Plzovo DrD, dobrodruzstvi

oto dobrodružství bylo děláno jako odpověď na jiné dobrodružství, ve kterém jsme pouze vymlacovali naprosto blbé skřety, kteří sice uměli bojovat, ale i když jsme je zajali tak nám nic neřekli. Odehráli ho čtyři postavičky na druhé úrovni, ale docela dobře se dá použít i pro úroveň první či nějakou vyšší. Mým záměrem bylo naučit dobrodruhy méně mlátit mečem a více se vyptávat a taky to, že né vše se dá zabít. Nepoužívám bestiářů takže případné příšery si dosaďte sami podle vlastního uvážení a síly dobrodruhů. Další důležitá věc je, že vymýšlím zápletky nikoliv řešení ty vždy nechávám na hráčích, takže toto dobrodružství má mnoho konců a nevím jestli zvládnu všechny uvést.

Deník trpaslíka Darana

(Aneb složitost celého příběhu, popisuji to tímto stylem protože neznám reakce postaviček a ty můžou být velmi rozdílné, v závorkách jsou proto doplněny některé další možnosti které by mohly nastat).

o strastiplné cestě jsem konečně dorazil do hraničního města Kraosu. Dlouho jsem se pídil po nějaké práci abych neumřel hlady, až se mi ji podařilo sehnat. Nebyla sice úplně legální, ale peníze byly zapotřeby a tak jsem ji vzal. Pro obchodníka Malvese jsem po nocích překládal zboží. Nikdy jsem se raději neptal co, peníze jsem měl a tak jsem byl nějakou dobu z ticha. Jednoho krásného dne nebo spíše noci, kdy jsem měl volno, jsem se u pivka setkal s docela příjemným chlápkem. Až k ránu, kdy ze mě vytáhl spousty mých zážitků z nocí, jsme se dozvěděl, že je to, k mému zděšení, kapitán stráže. Kupodivu jsem nebyl zatčen, ale měl jsem oznámit místo a čas další překládky. Ten parchant Malves, ale něco vytušil. Večer jsme se sešli u Stříbrné podkovy, jedné nechvalně známé hospody v chudinské čtvrti za hradbami, kde prý o půlnoci straší. Nebyla tam obvyklá sestava, ale jen já, ještě jeden trpaslík a nějací další mizerové (družinka, pokud to přijme). Chvíli po začátku překládání na nás skutečně vlítly stráže, nikdo se raději nehnul jen ti noví nevěděli co si mají myslet (možná bude bitka pokud ji dobrodruzi vyvolají), ale nakonec nic nedělali. Malves se ale tvářil docela spokojeně, takže jsem v tom začal tušit nějakou boudu. Ta se také potvrdila v tu chvíli, když jsem zjistil, že jsme překládali pouze kamení. To už jsem se nedivil, že je tak vysmátej, ale v tu chvíli nám všem v žilách stuhla krev. Něco probodlo jednoho gardistu a zase se to schovalo ve stínu. Okamžitě jsme vběhli do hospody a zabarikádovali za sebou dveře. Kromě mě Malvese a jeho gorily, kapitána stráží, gardistů, druhého trpaslíka a těch nových (družinky, pokud se tak stane) mě zaujal ještě jeden chlápek (Walgárd). Seděl v rohu klidně se díval, na rozdíl od našich vystrašených pohledů, na stole měl položenej meč a ještě jeden měl zabalenej v kůžích tak, že se dal pouze tušit podle obrysu. Ještě utrousil nějakou poznámku o tom, že ten sem nepřijde. Jestli mluvil o tom strašidle tam venku tak to mě teda fakt "uklidnil". Samozřejmě ještě nepočítám hospodského, servírku a čtyři místní. Když mi ona kráska donesla s úsměvem pivo a něco málo k jídlu, to už jsme se skutečně uklidnil. Trošku mě ještě rozhodilo to, když hospodský potvrdil, že zde skutečně straší a že on tady rozhodně celou noc nebude. Jako první odešla ta servírka s nějakým místním hejskem, hned bych ho na jeho místě vystřídal. Asi za půl hodiny se otevřeli dveře a do hospody se všoural onen hejsek. Ale jak vypadal. Kulhal na jednu noho z několika ran mu kapala krev, skelný pohled, divil jsem se jak to, že ještě žije, ale opak byl pravdou. Když na místě zabil hospodského a místo zbraně do něj zabořil ruku a vůbec mu nevadilo, že mu z prstů slezlo maso, bylo jasné, že něco není v pořádku (smrti hospodského můžou hrdinové samozřejmě zabránit). Ovzduší opět zhoustlo a blížící se půlnoc na náladě rozhodně nepřidala. Nikdo z nás si netroufnul oni oka zamhouřit. V tu chvíli se z města ozvalo odbíjení půlnoci a v hospodě se objevilo ono strašidlo. Strašlivý kostlivec držící v jedné ruce lampu a ve druhé chřestil mohutným řetězem (má asi 5 životů a rozhodně jde zabít na jednu ránu a nebude se moc bránit). Nikdo se nepohnul jen onen kliďas v rohu se zvednul a jednou ránou ho přeťal vejpůl (tohle asi udělají dobrodruzi nikoliv Walgárd). Do rána se sice už nic nedělo, ale stejně nikdo z nás spát nešel jen onen tajemný cizinec si klidně lehnul. Hned ráno jsem se šel vyspat do města do hospody a další den raději opustil město. (Pokud dobrodruzi dělali pro Malvesa, budou jim ráno zabaveny všechny věci kromě zbraní a brnění a mají za úkol najít toho kdo může za to strašení, o glejt že dělají pro gardu si musí říct, pokud varovali kapitána stráží a dělali pro něj bude jim nabídnuta odměna za uklidnění situace a bude jim dán glejt automaticky a pokud se vůbec nezapojili a ani nebyli v hospodě u Stříbrné podkovy, tak bude vypsána odměna a na tu se snad už dobrodruzi chytí. Pokud ani to nezabere tak je nechte jít jinam nebo jim nabídněte jiný úkol, nenuťte je procházet všechno co připravíte oni pak mají větší možnost hrát charakter své postavičky) Přesné zadání úkolu je tedy odstranit strašidlo z hospody aby se tam alespoň 14 dnů neukázalo.

Zápletky:

Vzhledem k tomu že se jedná o tři příběhy různě propletené tak začnu trošku neobvykle a popíši o co tu vlastně jde.

První

bchodník Malves tuší zradu a protože nechce vystavovat nebezpečí své lidi tak se pokusí najmout dobrodruhy, nejlépe cizince, protože ti nebudou spojeni s místní městskou gardou.

.......Do hospody vstoupil menší muž v dobře šitém oblečení ze kterého vyzařoval blahobyt, doprovázený mohutným sveřepě se tvářícím barbarem s rukou na meči. Pozorně se rozhlédl a nakonec zamířil k našemu stolu. Bez zeptání si přisedl a objednal nám ještě jednu rundu. Všichni jsme čekali co z něj vypadne a jestli se vůbec představí. Po chvíli ticha se chlápek přeci jen pustil do hovoru:"Nechcete si trošku přivydělat? Nemusíte odpovídat hned jen si to promyslete. Potřebuji pár silných a schopných chlápků na dnešní noc. Nebojte se zbraně potřebovat nebudete a rozhodně na tom neproděláte. Pokud máte zájem tak další podmínky se dozvíte až přímo na místě. Takže se budu těšit. Jo a sraz je se setměním v hospodě u Stříbrné podkovy."S těmi slovy se zvedl usmál se na nás a s přáním dobré chuti nám objednal něco k jídlu. Ještě dodal něco ve smyslu, že se na nás těší večer a odešel i s tím barbarem co měl pořád za zadkem.........

Kromě družiny vezme z řad svých spolupracovníků dva trpaslíky z nichž jeden je skutečně agentem kapitána stráží. Kromě toho se ještě pojistí tím, že místo zboží naloží pouze kamení. Pokud hrdinové půjdou za kapitánem stráží tak jim řekne ať tam jdou, že od teď pracují pro něj a také za to dostanou zaplaceno (po akci). U Stříbrné podkovy se potom celý příběh rozmotá. Gardisté vlítnou na Malvese, ale ten nic neproved jen překládá kamení, takže mu nic nedokážou, ale on má jistotu že ve svých řadách má zrádce. Od obchodníka dostanou hrdinové zaplaceno pouze tehdy pokud povraždí gardisty a kapitána. Pokud to ale provedou musí druhý den spěšně opustit město a vše tím téměř končí. Už jen stíhání zatykač vypsání odměny a možná někdy poprava. (Tato zápletka je zde svým způsobem navíc a pokud se rozhodnete ji vynechat, klidně můžete, ale je to originální způsob jak dostat dobrodruhy do oné hospody).

Druhá

místním hrádku sídlí upír a zrovna tu noc se probere. Už dlouho uvažoval o nějaké společnosti sobě rovné tak se rozhodl, že si vytvoří společnost. Obejde několik chalup nakoukne dovnitř (vstoupit může jen na pozvání) ale nikdo se mu nelíbí, je znechucen. A tu vidí že u hospody se něco děje a rozhodne si své znechucení trošku vybít na "bezbranných" a zabije jednoho z gardistů.

.....Se smrtelným výkřikem mu meč projel hrudí a jeho zakrvácená špička se mu vynoříla z hrudi. Za ním stál pouze stín, protože nic jiného nebylo z útočícího protivníka vidět. Všichni se rozeběhli do hospody, ale já jsem nestačil zareagovat a zabouchli mi dveře před nosem. Běžel jsme tedy pryč a doufal, že onen tajemný cizinec mě nebude pronásledovat. Když jsem se po chvíli zastavil, tak jsem se přímo zděsil. Asi metr za mnou stál bledý velmi dobře oblečený člověk, jeho obrysy mi byly povědomé a zkrvavený meč, který mi mířil na prsa mi připomněl tem zbytek. Znovu jsem se rozběhl. Onen cizinec byl stále za mnou a vypadalo to, že se ani nezadýchal. Nezbývala jiná naděje než boj. Otočil jsem se vytáhl svůj meč a zaútočil. Cizinec mou ránu velmi elegantně vykryl, svým nádherným starobylým mečem a přitom se na mě usmál a odhalil tak dva špičáky. Upír. Znovu jsem zaútočil i když jsem věděl, že nemám šanci, ale jen tak lehce se nedám. Znovu uhnul ani nepoužil zbraně, tak takhle bych chtěl jednou taky umět bojovat. Jeho rána potom byla naprosto přesná. Zatmělo se mi před očima jak mě naplocho praštil do hlavy a zapotácel jsem se. Druhou ránu už jsem skoro necítil.............(Z deníku barbara hraničáře Falvira)

Ostatní utečou do hospody. Pokud některý z hrdinů zůstane venku bude ubit do bezvědomí, obrán o vše svázán a odtažen na hrad. Asi v deset hodin se servírka rozhodne neuváženě odejít se svým přítelem ven a oba za to zaplatí. On je zabit a ona se upírovi natolik líbí, že z ní udělá upírku. Upír nechá svou mladou přítelkyni na hradě ve sklepě nikoliv ještě ve svých komnatách, ještě si jí není úplně jist. Pokud ulovil nějakého dobrodruha tak ho nechá vedle upírky nahého a svázaného, ale ten má dost času, protože se upírka probere až další noc. Den po stvoření upírky tam navíc zavítá i upírobijec Walgárd.

......Ráno mě probudila zima v hlavě mi třeštilo. Ležel jsem nahý na dlažbě vedle nějakého děvčete ve sklepení místního hrádku. O kus dál seděl další cizinec. Pamatuji si, že jsem ho zahlédl v hospodě. Smutně se na mě podíval a když jsem se začal vyptávat co se stalo, řekl mi jen, že mám sloužit jako potrava upírce a přitom ukázal na děvče ležící vedle. Až teď jsem si všiml dvou dírek v krku a toho, že na rozdíl ode mne není spoutaná. Řval jsem na onoho cizince ať mě rozváže, potom mu domlouval a nakonec ho i prosil. K mému potěšení svolil, ale chtěl na mě slib, že se hradu já i mí přátelé alespoň několik dní obloukem vyhneme a rozhodně že neublížíme oné upírce. Ač nerad souhlasil jsem, přeci jen žij dnes a upíry dostaneme později. Ještě mi půjčil svůj plášť a rozloučili jsme se.........

Ten na hradě vyčká do večera a teprve potom odejde. Celou to dobu bude hlídat mladou upírku před dobrodruhy či jinými nenechavci, aby přežila den. Jde mu o to, že mladá upírka se bude muset naučit lovit a v okolí hradu přibude mrtvol. Zvedne se odměna vypsaná na upíra a upírobijci na tom více vydělají. S dobrodruhama si popovídá, nebude chtít bojovat, ale pokud budou chtít upírku zabít tak se jí pokusí bránit. Další den už ale odjede, protože upírka už bude v komnatách upíra a ochranu přes den potřebovat nebude. Pokud se do tohoto příběhu vloží hrdinové tak to s nimi špatně dopadne. S největší pravděpodobností budou dělat potravu mladé upírce a pokud ji zabijí tak se upír velmi naštve. Po menším masakru sbalí poklady a odjede pryč (za to vám upírobijci nepoděkují). (Tento příběh je zařazen hlavně proto aby se nedalo moc jednat v noci a aby hrdinové věděli o tom, že né vše se dá zabít. Svým způsobem se dá taky vynechat, ale pro tu legraci bych to nedělal.)

Třetí:

oslední příběh začal asi o týden dříve než dorazili dobrodruzi, kdy hospodský od Stříbrné podkovy vyhodil ožralého hrobníka za to, že mu dluží příliš mnoho. Tu noc za hrobníkem přišel člověk v černé kápi a nabídl mu obchod. Za to že mu hrobník vykope několik mrtvých těl ztrestá hospodského. Od té doby se každou noc o půlnoci objevuje v hospodě strašidlo. Hrobníkovi to ale nestačilo a chtěl hospodského zabít, jen to nechtěl udělat sám. Dotyčný mu to tedy slíbil a té noci co vyšel upír udělat si společnost ze servírky a zabil jejího přítele, z těla onoho hejska stvořil zombii a poslal ji do hospody na hospodského. Do hospody tedy vstoupil nebožák co ji asi před půl hodinou opustil. Ale jak vypadal? Kulhal na jednu nohu, z několika ran na tělu mu kapala krev, měl skelný pohled a pomalu šouravě si to sunul k hostinskému. Až ve chvíli kdy zaútočil rukou jako pařátem a vůbec mu nevadilo, že mu z prstů opadaly kusy masa přítomní zjistili, že něco není v pořádku. (Zde je velmi důležitý popis, nesmíte říci že do hospody vstoupila zombie, pokud se mu někdo postaví do cesty a bude ho chtít zdržet, léčit nebo se ho vyptávat co se mu stalo tak na něj zaútočí). A kdo je ten tajemný muž? Místní léčitel Alvínius, může se pohybovat v noci protože ho upír milostivě toleruje jakožto temného mága. A jak tento příběh dopadne to už záleží na hrdinech. (Více v popisu jednotlivých postav).

Geografie:

ětší část dobrodružství se odehrává v chudinské čtvrti asi 500m od města, které je docela velké, ale né zase moc aby bylo vidět, že jste cizinci. Nachází se nejspíše na hranici s jinou říší a kvete tu pašeráctví. Samotná chudinská čtvrť je za hradbami ve stínu malého loveckého hrádku, který je sice opuštěný ale rozhodně né zbořený. Mezi městem a chudinskou čtvrtí teče řeka, která poté obtáčí hrádek a pokračuje dále. (Nebo alespoň takhle to bylo u mě).

Hrádek Lovburg

yl založen asi před 300 lety knížetem Rostislavem z Rolmavy, na místě původní dřevěné pohraniční tvrze. Velmi brzy přestal sloužit jako hraniční pevnost protože hranice se poněkud posunula a o kus dál byl postaven větší hrad. Byl tedy prodán do majetku rytíře Tyrya z Dolnomoří který rád jezdíval lovit do okolních lesů. Kolem tohoto rodu se už v té době vyskytovalo několik temných legend a o samotném Tyryovi se mluvilo jako o nemilosrdném. V té době ale byl Lovburg na vrcholu své slávy a konalo se zde mnoho honů. O Tyryovi se vypráví několik legend jedna z nich je taková, že z lovce se stal lovnou zvěří a na svůj hrádek se vrátil poněkud pozměněn. Celou noc bylo z hradu slyšet řvaní, nářky a volání o pomoc. Další noc se potom panstvo rozjelo do všech světových stran a už nikdy nikdo nikoho z rodu Dolnomorských neviděl. Od té doby na hradě sídlí zlo. Za dne spí takže hrádek byl kompletně vykraden. Toto zlo je tak mocné, že ani skřeti se neodváží usídlit se v okolí nebo napadnout místní chudinskou čtvrť, která přitom nemá žádné hradby. Sem tam se ale najde nějaký ten žebrák s prokousnutým hrdlem a bez krve. Mapa hradu není důležitá dobrodruzi si ho mohou celý projít a nic nepotkají. Až v nejzazším sklepení jsou kované dubové dveře s pořádným zámkem a za nimi je slyšet chrápání. Za dveřmi jsou tři místnosti lineárně za sebou. V první je "denní hlídač" upíra v mém případě to byl velký ohnivý nemrtvý pes (nemrtví aby nemusel jíst a spát a ohnivý aby lépe vypadal, co tam dáte vy to záleží na vás ale rozhodně by to mělo být docela silné). V druhé jsou dvě rakve v nichž v jedné spí upír. Ve třetí místnosti jsou poklady.

Stříbrná podkova

ato hospoda je zde již od dob největšího rozkvětu Lovburgu takže nese stopy dávné slávy. V dnešní době ale spíše chátrá. Z její temné historie je několik případů kdy zde již strašilo, takže nyní si většina starousedlíků myslí, že se jen vrátilo nějaké starší strašidlo a nebo že hospodský něco probudil. Většinou se to pojí k různým vraždám přímo v hospodě nebo úmrtím při rvačkách. Za mnoho let samozřejmě si k tomu každý něco přimyslel a pokud se bude družina vyptávat tak doporučuji, aby všichni přeháněli a aby každý říkal něco trošku jiného.

Osoby a obsazení:

Doporučuji důkladně přečíst a pokud se stane nějaká situace, kterou zde nepopisuji (hráči jsou vynalézaví určitě se stane) tak se snažte řídit charakterem dané postavy. Nezapomeňte ale, že všichni se hýbou a mohou jednat a pokud to jen trošku půjde jednat budou.

Malves (zloděj 3 úroveň)

bchodník Malves je docela mocný muž. Šeptá se o něm, že většina jeho peněz je z pašeráctví a je to pravda. Vzhledem k jeho moci je předpoklad že má vlivné přátele v městské radě. Je to starý lišák rozhodně není pravdomluvný. Bojům se raději vyhýbá a pokud to jen trošku jde bode vše řešit diplomaticky. Vždy a všude ho doprovází jeho "gorila" (válečník 3 úroveň) nikdo neví jak se tenhle barbar vlastně jmenuje ,ale nepochybují o jeho síle a udatnosti.

Kapitán stráží (válečník 5 úroveň)

okud se bude družina vyptávat po městské gardě tak zjistí, že se jí moc věřit nedá a že je docela úplatná. Pokud se, ale přesto všechno rozhodne svěřit jí alespoň některé informace tak vás příjme tenhle člověk a kupodivu vás vyslechne a možná pro něj budete i pracovat, pokud se všechno dobře podaří. Tenhle kapitán sice je taky úplatný jako všichni, ale jen na drobné přestupky a rozhodně má spadeno na Malvese. Co se týče aféry se strašidlem v hospodě moc nevěří, že by jste něco vyřešili, ale taky si myslí že rozhodně je lepší případně přijít o skupinku najatých dobrodruhů než o gardisty. Proto vám také úkol zadá, ale nějak zvlášť se vám nebude snažit pomáhat.

Daran a druhý trpaslík (válečníci 2 úroveň)

ba dva se do boje nepoženou, ale když zaútočí dobrodruzi oni nezůstanou pozadu. Daran bude útočit na plocho aby nezabil své spojence. Jinak je moc nepotkáte.

Hospodský od Stříbrné podkovi

lasický tlustý špekatý hospodský, který sotva ustojí jednu ránu. Není příliš oblíben protože se o něm šíří pomluvy, že okrádá své zákazníky.

Walgárd upírobijec (šermíř 6 úroveň)

okud někdo něco ví o upírech, tak je to právě on, ale rozhodně nic moc nepoví. Pokud jde o varování jako třeba, aby jste nelezli ven tak to ano, ale žádné ze svých hlášek nebude vysvětlovat proč. Ve skutečnosti je zde, aby potvrdil nebo vyvrátil domněnku o upírovi na hradě. Rozhodně ho nemá zabít a ani v tom nebude podporovat družinku (případně poznamená, že on by to nedělal) má jen zjistit situaci. Bude hlídat mladou upírku, protože víc upírů je více peněz, čím více mrtvých tím větší odměna. Ale jestli bude družina chtít zaútočit na upírovo sídlo bránit jim v tom nebude, je to jejich život o který přijdou (rozhodně je, ale bude varovat že tohle je nad jejich síly). Druhý den odjede protože jeho poslání je skončeno. Upírobijce neberte jako povolání, ale jako jakýsi spolek dobrodruhů, kteří vybíjí upíry. Jsou docela početní a rozhodně si vždy několik dnů, měsíců či roků plánují kam půjdou a jestli to stojí za dané riziko. (Průzkum, pozorování, aby zjistili sílu upíra kde bydlí a podobně do ničeho nejdou po hlavě).

Upír rytíř Tyryus (šermíř 10 úroveň)

lasický arogantní a velmi nafoukaný šlechtic, ale není vůbec hloupí. Považuje lidi za potravu a rozhodně je bude lovit pro potravu nikoliv pro zábavu. Ví, že je ve dne zranitelný a že nesmí žádnou potravu moc dráždit. Bude se vyhýbat zbytečnému riziku, ale pokud bude vědět, že mu nic nehrozí tak si bude hrát jak kočka s myší. To znamená, že klidně bude nebohé dobrodruhy honit aniž by se je pokusil doběhnout. Sem tam bude jen předstírat útok místo aby skutečně útočil, zkrátka pokud někoho v noci potká (zvláště z dobrodruhů) bude si s ním "hrát" dokud neskočí do řeky nevběhne k někomu do domu, nebo ho to neomrzí. Potom ho sejme na plocho a nechá jako potravu pro svou nově stvořenou schovanku. V noci bude vždy docela rušno, jelikož učí lovit svou mladou přítelkyni, takže bych radil hráčům nevylízat ven.

Upíry prosím berte ne jako jednu bestii ale jako magickou rasu. Silnou, obratnou a s magickými možnostmi rostoucími s úrovní. To také znamená, že ona nově stvořená upírka bude velmi zranitelná, protože ona servírka byla na 1 úrovni. Ještě zde pro upíry platí, že nemohou překročit práh dokud je někdo nepozve. Samozřejmě jsou zasažitelní pouze stříbrem a magií a nemohou překročit tekoucí vodu.

Hrobník Gustav(bojovník 6 úroveň, ožralej, s prokletým mečem a bez brnění)

e přistěhovalec a nikdo ho nemá v lásce. Je to velký ochlasta. A proč? Před několika lety, kdy byl ještě vojákem se účastnil jednoho tažení a při něm vyloupili on a jeho kamarádi hrobku. Objevili tam nádherný obouruční meč, magie z něj jen zářila. Červené planoucí runy přímo přitahovali oči. Gustav zabil ostatní a meč si nechal. Problém je v tom, že meč je prokletý. Kromě toho, že je o něco horší než normální obouručák (-1 na útok) tak z něj majitel slyší šepot a výkřiky těch, které meč zabil. Ze začátku jen sem tam a slabě, později mu budou neustále bušit v hlavě. Hrobník tyto hlasy utápěl v alkoholu a stal se z něj člověk co nenávidí ostatní. Sám je potom velmi arogantní a pokud na něj budou chtít dobrodruzi nějak tlačit, skočí si do domku pro svůj meč, který má schovaný pod postelí. Pokud dobrodruzi budou prohledávat jeho chatrč tak, i když hrobník dluží na koho se podívá, má doma docela dost peněz a spoustu pití, které ale nenakupuje u Stříbrné podkovy a do města vůbec nechodí. Pokud by jste ho chytli živého tak přizná, že mrtvoly jsou ze hřbitova, ale že mu onen chlápek v černém (jeho totožnost skutečně nezná) vyhrožoval smrtí.

Alvínius léčitel (čaroděj 6 úroveň)

ento stařík je zde velmi oblíben, protože zadarmo léčí lidi a pomáhá jim všelikými bylinkovými lektvary. Taková místní "bába kořenářka". Ve skutečnosti je čaroděj a nedávno se dostal k vyvolávání nemrtvých. Nechtěl nikoho zabít jen si to chtěl vyzkoušet. Podplatit hrobníka nebylo nijak složité a první kostlivec (ten s lucernou a řetězem) byl velmi slabý, ale stačilo to na to aby se rozpoutali legendy o tom, že v hospodě zase straší. Vzhledem k tomu, že ho upír ignoruje tak se jako jediný může svobodně potloukat po nocích. S kostlivcem došel ze zadu k hospodě a hyperprostorem ho přenesl dovnitř. Až všichni utekli tak kostlivec normálně odešel dveřmi do jedné ze stodol, kde už si ho zase našel Alvínius a opatrně ho dostal pod rouškou tmy opět domů, do sklepní místnosti. Zambie, už je samozřejmě lepší, ale musí stále ovládat toho řetězového kostlivce a musím mít mágy na hyperprostor aby ho dostal do hospody. Doma má ve sklepní místnůstce ještě jednoho kostlivce zavřeného ve skříni (aby nemusel platit mágy za jeho ovládání tak ho zavřel do skříně a až ho bude potřebovat zase si ho ovládne). Ještě jsem do té místnůstky dal jednu neviděnou (není nad dobře zahranou neviděnou, vstoupil jsi do místnosti a v místnosti se velmi prudce ochladilo, uber si X životů za ten mráz). Alvínius je ale velký strašpytel, rozhodně se bude vyhýbat přímému střetu s dobrodruhy (samozřejmě v noci, ve dne je klidně vyléčí bylinkami a popovídá si o všem možném). Pokud se ho budou dobrodruzi vyptávat jestli nemá tušení kdo by to mohl být tak vůbec netuší. Co bude dělat dále. Pokud bude vědět že dobrodruzi hrobníka vyslýchali tak nepůjde k hrobníkovi, ale vytáhne kostlivce ze skříně a toho pošle do hospody. Pokud mu zabijete i toho tak toho raději nechá dokud neodejdete. (Pro vás může být úkol splněn). Pokud je si jist že je v bezpečí tak půjde k hrobníkovi pro další mrtvolu. Nemrtvé potom tvoří v jedné ze stodol (pentagram a takovéhle věci tam potom klidně zanechá). Pokud ho překvapíte u hrobníka (budete tam na něj čekat), tak jakmile to zjistí uteče, připraví si molotovovi koktejly (nesl hrobníkovi úplatek v podobě několika lahví kořalky) a naháže je do hrobníkovi chalupy. Další možnost jak ho odhalit je najít onu stodolu, kde vyvolává nemrtvé a tam se ho pokusit zabít, samozřejmě až je bude vyvolávat. (Je to nejbližší stodola od hrobníkovi chalupy, takže pokud by dobrodruzi zdrhali z hořící hrobníkovi chalupy tak asi budou zdrhat tam). Třetí možnost je vyptávat se po tom kdo chodí kupovat nejvíc kořalky do města. Odpověď je Alvínius. On sice bude říkat, že do toho namáčí bylinky což je pravda, ale pokud u něj provedou domovní prohlídku tak určitě narazí na sklepní místnost. Alvíniova první reakce je vždy uprchnout a teď tomu nebude jinak až do večera se bude schovávat v některé ze stodol a potom uteče pryč. Jako důkaz pak může sloužit třeba magická kniha která se nachází ve sklepní místnůstce, strážím to rozhodně stačit bude. Samozřejmě, že v noci bude chodit zahalen tak aby nebyl poznat.

Hlas lidu

ůležitou součástí příběhu jsou i všichni ti sedláci, živnostníci, či žebráci co jich v chudinské čtvrti je. Samozřejmě vám nebudou chtít nic říct na veřejnosti, v soukromí pomluví úplně všechny ostatní, kromě Alvínia. Pokud to, ale zaslechne někdo jiný tak se dobrodruzi od této osoby dozvědí dalších spoustu drbů a tento kolotoč bude pokračovat. Dobrodruzi tak budou zavaleni různými informacemi, kdo by to mohl být a kdo má určitě něco společného s černou magií. Rozhodně vyplyne na povrch ten pentagram v jedné stodole, několik kostí v jiné a další spousty obvinění. Čím více se budou dobrodruzi vyptávat tím na sebe lidi budou navzájem házet víc špíny. Jen Alvínia nikdo jmenovat nebude. Jakmile se tento dav dozvím že jste zabili či zajali Alvínia srotí se a budou vás chtít linčovat. Jediné co vás může uchránit před touto smrtí je glejt od kapitána stráží a včasné přivolání městské gardy. Pokud to provedete potichu tak se nic nestane, ale Alvínius rozhodně bude řvát co bude moct a zdrhat taky.

Na závěr:

oto je první mnou sepsané dobrodružství a podle toho asi taky vypadá. Do teď jsem z něj měl na papíře pouze potvory a to ještě ani né všechny. Celý příběh byl v hlavě a reakce ostatních byla vždy závislá na tom co udělají dobrodruzi, takže není nijak lehké dát všechny mé myšlenky do této podoby a nějak je sepsat. Je to také důvod proč očekávám, že je zde množství nejasností a různých nedodělků, ale věřím, že vaše fantazie si s nimi jistě poradí.