alší neodmyslitelnou součástí RPG je samozřejmě smrt. Pravidla různých systémů ji řeší jinak. V DrD neexistuje oživování v Rolemastrovi sice oživování existuje ale první kouzlo musí být sesláno než duše opustí tělo což je u elfů 0-3 kola a třeba u lidí 12 kol. V DnD naopak existuje téměř neomezená možnost oživování takže můžete klidně recyklovat pořád dokola jednoho padoucha a pořád ho můžete porážet. (Otázka samozřejmě je jestli by Vás to bavilo.) A teď tedy co postavičky a smrt? Zabíjet či nechat žít? Hráč si svou postavu vypiplává od první úrovně pracně s ní přestupuje a potom mu s klidem oznámíte seš mrtvej a ani vlastně neví proč co se stalo. Je pravda že postavička to v tu chvíli už neví a ani ji to nezajímá ale co hráč? Jak to tedy udělat? Já osobně nerad zabíjím nebo spíše jen ve vyjímečných situacích a pouze tehdy když to není shoda okolností ale vyložená blbost hráčů. Spoustu hráčů dělá blbosti dělá si legraci a pokud bych tohle stále označoval za chyby a zabíjel za to tak by hra přišla o velmi důležitou věc. Toho hráče by to ani nebavilo a nehrál by. Takže pokud 10x hráče varuju že tohle je nad jejich síli a oni tam přesto polezou tak jsou možná mrtví. Možná taky ne protože většinou jim alespoň poskytnu možnost zdrhnout nebo se vzdát. Ale v tu chvíli kdy je legrace a družinový zloděj půjde jen tak z legrace probudit draka kterého měli jít zabít tak ho asi neuškvařím ale drak se s ním dá do řeči. Samozřejmě bude značně arogantní a bude si sním hrát jako kočka s myší ale zloděj má šanci. Tím že z mnoha situací se dá dostat aniž by záleželo na síle postavičky podpořím hraní chrakterů a hráči si budou vybírat postvičky s vlastnostma které by ve světě kde vše pouze zabíjí vůbec nepřežili. Druhá věc je dát šanci na záchranu i když třeba malou ale vždy dát alespoň nějakou šanci a né oznámit pouze spadl z 50m seš mrtvej. Střídat postavičky jako ponožky nebaví ani hráče ani Dějmistra protože se musí stále vymýšlet nové začátky a nedá se pokračovat v jednom příběhu a hráči potom své postavičky více berou jako změť čísel než živou bytost. Poslední a třetí důležité téma je zabíjení ze zálohy. Na postavu vyběhne vrah a jednou ranou ji skolí. Postava je na místě mrtvá bez možnosti se nějak bránit. Proč to neudělat vždyť to postavi dělají běžně? Protože postava je jedna jediná ale potvor je nekonečno. Pokud bych už chystal nějako takovou přepadovku asi bych postavi nějak varoval že po nich někdo jde nebo že se něco děje. Navíc myslíte si že by třeba Bond (007) přežil kdyby pro něj padouši nechystali originální smrt ale jen odstřelovače? To napínavé nedělá náhlá smrt ale její možnost a hrozba, to že nevíte kdy udeří ale víte že tam je a číhá na Vás. Ale na druhou stranu pokud chcete aby hráči měli trošku zajímavé charaktery a ne jen paranoiky, tak jim musíte dát trošku svobody a oázy klidu a vždy se je alespoň pokusit varovat že se něco blíží, nebo dosadit někoho jiného koho sejmete jako prvního a tím varujete hráče. Co tedy ke smrti dodat? Asi to že její hrozba je lepší než samotná smrt. Také asi to že RPG je především o zábavě takže hrát tak jak to vyhovuje především hráčům a jak si oni představují svět kolem. Interakce hráč dějmist je asi nejdůležitější a pokud funguje tak hráči pochopí kdy jím hrozí skutečné nebezpečí a naopak dějmistr pochopí co jsou zač a z čeho všeho si jsou schopni dělat legraci a co od nich může v dané situci čekat.
Rozcestnik
  • Novinky
  • Rolemaster
  • Můj systém
  • D and D
  • Scénáře
  • Povídky
  • Uvahy
  • Onás
  • Ke stažení
  • Odkazy
  • Výtvory
  • Fotky
  • Kniha návštěv
  • Autorizované

  • Úvahy
  • Jak urychlit boj
  • Smrt a život
  • Obtížnost světa
  • Postavička
  • Magické věci
  • Kouzelníci
  • Kouzelníci II
  • Kouzelníci III
  • Charisma
  • Runy
  • Magie duchů