ruhá řada kronik je už plně na hráčích aneb využiljem strašlivou magii zvanou databáze a tedy vše pokud to šlo přehodil na ostatní abych s tím já měl co nejméně práce. Zatím než trošku naplním databázy a než si rozmyslím různé varianty třidění budou kroniky řazeny tak jak byly přidávány tedy ta nejnověji přidaná, i když by byla k půl roku staré hře bude nahoře.

12.11.2006 píše Laila

en 6. měsíce prosince roku 203
Hned ráno začalo z vesela dvěma novinami první byla ?e se někam vypařil Siven. Nechal nám vzkaz ?e si jen někam odběhl a později se připojí (Chlapec se nezdá). Druhou nám při?el sdělit místní kovář. Po?ádal nás a? jdeme s ním do kovárny. Samozřejmě jsme jen já a Dara byly schopni tam jit. Později se přidal Wexev. V kovárně ve výhni nás čekala taková malá roztomilá je?těrka. Jediný problém s ní byl, ?e byla celá rozpálená do ruda. Dara (mo?ná Wexev) to identifikovaly jako Slalamanra. Vůbec nevím co to je a co to umí, ale bylo mě jasny ?e minimálně podpálit v?e čeho se to dotkne. Nějakou dobu jsem se bavila tím ?e jsem dávala různé návrhy jak se toho zbavit a přitom jsem sledovala jak kovář bledne. Nakonec jsem seznala ?e to ma u? chudák dost a (Wexev začal s ním dělat nějaké pokusy) tak jsem ?la rad?i na obhlídku okolí. Jak jsem ráda ?e u? se umím měnit na ptáky a lítat. Je to fakt báječný pocit si jen tak plachtit. Po Sivenovi nebyla ani stopa, ale asi den cesty od vesnice jsem zahlídla. Tábor nějakých lidí. Byl tak divně schovaný ?e nevím proč mě to připadalo jako tábor nějakých lapků. No jestli tam půjdu rad?i se tomu úseku vyhnu.

Pak byla cely den pohoda a klid. Dara si dělala ty své patáky, Wexev cosi kutil v kovárně (mám nové je?ky). No a ostatní se jen tak flákaly. Jen jsme si doplnily zimní oblečení. Dal?í zábava začala a? hodně pozdě večer. Začalo to rykem vesničanů a jejich útěkem z jednoho baráčku. Po nějaké chvíli se zněj vynořil ná? starý známý senilní Bezvěký a ?trádoval si to k nám. U? to vypadalo na bitku, ale nakonec z ni se?lo. Ukázalo se ?e Li se doká?e vykecat opravdu ze v?eho. Teda alespoň na nějakou chvíli. Nakecal mu ?e prý plníme nějaký úkol za záchranu bezvěkých. No nevím určitě ho nevidíme naposledy.

Vesničani radostní z toho, ?e to monstrum ode?lo to ?li hned zapít a Hrusk s Wexevem se hrdinně přidal.


en 7. ? 8. měsíce prosince roku 203
Tak zase na cestě. Včera jsme vyrazili jak?tak? včas, ale cestovat s Belurdanem je fakt o nervy, ne? se vybatolí, pak se musí nasnídat pak meditovat, studovat nebo bůh ví co to dělá. A nejhor?í je kdy? je někde v místnosti to mu fakt stra?ně dlouho trvá. No ale jinak byla cesta celkem fajn. Tomu místu kde by měli být lapkové jsem se vyhnula, ostatní sice chvíli dorá?eli jak to vím, ale nakonec daly pokoj. Přecením to nebudu říkat jen by pořad po mě chtěli letecky průzkum.

A? pozdě odpoledne jsme potkaly nějakého obchodníka. Jak se ukázalo byl celkem dobra studnice informaci. Od něho jsme zjistili, ?e do Vlkova přijela Sergana, najala pár tlup lovců lidí a ty se teď poflakují po okolí. A kdy? řekl ?e v okolí ?ádní lapkové nejsou, tak mě bylo jasné co je ta tlupa za nam zač. Tak?e nakonec měl Belurdan pravdu a Wexev udělal zase blbost. No rozhodně Wexevovi nepatří ?ádné magické věci do ruky.

Dnes jsme v klidu pokračoval a? do poledne pak jsme za sebou usly?eli klapot kopyt a tak jsem ja a Li jsme se schovali Trpaslíci s Darou zůstali na cestě. No ukázalo se ?e na?e tu?ení bylo správné. Byly to lovci lidí a hledali Belurdana aby ho dovedly k Serganě. To co předvedli pak trpaslíci to jsem je?tě nesly?ela. Pokud to byla diplomacie tak to byla nejhor?í co jsem kdy sly?ela a pokud to mělo byt vyprovokovaní k boji, tak to byla zase jedna z nejlep?ích ukázek (bohu?el mám pocit, ?e na?i trpaslíci neoplývají takovým vtipem a alespoň Belurdan to rozhodně myslel vá?ně). Nakonec přeci jen k boji do?lo. Tři chlapíky dostala Liho a Belurdanova magie a Dařina alchymie. Ostatní jsme se vrhli na posledního který se v?em kouzlu vyhnul. Tak s takovým protivníkem jsem se je?tě nesetkala. Mr?tný jak had a kluzký jak uhoř a navíc nepou?íval ?ádnou zbraň jen ruky. Trpaslíci neměli vůbec ?ádnou ?anci se do něj trefit. Na?těstí na mé ?ermířské schopností neměl a naletěl mi skoro na ka?dý klamný výpad. Kdy? viděl, ?e nemá ?anci dal se na útěk. Takhle rychle jsem je?tě nikdy nikoho neviděla bě?et. Wexev se vydal hned za ním ale neměl ?anci ho dohnat a mě bylo jasné ?e nám nemů?e utéct jeliko? pak by dal raport o nás Serganě. Tak jsem ač nerada vzala na sebe orlí podobu a s pomocí různých Dařiných patáku jsem se vydala za ním. Kdy? jsem ho dohnala začala zase men?í potyčka. Bohu?el se mu podařilo mě vyrazit meč s ruky a i kdy? se mi ho podařilo ho zvednout tak dal?í rána mě uzemnila. Pak si jen pamatuji Wexeva, který kleči nade mnou a dokončuje modlitbu k Modrooké.

Kdy? jsem se trochu z pamatovala, znovu jsem se vydala za tím týpkem. Tentokrát jsem si uz ale na něho neutočila ale sna?ila se kolem něho krou?it a tím ho zpomalit. K mé smůle nebyl chlapík nejen dobry bojovník na blízku ale i dobry luči?tník. Tak?e kdy? vytáhl nestačila jsem ani pořádně odletět a u? mě střelil ?ípem napatlaným nějakým sajrajtem, po kterým jsem celá zatuhla. Ani nevim jakou náhodou se mi podařilo celkem v pořádku přístat v křoví. Chlapík chvíli váhal jestli mě nemá jít dobyt a to se mu stalo osudným. Najednou se nad nim objevil Wexev a jednou ranou ho dostal. Po malé chvíli co ho pro?acoval si hodil jeho mrtvolu na rameno a vydal se na zpět. V tu chvíli si mě v?iml. Pak u? si jen pamatuji jak přisel ke mně a na mou hlavu se letí obrovská pěst v okované rukavici.