 |
orin syn Vilema IV udatného. Jeho hystorie začíná ještě před jeho narozením v době kdy Vilém a jeho bratr Eduard měli stejný nárok na trůn. Vilém měl sice větší podporu vojsk a rytířů, ale jako moudřejší si uvědomoval, že občanská válka by pouze ohrozila stabilitu království. Proto se stáhnul do ústraní do země která se nazývala Severní království a byla vlastně pouze malou a docela chudou čístí celého království. Vymohl si ale že jeho potomkům zůstává nárok na trůn. A tak v době svých šestých narozenin byl princ Korin poslán na jih aby tam ziskal vzdělání a výchovu hodnou jeho stavu. Král si sice byl vědom svého slibu, ale víchovu prince Korina zajistil daleko od centra své říše ve strážní pevnosti Nová Miriana. Jako družinu mu našel přibližně stejně starého půlorka Ugha, elfa Dealgana a trpaslíka Druma. A tak rostl malý Korin jako dříví v lese a místo rozvíjení dvorní etiky rozvíjel své vrozené magické nadání. Po jisté době nastal čas pevnost opustit a vydat se zpět na sever za otcem. Ten sice svého syna přivítal, ale nebyl z něj nijak nadšen. Představoval si svalnatého válečníka s dokonalým vystupováním a místo toho mu přišel vychrtlí kouzelník se značně lidovým vystupováním. Ženitbou prince Korina s krásnou Iris se měla utvrdit pozice Viléma na severu, ale ze svatby sešlo Korin z toho měl první smrt a rozeběhl se koloběh událostí který se stále ještě nezastavil. Jen jedna pravda zůstává. Korin je stále nejčastěji umírající člen družiny. Jako figurku při hře používáme figurku Sarumana z šáchů pán prstenů které jsem dostal od bratra před několika lety.
 |
dravím, když se díváte na tyto rádky asi chce vedet neco o me a z neboho pohledu a ne z pohledu nejakého kronikare. Takže jsem Korin. Mé oficiální a celé jméno je Princ Korin syn Viléma IV udatného a jsem jeden z možných nástupců krále Eduarda. Uprímně z toho moc radost nemám, vždy mě spíš pritahovalo cestování a dobrodružství. Ale k věci, narodil jsem se na hradě svého otce 15. ledna (dle vašeho kalendáre) před dvaceti lety. Do svých 6 let jsem si žil celkem spokojeně a v klidu . Jenže pak jsem by poslán na výchovu dvorských mravů, ale místo toho abych byl v hlavním městě, tak jsem díky intrikám na konec skončil v pohraniční pevnůstce Nová Mariana. Zde jsem spíš než k dvorským mravům přičichl k magii a boji, diky neustálím nájezdům minotaurů.
Už pri příjezdu mě byli přiděleni tři společníci, každý z jiného národa; elf, trpaslík a půlork (prý abych jim více porozuměl). Díky tomu že byli starší, ale přeci jen na své rasy úplní mlíčňáci a hlavně absolutně nevychovaní spratci tak se stalo co se asi muselo stát. A sice že se z nás stali kamarádi, ale s tím že mě jako šlechtice absolutně neuznávají (ne že by mě to zas až tak vadilo, ale trocha autority by neškodila). Tak jsme společně vyrůstali v pevnosti až do mých 20 let behem nichž jsem se přeci jen něco naučil z dvorní etikety, ale hlavně se u mě projevili magické schopnosti, které zdokonaluji do dneška. (Zkoušel jsem i cestu meče, ale magie se mi libí víc) jedno z prvních kouzel které se mi povedlo bylo, že jsem si přivolal krásnou sovu, tu jsem si pojmenoval Macík (priznávám trochu dětinské jméno, ale co chcete od 11. letýho kluka). Ta je se mnou do dnes a vděčím ji za mnohé.
Události které mě donutili opustit Nový Marian a ty co se udály poté tady popisovat nebudu, ty jsou vylíčeny v kronice kterou psal Ugh a teď v ni pokračuje Deng.
| Heslo: | |
Nový svět