obě dýky.

Ale co to, jak jsme se sešli koukám, že Daře nad rameno trčí kus mé hole. A je celá, neohořená, očištěná, magie u ní nechybí ani kousek a ani kousek není ohořen. Dara ji našla ležet ve kři u pyramidy. To je supr,ž e ji vzala, Ale do toho křa ji prej vytáhla z ohně Val a skovala jitam. Proč mám ale pocit že Valntinka lže? Však počkej, já si to zjistím….. cesty páně jsou nevyzpitatelné…. Ale to že mi Dara neche jako právoplatnému majiteli hůl vrátit se mi nelíbí už vůbec. Je sice pravda, že na ní má podíl každý kdo lezl do podzemí,ale byl jsem to já, kdo ji od toho zmetka dostal…. Dýky jsme odevzdali šamance a ta nám slíbila aspoň malou odměnu. Já si vybral tetování. Budu sexy. Ostatní nevím co. Ještě jsem samozřejmě rozdal dary, tkeré jsem už měl hodnou dobu připraveny a musím říci, že ta magická dýka z mříže se mi povedla. Bažinám jsme ale dali vale, pozdravili kleriky a vrátili se zpět do Bílé skály, nebo jak se to zatracený místo jmenuje.

Cestování nám ale pěkně ubíhalo a tak jsme se Sivanem začali spřádat plány na budoucnost. Já budu kázat, on mi skládat písně na oslavu Fialooké a ještě si něco přividělá. Vidím v něm velký potenciál v klukovi jednom. Hmm, až uvidí mou bohoslužbu, bude se mu líbit. Ještě se domluvíme s Hruskem a Darou, že budou moci na našich seancích vařit a prodávat své kulinářské umění, porotže Láska prochází žaludkem. Hmm, a co Li a Val_ Li by mohl učit a vědět něco , sakra jak se to joo, tanta, nebo tantra se to myslím menovalo a Val mrška jedna malá by mohla pomáhat s komunikací s lidma… Hmm, to by byla krása.

Ale plány trochu zkaženy, protože v Bílé skále mobilizace. Prej se vzedmuly nemrtvé armády, takže templáři zabavili všechny lodě a vyrazili bojovat. Asi na těch snech s Elvanessou něco bude. …. Uvidíme

29.10.2006 píše WexeW PJ Plž

Konečně civilizace. Aspoň pro někoho. Na mne tu je pořád ten přiblblej zatykač. Nu, budu vystupovat pod pseudonymem Uran Duran aneb bažinný trpaslík a chodící hrouda rašeliny. A jak je vidět, maskování se vyplatilo a za Bellem jsme se dostali úplně bez problémů. A zase má pro nás úkol. Konečně se mu totiž podařilo obkopat místnost s kostlivci a na druhé straně narazil prozměnu na bezvěkého. Ach jo, jak já ty kostlivce nemám rád. Naštěstí už šlo o poslední místnost podzemí a tak jsme se na ni soustředili. A hlavně na kalich co byl před jakýmsi nápisem na oltáři. Bezďa nás zatím nechával a prý útočí pomalu a cosi mumlá. Tož jsem to zkusil nejprve jako uklizeč. Nevyšlo a koště je v pánu. Podruhé jsme na o šli s Val a Hruskem, kdy oba se vrhli po poháru a já simuloval poklonu a uctívače. Koště tentokrát následoval rozseknutím i květináč, ale val s Hruskem už pohár měli a za všeobecného veselí ho sprintem přeze mne a bezvěkýho s obouručákem nesli ven. Naštěstí se Val nakonec pustila a ke kolizi nedošlo. I Sivan jim uskakovala elegantně. K údivu bezdi jsem si ještě půjčil jeho obouručák a přidal se k běhu ven městem prozměnu k dalšímu kostlivcovi, co sídlí u Bella. Napadlo nás totiž, že by se kosťové o sebe mohli postarat. Nu, nevyšlo to, jak jsem předpokládal. Bitka to byla urputná a za vydatné pomoci Hruska se mi podařilo odhodit Serganina kostlivce na Bezďu a ten se rozpad. Bezďa to naštěstí taky vzdal a tak za všeobecného městského rozruchu ještě vyhodil Bell svůj dům do luftu a my zdrhali dál z města. Nevím proč ale davy skandovaly jakýsi heslo. Asi nějaký místní zvyk… Ještě mám na památku i zatykač na sebe, který mi dali přímo v bráně, ale už jsem ho radši spálil. Však oni uvidí, až se sem vrátím pomstít za tuto nehoráznost……

Hlavně se mi ale zbrojnice rozrostla o ten obouručím a Serganinu knížku. Kurnik, kdybych měl ještě tu hůl…. Nu ale co, Dara se o ni postará, kdyby bylo třeba.

Chvilka restu v bažinách a cesta Bellovou lodičkou ubíhala docela v pohodě až do chvíle než jsme narazili na jakési pohřebiště lodí po dávné bitvě. Ty legrační lodě z dávných dob vypadali možná pro někoho hrůzostrašně, ale mne nechaly chladným. S mrtvolama není žádná sranda. Jen Val nějak zbělely vlasy a Hruskovi zčernaly, ale co. Hmm, začíná zima a ta horečka co mne napadla po vystoupení z lodě se mi nelíbí. Naštěstí má milovaná Fialooká se o mne postarala. Aspoň vím, proč nelozit na ty zatracený lodičky.

Kopce jsou ale už za námi a konečně trochu normální civilizace a spousta oveček do mého stáda rozpínají své ručky …..

12.11.2006 píše WexeW PJ Plž

olnická vesnička bohužel příliš rozptýlení neposkytuje, ale mohla by to být dobrá základna pro mou víru a proto jsem jejich jediného klerika do ní trochu více zasvětil. Ve svých 60 je to docela ještě čilouš. Jen ráno byl trochu mimo a když se v kovárně objevil salamandr, tak mne nechal jít. Je ale vidět jak zbytek naší kumpanie nedokáže uvažovat. Malýho salamandříka zřejmě do kovárny přilákalo teplo. A od této chvíle má aspoň kovář o stale vyhřívání postaráno a nevyhasne mu. A ostatní přemýšleli jak toho chudáčka tvorečka zahnat. Tatrmani. Bouchání do kovadliny ho neděsí a tak jsem toho využil pro úpravu příboru pro Daru a ježky pro val a hlavně výrobu toho nejkrásnějšího salamandříka ze železa, co se mi kdy povedl. Někdy ho daruji nějaké krásce.

Nastalo loučení a krátká cesta k Vlkovu. Val si najednou pustila pusu na špacír, že jedno místo bychom měli obejít, prý že tam jsou jacísi lidé, co táboří kus od cesty. A jak k tomu došla neřekne. Holt naše tajnůstkářka. Nakonec jsme to obešli a potkali pak obchodníka, co viděl ve Vlkovu černou loď. Asi Sergany…. Ach jo. A kdyby nebylo těch 4 jezdců co nás dohnali, byla by další cesta uběhla už v pohodě. Jenže tu byli a že chcou Bella doprovodit k Serganě.

Slovo vzalo slovo a Dařiny firebally a Liho blesk ukončil debatu. Já se kryl za pavézu a vybral si za cíl podivnýho kouzelnickýho týpka. Zmetek. Žádnej kouzelník, ale monk a ještě řízlej magií. Trefit ho byl kumšt, ale 2x se mi to povedlo. Jednou sekyrou, podruhé Obouručákem od Bezdi. I Hrusk a Val a Li se snažili a tak zatímco Dara a Bell dodělali zbytek, my se starali o toho zmetka. Tomu se to samozřejmě nelíbilo a nejdřív teleport pryč. Naštěstí jsme ho zahlídli, tak zbroj dolů, nahodit kouzla a začali největší sprinty v mým životě. Občas sem přelétával kmeny, občas sprintoval po sněhu. Skoro nahej, jen s obouručákem a mou milou sekyrou. Chochooo to byla rychlost. Jenže né a né ho dohnat. Po chvilce sledování stop jsem ale dohnal Valentinu, která ležela v bezvědomí na zemi. Hmm a celá nahá. Docela ušla, ale už jsem viděl lepší. Jedno pomodlení ji vyspravilo a běžíme dál. Ještě znovu cucnout neviditelnosti a po chvíli narážím na toho monka. V ruce luk a kamsi obezřetně míří. Nu, mou neviditelnou sekyru z 3 metru nad sebou nečekal. Hlava dolů, srdce probodnout, prohledat a šup s ním na rameno a zpět. Kurnik, ale kde se tu vzal ten obří orel? Svázat látkou a kusem provazu, taky s ním šup na rameno a hurá vítězně zpátky k ostatním. Jsem zvědav co na ně řeknou ……. Škoda, že neměl nějakou obouruční, zbraň , co bych si dal do sbírky….

26.11.2006 píše WexeW PJ Plž

Teda, na tak nabušenýho monka bych čekal, že bude mít lepší výbavu a hlavně víc peněz. Ale pro jistotu jsem z něj udělal sekanou a hlavu pohřbil dost daleko od těla. O zbytek se postarala družinka. Mému údivu ale taky orel co jsem ho nesl nebyl orlem ale naší milou Val a tak sem dostal facku za to, že jsem ji držel v bezvědomí a svázal a poděkování za záchranu života.

Zbytek již mrtvé kavalérie taky nic pořádného neměl a tak jsme si zpestřili den jen honěním koní, kde se nejlépe osvědčil Sivan a snad nejhůře Hrusk, který nevím kde sebral krásný otisk podkovy na obličeji. Vyrazili jsme ale radši rychle dál pod vedením Valentiny, což se neukázalo jako dobrý nápad, protože nás zavedla po půldenním cestování k moři ale naštěstí to na útesu odnesl jen její kůň. Škoda masa, ale což. Vetší starosti nám prozměnu dělal monk, který se v noci objevil duchovitě u tábora. Naštěstí díky Dařině ochranému kruhu se nedostal až na nás a po chvíli ošívání veškerou magií co byla poruce a hlavně konečné ráně obouručákem od Hruska se rozplynul. Jenom bell mne naštval, když se nechtěl při volání duch duch probudit a na sníh co jsem mu zastrčil do kalhot reagoval takovou silou , e mne málem svou sekyrou zabil. Připomíná mi to mne a tu vílu. Ale já na rozdíl od ní nebyl na 2 půlky. Skoro…. Ráno jsme pak na naší oblíbené cestě zjistili, že tělo monka někdo vyhrabal a pomocí temných rituálů ducha vyvolal. Tak jsme zbytky milého monka upekli a mohli jít pár dní dál a dál, jen za pošťuchování Bella a vyhýbání se vesnicím.

Můžu říct, že ale ani spaní u Bella v ochranné kouli není bez rizika, protože po jedné hlídce co jsem se tam uvelebil jsem byl ošklivě probuzen právě bellem, který spadl na mou pavézu a odjel na ni. Hmm, začíná mi hlavou vrtat Sivan. Nejen, že spal v Bellově posteli a chová se občas strašně zženštile, ale ještě něj pozoruji zajímavé výchylky nálad. No počkej, za měsíc, jestli tě to popadne znovu, budu vědět na čem jsme. Teďka tě budu jen pozorovat. Na elfech bylo vždy něco podivného.

Chytře jsme se rozhodli procestovat kolem vesnic a překročit hory. Jen Li donesl pár skvělých jitrnic a novinky o jakési blondýnce, co opíjí celou vesnici s magickým amuletem na krku…. Radši jsme se jí vyhli ale k našemu údivu ale přešla hory před náma a zatímco jsem léčil nemocného Hruska a Liho (chudák děda, vážně by si na zdraví měl dávat větší pozor), tak opíjela další vesnici.

Tentokráte jsme sis ní už ale ve vesnici popovídali, ale připomíná mi nějakého vzdělaného fracka. Pít s ní nemá kvůli její imunitě na alkohol cenu a Klerika na konvertaci tu taky nemají a šenkýřka odpadla hned. Jen hostinský vydržel víc,ale taky nic moc. Asi tetování zabralo. Ráno jsem je ještě blížeji seznámil. Aspoň až odejdu se můžou těšit ze své společnosti a zasvěcovat další, až jim dva budou málo.

Pro legraci jsme pak s val ještě znovu vysázeli kolem Bellové postele stromky, ať má zase nad čím přemýšlet a chystáme se na další cestu……

Nahoru