 |
o myslíte je dobré mít co nejsilnější postavičku nebo raději slabší ale zato toho bude umět více?
A co takhle charakter, popis a rodina jsou pro DMa lepší jedináčci nebo raději vypsaný rodokmen?
Tak na tyhle a další otázky se vám teď pokusím odpovědět.
První z nich je o síle postavičky.
Většina hráčů si vytváří co možná nejsilnější postavičku ve svém oboru a tím pádem zanedbává ten zbytek. DM na to samozřejmě musí nějak reagovat a vetšinou tak, že příšery které dá do cesty mají odpovídající sílu jako postavičky. Problém ale nastává když zrovna nejde využít té jediné ale za to dokonalé vlastnosti kterou postavička má. V tu chvíli se hráč začne nudit protože tohle zrovna jeho postavička neumí a tím pádem to nemá ani cenu zkusit a takovýhle situací asi bude dost. Pokud si hráč vytvoří sice slabou, ale za to všestrannou postavičku tak takovéhle chvíli budou přicházet mnohem vzácněji. Můžete namítat, že slabá postavička neprežije a nedostane tolik zkušeností. Pokud se tak stane tak se jemně připomínejte DMovi, že vy jste udělali tohle a tohle a ten druhý jen zabil jednu potvoru. Protože DM by měl vždy reagovat na složení, chraktery a sílu vaší družiny a umírat by jste měli jen ve chvíli, kdy to byla očividně vaše blbost nikoliv jen síla postavičky. A pokud se přesto stává a vy pořád umíráte tak změňte DMa, protože je sám proti sobě. Neví totiž, že čím jsou postavičky slabší tím má on vetší možnosti. Stačí nasazovat slabší potvory, ví, že vše nebudete rešit bojem protože na něj nemáte a ani hlavní padouchy nemusí dělat nikterak supermanovské. A až postoupíte muže vám vždy začít dávat silnejší potvory (třeba ty co by silné postavičky zabili hned).
Tím se dostáváme k druhé otázce o charakteru, popisu a pozadí postavicky.
Další chybou kterou hráči i Dějmistři dělají je to že hráči se bojí vzít si vlastnost, která by mohla postavičku v nějaké situaci ohrozit a DM zase téhle vlastnosti neumí využít a pokud k takové situci dojde tak klidně postavičku zabije s tím, že hráči oznámí, že si nemá hold takovouhle blbost vymýšlet. I tohle je podle mě špatný přístup. Postavička může být jakákoliv i třeba kouzelník s alergií na magii a DM by neměl trestat hráče, že si něco takového vymýšlí a hraje svůj charakter. Pokud ho totiž hra s takovouhle postavičkou bude bavit tak je vše v pořádku. A co DM? Ten by měl vždy flexibilně reagovat jak na sílu postavičky tak i na její charakter a ne ji za charakterové vady hned zabíjet. Hlavně by to asi toho hráče přestalo bavit. Myslíte si, že třeba lechtat draka na pařátu je osudná věc? Nemusí, drak se sice probudí, ale nebude si chtít spíše s tím otravou hrát jak kočka s myší? Pro něj je to asi jako mravenec pro nás. Pokud by ale DM takovouhle postavičku okamžite zabil tak by nebyla žádná legrace. S tímto souvisí i možnosti jak dostat postavičky do dané situace aniž by si hráči mysleli, že je DM někam nutí. Opět se znalostí celého charakteru i s vadami se dá nastolit taková situace, kdy daná postavička i hráč spolkne návnadu i s navijákem. K tomuto samozřejmě velmi přispívá i rozpracované pozadí. Postavička, která má všechny členy své rodiny vyvraždené skřety bude jen vraždit skřety. Ale pokud má postavička celou rodinu, strýčky tetičky a podobně je situace mnohem zábavnější a celá tato rodina se dá využít k tomu, aby postavička dělala přesně to co chcete. Takže platí čím lépe popsaná rodina, čím delší popis charakteru místo pouhého "zákoně neutrálního" a čím slabší postavička tím je to pro DMa lepší, protože mu takto poskytnete mnohem širší možnosti. Problém ale je, že s tím musí DM umět zacházet nikoliv jen kopírovat někým jiným publikovaná dobrodružství.
Rada na závěr DMové vyslechněte si každého z hráčů jak si představuje svoji postavičku a co má jeho postavička za tajná přání co nesnáší a čeho se bojí a snažte se vždy šít dobrodružství na míru vaší partě nebo alespoň upravovat ta vydaná ať příliš netlačí.
Rozcestnik